19 Ad 11/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce S. M., zastoupeného JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem Třinec, 1. máje 398, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18.1.2016, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou ze dne 22.3.2016 se žalobce domáhal kromě jiného zrušení rozhodnutí žalované ze dne 18.1.2016, jímž byly jeho námitky zamítnuty a usnesení České správy sociálního zabezpečení č. j. USN-18.12.2015-428/X ze dne 18.12.2015 bylo potvrzeno. Žalobce namítal, že nesouhlasí se způsobem, jak došlo k rozdělení doby pojištění na dobu pojištění podle českých právních předpisů a dobu pojištění ve slovenském důchodovém pojištění, dále uvedl, že pro účely výpočtu výše starobního důchodu měla být od celé doby pojištění odečtena doba pojištění, kdy vykonával práce v pozici osoby samostatně výdělečně činné v období od 1.6.1992 do 31.7.1993, tj. doba 416 dnů, a podle výše výdělku v tomto období měl být vyměřen starobní důchod podle slovenského důchodového pojištění a ve zbytku pojistné doby výpočet jeho starobního důchodu se měl řídit českými právními předpisy. Zdůraznil, že podstatnou dobu pojištění před zánikem České a Slovenské federativní republiky, tedy od 2.3.1966 do 31.5.1992 byl zaměstnán na území nynější České republiky. K jeho tíži nemůže jít fakt, že k 1.1.1993 došlo k rozdělení České a Slovenské federativní republiky na dva samostatné státy. Za diskriminační považuje, pokud z celkové doby pojištění pro účely výpočtu výše starobního důchodu byla odečtena doba pojištění od 2.3.1966 do 31.12.1992, tj. do doby trvání České a Slovenské federativní republiky, když i v tomto období, tj. do 31.5.1992 byl zaměstnán u firmy (socialistické organizace) Stavební izolace Ostrava, s. p. se sídlem na území nynější České republiky, s výkonem práce na území nynější České republiky a s odvody prováděnými podle československých a českých právních předpisů, týkajících se důchodového pojištění a scházelo mu 7 měsíců trvání pojištění podle českých předpisů do 31.12.1992. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žádost žalobce o přiznání správné výše starobního důchodu ze dne 3.9.2015 byla zjevně právně nepřípustná, neboť podle § 48 odst. 2 správního řádu, zákona č. 500/2004 Sb., lze účastníku řízení přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost z téhož důvodu téže osobě pouze jednou. Žalobci již byl pravomocně přiznán od 1.1.2012 starobní důchod ve výši 9.298,- Kč měsíčně, a to rozhodnutím ČSSZ ze dne 5.9.2012. Žalovaná i v rámci řízení o námitkách žalobce proti usnesení ČSSZ ze dne 18.12.2015, jímž bylo řízení o žádosti o přiznání správné výše starobního důchodu dle žádosti žalobce ze dne 3.9.2015 zastaveno, setrvala na názoru, že pravomocné rozhodnutí ze dne 5.9.2012 bylo vydáno v souladu s právními předpisy, je věcně správné a bylo vydáno na základě žádosti žalobce o starobní důchod ze dne 23.9.2011. Pravomocným rozhodnutím ČSSZ ze dne 5.9.2012 bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o starobní důchod. ČSSZ tím, že pravomocně a vykonatelně žalobci rozhodnutím přiznala český starobní důchod, naplnila dikci ust. § 48 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, z něho plyne, že přiznat totéž právo (český starobní důchod od 1.1.2012) lze z téhož důvodu (na základě žádosti žalobce ze dne 23.9.2011) téže osobě pouze jednou. Žalovaná dále odkázala na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobou napadeným rozhodnutím žalované ze dne 18.1.2016, č. j. X bylo rozhodnuto o námitkách žalobce proti usnesení České správy sociálního zabezpečení ze dne 18.12.2015, č. j. USN-18.12.2015-428/X, kterým ČSSZ zastavila řízení o žádosti žalobce o přiznání správné výše starobního důchodu, kterou podal dne 3.9.2015 a její vyřízení urgoval 29.9.2015. ČSSZ v usnesení ze dne 18.12.2015 konstatovala, že žádost žalobce ze dne 3.9.2015 je zjevně právně nepřípustná, neboť dle § 48 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. lze účastníku řízení přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost z téhož důvodu téže osobě pouze jednou. Bylo zdůrazněno, že ČSSZ rozhodnutím ze dne 5.9.2012 přiznala žalobci starobní důchod ve výši 9.298,- Kč měsíčně s účinností od 1.1.2012. Žalovaná ve shodě se závěry vyjádřenými v rozhodnutí ČSSZ ze dne 18.12.2015 učinila závěr, že v tomto případě lze hovořit o překážce věci pravomocně rozhodnuté, která brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána. Tato překážka nastává v první řadě tehdy, má-li být v novém řízení projednávána stejná věc, tedy tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, který vyplývá ze stejných skutkových tvrzení a týká se stejných osob nebo jejich právních nástupců. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený v žádosti vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Žalovaná proto shledala námitky žalobce nedůvodnými a usnesení ČSSZ ze dne 18.12.2015 potvrdila. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím ze dne 5.9.2012 byl žalobci od 1.1.2012 přiznán starobní důchod 9.298,- Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky, o nichž bylo rozhodnuto žalovanou 8.12.2015 pod č. j. X. Tímto rozhodnutím byly námitky žalobce zamítnuty. 3.9.2015 žalobce podal žádost o přiznání správné výše starobního důchodu. Česká správa sociálního zabezpečení usnesením ze dne 18.12.2015 řízení o uvedené žádosti žalobce o přiznání správné výše starobního důchodu zastavila, když ji shledala za zjevně nepřípustnou, neboť dle § 48 odst. 2 správního řádu lze účastníku řízení přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost z téhož důvodu téže osoby pouze jednou. Správní orgán I. stupně poznamenal, že rozhodnutím ze dne 5.9.2012 byl žalobci na jeho žádost přiznán starobní důchod 9.298,- Kč měsíčně s účinností od 1.1.2012. Jak již výše uvedeno proti tomuto usnesení podal žalobce námitky, o nichž žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 18.1.2016, č. j.X, námitky žalobce zamítla a usnesení České správy sociálního zabezpečení č. j. USN-18.12.2015-428/X ze dne 18.12.2015 potvrdila. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů rozhodl o věci samé bez jednání, neboť účastníci se na výzvu soudu dle § 51 odst. 1 s.ř.s., aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí, aby o věci samé bylo rozhodnuto bez jednání s poučením, že souhlas bude udělen také tehdy, pokud do dvou týdnů od doručení této výzvy nevyjádří svůj nesouhlas s takovým projednáním věci bez nařízení jednání, ve stanovené nevyjádřili, přitom žalobci byla výzva doručena k rukám jeho zástupce 26.9.2016 a žalované 21.9.2016. Podle ust. § 48 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě pouze jednou. Krajský soud ve shodě s žalovaným zastává názor, že za situace, kdy pravomocným rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 5.9.2012 bylo rozhodnuto o žádosti žalobce o starobní důchod tak, že mu byl přiznán starobní důchod ve výši 9.298,- Kč měsíčně s účinností od 1.1.2012, pak ve vztahu k žádosti žalobce ze dne 3.9.2015 o přiznání správné výše starobního důchodu je uvedené pravomocné rozhodnutí ze dne 5.9.2012 překážkou věci pravomocně rozhodnuté, neboť o jedné a téže věci lze z jednoho a téhož důvodu rozhodnout jen jednou. Tedy přiznat totéž právo – starobní důchod od 1.1.2012 z téhož důvodu a téže osobě lze pouze jednou. Vzhledem k tomuto právnímu závěru byly žalobní námitky žalobce stran výpočtu výše starobního důchodu bez právního významu a krajský soud se proto k těmto námitkám nevyjadřuje. Soud na základě shora uvedeného žalobu jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalované v souvislosti s tímto řízením prokazatelně žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 24.10.2016 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně