19 A 7/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce Ing. J. K., zastoupeného JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem se sídlem Frýdek-Místek. O. Lysohorského 702, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o přestupcích ze dne 3.3.2016, č. j. MSK 34156/2016, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3.3.2016, č. j. MSK 34156/2016, kterým žalovaný rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 2.2.2016, č. j. MMFM 15014/2016 ve věci přestupků dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů tak, že odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalobce poznamenal, že nijak nerozporuje přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu spočívající v tom, že při řízení u sebe neměl platný řidičský průkaz. Rozporuje však přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu, neboť rozhodnutí správních orgánů spočívá v nesprávných závěrech a v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci. Uvedl, že žalovaný přistupoval tendenčně k hodnocení věci, a to ve snaze neprolomit rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalovaný se zcela a bezezbytku nevypořádal se všemi odvolacími důvody, zejména pak s námitkou viditelnosti předmětného dopravního značení, přičemž rozhodnutí žalovaného je v tomto směru nepřezkoumatelné. Předmětem sporu je skutečnost, zda obviněný objektivně mohl v předmětném místě zaznamenat přenosnou dopravní značku B 21a „Zákaz předjíždění“, či nikoliv. Žalobce uvedl, že od počátku řízení tvrdí, že předmětnou dopravní značku vidět nemohl, neboť byla zcela zakryta svodidly, přičemž je nutné upozornit, že správní orgány dosud nemají vůbec za prokázané, zda v okamžiku, kdy působností předmětné dopravní značky projíždělo motorové vozidlo tovární značky Audi RZ X, toto řídil právě obviněný. Žalobce uvedl, že z policejního videozáznamu tato skutečnost nijak nevyplývá a správní orgány se touto zásadní skutečností z hlediska zjištění skutkového stavu věci nijak nezabývaly. Žalobce uvedl, že nijak nepopírá, že v době předjíždění policejního vozidla řídil motorové vozidlo tovární značky Audi RZ X, nicméně správní orgány nemají nijak prokázané, že právě a jen obviněný byl řidičem tohoto vozidla i v okamžiku, kdy předmětné motorové vozidlo projíždělo působností dopravní značky „Zákaz předjíždění“ a jiné osoby ve vozidle než řidič, nejsou ve smyslu § 9 zákona o silničním provozu povinny sledovat dopravní značení a situaci v silničním provozu. Žalobce dále uvedl, že v souvislosti s naplněním skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona o silničním provozu se pokládá za podstatné, zda k přehlédnutí dopravní značky dojde za situace, kdy je dobře viditelná, nebo naopak, kdy je zakryta (např. svodidly). Platí, že nelze spravedlivě po řidičích motorových vozidel požadovat, aby se řídili dopravními značkami, jež nejsou čitelné a dobře viditelné. V posuzovaném případu byla předmětná dopravní značka „Zákaz předjíždění“ umístěna za svodidly, přičemž obviněný řídil motorové vozidlo se sníženým podvozkem, tudíž je zřejmé, že pokud by to byl právě on, kdo by projížděl působností předmětné dopravní značky, tak by tuto přenosnou dopravní značku přes svodidla vidět nemohl. Žalobce poznamenal, že pokud není dopravní značka dobře viditelná, a to i pro řidiče vozidel, jejich podvozek je snížen, pak nelze po řidičích požadovat, aby se předmětným dopravním značením řídili. A to navíc za situace, kdy v místě, kde se nacházela předmětná přenosná dopravní značka „Zákaz předjíždění“, kterou měl údajně obviněný nerespektovat, nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo jednat o úsek se zákazem předjíždění. Žalobce dále uvedl, že správní orgány se ve svých rozhodnutích zabývaly technickým posouzením předmětného dopravního značení, nicméně je otázkou právního posouzení, zda skutečnost, že dopravní značka „Zákaz předjíždění“ byla částečně skrytá za svodidly, může zakládat odpovědnost řidiče takovou dopravní značku respektovat a dodržovat. Žalovaný aproboval rozhodnutí správního orgánu I. stupně, aniž sám doplnil dokazování, rozhodnutí žalovaného je velmi strohé a fakticky nepřezkoumatelné, zejména pak ve vztahu k jednotlivým odvolacím důvodům. Žalobce dále namítal, že v rámci přestupkového řízení mělo být postaveno najisto, že z předmětného motorového vozidla, jehož podvozek je v souladu s právními předpisy a technickými požadavky snížen, mohlo být předmětné přenosné dopravní značení z pozice řidiče viditelné a rozpoznatelné. Tuto skutečnost ovšem správní orgány mohly zjistit jen důkazem v podobě znaleckého posudku. Žalobce rovněž namítal, že z hlediska formální stránky přestupek nemohl spáchat ani z nedbalosti nevědomé, jak nesprávně dovozují správní orgány. Vzhledem ke zmíněným okolnostem a osobním poměrům totiž nemohl vědět, že se nachází v místě, kde je zákaz předjíždění. Žalobce dále uvedl, že správní orgány jsou povinny respektovat základní zásady činnosti správních orgánů, zejména pak zásadu materiální pravdy zakotvenou v § 3 správního řádu. Správní orgán je i bez návrhu povinen zjistit všechny okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena (§ 50 odst. 3 správního řádu). Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal především na odůvodnění napadeného rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu I. stupně, která jsou dle jeho názoru zcela přezkoumatelná. K námitce, že není prokázáno, zda vozidlo řídil obviněný také v době projíždění kolem předmětné dopravní značky, žalovaný uvedl, že žalobce po celou dobu správního řízení nijak nezpochybnil skutečnost, že vozidlo řídil jak v okamžiku předjíždění, tak v okamžiku míjení dopravní značky „Zákaz předjíždění“, přičemž z jeho vyjádření, která na místě samém i posléze v řízení učinil, naopak vyplývá, že tomu tak bylo. Tuto námitku zcela účelově vznáší teprve v žalobě, a to v rovině pouhé spekulace, přičemž nepředkládá žádnou vlastní verzi skutkového děje, nenaznačuje, která jiná osoba by měla vozidlo řídit, ani jakým způsobem se žalobce ocitl na místě řidiče. K otázce, zda žalobce jako řidič mohl vidět přenosnou dopravní značku „Zákaz předjíždění“, která spolu s dopravní značkou Nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h byla umístěna vpravo za svodidly, žalovaný zdůraznil, že již správní orgán I. stupně jednoznačně konstatoval, že bylo prokázáno, a to i fotodokumentací, kterou pořídil sám žalobce, že byť byla tato dopravní značka zčásti zakryta svodidly, šlo o zakrytí pouze její nepodstatné části, které nijak neovlivnilo možnost řidičů se touto dopravní značkou řídit. Žalovaný odkázal na str. 3 prvostupňového rozhodnutí. Tímto se správní orgán vypořádal i s otázkou sníženého podvozku vozidla žalobce a s tím souvisejícího odlišného výhledu na dopravní značku. Správní orgán vycházel také z fotografií, které předložil žalobce s tím, že jde o fotografie pořízené právě z předmětného vozidla. Jde přitom o černobílé fotografie pořízené zpoza předního skla vozidla, které je pokryto dešťovými kapkami, a i tak je předmětná dopravní značka zřetelně viditelná. Žalovaný uvedl, že na toto odůvodnění zcela odkázal, neboť by musel pouze opakovat jinými slovy pouze totéž. Dle názoru žalovaného není pravda, že jakékoli zakrytí dopravní značky má za následek, že se jí řidiči nemusejí řídit. Lze si představit např. zakrytí dopravní značky větvemi, její počínající korozi apod. v takovém rozsahu, že to nebude mít vliv na její viditelnost a srozumitelnost. Technickým posouzením dopravního značení se správní orgány zabývaly rovněž, a to k námitkám žalobce, šlo však o argumenty pouze podpůrné, rozhodující je posouzení, že dopravní značení bylo i přes částečné zakrytí svodidly včas a z dostatečné vzdálenosti viditelné. Žalovaný dále vyslovil nesouhlas s námitkou žalobce, že toto posouzení mohl učinit pouze znalec. Naopak jde o věc, kterou může posoudit každý laik, tím spíše úřední osoba správního orgánu, která má potřebné odborné znalosti, byť nikoli na úrovni znalce z konkrétního oboru. Krajský soud v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s takovým postupem výslovně souhlasili. Krajský soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud ze správního spisu Magistrátu města Frýdku-Místku a správního spisu žalovaného zjistil následující pro věc významné skutečnosti. Dne 2.4.2015 bylo sepsáno oznámení přestupku, v němž je uvedeno, že dne 2.4.2015 v 10:47 hodin mimo obec Hodoňovice, silnice I/56, ve směru na obec Frýdek-Místek, řidič vozidla Audi A6, RZX J. K. nerespektoval přenosnou zákazovou značku B 21a – „Zákaz předjíždění“, čímž je podezřelý ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 zákona č. 361/2000 Sb., kdy porušil § 4c zákona č. 361/2000 Sb. Totožnost žalobce byla zjištěna z občanského průkazu. Žalobce v oznámení uvedl, že momentálně se nemůže vyjádřit, protože danou značku na křižovatce neviděl. Dále uvedl: „přede mnou byl provoz (dost značný), takže mi ji mohlo zakrýt jiné vozidlo. Ale připouštím, že se tak mohlo stát.“ Žalobce oznámení podepsal. Součástí spisu je záznam na CD nosiči z digitální kamery pořízený policisty služebního vozidla. Na něm jsou zachyceny práce probíhající na silnici I. třídy č. 56 v blízkosti motorestu Pytlácká bašta v Pržně, kde byl provoz vozidel pomocí směrovacích desek sveden v každém směru do pravého jízdního pruhu. Omezení provozu bylo ukončeno u mostu, kde byly umístěny dopravní značky B 20a „Nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h“ a B 21a „Zákaz předjíždění“. Znovu jsou tyto dopravní značky umístěny následně v blízkosti prodejny Peugeot mimo obec Hodoňovice. Videozáznam dále zachycuje vozidlo značky Audi, které mimo obec Hodoňovice, poblíž mimoúrovňové křižovatky se silnicí II. třídy č. 477, ve směru na Frýdek-Místek předjíždí policejní vozidlo a další vozidlo jedoucí před policejním vozidlem. Na daném úseku na vozovce není vyznačeno vodorovné dopravní značení a protisměrné jízdní pruhy jsou odděleny pouze dopravní značkou Z 4a „Směrovací desky“. Spis obsahuje také úřední záznam policistů, kteří k předmětnému záznamu z digitální kamery uvedli, že na záznamu je špatně uveden čas, kdy je přestupek řidiče zaznamenán 09:42:50 hodin, ale ve skutečnosti k němu došlo v 10:47 hodin. Ve spise je také fotodokumentace z CD záznamu. Fotografie zachycují dopravní značky B 20a „Nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h“ a B 21a „Zákaz předjíždění“. Svodidly je zakryt pouze poměrně nepatrný spodní okraj značky B 21a „Zákaz předjíždění“. Z větší části je značka dobře viditelná, je rozpoznatelná a nezaměnitelná s jinou dopravní značkou. Jsou zřetelně vidět symboly červeného a černého vozidla vedle sebe. K odvolání proti prvému rozhodnutí správního orgánu I. stupně v předmětné věci žalobce předložil černobílé fotografie, o nichž v odvolání prohlásil, že je pořídil z úhlu pohledu řidiče svého vozidla Audi A6 typ S line s tím, že se jedná o sportovní typ s originálně od výrobce speciálně sníženým podvozkem. I z těchto fotografií je zřejmé, že předmětná dopravní značka „Zákaz předjíždění“ je svodidly krytá pouze ve svém spodním okraji, je zřetelně viditelná, je dobře rozpoznatelná, jsou zřetelně vidět symboly červeného a černého vozidla vedle sebe. V rámci svého přednesu do protokolu o ústním jednání ze dne 27.1.2016 žalobce jednak odkázal na svou argumentaci uvedenou v odvolání proti prvému rozhodnutí správního orgánu I. stupně a dále uvedl, že ze všech materiálů je průkazné, že dopravní značka nebyla vidět v celé velikosti, a tudíž vzhledem k okolnostem, které již dříve uvedl ji v provozu mohl lehce přehlédnout. U jednání správní orgán I. stupně poté, co seznámil žalobce s předmětem řízení, provedl důkazy, a to oznámením o přestupku ze dne 2.4.2015, CD záznamem z digitální kamery, fotodokumentací, záznamem o provedení dechové zkoušky, výpisem z evidenční karty řidiče, mapovým podkladem. Žalobce u ústního jednání žádné další důkazy nenavrhl a prohlásil, že na seznámení s podklady pro rozhodnutí měl dostatek času. Dne 2.2.2016 Magistrát města Frýdku-Místku vydal rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupků podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, kterých se dopustil z nedbalosti tím, že dne 2.4.2015 v 10:47 hodin na silnici I. třídy č. 56 mimo obec Hodoňovice, poblíž mimoúrovňové křižovatky se silnicí II. třídy č. 477, ve směru na Frýdek-Místek, předjížděl vozidlem Audi A6, RZ X jiné vozidlo v místě, kde je to dopravní značkou B 21a „Zákaz předjíždění“ zakázáno. Dále při řízení neměl u sebe platný řidičský průkaz. Tímto jednáním porušil povinnosti stanovené v § 4 písm. c) a § 6 odst. 8 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobci byla za přestupky uložena pokuta ve výši 5.200,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Žalobci dále byla uložena povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 1.000,- Kč a bylo rozhodnuto o splatnosti pokuty a nákladů řízení. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání prostřednictvím svého zástupce. O odvolání žalovaný rozhodl nyní napadeným rozhodnutím ze dne 3.3.2016, které bylo doručeno zástupci žalobce 4.3.2016. Odvolání žalobce bylo zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. Krajský soud předně poukazuje na to, že rozhodnutí žalovaného a správního orgánu I. stupně je nutno posuzovat jako jeden celek. Dle názoru soudu správní orgán I. stupně se ve svém rozhodnutí podrobně zabýval veškerými provedenými důkazy, jak plyne z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí a vyjádřil se podrobně rovněž ke všem námitkám žalobce (viz str. 2 a 3 rozhodnutí správního orgánu I. stupně). Krajský soud dále zastává názor, že žalobní námitce žalobce, že správní orgány v řízení nedostatečně zjistily skutkový stav věci přisvědčit nelze. Skutečnost, že předmětné vozidlo Audi A6, RZ X řídil žalobce také v době projíždění kolem předmětné dopravní značky „Zákaz předjíždění“ byla jednoznačně prokázána oznámením o přestupku sepsaným na místě. Při jeho sepisování policisté identifikovali žalobce. V tomto oznámení žalobce nenamítal, že vozidlo neřídil. V rámci svého vysvětlení uvedl, že danou značku na křižovatce neviděl, že před ním byl provoz, a to dost značný, takže mu ji mohlo zakrýt jiné vozidlo, ale připouští, že se tak mohlo stát. Ani po celou dobu správního řízení žalobce skutečnost, že vozidlo řídil i v okamžiku míjení dopravní značky „Zákaz předjíždění“, nezpochybnil. Poprvé toto tvrzení uplatňuje žalobce až v žalobě. Soud je považuje za nevěrohodné a současně účelové, zjevně vedené snahou zbavit se odpovědnosti za přestupek. Oznámení o přestupku je žalobcem podepsáno. Co se týče otázky, zda žalobce objektivně mohl v předmětném místě zaznamenat přenosnou dopravní značku B 21a „Zákaz předjíždění“, souhlasí soud se závěry správního orgánu I. stupně a žalovaného, který se s prvostupňovým správním orgánem ztotožnil, že z videozáznamu pořízeného Policií ČR a fotodokumentace z tohoto videozáznamu a rovněž i z fotodokumentace doložené žalobcem bylo prokázáno, že dopravní značka „Zákaz předjíždění“ byla umístěna vpravo za svodidly, zčásti sice byla zakryta svodidly, ovšem šlo o zakrytí pouze její nepatrné části, a to jejího spodního okraje, ovšem významná plocha značky je viditelná z dostatečné vzdálenosti a je rozpoznatelná a nezaměnitelná s jinou dopravní značkou. Jsou zřetelně vidět symboly červeného a černého vozidla vedle sebe. Soud souhlasí s názorem žalovaného, že se těmito závěry správní orgán vypořádal i s námitkou žalobce ohledně sníženého podvozku jeho vozidla a s tím souvisejícího odlišného výhledu na dopravní značku. Námitce žalobce, že předmětnou dopravní značku přes svodidla vidět nemohl přisvědčit nelze. Pokud žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí na závěry správního orgánu I. stupně, s nimiž se ztotožnil, odkázal, nelze mu v tomto směru nic vytknout. Jak výše uvedeno, rozhodnutí žalovaného a správního orgánu I. stupně je nutno posuzovat jako jeden celek. Námitka žalobce, že rozhodnutí žalovaného je fakticky nepřezkoumatelné, není důvodná. Krajský soud rovněž souhlasí s názorem žalovaného, že nelze souhlasit s námitkou žalobce, že posouzení, zda žalobce jako řidič mohl vidět přenosnou svislou dopravní značku „Zákaz předjíždění“, mohl učinit pouze znalec. I dle názoru soudu jde o věc, kterou může posoudit každý laik, tím spíše úřední osoba správního orgánu, která má potřebné odborné znalosti. Krajský soud uzavírá, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn, správní orgán se dostatečně v odůvodnění rozhodnutí vypořádal s důvody, které vedly k rozhodnutí o uznání viny žalobce, rozhodnutí je přezkoumatelné a zákonné. Žalovaný se přezkoumatelným způsobem v napadeném rozhodnutí vyjádřil ke všem odvolacím námitkám, jak plyne z odůvodnění rozhodnutí, které jsou shrnuty pod body 1) až 8) na str. 2 až 3 rozhodnutí žalovaného. Vyjádření žalovaného k jednotlivým odvolacím námitkám jsou přezkoumatelným způsobem uvedeny na str. 3 až 4 napadeného rozhodnutí. S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. O nákladech řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 24.10.2016 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně