19 A 9/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce Bc. L. V., proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11.3.2016, č. j. MSK 26188/2016, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11.3.2016, č. j. MSK 26188/2016 se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 3.000,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Bruntále ze dne 4.1.2016, č. j. MUBR/265-16/tvr-SO-R- 425/13_10315/2013/tvr a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalobce vyslovil nesouhlas se závěry žalovaného, namítal, že jsou dány důvody pro obnovu řízení, neboť se předmětného přestupku nedopustil a jalovce ve skutečnosti odstranil M. H. Byl potrestán za něco, co nespáchal a není přestupkem. Celé udání je postaveno na snaze paní B. M. získat z celé kauzy finanční prospěch. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Dle žalovaného je napadené rozhodnutí i proces, který jeho vydání předcházel, zcela v souladu se zákonem. Poznamenal, že z celého řízení není patrná žádná snaha paní B. M. o finanční prospěch v uvedené věci. V proběhnuvším přestupkovém řízení bylo nad rámec všech pochybností zjištěno, že se jalovce na daném místě nacházely a že byly odstraněny. Je tak evidentní, že se paní M. proti tomuto závadovému jednání ohradila a nelze z daného usuzovat, že jejím motivem byla pouze finanční kompenzace bez ohledu na viníka daného jednání. Rovněž tak tvrzená pomsta se nejeví žalovanému jako reálná, neboť řízení vedly zcela nepodjaté správní orgány, které vinu žalobce a následně i obnovu řízení posuzovaly zcela objektivně bez zájmu k dané věci a bez ohledu na vazby jednotlivých účastníků řízení. Žalovaný vyslovil podiv nad tím, že si žalobce opatřil důkaz zakládající, dle jeho názoru, důvod obnovy řízení, tj. přiznání M. H. dne 13.11.2015, tedy ve velmi krátké době po nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 19A 15/2014, jímž byla žaloba žalobce proti rozhodnutí o jeho vině zamítnuta. Rozsudek nabyl právní moci 26.10.2015. Celé náhlé nalezení pana M. H. a jeho přiznání k uvedenému jednání tak žalovaný nadále považuje za účelové. Krajský soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Krajský soud předně konstatuje, že žalobou napadené rozhodnutí ze dne 11.3.2016 bylo doručeno žalobci do vlastních rukou 18.3.2016. Žalobu podal žalobce k poštovní přepravě 18.5.2016, tedy ve lhůtě dané § 72 odst. 1 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., v platném znění. K námitkám žalobce uplatněným nad rámec toho, co uvedl v žalobě a jejím doplnění (doručeno soudu elektronicky 27.6.2016 a následně potvrzeno originálem doručeným soudu 28.6.2016 – č. l. 10, č. l. 13), soud nepřihlédl, neboť byly uplatněny po lhůtě dané § 72 odst. 1 s.ř.s., která činí 2 měsíce a běžela ode dne následujícího po dni, kdy rozhodnutí správního orgánu II. stupně bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení. Podle ust. § 100 odst. 1 správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo za b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Podle ust. § 100 odst. 2 správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, účastník může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do tří měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne právní moci rozhodnutí. Obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Ze správních spisů bylo zjištěno, že rozhodnutím Městského úřadu v Bruntále ze dne 28.5.2014, č. j. MUBR/69124-13/tvr-SO-R-425/13_10315/2013/tvr byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti majetku dle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 13.8.2013 v době od 08:00 hodin do 13:30 hodin v O., okres Bruntál na neoplocené části parcel č. X a X nacházejících se k. ú. O. u domu č. p. X, vykopal 5 kusů vzrostlých jalovců, které tímto zničil, tedy úmyslně způsobil škodu na cizím majetku zničením věci. Za spáchaný přestupek byla jako sankce žalobci uložena pokuta ve výši 700,- Kč a dále mu byla uložena povinnost zaplatit náklady spojené s projednáním přestupku a bylo rozhodnuto o splatnosti pokuty a nákladů řízení. Poškozená B. M. byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na příslušný státní orgán, na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 25.8.2014, č. j. MSK 107939/2014 jako opožděné zamítl. Rozhodnutí nabylo právní moci 28.8.2014. Ze spisu dále plyne, že dne 13.11.2015 byla Městskému úřadu v Bruntále doručena žádost žalobce o povolení obnovy řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v níž žalobce tvrdil, že vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které nemohl v původním řízení uplatnit s tím, že touto neznámou skutečností je zjištění totožnosti osoby, která skutečně jalovce z obecního pozemku odstranila a jeho písemné prohlášení. Jedná se o důkaz o jeho nevině. Na výzvu správního orgánu žalobce doplnil, že o totožnosti pachatele odstranění jalovců se dozvěděl dne 13.11.2015 a neprodleně vyzval městský úřad k provedení obnovy. Správní orgán I. stupně následně nařídil ústní jednání na 28.12.2015, k němuž předvolal žalobce a dále svědka M. H. Z protokolu o jednání ze dne 28.12.2015 plyne, že správní orgán u tohoto jednání vyslechl M. H. jako svědka, a to ke skutkovým okolnostem, které se týkaly odstranění jalovců v létě roku 2013. 4.1.2016 pak Městský úřad v Bruntále vydal rozhodnutí, jímž žádost žalobce o obnovu řízení zamítl. V odůvodnění správní orgán I. stupně činí zjištění z výpovědi svědka M. H., tuto výpověď hodnotí ve spojení s ostatními důkazy provedenými za řízení před správním orgánem I. stupně v předmětné přestupkové věci žalobce, cituje § 100 odst. 2 správního řádu a činí závěr, že důkazy při původním řízení o přestupku byly postaveny na svědeckých výpovědích osob, navrhovaný důkaz výslechem M. H. není pouze v nesouladu s provedenými důkazy, ale je přímo v jejich rozporu, dále prezentuje své úvahy, na základě nichž dospěl k závěru, že svědectví M. H. je nevěrohodné a účelově vykonstruované s cílem procesně taktizovat ve věci přestupku žalobce a uzavírá, že nejsou dány důvody uvedené v § 100 správního řádu, a proto žádost o obnovu řízení podle § 100 odst. 6 věty poslední správního řádu, zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž žalovaný rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 11.3.2016, č. j. MSK 26188/2016, odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalovaný se ztotožnil s hodnocením věrohodnosti výpovědi svědka M. H., odkázal na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně a doplnil, že žalobcovo tvrzení o tom, že skutečným pachatelem je M. H., o čemž se měl dozvědět 13.11.2015, je v rozporu s tím, co uváděl např. do podnětu na přezkoumání rozhodnutí adresovaného Ministerstvu vnitra s tím, že v tomto podání ze dne 1.10.2014 tvrdil, že zná skutečného pachatele a že městskému úřadu jej navrhl jako svědka u ústního jednání ve věci samé, že sice neuvedl jeho jméno, nicméně rozhodně se nejednalo o M. H., kterého jako svědka tehdy nenavrhl. Žalovaný uvedl, že i z toho důvodu nepovažuje žalobcovo tvrzení, že se mu dne 13.11.2015 (kdy již došlo k zániku odpovědnosti za přestupek) k vykopání předmětných jalovců doznal M. H. Dále žalovaný uvedl, že stejně tak nepovažuje za věrohodné tvrzení M. H. Tomu co vypověděl, neuvěřil, stejně tak žalobcovu tvrzení, že předmětný přestupek nespáchal. Dále se žalovaný vyjádřil k tvrzené námitce podjatosti vůči oprávněným úředním osobám. V dané věci předmětem řízení byla žádost žalobce o povolení obnovy řízení. Krajský soud předně konstatuje, že obnova řízení se skládá ze dvou samostatných stádií. Prvním z nich je řízení o povolení obnovy, přičemž v tomto stádiu, v němž se teprve rozhoduje, zda bude obnova řízení povolena, se správní orgán musí předběžně zabývat relevancí skutečností či důkazů pro původní řízení v tom smyslu, zda jsou schopny odůvodňovat (nikoli tedy zda odůvodňují) odlišné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Správní orgán musí předběžně posoudit, zda se nejedná o skutečnosti nebo důkazy, jež sice formálně splňují podmínky ust. § 100 odst. 1 písm. b), zjevně ovšem nemohou odůvodnit odlišné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování a bylo by tak nadbytečné vést obnovené řízení (viz komentář ke správnímu řádu 3. vydání vydavatelství C. H. Beck 2011). Jinými slovy řečeno v řízení o povolení obnovy správní orgán tedy zkoumá toliko relevanci nových skutečností k otázce posuzované ve skončeném řízení a nemůže do svých úvah zahrnout kritéria, dle nichž by tyto skutečnosti hodnotil až v případném obnoveném řízení, tj. zkoumat, zda by předmětnou otázku při zohlednění těchto skutečností posoudil jinak. V opačném případě by totiž došlo ke splynutí obou stádií obnovy řízení. V posuzované věci správní orgány obě stádia obnovy řízení fakticky sloučily. Namísto toho, aby zkoumaly, zda jsou splněny podmínky pro obnovu řízení, tak tím, že správní orgán I. stupně provedl důkaz výslechem svědka H. (který žalobce navrhl k dříve neznámé (nové) skutečnosti, totiž, že jalovce odstranil právě M. H.), tuto výpověď a její věrohodnost hodnotil ve vazbě na důkazy provedené v původním řízení v přestupkové věci žalobce, učinil závěr, že podmínky obnovy řízení nejsou splněny na základě způsobu hodnocení náležejícího až do případného obnoveného řízení, zatímco z hledisek rozhodujících pro řízení o povolení obnovy se tímto důkazem vůbec nezabýval. Žalobou napadené rozhodnutí je tudíž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud proto zrušil rozhodnutí žalovaného pro vady řízení dle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., v platném znění, přičemž k takové vadě soud přihlíží z úřední povinnosti. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a vzhledem k plnému procesnímu úspěchu žalobce soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení, které sestávají ze soudního poplatku ve výši 3.000,- Kč a uložil žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení žalobci ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 24.10.2016 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně