19 A 9/2025

Rubrum

č. j. 19 A 9/2025 - 83 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: H.E. státní příslušnost Turecká republika zastoupený Mgr. Lukášem Mantičem, advokátem, sídlem 708 00 Ostrava, Spojů 835/2 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem 140 21 Praha 4, Náměstí Hrdinů 1634/3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 5. 2025 č. j. MV-46561-4/SO-2025, ve věci vydání povolení k přechodnému pobytu takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 1. 2025 č. j. OAM-1325-26/PP-2023, kterým byla výrokem I. podle § 87e odst. 1 písm. i) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 2 19 A 9/2025 rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky, neboť v době podání žádosti setrvával na území na základě výjezdního příkazu a výrokem II. byla podle § 87e odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů žalobci stanovena lhůta k vycestování z území 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaná potvrdila.

2. Žalobce namítal, že splňuje podmínku rodinného příslušníka občana EU, s čímž se správní orgán dostatečně nevypořádal. Rodinný vztah neposuzoval zcela komplexně. Poukázal na to, že od podání žádosti do vydání rozhodnutí uplynuly více než dva roky, což je nepřiměřeně dlouhá doba pro vydání rozhodnutí ve správním řízení. Za dobu od podání žádosti si žalobce a jeho partnerka vybudovali velice pevný svazek, nemohou si představit život jeden bez druhého. Děti partnerky považuje žalobce za své vlastní. I ony jsou na žalobce vázány a mají s ním pevný citový vztah. Zároveň nelze pominout, že své životní partnerce pomáhá v běžném životě a částečně se o ni stará. Partnerka je invalidní důchodkyní ve III. stupni invalidity. Má potíže se zrakem a je tak odkázána na něho. Jeho nepřítomností by rodina utrpěla zásadní zásah do její integrity, čímž se žalovaná v napadeném rozhodnutí nezabývala.

3. Žalobce žalovanému vytkl, že dostatečně nehodnotil přiměřenost dopadu rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života a zcela na svou funkci rezignoval, aniž by svůj postup jakkoliv odůvodnil. Správní orgán má povinnost se zabývat přiměřeností dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života na základě čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jak rovněž plyne i z judikatury Nejvyššího správního soudu. Na území České republiky má vybudovány i silné ekonomické vazby. Je jediným společníkem a jednatelem obchodní společnosti Ekinox, s. r. o. Na území České republiky úspěšně podniká a snaží se přispět ekonomice země, která mu poskytla nový domov. Ani touto skutečností, jakož i délkou řízení, se správní orgán v napadeném rozhodnutí nijak nezabýval. Žalobce dále uvedl, že o zaměstnaneckou kartu přišel protiprávním jednáním bývalého zaměstnavatele, neměl o tom žádné informace, proto mu byl udělen výjezdní příkaz, což pro něho bylo zcela překvapivé, neboť se ničeho nedopustil a na území České republiky žil řádně.

4. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož obsáhle citovala, stejně tak z relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu. Zdůraznila, že posuzovanou žádost žalobce podal v době, kdy na území setrvával na základě výjezdního příkazu, čímž byl naplněn důvod pro zamítnutí žádosti dle § 87e odst. 1 písm. i) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb. Z tohoto důvodu správní orgány věcně vůbec neposuzovaly, zda žalobce je skutečně rodinným příslušníkem občana Evropské unie ve smyslu § 15a odst. 3 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. Správní orgán I. stupně a žalovaná shledali, že žalobce není rodinným příslušníkem občana Evropské unie dle § 15a odst. 1 a 2 zákona č. 326/1999 Sb., a že se považuje právě za rodinného příslušníka ve smyslu § 15a odst. 3 písm. b) téhož zákona, proti čemuž žalobce neměl a nemá žádné námitky. Nedůvodnou považuje žalovaná i námitku žalobce stran hodnocení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce. Má za to, že byly zohledněny všechny námitky žalobce, které uplatnil v odvolání. V něm žalobce výslovně zdůraznil délku prvostupňového řízení ve vztahu k tomuto posouzení. Žalovaná posoudila přiměřenost dopadů rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce ke dni vydání Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 3 19 A 9/2025 napadeného rozhodnutí, tedy zohlednila také délku proběhlého řízení a všechny konkrétní dopady žalobcem předestřené. Bylo především na žalobci, aby ji seznámil se všemi podstatnými okolnostmi pro posouzení těchto dopadů, neboť se z jejich podstaty jedná o okolnosti, které jsou známé právě jemu. K tvrzení žalobce, že si s partnerkou za dobu od podání žádosti vybudovali velice pevný svazek, žalovaná upozornila, že pro posouzení přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce je rovněž důležité zohlednit, že žalobce tento zcela obecně tvrzený vztah měl budovat v době, kdy si byl vědom své neutěšené pobytové situace, neboť ke dni podání žádosti byl již povinen z území na základě uděleného výjezdního příkazu vycestovat. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 102/2013-31. Zdůraznila také, že v předmětném řízení nebyl posuzován důvod ukončení jeho předchozího pobytového oprávnění.

5. Krajský soud na základě řádně a včas podané žaloby přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen s. ř. s.), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

6. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující pro věc podstatné skutečnosti. Dne 26. 1. 2023 žalobce podal správnímu orgánu I. stupně žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky podle § 87b zákona č. 326/1999 Sb. Z žádosti se podává, že žalobce se považuje za rodinného příslušníka státní občanky České republiky paní J. O., narozené X. Ze spisu plyne, že do 23. 12. 2022 žalobce pobýval na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu – zaměstnanecké karty, jejíž platnost skončila v důsledku zániku zaměstnanecké karty. Následně byl žalobci vydán výjezdní příkaz s platností od 2. 1. 2023 do 31. 1. 2023. Žalobce správnímu orgánu I. stupně doložil prohlášení jeho a paní O. o společném soužití v jedné domácnosti, nájemní smlouvu, respektive přílohu k nájemní smlouvě. V mailové zprávě z 24. 7. 2024 správnímu orgánu sdělil, že v únoru 2024 mu skončila platnost zaměstnanecké karty. Přítelkyně, s níž sdílí společnou domácnost, je v plném invalidním důchodu a pobírá dávky – příspěvek na bydlení a přídavky na děti. Dále uváděl, že vzhledem k tomu, že mu skončila platnost zaměstnanecké karty, nemají na tyto dávky již nárok. Jeho přítelkyně se obrátila na ministerstvo. Současně požádal o sdělení stavu řízení o jeho žádosti o udělení pobytu pro Úřad práce.

7. Rozhodnutím ze dne 13. 1. 2025 č. j. OAM-1325-26/PP-2023 správní orgán I. stupně žádost žalobce z důvodu dle § 87e odst. 1 písm. i) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů zamítl, neboť v době podání žádosti setrvával na území na základě výjezdního příkazu (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že podle § 87e odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., se mu stanoví lhůta k vycestování z území České republiky do 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 19. 5. 2025 č. j. MV-46561-4/SO-2025, odvolání zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila.

8. Podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění k datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. ve znění do 2. 9. 2025, Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 4 19 A 9/2025 rodinným příslušníkem občana Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí jeho za a) manžel, b) rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, o kterého skutečně pečuje, c) potomek mladší 21 let nebo takový potomek manžela občana Evropské unie a d) potomek nebo předek, anebo potomek nebo předek manžela občana Evropské unie, pokud je z důvodu uspokojování svých základních potřeb závislý na výživě nebo jiné nutné péči poskytované občanem Evropské unie nebo jeho manželem, nebo byl na této výživě nebo jiné nutné péči závislý bezprostředně před vstupem na území ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen pobyt.

9. Dle § 15a odst. 2 téhož zákona, rodinným příslušníkem občana Evropské unie se dále rozumí cizinec, který je státnímu občanu České republiky přihlášenému k trvalému pobytu na území ve vztahu uvedeném v odst. 1 písm. a) až d).

10. Podle ustanovení § 15a odst. 3 citovaného zákona, rodinným příslušníkem občana Evropské unie se dále rozumí cizinec, který a) je příbuzným občana Evropské unie nebo státního občana České republiky přihlášeného k trvalému pobytu na území a 1) je v zemi, z níž pochází, osobou vyživovanou tímto občanem Evropské unie nebo státním občanem České republiky, 2) je v zemi, z níž pochází, členem domácnosti tohoto občana Evropské unie nebo státního občana České republiky, nebo 3) u kterého vážné zdravotní důvody naléhavě vyžadují osobní péči tohoto občana Evropské unie nebo státního občana České republiky, nebo b) má s občanem Evropské unie nebo se státním občanem České republiky přihlášeným k trvalému pobytu na území řádně doložený trvalý partnerský vztah.

11. Podle § 87e odst. 1 písm. i) bod 2 téhož zákona, ministerstvo žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítne, jestliže žadatel, který není rodinným příslušníkem občana Evropské unie podle § 15a odst. 1 nebo 2, v době podání této žádosti setrvává na území na základě výjezdního příkazu.

12. Dle názoru soudu, protože žalobce podal žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka Evropské unie na území České republiky 26. 1. 2023 tedy v době, kdy setrvával na území České republiky na základě výjezdního příkazu (výjezdní příkaz mu byl vydán s platností do 31. 1. 2023), žalovaný správně dospěl k závěru, že je nutno tuto žádost zamítnout dle výše citovaného ustanovení § 87e odst. 1 písm. i) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb. (ve znění do 2. 9. 2025). Z tohoto důvodu správní orgány již nebyly povinny zkoumat, zda žalobce je skutečně rodinným příslušníkem občana Evropské unie ve smyslu § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Z judikatury Nejvyššího správního soudu, kterou žalovaná v napadeném rozhodnutí přiléhavě aplikovala, plyne, že § 87e odst. 1 písm. i) bod 2 zákona o pobytu cizinců, podle něhož byla žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítnuta, neukládá správním orgánům povinnost zkoumat přiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince ex lege. Judikatura Nejvyššího správního soudu opakovaně dovodila, že namítá-li cizinec ve správním řízení nepřiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života, tedy porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je povinen správní orgán se s touto námitkou vypořádat. K aktivaci tohoto článku je však zapotřebí, aby žadatel vznesl konkrétní námitku nepřiměřenosti zásahu do jeho soukromého či rodinného života (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Azs 256/2019-39, č. j. 4 Azs 411/2023-60) a s takovou námitkou je pak správní orgán povinen se vypořádat. Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 5 19 A 9/2025 13. V posuzované věci žalobce námitku nepřiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života vznesl poprvé až v odvolání. Tím tedy aktivoval čl. 8 Úmluvy až před správním orgánem II. stupně. V postupu správního orgánu I. stupně shodně s žalovanou ani soud pochybení neshledává, jak správně uvedla žalovaná v napadeném rozhodnutí. Námitku, že se žalovaná dostatečně nezabývala posouzením přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života krajský soud rovněž nepovažuje za důvodnou. V odvolání žalobce tvrdil totiž toliko to, že si s partnerkou vybudovali silné pouto, nedokážou si představit život jeden bez druhého, děti partnerky považuje za své vlastní, a i ony jsou na něho navázané, zmínil, že partnerka je invalidní ve III. stupni, má postižený zrak, je zcela odkázána na jeho pomoc. Partnerku považuje za manželku, pomáhá jí s každodenními činnostmi, živí rodinu. Jeho přítomnost je pro rodinu naprosto klíčová. Dále uvedl, že řídí úspěšnou společnost, bez jeho každodenní přítomnosti by firma ztratila stabilitu a rodina by se ocitla v těžké a bezvýchodné situaci. Poznamenal, že ovládá český jazyk. K tomu doložil toliko výpis z obchodního rejstříku, fotokopii průkazu ZTP/P na jméno J. O. a přílohu smlouvy o nájmu bytu. Je třeba zdůraznit, že bylo věcí samotného žalobce, aby dostatečně konkrétně jednak tvrdil, a to nejlépe již před správním orgánem I. stupně, popřípadě následně v odvolacím řízení, a to co nejpodrobněji a nejpřesvědčivěji, jaké všechny negativní dopady bude zamítavé rozhodnutí mít na jeho soukromý a rodinný život, tedy aby uvedl konkrétní individualizované informace ze svého soukromého a rodinného života, které pro posouzení věci považuje za relevantní, případně i způsobilé převážit nad jinými zájmy a hledisky, a také tato tvrzení prokázat. Je to totiž vždy sám cizinec, kdo disponuje relevantními informacemi ze svého soukromého a rodinného života. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že po správních orgánech nelze požadovat, aby k holé námitce nepřiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života vznesené bez bližšího upřesnění k individuální situaci cizince, pouze z vlastní iniciativy vyhledávaly všechny relevantní skutečnosti a důkazy, které by případně mohly svědčit o nepřiměřenosti rozhodnutí, pokud takové informace neoznačí a neprokáže sám cizinec (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 32/2011-60, č. j. 9 As 142/2012-21 14. Soud se ztotožňuje se závěrem žalované, že žalobce jen obecně konstatoval, že žije v dlouhodobém vztahu se státní příslušnicí České republiky, ke které má pevné citové pouto, sdílí s ní domácnost, její děti považuje za vlastní, partnerce pomáhá, v České republice má veškeré zázemí, podniká zde, nemá vazby k zemi původu, nedopustil se protiprávního jednání. Tvrzený dlouhodobý vztah ničím nedoložil, ani tvrzení, že s partnerkou již dva roky sdílejí společnou domácnost, že je na něm partnerka závislá. Neuvedl, jaké konkrétní důsledky by mělo nevydání pobytového oprávnění na jeho vztah, případně na jiné vazby na území České republiky. Soud rovněž souhlasí s žalovanou v tom, že žalobce je skutečně jednatelem a společníkem obchodní společnosti Ekinox, s. r. o., ovšem netvrdil ani nedoložil, jakým způsobem aktuálně k datu vydání napadeného rozhodnutí obchodní společnost vykonává činnost, a neplyne to ani z dostupných rejstříků.

15. Pokud žalobce tvrdil, že k zemi původu nemá žádné vazby, pak se jedná o tvrzení nepravdivé. Ve spise je totiž založeno podání žalobce, v němž správnímu orgánu sděluje, že v označeném období se chystá odcestovat do země původu za účelem návštěvy rodičů. Žalovaná správně uzavřela, že vzhledem k důvodu vedoucímu k zamítnutí posuzované žádosti, délce pobytu žalobce na území České republiky, jeho věku, zdravotnímu stavu, Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 6 19 A 9/2025 povaze a pevnosti jeho rodinných vztahů, ekonomickým poměrům, společenským a kulturním vazbám navázaným na území, vazeb k zemi původu, neshledala porušení čl. 8 Úmluvy.

16. Soud dospěl k závěru, že správní orgány řízení nezatížily vadami, které by mohly mít vliv na zákonnost jejich rozhodnutí.

17. S ohledem na výše uvedené krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

18. Podle § 60 odst. 1 s. ř. s. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalované nad rámec běžné úřední činnosti žádné další náklady nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 12. května 2026 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.