19 Ad 20/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně A. D., zastoupené opatrovníkem R. D., bytem P. u K. č. p. X, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.3.2016, č. j. MPSV- 2016/54290-923, o příspěvek na zvláštní pomůcku, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě dne 25.5.2016 se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 11.12.2015, č. j. 1205246/15/KA, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo dle § 9 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů a uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobkyně namítala, že posudkový lékař učinil závěr, že žalobkyně netrpí těžkou vadou nosného a pohybového ústrojí, aniž by podrobněji zkoumal její zdravotní stav. Na jednání nebyla přizvána, žádný lékař ji nenavštívil, takže si nemohl učinit odpovídající představu o jejím zdravotním stavu. Žalobkyně potřebuje motorové vozidlo za účelem přepravy na rehabilitace, návštěvy lékařů, příbuzných, kteří jí pomáhají. Žalobkyně uvedla, že je plně odkázána na invalidní vozík, bez kterého není možné, aby se jakkoli přemístila po bytě. Její zdravotní stav splňuje podmínky zákona č. 329/2011 Sb. pro přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, aby se dočkala možnosti důstojné přepravy. Rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Zrekapituloval průběh správního řízení, obsah posudkového zhodnocení MUDr. M. v posudku ze dne 2.11.2015, obsah posudku PK MPSV ČR v Ostravě zpracovaného v průběhu odvolacího řízení, který byl stěžejním podkladem a z něhož plyne, že u žalobkyně se jedná o středně těžkou demenci Alzheimerova typu s pozdním začátkem, s podílem vaskulární demence při leukoaraióze, chronický vertebrogenní algický syndrom bez kořenového postižení, stav po implantaci pravého kolenního kloubu v roce 2008 pro gonartrózu, chronickou ischemickou chorobu srdeční oběhově kompenzovanou, arteriální hypertenzi III. stádia, diabetes mellitus II. typu, obezitu I. stupně. Podle neurologického nálezu MUDr. K. ze dne 10.6.2015 je žalobkyně při vědomí, spolupracuje, není orientovaná časem, horní končetiny jsou v Mingazzinim bez poklesu, má omezenou hybnost v pravém rameni, levou dolní končetinu v Mingazzinim udrží, na pravé dolní končetině je celkově omezena hybnost pro patologii pravého kolena. Žalobkyně není schopna chůze pro onemocnění pravého kolena, náhradní lokomoce je zajištěna mechanickým invalidním vozíkem. PK MPSV uvedla, že objektivní nález navzdory potížím a námitkám uvedeným v odvolání neodůvodňuje hodnocení zdravotního stavu žalobkyně jako těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu taxativně uvedenou v části I. bodě 1 písm. a), b), d) až i) a l) přílohy k zákonu o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Nejde ani o těžké mentální postižení uvedené v písm. b) bodu 4 části 1 téže přílohy. Uvedený posudek žalovaný považoval za dostatečně vypovídající a přesvědčivý. Žalovaný uvedl, že v průběhu odvolacího řízení žalobkyně nenamítala zhoršení zdravotního stavu a v odvolání a ani v průběhu odvolacího řízení neuvedla, že chce být jednání posudkové komise přítomna. Žalobkyně byla posudkovou komisí dne 5.2.2016 informována o tom, že bude moci zdravotní stav objektivně posoudit a přijmout posudkový závěr i bez osobní účasti žalobkyně, a to na základě obsahu shromážděné podkladové dokumentace. K případnému doplnění údajů a skutečností se již žalobkyně telefonicky ani písemně nevyjádřila. Námitky žalobkyně dovozující neúplnost skutkových zjištění a nesprávnost posudkových závěrů zůstávají v rovině pouhého tvrzení, které nemá oporu ve shromážděné zdravotnické dokumentaci. Úkolem posudkových komisí je pouze hodnotit zdravotní stav účastníků řízení podle kritérií stanovených právními předpisy, nikoliv provádět klinická zjištění, což je úkolem ošetřujícího lékaře a lékařů odborných. Ti všichni se pak podílejí na kompletaci zdravotnické dokumentace. Přítomnost žalobkyně na jednání PK MPSV by byla nezbytná pouze v případě, pokud by byla zdravotnická dokumentace o zdravotním stavu neúplná, některé nálezy nejednoznačné či dokonce rozporné, případně pokud by bylo třeba došetřit některé skutečnosti v rámci vyšetření za hospitalizace. Taková situace u žalobkyně nenastala. Ze zákona přítomnost hodnocené osoby na jednání PK MPSV není povinná. Posudek PK MPSV ze dne 26.2.2016 je úplný, celistvý a přesvědčivý, je v něm uvedeno, z jakých podkladů bylo při posouzení zdravotního stavu žalobkyně vycházeno, je zde uveden diagnostický souhrn, jsou v něm rozebrány nálezy lékařů a obsahuje i vyjádření k námitkám v odvolání a posudkový závěr. K důkazu přiloženému k žalobě – lékařské zprávě MUDr. K. z LDN NsP Karviná- Ráj byl vystaven po nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. Žalovaná navrhla, aby k tomuto důkazu proto nebylo přihlédnuto. Žalovaný dále zdůraznil, že u žalobkyně nebylo zjištěno žádné zdravotní postižení uvedené v § 9 odst. 4 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, a proto podmínku pro přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, nesplnila. Krajský soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, neboť žalobkyně (prostřednictvím svého opatrovníka) se k výzvě soudu učiněné v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Žalovaný s rozhodnutím o věci samé bez jednání výslovně souhlasil. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 11.12.2015 byla zamítnuta žádost žalobkyně o dávku pro osoby se zdravotním postižením příspěvek na zvláštní pomůcku – „motorové vozidlo“. Podkladem rozhodnutí byl posudek posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné ze dne 2.11.2015, který v posudkovém zhodnocení uvedl, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Rozhodující příčinou je smíšená demence s podílem vaskulárním a Alzeimerova typu s kolísáním stupně od středně těžkého až těžkého MMSE13, stav po TEP kolene vpravo 2008 pro gonartrózu, chronický vertebrogenní algický syndrom bez radikulopatie, diabetes mellitus II. typu na inzulínu s obezitou a makroangiopathií, hypertenze gr. III., chron. ICHS bez sy AP, u žalobkyně nebyly zjištěny známky těžké paréze či plegie na dvou končetinách či jiné uvedené pod písm. a), b), d), i), l) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. Nejedná se o těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci ve smyslu ust. § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb., v platném znění, pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku, poskytovaného na pořízení motorového vozidla nebo speciálního zádržního systému. Nejedná se o zdravotní postižení uvedené v části I. bodě 4 přílohy k citovanému zákonu. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž namítala, že je plně odkázána na invalidní vozík, opěrná funkce dolních končetin schází a chůze i s vydatnou oporou je nemožná. Ani v jedné dolní končetině není motorická ani senzorická funkce a svalová síla není vůbec žádná. Uvedla, že v jejím případě se zcela jasně jedná o postižení dle části I. bodu 1 písm. b) přílohy k citovanému zákonu – funkční ztráta obou dolních končetin na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžké ochrnutí. Žalobkyně dále poukazovala na to, že trpí těžkou demencí a Alzheimerovou nemocí. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 23.3.2016 bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a výše uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. Žalovaný jako odvolací správní orgán si vyžádal posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí MPSV ČR. Z protokolu o jednání a z posudku posudkové komise ze dne 26.2.2016 vyplývá, že posudková komise vycházela z kompletní spisové dokumentace OSSZ Karviná, z lékařských nálezů MUDr. K. – neurologa ze dne 28.5.2014, MUDr. W. – diabetologa ze dne 22.7.2015, ze zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře MUDr. P. Žalobkyně byla dopisem PK MPSV ČR v Ostravě ze dne 5.2.2016 uvědoměna o tom, že posudková komise bude moci její zdravotní stav objektivně posoudit a přijmout posudkový závěr i bez osobní účasti, a to na základě obsahu shromážděné podkladové dokumentace. Žalobkyně doplnění dokumentace nežádala. Předsedou posudkové komise byl MUDr. M. M., dalším lékařem byl MUDr. Š. M. s odborností psychiatrie. V diagnostickém souhrnu je uvedeno, že u žalobkyně se jedná o středně těžkou demenci Alzheimerova typu s pozdním začátkem, s podílem demence vaskulární při leukoaraióze, MMSE 13 bodů, chronický vertebrogenní algický syndrom bez kořenového postižení, stav po implantaci pravého kolenního kloubu v roce 2008 pro gonartrózu, chronickou ICHS oběhově komp., arteriální hypertenzi III. stádia, diabetes mellitus II. typu na insulinoterapii s mikro i makroangiopatií, obezitu I. stupně. Posudek obsahuje zjištění z neurologického nálezu MUDr. K. ze dne 10.6.2015 a z nálezu MUDr. P. ze dne 22.10.2015. K odvolacím námitkám posudková komise uvedla, že objektivní nález navzdory potížím a námitkám uvedených v odvolání, neodůvodňuje hodnocení zdravotního stavu jako těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu uvedenou v části I. bodě 1 přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., v platném znění. Posudková komise učinila závěr, že nejde o osobu, která má ve smyslu § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb., v platném znění, těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Nejde o těžkou vadu nosného (pohybového) ústrojí uvedenou v písm. a), b), d) až i) a l) bodu 1 části I. přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., nejde ani o těžké mentální postižení uvedené v písm. b) bodu 4 části I. téže přílohy. Na základě tohoto posudku žalovaný odvolání žalobkyně žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 23.3.2016, č. j. MPSV-2016/54290-923 zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalovaný odkazem na závěry výše citovaného posudku PK MPSV ČR v Ostravě, který posoudil jako úplný a přesvědčivý a odkazem na § 9 odst. 2 a odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů, dospěl k závěru, že zdravotní postižení žalobkyně neodůvodňuje přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, neboť se u ní nejedná o těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, taxativně uvedenou v části I. bodě 1 písm. a), b), d) až i) a l) přílohy k uvedenému zákonu. K odvolacím námitkám pro úplnost žalovaný uvedl, že zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, jsou taxativně vymezena v příloze k zákonu o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Podle ust. § 9 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů, nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla nebo speciálního zádržního systému má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. Podle přílohy k citovanému zákonu části I. bodu 1 se za těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí považuje: a) anatomická ztráta obou dolních končetin v bércích a výše, b) funkční ztráta obou dolních končetin na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí, c) anatomická ztráta podstatných částí jedné horní a jedné dolní končetiny v předloktí a výše a v bérci a výše, d) funkční ztráta jedné horní a jedné dolní končetiny na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí, e) ankylóza obou kyčelních kloubů nebo obou kolenních kloubů nebo podstatné omezení hybnosti obou kyčelních nebo kolenních kloubů pro těžké kontraktury v okolí, f) ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných kloubů dolních končetin, g) těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí s případnou odkázaností na vozík pro invalidy; funkčním celkem se přitom rozumí trup, pánev, končetina, h) disproporční poruchy růstu provázené deformitami končetin a hrudníku, pokud tělesná výška postiženého po ukončení růstu nepřesahuje 120 cm, i) anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně bez možnosti oprotézování nebo exartikulace v kyčelním kloubu, j) anatomická nebo funkční ztráta končetiny, k) anatomická nebo funkční ztráta obou horních končetin, l) anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně s možností oprotézování. Podle bodu 4 citované přílohy se za zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla nebo speciálního zádržního systému považují a) zdravotní postižení uvedená v bodě 1 písm. a), b), d) až i) a l), b) těžká nebo hluboká mentální retardace a stavy na rozhraní těžké mentální retardace. Krajský soud ve shodě s žalovaným považuje posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, který byl stěžejním podkladem vydání napadeného rozhodnutí, za zcela dostačující podklad pro rozhodnutí žalovaného. V uvedeném posudku je obsaženo zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně ve vztahu k rozhodným kritériím pro přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo a jsou v něm uvedeny důvody, které vedou k závěru, že žalobkyně netrpí těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí ani se u ní nejedná o těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu taxativně uvedenou v části I. bodě 1 písm. a), b), d) až i) a l) přílohy k zákonu o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, jak byl výše citován. Soud dospěl k závěru, že žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí vycházel z úplného a přesvědčivého posouzení zdravotního stavu žalobkyně ve vztahu ke skutečnostem rozhodným pro posouzení uplatněného nároku na přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo. Napadené rozhodnutí má oporu v dostatečně zjištěném skutkovém stavu. Soud neshledal žádné vady řízení, které by mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud nesouhlasí s žalobní námitkou žalobkyně, že její zdravotní stav nebyl podrobněji zkoumán a že na jednání posudkové komise nebyla přizvána. Z výše citovaného obsahu správního spisu, konkrétně pak z posudku PK MPSV plyne, že žalobkyně byla 5.2.2016 informována o tom, že komise bude moci zdravotní stav objektivně posoudit a přijmout posudkový závěr i bez její osobní účasti, a to na základě shromážděné podkladové dokumentace. Žalobkyně osobní účast u posudkové komise nepožadovala, nedomáhala se ani doplnění podkladové dokumentace. Dle názoru soudu za situace, kdy posudek posudkové komise byl přesvědčivý, posudková komise se vyjádřila i k aktuální lékařské zprávě předložené žalobkyní a za situace, kdy žádný jiný posudek nebo lékařská zpráva, které by obsah posudku posudkové komise zpochybňovaly, neexistovaly, pak osobní vyšetření žalobkyně by tak z hlediska přesvědčivosti posudku nemohlo v dané věci přivést nic nového. Ani tvrzení žalobkyně předestřená v žalobě nepřinášejí žádné nové argumenty, žalobkyně pouze opakuje námitky, které uplatnila v odvolacím řízení a k nimž se posudková komise dostatečně vyjádřila. Soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz lékařskou zprávou MUDr. K. ze dne 12.5.2016, neboť tato zpráva je z data až po vydání žalobou napadeného rozhodnutí, přičemž v soudním řízení správním soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, čili v daném případě k datu 23.3.2016. Označená zpráva je až ze dne 12.5.2016. K této lékařské zprávě by soud ani přihlédnout nemohl. Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto byla podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně ve věci úspěch neměla a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 30.11.2016 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně