19 Ad 30/2017

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: D. D. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem 225 08 Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14.6.2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 23.3.2017 č. j. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod a uvedené rozhodnutí ČSSZ ze dne 23.3.2017 bylo potvrzeno.

2. Žalobce uvedl, že od roku 1981 až do roku 1999 vždy pracoval v nějakém rizikovém prostředí a vykonával těžkou manuální práci. V následujícím období postupně a dnes zvlášť razantně pociťuje zdravotní obtíže vyplývající z kumulace jednotlivých onemocnění. Zdravotní obtíže jsou v příčinné souvislosti s tím, jak dlouho na jednotlivých pracovištích vykonával práci, která jej v následných letech invalidizovala. Vyslovil názor, že posudkoví lékaři činili jednotlivé odborné závěry s opatrností, ne-li alibismem. Tázal se, kde je ochrana lidí v minulosti těžce pracujících, kdo je zaměstná. Byl-li by zdravý, práci by se nevyhýbal. Jeho zdravotní problémy jsou přehlíženy.

3. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla přezkoumání zdravotního stavu žalobce PK MPSV ČR, která posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věci důchodového pojištění.

4. Ze správních spisů bylo zjištěno, že rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 23.3.2017 č. j. X byla žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o důchodovém pojištění), zamítnuta. Z odůvodnění rozhodnutí plyne, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě ze dne 15.3.2017 žalobce není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 5 %. Podle posudku o invaliditě ze dne 15.3.2017 posuzující lékařka MUDr. S. uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kap. XIII., oddíl E, položce 1a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 5 % s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Od posledního posouzení zdravotního stavu v listopadu 2016 nedošlo k jeho podstatným změnám. Algie přetrvávají – páteř, ramena, kotníky, lokty, provedeny laboratorní revmatologické testy – negativní, provedeno sono kyčlí – bez hydropsů, RTG LS páteře bez změn oproti únoru 2016, ganglion dorza levé ruky neoperován, pouze sledován. Posuzující lékařka hodnotila nadále jako minimální funkční páteřní postižení, s občasnými blokádami, s přechodným omezením pohyblivosti páteře, svalové dysbalance, bez projevů kořenového dráždění.

5. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce námitky, o nichž žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím, přičemž vycházela z posudku o invaliditě ze dne 7.6.2017, v němž lékař LPS ČSSZ učinil závěr, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je plurisegmentální VAS na podkladě počínajících degenerativních změn. Ostatní onemocnění v posudku uvedená jsou posudkově přibližně stejně málo významné. K datu vydání posudku se zdravotní stav výrazně nezměnil a je možné jej považovat za stabilizovaný na stávající úrovni. Zdravotní stav odpovídá položce 1a), kapitole XIII., oddíl E a neodpovídá položce vyšší 1b), nelze charakterizovat jako lehké funkční postižení dle dikce položky. Míru poklesu pracovní schopnosti lékař stanovil na 5 % a vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvýšil tuto hodnotu o 10 % na celkových 15 %.

6. Z posudku posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 11.1.2018, který si zdejší soud vyžádal v tomto řízení, bylo zjištěno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. k 14.6.2017 žalobce nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Posudek obsahuje výčet podkladů, z nichž posudková komise vycházela, diagnostický souhrn, zjištění z lékařských nálezů včetně těch, které žalobce předložil při jednání posudkové komise. V posudkovém zhodnocení se konstatuje, že u žalobce se k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav – bolestivý syndrom více úseků páteře při degenerativních změnách. Nyní je prokázáno omezení pohyblivosti bederní oblasti cca o ½, bez projevů kořenového dráždění, bez svalové dysbalance. Uváděná bolestivost ramenních kloubů i hlezenních kloubů je bez významnějšího omezení jejich funkce. Vyšetřením na oddělení pracovního a preventivního lékařství FN Ostrava, postižení zdraví prací nebylo u žalobce prokázáno. Další odborná vyšetření zejména ortopedické, v revmatologické ambulanci prokázala minimální funkční omezení páteře a kloubů končetin. PK MPSV učinila závěr, že zdravotní postižení žalobce je uvedeno v příloze k vyhlášce č. 359/2009 Sb., v platném znění, v kapitole XIII., oddílu E, položka 1a) s mírou poklesu pracovní schopnosti o 5 %. Vzhledem k dosavadnímu pracovnímu zařazení v dělnických profesích, věku a schopnosti rekvalifikace zvýšila hodnocení o 10 % na celkových 15 %. Dále uvedla, že žalobce je schopen práce bez nadměrného zatěžování nosného a pohybového aparátu, bez delší práce ve vynucené poloze, práce mimo dlouhodobé působení chladu a vlhka. K námitkám žalobce posudková komise uvedla, že odborní lékaři zejména ortoped, revmatolog i praktický lékař na základě svého vyšetření popisují jednotlivá onemocnění, zejména bolestivý syndrom krční, hrudní i bederní páteře a bolestivost kyčelních, kolenních i hlezenních kloubů, ale jen s minimálním omezením jejich hybnosti a funkce. Vyšetření na pracovišti zaměřeném na zjišťování nemocí z povolání neprokázalo onemocnění způsobené těžkou prací nebo prací v riziku. Předsedkyní posudkové komise byla MUDr. Z. K., dalším lékařem byl MUDr. R. Š. s odborností ortopedie.

7. Žalobce u jednání soudu přednesl výhrady k výše uvedenému posudku PK MPSV, hodnocení je dle jeho názoru nesprávné, neslučuje se s jeho zdravotním stavem. Pokles pracovní schopnosti o 5 % v 55 letech věku je neadekvátní. Poukázal na to, že v předchozím řízení o žádosti o invalidní důchod, posuzující lékaři shodně dospěli k závěru o poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 20 %, jeho zdravotní stav se nezměnil, je chronický, nelepší se, je nepříznivý již 20 let. Pro obtíže a bolest není schopen vykonávat běžné činnosti, v současné době jej omezuje i při oblékání. Stále je v pracovní neschopnosti.

8. Na návrh žalobce s ohledem na přednesené námitky, soud vyžádal srovnávací posudek od PK MPSV ČR v Českých Budějovicích.

9. Ze srovnávacího posudku PK MPSV ČR v Českých Budějovicích ze dne 25.4.2018 bylo zjištěno, že předsedou komise byl MUDr. J. P., CSc., dalším lékařem byl MUDr. R. S. s odborností odborný neurolog. Posudek obsahuje výčet podkladů, z nichž posudková komise vycházela, diagnostický souhrn, zjištění z lékařských nálezů včetně zjištění z vyšetření žalobce v posudkové komisi odborným neurologem MUDr. S. V posudku se konstatuje, že zjištěný klinický nález a zjištěné změny na RTG i CT páteři odpovídají lehkému funkčnímu postižení, tj. kritériím kap. XIII., oddíl E, položka 1b). U žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Jeho rozhodující příčinou byl v době napadeného rozhodnutí dne 14.6.2017 plurisegmentální chronický vertebrogenní algický syndrom na podkladě počínajících degenerativních změn. Ostatní komorbidita, uvedená v diagnostickém souhrnu včetně artrotických změn velkých kloubů výrazným způsobem neomezuje aktivní hybnost a nemá podstatný vliv na pracovní schopnost žalobce. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala v době rozhodné pro posouzení zdravotnímu postižení uvedenému v kap. XIII., oddíl E, položka 1b) vyhl. č. 359/2009 Sb. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila posudková komise v rozmezí 10 – 20 % na 20% a uvedla, že horní hranici procentní míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení zvolila s přihlédnutím k tíži obtíží, komorbiditě a dělnické profesi žalobce. K datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.

10. Krajský soud po provedeném řízení a dokazování vzal za prokázané, že žalovaná ve správním řízení ve výsledku zhodnotila zdravotní stav žalobce jako dlouhodobě nepříznivý s poklesem pracovní schopnosti 15 %. Shodný pokles pracovní schopnosti byl zjištěn posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Ostravě. Ve srovnávacím posudku PK MPSV ČR v Českých Budějovicích posudková komise učinila závěr, že zjištěný klinický nález odpovídá zdravotnímu postižení uvedenému v kap. XIII., oddíl E, položka 1b) vyhlášky č. 359/2009 Sb., tedy lehkému funkčnímu postižení a ze stanoveného rozmezí 10 – 20 % určila míru poklesu pracovní schopnosti s přihlédnutím k tíži obtíží, komorbiditě a dělnické profesi žalobce na 20 %. Ve srovnávacím posudku posudková komise řádně vysvětlila, proč se v případě žalobce nejedná o stav odpovídající položce 1a), oddílu E, kapitoly XIII., přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nýbrž že se jedná o lehké funkční postižení odpovídající položce 1b), oddílu E, kap. XIII. citované vyhlášky. Z posudků je zřejmé, že zdravotní stav žalobce byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotní dokumentace a s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím. Posudky se shodují ve stanovení zdravotního postižení, které je považováno za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, tedy jde o zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti schopnosti pojištěnce (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Je třeba zdůraznit, že je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení (jako je tomu v posuzované věci), hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají. V tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§ 2 odst. 3 vyhl. č. 359/2009 Sb.). Dle názoru soudu posudky PK MPSV, které soud považuje za rozhodující důkazy, nárokům na úplnost a přesvědčivost dostály. Posudkové komise vyšly z celé řady lékařských nálezů vztahujících se ke zdravotnímu stavu žalobce, jejichž rozhodné závěry citovaly. Na základě těchto zpráv posudkové komise MPSV určily rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu shodně a uzavřely, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce neodpovídá žádnému stupni invalidity. Zejména pak závěry srovnávacího posudku se nejeví zjevně nelogické či svévolné, naopak je soud hodnotí jako přesvědčivé a dostatečné pro přijatý závěr. Je třeba zdůraznit, že odborné posudkové závěry nepodléhají hodnocení soudu z hlediska jejich správnosti, neboť k tomu soudci nemají odborné lékařské znalosti. Soud neměl pochybnosti o objektivitě závěrů PK MPSV ČR v Českých Budějovicích, z něhož vycházel.

11. Podle ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Vzhledem k tomu, že u žalobce v takovém rozsahu pokles pracovní schopnosti prokázán nebyl, není možno jej považovat za invalidního i přes zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.

12. Soud na základě shora uvedeného žalobu jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí respektoval ust. § 75 odst. 1 a 2 s.ř.s., vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 60 odst. 1, 2 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovaná ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 29.05.2018 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje