19 Ad 28/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně Mgr. A. K., zastoupené JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem Ostrava – Nová Bělá, Ovesná 7, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21.7.2016, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě dne 4.8.2016 se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, kterým bylo zcela změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15.4.2016, č. j. X tak, že žalobkyni byla podle ust. § 118 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost vrátit žalované přeplatek v částce 64.472 Kč, který vznikl za období od 4.5.2015 do 31.12.2015 na starobním důchodu, a to do 8 dnů od právní moci rozhodnutí. Žalobkyně v žalobě a jejím doplnění uvedla, že dne 10.3.2015 jí byl přiznán předčasný starobní důchod. Ten jí žalovaná začala vyplácet počínaje měsícem dubna 2016 ve výši 8.127 Kč. V témže roce se jí od 4.5.2015 podařilo zajistit brigádu. V lednu 2016 byl referent samosprávy Obecního úřadu v Hlubočci pan S. upozorněn Okresní správou sociálního zabezpečení v Opavě, že došlo k porušení podmínek vyplácení předčasného starobního důchodu a podmínek jí vykonávané brigády, neboť pokud osoba pobírá předčasný starobní důchod, je její výdělek omezen, což jí však nebylo známo. V době, kdy uzavírala smlouvy na Obecním úřadě v Hlubočci v červnu 2015, jí tehdejší referentka samosprávy paní V. V. nesdělila podstatné skutečnosti, že smlouvy se u předčasného starobního důchodu musejí zformulovat a uzavřít jinak. Pracovník Okresní správy sociálního zabezpečení v Opavě jí sdělil, že při vyřizování předčasného starobního důchodu byla upozorněna na to, kolik si může vydělat. Žalobkyně poznamenala, že má velké psychické problémy a na tuto skutečnost si nepamatuje. Nepamatuje si tedy, že by byla upozorněna na výši výdělku při předčasném starobním důchodu. Domnívala se, že uzavřené smlouvy jsou v pořádku a jsou v souladu s předčasným starobním důchodem. Žalobkyně zdůraznila, že se v posledních letech nachází ve velmi tíživé životní a zejména finanční situaci, je v insolvenčním řízení, byla nucena prodat dům, v němž bydlela. Z prodeje domu uhradí všechny pohledávky a nebude mít finanční prostředky ani na základní životní potřeby. Od 1.7.2016 již bydlí v pronajatém bytě v Opavě. 14 let se potýká s velmi těžkými psychickými problémy. Jako jediný příjem jí zůstala částka předčasného starobního důchodu, proto si hledala jako přivýdělek nějakou méně složitou práci. Žalobkyně namítala, že způsob, jakým žalovaná vykládá ust. § 118a zákona č. 582/1991 Sb., není správný. Vyslovila názor, že odstavec 1 citovaného ustanovení je nutno považovat skutečně za obecný, nicméně podmínky v něm uvedené je třeba užít vždy. Odstavec 2 se tedy v daném případě použije, ale to za současné aplikace odst.

1. Není totiž k odstavci 1 ve vztahu speciality. Při výkladu takovém, jak jej uplatnila žalovaná (tedy separace odstavce 2 a jeho výlučné použití bez dalšího), v daném případě vede ve svém důsledku k nepřiměřené tvrdosti, a proto nemůže být tento závěr obecně přijat. Dle názoru žalobkyně každý případ musí být posuzován individuálně tak, jak to vyžaduje ust. § 118a odst. 1 citovaného zákona. Při situaci, kdy dojde k neprávem vyplaceným dávkám starobního či jiného důchodu, je nutno zkoumat, zda příjemce důchodu toto nějakým způsobem zavinil – ať už nedbalostně nebo úmyslně (§ 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb.). Žalobkyně má za to, že vzhledem k tomu, že nevěděla, a ani z okolností nemohla předpokládat, že její jednání spočívající ve vykonání brigád povede ke ztrátě nároku na vyplacení starobního důchodu, nemohla ani vzniknout povinnost na vrácení přeplatku ve smyslu § 118a citovaného zákona. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož citovala. Předně konstatovala, že žalobkyně uplatnila 28.1.2015 žádost o starobní důchod před dosažením důchodového věku s požadovaným datem přiznání od 13.4.2015. Svým vlastnoručním podpisem stvrdila správnost údajů této žádosti, mimo jiné i to, že její výdělečná činnosti skončila 22.9.2013, samostatnou výdělečnou činnost ukončila 18.4.2010, že od přiznání důchodu nebude výdělečně činnou v cizině, že ode dne, od něhož požaduje přiznání výplaty starobního důchodu, nebude vykonávat výdělečnou činnost a nebude vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, že ke dni od něhož je požadována výplata starobního důchodu, je vyplácena podpora v nezaměstnanosti a její výplata skončí 11.4.2015, a prohlásila, že veškeré údaje učinila podle pravdy, je si vědoma, že nepravdivé údaje mohou přivodit nejen odnětí neprávem získaného důchodu a vymáhání náhrady škody, ale i trestní stíhání. Žalovaná dále citovala § 37 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, dále § 27 téhož zákona a § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., odkázala na protokol o kontrole č. 313/16/890 ze dne 25.2.2016 vyhotovený Okresní správou sociálního zabezpečení v Opavě, který je součástí spisové dokumentace a který byl žalované doručen 26.2.2016, z něhož plyne, že se žalovaná dozvěděla o tom, že žalobkyně i přes své tvrzení byla již od 4.5.2015 do 31.12.2015 výdělečně činnou na základě uzavřených dvou dohod o pracovní činnosti mající charakter zaměstnání malého rozsahu a jejichž úhrn dosáhl částky započitatelného příjmu pro účast na nemocenském pojištění. Povinnost vrátit žalované přeplatek ve výši 64.472 Kč, který vznikl na výplatě starobního důchodu za období od 4.5.2015 do 31.12.2015 byl žalobkyni uložen podle § 118 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. U jednání účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích k věci. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 15.4.2016, č. j. X byla podle ust. § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů žalobkyni uložena povinnost vrátit České správě sociálního zabezpečení přeplatek v částce 64.472 Kč, který vznikl za období od 4.5.2015 do 31.12.2015 na starobním důchodu, a to do 8 dnů od právní moci rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, o nichž žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 21.7.2016, č. j. X a uvedené rozhodnutí ČSSZ ze dne 15.4.2016 zcela změnila tak, že podle ust. § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, uložila žalobkyni povinnost vrátit České správě sociálního zabezpečení přeplatek v částce 64.472 Kč, který vznikl za období od 4.5.2015 do 31.12.2015 na starobním důchodu, a to do 8 dnů od právní moci rozhodnutí. Žalovaná vyšla ze zjištění, že žalobkyni byl rozhodnutím ČSSZ č. j. X ze dne 10.3.2015 od 13.4.2015 podle ust. § 31 zákona o důchodovém pojištění přiznán starobní důchod před dosažením důchodového věku (dále jen „předčasný starobní důchod“) ve výši 8.127 Kč měsíčně. Od 4.5.2015 do 31.12.2015 žalobkyně vykonávala výdělečnou činnost v rozsahu, který založil její účast na důchodovém pojištění. Žalovaná odkázala na ust. § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, podle něhož výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31 téhož zákona, nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci. Žalovaná uvedla, že za situace, kdy bylo zjištěno, že v období od 4.5.2015 do 31.12.2015 žalobkyně vykonávala výdělečnou činnost v rozsahu, který založil její účast na důchodovém pojištění, výplata předčasného starobního důchodu za toto období jí podle § 37 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění nenáležela. Žalovaná dále učinila závěr, že pro vznik odpovědnosti za přeplatek na dávce důchodového pojištění podle § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se vyžaduje existence protiprávního stavu, škodlivého následku a příčinné souvislosti mezi protiprávním stavem a škodlivým následkem. V případě žalobkyně byl protiprávní stav vyvolán souběhem výplaty předčasného starobního důchodu a výdělečnou činností v takovém rozsahu, který založil její účast na důchodovém pojištění. Škodlivým následkem je vznik přeplatku na dávce důchodového pojištění, který je tvořen splátkami předčasného starobního důchodu v celkové výši 64.472 Kč odpovídajícím období od 4.5.2015 do 31.12.2015, kdy žalobkyně vykonávala výdělečnou činnost v takovém rozsahu, který založil její účast na důchodovém pojištění. K příčinné souvislosti mezi protiprávním stavem a škodlivým následkem žalovaná uvedla, že nedošlo-li by k nezákonnému souběhu spočívajícím v současném pobírání předčasného starobního důchodu a výkonu výdělečné činnosti v rozsahu zakládajícím účast na důchodovém pojištění, nevznikl by na vypláceném důchodu předmětný přeplatek. Žalovaná dále zdůraznila, že z porovnání znění ust. § 118a odst. 1 a ust. § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je zřejmé, že § 118a odst. 2 dopadá na speciálně vymezené druhy případů. Stanoví odpovědnost příjemců konkrétní důchodové dávky, a to starobního důchodu, za přeplatek vzniklý tím, že nebyly splněny podmínky stanovené zákonem č. 155/1990 Sb., pro jeho výplatu a vyplacený důchod tím nenáležel. Žalovaná poukázala dále na to, že tato odpovědnost je na rozdíl od odpovědnosti podle odst. 1 citovaného zákonného ustanovení objektivní, tedy není vyžadováno zavinění. Dále učinila závěr, že z objektivní odpovědnosti se lze zprostit pouze poukazem na existenci liberačních důvodů, ovšem zákon č. 582/1991 Sb. žádné liberační důvody v případě odpovědnosti podle § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nepřipouští. Žalovaná dále učinila závěr, že § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. je v poměru speciality k obecněji zaměřenému ust. § 118a odst. 1 téhož zákona, a má z tohoto důvodu před jeho použitím aplikační přednost. Proto žalovaná přistoupila v rámci řízení o námitkách ke změně rozhodnutí správního orgánu I. stupně v jeho výroku v tom smyslu, že odpovědnost žalobkyně za vzniklý přeplatek se řídí ust. § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., namísto ust. § 118a odst. 1 téhož zákona. K námitkám žalobkyně žalovaná dále uvedla, že zákon č. 582/1991 Sb. neumožňuje zohlednit skutečnost, že žalobkyně nebyla nikým informována, nevěděla o tom, že při současném pobírání předčasného starobního důchodu může vykonávat výdělečnou činnost jen v omezeném rozsahu a že rovněž neumožňuje zohlednit ani její tíživou životní situaci. Obsahem správního spisu jsou rovněž dohody o pracovní činnosti, mzdové listy, hlášení o zaměstnání poživatele předčasného starobního důchodu zaměstnavatele žalobkyně – Obce Hlubočec ze dne 23.2.2016, podle něhož výkon činnosti žalobkyně jakožto poživatelky předčasného starobního důchodu, a to činnosti na základě uzavřených dohod o pracovní činnosti v době od 4.5.2015 do 31.12.2015 ve všech uvedených měsících zakládalo účast na nemocenském pojištění. Ve spise je rovněž protokol o kontrole č. 313/16/890 ze dne 25.2.2016, z něhož plyne, že předmětem kontroly bylo plnění povinností zaměstnavatele Obec Hlubočec v nemocenském pojištění, v důchodovém pojištění a při odvodu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti stanovených zákonem č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákonem 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákonem č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů v kontrolovaném období od 1.2.2013 do 31.12.2015. V rámci kontrolní činnosti bylo zjištěno, že v kontrolovaném období žalobkyně vykonávala u zaměstnavatele – Obec Hlubočec činnosti na základě uzavřených dohod o pracovní činnosti od 4.5.2015 do 31.12.2015, které měly charakter zaměstnání malého rozsahu a jejich úhrn dosáhl částky započitatelného příjmu aspoň ve výši rozhodného příjmu 2.500 Kč pro účast na nemocenském pojištění. Protokol rovněž obsahuje údaje o příjmech žalobkyně, které byly v uvedeném období zúčtovány, přičemž v každém z měsíců přesahovaly tyto příjmy částku 2.500 Kč. Podle ust. § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění, jestliže byl občanu vyplácen starobní důchod a nebyly přitom splněny podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu tohoto důchodu, má plátce důchodu vůči tomuto občanu nárok na vrácení těch vyplacených částek starobního důchodu, které nenáležely. To platí obdobně, zanikl-li nárok na vdovský nebo vdovecký důchod z důvodu uzavření nového manželství nebo nárok na sirotčí důchod z důvodu dosažení 26. roku věku. Podle ust. § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění do 31.12.2015, výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31, nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci; ode dne dosažení důchodového věku se posuzují podmínky pro výplatu starobního důchodu obdobně podle odst.

1. Krajský soud předně konstatuje, že žalobkyně nezpochybnila právně významné skutkové okolnosti, z nichž správní orgán ve svém rozhodnutí vycházel, tj. skutečnost, že žalobkyni byl rozhodnutím žalované ze dne 10.3.2015 od 13.4.2015 podle § 31 zákona o důchodovém pojištění přiznán starobní důchod před dosažením důchodového věku ve výši 8.127 Kč měsíčně a že v období od 4.5.2015 do 31.12.2015 žalobkyně vykonávala výdělečnou činnost v rozsahu, který založil její účast na důchodovém pojištění. V projednávané věci je podstatné, a zde soud přisvědčuje závěru žalované, že odpovědnost žalobkyně za přeplatek na starobním důchodu, kterou žalovaná dovodila z § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. ve spojení s § 37 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, je odpovědností objektivní a že zákon č. 582/1991 Sb. ve vazbě na § 118a odst. 2 téhož zákona nezná žádné liberační důvody, pro které by případně mohlo dojít ke zproštění této objektivní odpovědnosti. Je proto zcela bez právního významu obrana žalobkyně, že vznik přeplatku nezavinila a že povinnost vrátit vyplacené částky starobního důchodu, které jí nenáležely, je nepřiměřenou tvrdostí. Žalobkyně se mýlí ve svém názoru, že na danou věc je nutno aplikovat i ust. § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. Jak vyplývá z dikce ust. § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., toto ustanovení upravuje subjektivní právní odpovědnost za vznik přeplatku na důchodovém pojištění, jestliže důchod byl vyplacen neprávem, nebo byl vyplacen ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel. O takovouto situaci ovšem v projednávané věci nešlo. Uvedené ustanovení je založeno na subjektivní odpovědnosti za vznik přeplatku, který příjemce zavinil. V projednávané věci šlo ovšem o situaci odlišnou, a to o odpovědnost za vznik přeplatku na starobním důchodu za situace, kdy výplata starobního důchodu nenáležela z důvodu konkurence s příjmem z výdělečné činnosti. Jedná se tedy o speciální úpravu odpovědnosti za přeplatek na starobním důchodu ve spojení s § 37 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění do 31.12.2015. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty prvé s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovaná se náhrady nákladů řízení vzdala. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 3.1.2017 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně