19 Ad 29/2024

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou ve věci žalobce: J. G. zastoupen Mgr. Martinem Bugajem, advokátem sídlem 792 01 Bruntál, Komenského 12/1 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem 225 08 Praha 5, Křížová 25 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2024,o invalidní důchod takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 2. 10. 2023, č. j. X, kterým byl žalobci přiznán od 19. 6. 2023 invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 5 228 Kč a uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Datum vzniku invalidity bylo stanoveno na 25. 1. 2013.

2. Žalobce v doplnění žaloby uvedl, že již zhruba od 12 let trpěl silnými obsesemi a depresemi. Okolo 21. roku se léčil s psychickými potížemi. První nález z psychiatrické hospitalizace má k dispozici z roku 2003. Již tehdy byl diagnostikován pro obsedantně-kompulzivní poruchu u schizoidní osobnosti. V roce 2017 byla diagnóza přehodnocena na schizotypní poruchu u schizoidní osobnosti. V důsledku této diagnózy nebyl schopen výkonu souvislého studia. Studium bylo opakovaně ze zdravotních důvodů přerušeno. Nebyl schopen souvislé ekonomické činnosti a není jí schopen dodnes. Jedná se u něho o nevyléčitelné, celoživotní a progredující onemocnění, u kterého není možné zlepšení. Invalidním v I. stupni byl posudkovou lékařkou ČSSZ shledán až k roku 2013 a invalidním ve III. stupni až k roku 2017. Určení data vzniku invalidity považoval za mylné a nepřesné. Nesouhlasil s posouzením započitatelných dob pojištění, respektive náhradních dob pojištění, protože se mají posuzovat podle dřívější právní úpravy, podle které by mělo dojít k posouzení dřívějšího data vzniku invalidity, nikoli podle stávající právní úpravy účinné v době vydání prvostupňového rozhodnutí.

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla že, žalobce byl do roku 2007 studentem, a poté až od roku 2014 dobrovolně pojištěn. V jednotlivých mezidobích nebyl důchodově pojištěn, což se negativně projevilo na datu, od něhož mohlo být stanoveno datum přiznání invalidního důchodu. Tímto datem je datum doplacení pojistného, tj. 19. 6. 2023. Jelikož k tomuto datu byl žalobce již invalidním pro invaliditu třetího stupně, byl proto i od 19. 6. 2023 invalidní důchod přiznán. Invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně nemohl být přiznán od 25. 1. 2013, neboť k tomuto datu žalobce nesplnil podmínku získání potřebné doby pojištění. Žalovaná měla za zcela prokázané, že žalobce byl účasten pojištění. Z tohoto důvodu jej nelze považovat za invalidního ve smyslu § 42 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. (§ 7 zákona č. 155/1995 Sb.), ale za invalidního podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., kdy se sleduje podmínka získání potřebné doby pojištění, v případě žalobce podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. f) zákona č. 155/1995 Sb. Žalovaná zhodnotila veškerou prokázanou dobu pojištění. Absence doby pojištění, kterou žalobce neprokázal, se negativně promítla do celkového posouzení nároku na invalidní důchod. K naplnění ustanovení § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. došlo až dne 19. 6. 2023, kdy žalobce splnil současně podmínku invalidity a získání potřebné doby pojištění. S ohledem na námitku žalobce, že invalidita vznikla od dřívějšího data, žalovaná navrhla důkaz posudkem Posudkové komise MPSV ČR. Současně však poukázala na výše uvedené, kdy žalobce byl účasten pojištění. Pokud by byl žalobce uznán invalidním před dosažením věku 18 let, invalidní důchod podle ustanovení § 42 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. by nemohl být přiznán. K námitce žalobce, kdy nesouhlasí s posouzením započitatelných dob pojištění - náhradních dob pojištění, protože se tyto mají posuzovat podle dřívější právní úpravy, podle které mělo dojít k posouzení dřívějšího data vzniku invalidity, nikoliv podle stávající právní úpravy účinné v době vydání prvoinstančního rozhodnutí, pak žalovaná uvedla, že pro aplikaci právního předpisu je rozhodující datum splnění poslední hmotněprávní podmínky. V případě žalobce je to datum 19. 6. 2023, kdy vedle vzniku invalidity splnil i podmínku získání potřebné doby pojištění.

4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce dne 5. 12. 2022 požádal o invalidní důchod. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 2. 10. 2023, č. j. X byl žalobci od 19. 6. 2023 přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 5 228 Kč, s odůvodněním, že podle posudku OSSZ Bruntál ze dne 21. 2. 2023 je invalidní pro invaliditu třetího stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 70 %. Datum vzniku invalidity bylo stanoveno na 25. 1. 2013. Nárok na invalidní důchod vznikl žalobci ode dne získání potřebné doby pojištění, tj. od 19. 6. 2023.

5. Proti označenému rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 10. 2023 podal žalobce námitky, o nichž žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím. Žalovaná vycházela z posudku o invaliditě vypracovaného lékařkou Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 5. 1. 2024. Posuzující lékařka dospěla k závěru, že žalobce byl od 25. 1. 2013 do 15. 5. 2017 invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Šlo o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) citovaného zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. Od 16. 5. 2017 je invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nejde již o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, ale jde o invaliditu třetího stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Výkon výdělečné činnosti žalobce dle posuzující lékařky nevyžaduje zcela mimořádné podmínky podle § 6 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 70 % a nesplňuje podmínky § 6 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Den změny stupně invalidity stanovila na 16. 5. 2017.

6. Z posudku Posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 15. 10. 2025, který si zdejší soud vyžádal v tomto řízení, bylo zjištěno, že od 25. 1. 2013 do 15. 5. 2017 byl žalobce invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu I. stupně dle § 38 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Dále bylo zjištěno, že od 16. 5. 2017 k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %. Posudek posudkové komise, která zasedala ve složení předsedkyně komise MUDr. M. K., dalším lékařem byl MUDr. S. O. – odbornost psychiatrie a tajemnicí Mgr. H. T., DiS. obsahuje výčet podkladů, z nichž posudková komise vycházela, diagnostický souhrn, zjištění ze stěžejních lékařských nálezů a posudkové hodnocení. Posudková komise konstatovala, že od 25. 1. 2013 do 15. 5. 2017 byla rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu žalobce obsedantně kompulzivní porucha, postižení středně těžké. Jednalo se o zdravotní postižení s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovních schopností dle kapitoly V., položky 5c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 35 % a již dále neměnila. Posudková komise hodnotila horní hranicí vzhledem k funkčnímu postižení. Vznik invalidity I. stupně určila datem 25. 1. 2013 hospitalizací žalobce v psychiatrické léčebně pro zhoršení obsedantní symptomatiky. Poruchy vnímání nebyly zjištěny, byly popsány anankastické prvky osobnosti, nosognose zachována, byla snížena úroveň sociálního fungování. V tomto období dle posudkové komise nelze konstatovat stav s neschopností úplného kontaktu, s těžkým narušením společenských a pracovních funkcí a výkonu denních aktivit, se závažnou kognitivní poruchou, s nutností psych. isolace v PL ústavu, bez úpravy psych. stavu. Od 16. 5. 2017 posudková komise jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovila schizotypní poruchu, těžké postižení s již opakovanými dekompenzacemi. Dle posudkové komise se jednalo o zdravotní postižení dle kapitoly V., položky 3d) přílohy k hlášce č. 359/2009 Sb., pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 60 % pro terén anankastické poruchy osobnosti. Vzhledem ke schopnosti využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a neschopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, případně rekvalifikaci zvýšila hodnotu o 10 % na celkových 70 %. Vznik invalidity III. stupně určila datem psychologického vyšetření 16. 5. 2017, kterým byla objektivizována i schizotypní porucha osobnosti. Nebyla testově prokázána přítomnost psychotických fenoménů, proto je tímto datem určeno datum vzniku invalidity III. stupně. Zdravotní postižení je také potvrzeno vyšetřením psychiatra z 25. 2. 2022. Dřívější datum vzniku plné invalidity nelze dle posudkové komise potvrdit. Toto období lze dle posudkové komise hodnotit jako těžké funkční postižení s častějšími atakami s residuální symptomatikou, s premorbidní osobností, s opakující se anxietou a úzkostí. Invalidita III. stupně byla konstatována v roce 2017, předchozí záznam popisuje dle posudkové komise jen suspektní možnost této diagnózy. Žalobce při psych. krizích a výpadcích absolvoval několikaleté studium. Po hospitalizacích v prvém období byl psychický stav prakticky vždy funkčně upraven. Dle posudkové komise nelze uznat přiznání III. stupně invalidity před rokem 2017.

7. Žalobce se k posudku vyjádřil svým podáním doručeným soudu dne 6. 1. 2026, v němž posudkové komisi vytýkal, že neřešila všechna onemocnění a zdravotní potíže, která jsou uvedena v jeho zdravotnické dokumentaci, a rovněž potíže, na které si opakovaně stěžoval. Dle žalobce nebylo v posudku dostatečným způsobem vysvětleno, z jakého důvodu posudková komise některé potíže vůbec nehodnotila (zejména se v posudku nevypořádala se suspektní variantou onemocnění a tím, že nemoc trvá déle, než kdy začalo řízení). Rovněž nebylo dostatečným a jasným způsobem vysvětleno, proč určité zdravotní potíže nevedly k poklesu pracovní schopnosti. Žalobce si u všech lékařů opakovaně stěžoval na těžkou diagnózu a nezvládl by studijní pobyt ve Finsku bez denní on-line dopomoci a zejména ani bakalářské a magisterské studium v České republice bez pravidelné denní podpory, která už posléze nebyla možná, a tak studium doktorátu nedokončil. Nutně potřeboval pravidelnou až denní podporu. Nebyl adaptován na své onemocnění. Studium vysoké školy a dosažení inženýrského titulu jako takové mu nelze přičítat k tíži. Studoval, ale vzhledem k diagnóze, která mu významným způsobem komplikuje každodenní činnosti a má zcela zásadní vliv na jeho schopnost pracovat, není ani nebyl schopen vykonávat povolání, na které se připravoval.

8. U jednání dne 6. 1. 2026 žalobce prostřednictvím svého zástupce sdělil, že se v jeho případě nejedná o běžný projev schizotypní poruchy, ale o stavy, které ho vyřazují z běžného fungování. Tato okolnost nebyla posudkovými lékaři zhodnocena. Dále nebyla zhodnocena obsedantně kompulzivní porucha. Pro žalobce tak bylo vyloučeno, aby vykonával práci, práci ve vynuceném tempu. Potíže plynoucí z poruchy osobnosti měly a mají významný dopad na schopnost žalobce pracovat, i přesto však opět nebyly vůbec zhodnoceny. Rovněž nebyl brán zřetel na sekundární pokročilou jaterní steatózu potvrzenou letošním ultrazvukovým vyšetřením, přestože jaterní steatóza v případě žalobce významně ovlivňuje vstřebávání a metabolismus užívaných léků. Rozhodně nelze uzavřít, že by steatóza byla v tomto stadiu v případě žalobce nevýrazná, jak to učinili posudkoví lékaři. V důsledku zdravotních potíží žalobce i dalších okolností se u něj zhoršily projevy poruchy přede dnem 16. 5. 2017. Z lékařských zpráv se přitom podává, že už přede dnem 16. 5. 2017 se nacházel v těžké fázi dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, který omezoval duševní schopnosti a měl vliv na pokles pracovní schopnosti, přičemž byla vhodná delší pracovní neschopnost s nulovým pracovním úvazkem. Posudkoví lékaři toto u žalobce vůbec nehodnotili. Žalobce se přitom s trvalou schizotypní poruchou léčí trvale ode dne 25. 1. 2013. Původně šlo o onemocnění, které nestálo v popředí pozornosti psychiatrů, avšak již tehdy šlo o stav stojící na hranici schizofrenie. V neposlední řadě měl žalobce již v té době typické projevy spojené se schizofrenií, zejména kognitivní poruchy, sociální stažení a zúženou afektivitu, což posudková komise přesvědčivě nezhodnotila. Posudková komise byla nedostatečně obsazená.

9. Žalovaná souhlasila s výhradami žalobce o tom, že se posudek nevyjadřuje k onemocnění – jaterní steatóza a dále také, jak je namítáno v doplnění žaloby, nevyjadřuje se ani k psychickým obtížím žalobce od roku 2003.

10. Vzhledem k námitkám žalobce a vyjádření žalované u jednání si soud vyžádal u PK MPSV ČR v Ostravě doplňující posudek. V doplňujícím posudku ze dne 18. 3. 2026 posudková komise dospěla ke stejným závěrům jako v posudku ze dne 15. 10. 2025 a nad rámec tohoto posudku neuvedla ničeho.

11. S ohledem na výše uvedené si soud vyžádal srovnávací posudek u PK MPSV ČR v Brně. Posudek byl vypracován posudkovou komisí dne 1. 7. 2026. Posudková komise zasedala ve složení předseda komise MUDr. V. L., MUDr. I. P. – odbornost psychiatrie a tajemnice H. P. Posudek obsahuje výčet podkladů, z nichž posudková komise vycházela, diagnostický souhrn, zjištění ze stěžejních lékařských nálezů a posudkové hodnocení. Posudková komise konstatovala, že nenachází důvody, proč by vypracovaný posudek PK MPSV ČR v Ostravě neměl být úplný a přesvědčivý. V posudku jsou řešena rozhodná onemocnění i zdravotní potíže, která mohou vést k invaliditě. Posudková komise v Brně jiná zásadnější onemocnění a zdravotní potíže, než jaké vycházejí z psychického postižení rovněž neprokazuje. Z ostatních závažných onemocnění je dle posudkové komise přítomna jaterní steatóza, která by ovšem sama o sobě nebyla příčinou invalidity, a navíc byla prokázána až v roce 2025. Dle posudkové komise lze důvodně dovozovat, že zdravotní stav žalobce nebyl do roku 2009 těžším způsobem narušen, neboť byl schopen úspěšně dokončit vysokou školu. Následně začal studovat PhD., studium bylo neúspěšně ukončeno v roce 2016. Přesné důvody neukončení posudková komise není schopna stanovit. Značný podíl hrálo duševní onemocnění, ze kterého lze prokázat, že se od roku 2013 zhoršilo. Roli mohly hrát dle posudkové komise i faktory obecné, jako u kohokoli jiného. Příčinu nedokončení studia není možné dle posudkové komise jednoznačně stanovit. Posudková komise dále konstatovala, že další zhoršení lze z dokumentace prokázat v roce 2017, kdy byla žalobci přiznána invalidita III. stupně, což dle posudkové komise bylo stanoveno správně, tedy za předpokladu, že posudková komise vychází z prokazatelných podkladů, nikoli na podkladě tvrzení žalobce či jiných spekulací. K argumentaci žalobce, že v důsledku těžké duševní poruchy by nezvládl studijní pobyt ve Finsku, bakalářské ani magisterské studium v České republice bez pravidelné denní podpory, kterou potřeboval, posudková komise poznamenala, že tento stav nikterak nerozporuje, nicméně pokud vůbec byl žalobce schopen studijních pobytů v cizině či ukončovat bakalářská a magisterská studia v ČR, byť za podpory online, tak tíži duševní poruchy logicky nelze označit za těžkou či zvláště těžkou, neboť v daném případě by studia nebyl schopen zcela, spíše by již byla zapotřebí pomoc druhé osoby při výkonu elementárních denních potřeb. Studium vysoké školy a dosažení inženýrského titulu žalobci posudková komise nikterak k tíži nepřičítá, nicméně je logický rozpor mezi schopností absolvovat uvedená studia a současně požadovat vyšší, nejlépe III. stupeň invalidity, což by v praktické rovině znamenalo, že fakticky by studia schopen nebyl. Posudková komise uvedla, že stanovení invalidity tak, jak bylo stanoveno v předchozích posudcích odpovídá stavu, který lze prokázat z doložené zdravotnické dokumentace. Posudková komise uzavřela, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Od 25. 1. 2013 do 15. 5. 2017 byl invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Šlo o invaliditu I. stupně dle § 38 odst. 2 písm. a) citovaného zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. Od 16. 5. 2017 je invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Nejde již o invaliditu I. stupně dle § 39 odst. 2 písm. a), citovaného zákona, ale jde o invaliditu III. stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) citovaného zákona. Výkon výdělečné činnosti žalobce nevyžaduje zcela mimořádné podmínky podle § 6 vyhlášky č. 359/2009 Sb. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 70 %. Den změny stupně invalidity stanovila posudková komise dnem 16. 5. 2017. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je dle posudková komise od 25. 1. 2013 do 15. 5. 2017 zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 5c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 35 %. Od 16. 5. 2017 je dle posudkové komise rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 3d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 60 %. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace podle § 3 odst. 2 citovaného vyhlášky zvýšila hodnotu o 10 % na celkových 70 %.

12. K jednání dne 28. 7. 2026 se žalobce, resp. jeho zástupce nedostavil, přestože předvolání k jednání mu bylo doručeno řádně a včas. Soud v souladu s ust. § 49 odst. 1 a odst. 3 s.ř.s. jednal v nepřítomnosti žalobce.

13. Soud konstatuje, že stěžejní otázkou v této věci bylo posouzení zdravotního stavu žalobce. Soud byl proto povinen vyžádat si odborný lékařský posudek. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav ve vztahu k určení invalidity a jejího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR prostřednictvím svých posudkových komisí, jak plyne z ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Tato komise je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a zachované pracovní schopnosti žalobce, ale také k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 6 Ads 23/2018- 37).

14. Krajský soud dále považuje za nutné zdůraznit, že posudkové lékařství je specializované medicínské odvětví a podřazení zjištěného zdravotního postižení pod příslušnou položku vyhlášky o posuzování invalidity může provést pouze odborník z této oblasti. Jeho činnost nemůže nahradit soud, ale ani lékař s jinou specializací, který nemá odborné předpoklady pro hodnocení zdravotního stavu žalobce podle vyhlášky o posuzování invalidity. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 této vyhlášky.

15. Za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce byl vypracován shora citovaný odborný lékařský posudek Posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě. S ohledem na námitky žalobce a vyjádření žalované byl vypracován ještě doplňující posudek Posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě a srovnávací posudek Posudkovou komisí MPSV ČR v Brně. Posudky byly vypracovány s náležitostmi uvedenými v § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, a na základě aktuální zdravotní dokumentace žalobce. Komise vycházely z kompletní zdravotní dokumentace žalobce. Posudkové komise podaly posudky v řádném složení stanoveném v § 16b zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

16. Jak bylo uvedeno výše, správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu, č. j. 4 Ads 13/2003-54), případně zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena.

17. Krajský soud po hodnocení posudků posudkových komisí dospěl k závěru, že toliko srovnávací posudek podaný PK MPSV ČR v Brně je úplný a přesvědčivý. Posudková komise přesvědčivě vysvětlila, jaké zdravotní postižení žalobce je rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, včetně jeho hodnocení v rámci kategorizace dle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Současně posudková komise vysvětlila, jak byly při posuzování invalidity žalobce zohledněny jeho další zdravotní potíže a profesní zařazení. Ostatně i posudky PK MPSV ČR v Ostravě, Institutu posuzování zdravotního stavu pro námitkové řízení, i OSSZ Bruntál za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti rovněž určily od 25. 1. 2013 do 15. 5. 2017 zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 5c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 35 % a od 16. 5. 2017 zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 3d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 60 %. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky zvýšila hodnotu o 10 % na celkových 70 %. Ke shodnému závěru, že žalobce byl od 25. 1. 2013 do 15. 5. 2017 invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů dospěla i PK MPSV ČR v Ostravě a posudkoví lékaři ve správním řízení. Šlo o invaliditu I. stupně dle § 38 odst. 2 písm. a) citovaného zákona. Od 16. 5. 2017 je invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Nejde již o invaliditu I. stupně dle § 39 odst. 2 písm. a), citovaného zákona, ale jde o invaliditu III. stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) citovaného zákona. Posudková komise MPSV ČR v Brně řádně odůvodnila datum vzniku invalidity a datum změny invalidity, posoudila zdravotní stav žalobce a jeho vliv na pracovní schopnost v celém rozsahu. Posudková komise uvedla, že v popředí obtíží je zejména schizotypní porucha. Podle lékařského nálezu z psychiatrie v prosinci 2010 byl žalobce orientován PMT přiměřené, klidný, přiléhavý, bez anxiety. Nález z psychiatrie v lednu 2012 uvádí: obvyklé úvahy, pseudofilozofické úvahy, u schizoidní či hraniční struktury osobnosti. Lékařský nález z prosince 2012 konstatuje u žalobce, že se jedná o smíšenou poruchu osobnosti – anankastické a schizoidní rysy. Nálezy z psychiatrie z roku 2013 uvádějí zhoršení obsedantní symptomatiky, objevují se vtíravé myšlenky, úzkosti, obtížně se adaptuje ve světě, dominuje osobnostní problematika, pseudofilozofování, bez kompulzí, občasné anxiózně subdepresivní výkyvy, zcela dominuje osobnostní problematika. Ze srovnávacího posudku PK MPSV ČR v Brně plyne, že do roku 2009 lze důvodně dovozovat, že zdravotní stav žalobce nebyl těžším způsobem narušen, neboť byl schopen úspěšně dokončit vysokou školu (v nálezu z psychiatrického vyšetření v březnu 2013 se konstatuje, že žalobce sdělil, že nyní je dva dny v týdnu v Brně, je opět studentem, výuku zvládl, hledá si podnájem). Posudková komise poukázala na to, že následně začal studovat Ph.D., studium bylo neúspěšně ukončeno v roce 2016, ovšem přesné důvody neukončení posudková komise není schopna stanovit, zajisté značný podíl hrálo duševní onemocnění, ze kterého lze prokázat, že od roku 2013 se zhoršilo. Nicméně roli mohly hrát i faktory obecné, jako u kohokoli jiného. Příčinu nedokončení studia není možné jednoznačně stanovit. Objektivní psychiatrická vyšetření prokazují zhoršení zdravotního stavu v roce 2017. Posudková komise v této souvislosti zdůraznila význam objektivizace zdravotního stavu s tím, že nemůže vycházet z tvrzení posuzovaného či jiných spekulací. K argumentaci žalobce, že studijní pobyt ve Finsku, ani bakalářské ani magisterské studium v České republice by v důsledku těžké duševní poruchy nezvládl bez pravidelné denní podpory, kterou potřeboval pravidelně až denně, posudková komise poznamenala, že tento stav nikterak nerozporuje, nicméně pokud žalobce vůbec byl schopen studijních pobytů v cizině či ukončovat bakalářská a magisterská studia v České republice, byť za podpory online, tak tíži duševní poruchy logicky nelze označit za těžkou či zvláště těžkou, neboť v daném případě by studia nebyl schopen zcela, spíše by již byla zapotřebí pomoc druhé osoby při výkonu elementárních denních potřeb. Odůvodnění závěrů PK MPSV ČR v Brně je dle názoru soudů jasné, srozumitelné a úplné. Posudková komise reagovala v posudku i na námitku žalobce ohledně onemocnění jaterní steatózou, k čemuž posudková komise uvedla, že ta sama o sobě by nebyla příčinou invalidity a navíc byla prokázána až v roce 2025. Krajský soud uzavírá, že prostý nesouhlas s posudkovým hodnocením, které je v rozporu s představou žalobce, je sice pochopitelný, nejedná se ale o právně relevantní skutečnost.

18. Krajský soud vzhledem k úplnosti a přesvědčivosti z brněnského posudku vycházel. Soud současně zastává názor, že skutkový stav byl v dané věci zjištěn natolik, že nebylo nutné provádět další dokazování.

19. Jde-li o nesouhlas žalobce s posouzením započitatelných dob pojištění, resp. náhradních dob pojištění, protože se tyto doby mají posuzovat podle dřívější právní úpravy, podle které by mělo dojít k posouzení dřívějšího data vzniku invalidity, nikoli podle stávající právní úpravy účinné v době vydání prvostupňového rozhodnutí k tomu krajský soud konstatuje, že sdílí názor žalované, že pro aplikaci právního předpisu je rozhodující datum splnění poslední hmotněprávní podmínky. V případě žalobce je to datum 19. 6. 2023, kdy vedle vzniku invalidity splnil i podmínku získání potřebné doby pojištění. V podrobnostech soud odkazuje na právní argumentaci žalované v odstavci 3. tohoto rozsudku, protože tyto závěry zcela sdílí.

20. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve smyslu ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud respektoval ustanovení § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s., vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovaná ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava dne 28. 7. 2026 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.