19 A 9/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: H. A. E. K. státní příslušnost Egyptská arabská republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje sídlem 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, 30. dubna 1682/24 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2026 č. j. KRPT-59420-46/ČJ-2026- 070022, o prodloužení zajištění takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž byla podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 326/1999 Sb.), prodloužena doba zajištění za účelem správního vyhoštění, stanovená rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 3. 3. 2026 č. j. KRPT-59420-26/ČJ-2026-070022, o 45 dnů.

2. Žalobce namítal, že žalovaný se zcela opomněl zabývat otázkou, zda je vůbec možné realizovat jeho vyhoštění do země původu. Bez bližších podrobností k tomu v žalobě dále uvedl, že existují důvodné pochybnosti o tom, zda lze účel zajištění vůbec naplnit. Rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Dále uvedl, že zajištění významně zasahuje do základních lidských práv a jeho užití by měla předcházet důkladná úvaha o nezbytnosti zajištění v tom kterém případě a nemožnosti aplikovat alternativy. Namítal rovněž, že délka zajištění je nepřiměřená. Žalovanému také vytkl, že v napadeném rozhodnutí se zcela stroze a v obecnosti vyjádřil k nemožnosti uplatnění zvláštních opatření dle § 123b a § 123c zákona o pobytu cizinců, a to pouhým odcitováním ustanovení zákona a závěrem o nemožnosti jejich uplatnění. Poukázal na to, že na území České republiky má zajištěno bydlení na adrese X. V jeho případě by postačovalo uložení mírnějšího opatření. Zajištění na tak dlouhý časový interval má zásadně negativní dopad na jeho psychické zdraví. Mohl by se zdržovat buď na označené adrese či v jednom z přijímacích či pobytových středisek Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra. Umístěním v pobytovém středisku by bylo zároveň možné dosáhnout toho, aby byl pro správní orgán dostupný pro další úkony v řízení. Zdůraznil, že na území České republiky žije v trvalém vztahu s partnerkou D. G. a její nezletilou dcerou. Na území České republiky žije také jeho dcera, což správnímu orgánu doložil rodným listem. Jeho osobní situací se tak žalovaný nezabýval a napadené rozhodnutí vykazuje známky zmatečnosti a nedostatečného individuálního posouzení.

3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Citoval skutková zjištění a závěry napadeného rozhodnutí.

4. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 172 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bez jednání, neboť žalobce ve lhůtě do pěti dnů od podání žaloby nenavrhl konání ústního jednání. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 30. 4. 2026 č. j. KRPT-59420-46/ČJ-2026-070022 žalovaný podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., prodloužil dobu zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění stanovenou rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 3. 3. 2026 o 45 dnů. Co se týká skutkových zjištění, z nichž žalovaný vycházel, a jak jsou tato uvedena v napadeném rozhodnutí, soud na ně v podrobnostech odkazuje, neboť zcela korespondují s obsahem spisu a jsou správná.

6. Ze správního spisu se podává, že žalobce se dne 2. 3. 2026 dostavil na Odbor azylové a migrační politiky v Ostravě se žádostí o přechodný pobyt na území České republiky. Kontrolou v evidencích bylo zjištěno, že cizinec je veden v evidenci nežádoucích osob. Správnímu orgánu předložil cestovní pas Egyptu označeného čísla s dobou platnosti 28. 12. 2025, tedy předložil doklad neplatný. Následně byl zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. c) zákona č. 273/2008 Sb., k provedení dalších procesních úkonů. Bylo rovněž zjištěno, že je veden v systému NVR a podle údajů v tomto systému měl do 22. 6. 2025 vycestovat z území, ovšem neučinil tak. Dvakrát požádal v České republice o udělení mezinárodní ochrany. Obě žádosti byly zamítnuty.

7. S žalobcem byl sepsán protokol o podání vysvětlení dne 2. 3. 2026. Žalobce potvrdil své osobní údaje a státní příslušnost. Sdělil, že v České republice bydlí na adrese X. Tři roky žije s přítelkyní D. G.a její nezletilou dcerou. V současné době je nezaměstnaný, nevydělává žádné peníze. V roce 2014 se seznámil v Egyptě se státní příslušnicí České republiky, s níž uzavřel manželství. V roce 2017 se s ní rozvedl. Na deset měsíců se vrátil do Egypta. Při návratu do České republiky mu na letišti v Praze odebrali kartičku pobytu vydanou v České republice a do pasu dali vstupní razítko. Od doby příletu dne 10. 4. 2019 již nevycestoval zpět do Egypta ani ze států EU. Od té doby pracoval a žil v Praze. Už v té době neměl žádné vízum ani povolení k pobytu. Svou dceru, která se narodila zde v České republice z manželství, navštívil po příjezdu do České republiky jen jednou. Od roku 2019 se s ní již nesetkal. V roce 2019 ho zajistila Policie České republiky v Praze a bylo mu uloženo správní vyhoštění a byl zajištěn. Po nějaké době byl převezen do Pobytového střediska v Havířově, kde také požádal o azyl. Žádosti o azyl nebylo vyhověno. V roce 2022 měl Českou republiku opustit, avšak nevycestoval. Proti rozhodnutí podal žalobu, ovšem soud ji zamítl. V roce 2025 obdržel vyrozumění o tom, že z území musí vycestovat. Znovu začal usilovat o získání pobytu, a proto se dostavil na pracoviště OAMP s žádostí o pobyt na území České republiky.

8. Rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelstvím služby cizinecké policie, Přijímacím střediskem cizinců Zastávka č. j. CPR-22478-34/ČJ-2024-931200-SV ze dne 24. 8. 2024 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3, 4 a 9 zákona o pobytu cizinců s dobou, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států stanovenou na čtyři roky za to, že na území pobýval bez víza nebo povolení k pobytu a bezplatného cestovního dokladu, ačkoli k tomu nebyl oprávněn a za opakované porušování právních předpisů a maření výkonu správního rozhodnutí. Rozhodnutím ze dne 25. 11. 2024 č. j. MV-140356-13/OAM-2024 bylo odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí zamítnuto a předmětné rozhodnutí ze dne 24. 8. 2024 č. j. CPR-22478-34/ČJ-2024-931200-SV bylo potvrzeno. Rozhodnutí nabylo právní moci 25. 11. 2024. Rozhodnutí napadl žalobce žalobou podanou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 24. 1. 2025 č. j. 2 A 61/2024-38 zamítl.

9. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 3. 3. 2026 č. j. KRPT-59420-26/ČJ-2026-070022 byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., za účelem správního vyhoštění, protože cizinec nevycestoval v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění nebo nevycestoval z území na základě výzvy soudu k vycestování podle trestního řádu. Doba zajištění cizince byla stanovena na 60 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí žalobci. Rozhodnutí nabylo právní moci 3. 3. 2026.

10. Ze správního spisu se dále podává, že správní orgán 4. 3. 2026 podal na Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie žádost o zjištění totožnosti žalobce a žádost o vydání náhradního cestovního dokladu pro žalobce. Této žádosti ke dni vydání napadeného rozhodnutí ještě nebylo vyhověno.

11. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že ke dni rozhodování správního orgánu, tj. do 30. 4. 2026 Velvyslanectví Egypta na žádost týkající se zjištění totožnosti žalobce a vystavení náhradního cestovního dokladu zatím nereagovalo. K realizaci správního vyhoštění dosud nedošlo z důvodu objektivní překážky vyhoštění, která není na straně správního orgánu. Reálný předpoklad realizace výkonu vyhoštění z území členských států Evropské unie existuje, přičemž Ředitelství služby cizinecké policie Praha je z dlouhodobé spolupráce s Velvyslanectvím Egypta známo, že vydání náhradního cestovního dokladu trvá okolo 90 dnů. Správní orgán I. stupně učinil kompromis a prvotní rozhodnutí o zajištění vydal jen na 60 dnů, což pro vydání náhradního cestovního dokladu a vycestování cizince nepostačuje.

12. Podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů, policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, zejména tím, že v řízení uvedl nepravdivé údaje o totožnosti, místě pobytu, odmítl tyto údaje uvést anebo vyjádřil úmysl území neopustit nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání.

13. Podle ust. § 124 odst. 3 téhož zákona, policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Při stanovení dobu trvání zajištění je policie povinna zohlednit případy nezletilých cizinců bez doprovodu a rodin či jiných osob s dětmi. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy výkonu správního vyhoštění, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem správního vyhoštění je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.

14. Podle ust. § 125 odst. 1 téhož zákona, doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody. V případě cizince mladšího 18 let nebo rodiny s nezletilými dětmi, nesmí doba zajištění překročit 90 dnů.

15. Podle ust. § 125 odst. 2 písm. c) citovaného zákona, policie je oprávněna prodlužovat dobu trvání zajištění podle § 124 – 124b i nad dobu stanovenou v odstavci 1 za podmínky, že vyhoštění cizince je uskutečnitelné v době trvání zajištění, pokud v průběhu získávání nezbytných dokladů pro výkon správního vyhoštění dochází i přes řádné úsilí policie ke zpoždění ze strany třetích zemí.

16. Podle ust. § 125 odst. 3 téhož zákona, doba trvání zajištění podle odst. 2 písm. a) a b) nesmí překročit v souhrnu 545 dnů, podle odst. 2 písm. c) 365 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody. O prodloužení doby trvání zajištění vydá policie rozhodnutí, které je prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.

17. Krajský soud dospěl k závěru, že postup správního orgánu nelze shledat nezákonným. V případě prvně uložené doby zajištění vycházel správní orgán z rozhodovací praxe, kdy předpokládal běžný průběh realizace vyhoštění včetně nutnosti ověřit totožnost žalobce, zajistit cestovní doklad, obstarat letenky nebo vyjednat průvoz cizince přes jiné členské státy s tím, že je nutné zajistit policejní eskortu přes dotčený stát nebo samotnou eskortu na území Egypta, komunikovat s Velvyslanectvím Egypta. Je nutno zdůraznit, že žalovaný je oprávněn délku doby zajištění prodloužit, a to i opakovaně, jak se uvádí v citovaném § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. V původním rozhodnutí o zajištění byla stanovena doba zajištění na 60 dnů. Už tehdy si správní orgán byl vědom skutečnosti, že doba k zajištění předmětných náležitostí souvisejících s vyhoštěním žalobce se pohybuje kolem 90 kalendářních dnů. Žalovaný již tehdy učinil také příslušné kroky ke zjišťování totožnosti cizince a vystavení náhradního cestovního dokladu. Do dne vydání napadeného rozhodnutí odpověď ještě doručena nebyla. Za tohoto stavu soud souhlasí s žalovaným, že nebyl do dne vydání napadeného rozhodnutí oprávněn realizovat správní vyhoštění žalobce z území České republiky vzhledem k tomu, že cizinec stále nedisponuje platným cestovním dokladem a s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění, jak je výše uvedeno, prodloužil lhůtu trvání zajištění o 45 dnů, kterážto lhůta je dle názoru soudu zcela přiměřená a respektuje ustanovení § 125 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. V napadeném rozhodnutí se žalovaný rovněž zabýval možností aplikace zvláštního opatření namísto zajištění cizince. Žalovaný ve svém rozhodnutí zdůraznil, že žalobce v době kontroly nedisponoval platným cestovním dokladem, nebyl žádným způsobem schopen doložit oprávněnost svého pobytu a svého protiprávního jednání si byl vědom. Z jeho výpovědi jako účastníka řízení je rovněž zjevné, že z území členských států EU nehodlá vycestovat. Soud souhlasí s žalovaným, že chování žalobce neskýtá žádnou záruku pro správní orgán, že bude plnit případné povinnosti správním orgánem v budoucnu uložené. Vlastním jednáním zapříčinil stav nedůvěryhodnosti své osoby, a to až do té míry, že je i soud přesvědčen, že by dobrovolně nevycestoval ze zemí Schengenského prostoru, pokud by nebyl zajištěn za účelem správního vyhoštění. Mírnější donucovací opatření by nebyla účinná a uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona č. 326/1999 Sb., jsou z hlediska jednání cizince nedostačující. Soud zastává názor, že za popsaného skutkového stavu prodloužení zajištění provedené žalovaným s ohledem na výše uvedené nevybočilo z mezí zákonnosti a bylo přiměřené. Uložení zvláštních opatření za účelem vycestování by v tomto případě bylo zcela neúčelné. Soud sdílí názor žalovaného, že žalobce svým chováním, nerespektováním povinností, dal jednoznačně najevo, že platné právní předpisy a uložené mu povinnosti nehodlá dodržovat, přestože formálně deklaruje něco jiného.

18. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je zcela v souladu se zákonem, je přezkoumatelné. Soud neshledal žádný z žalobcem uvedených žalobních bodů důvodným, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 2. června 2026 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.