19 Ad 33/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně I. N., zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Ostrava – Slezská Ostrava, Jaklovecká 1249/18, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.8.2016, č. j. MPSV-2016/169337-923, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou ze dne 7.9.2016 se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 2.11.2015 č. j. 566560/2015/OOI, jímž bylo rozhodnuto o nepřiznání příspěvku na péči podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalobkyně namítala, že její zdravotní stav nebyl posouzen správním orgánem komplexně. Nebyly zhodnoceny její objektivní zdravotní potíže pohybového aparátu a psychické problémy, pro které se dlouhodobě léčí. Tyto zdravotní komplikace ji v běžném životě omezují natolik, že není schopna bez pomoci třetí osoby vykonávat běžné životní činnosti. Žalobkyně uvedla, že napadené rozhodnutí pouze cituje shromážděné lékařské zprávy a posudky, které ovšem prakticky vůbec nehodnotí a pouze konstatuje, že nárok nemá. Svůj zdravotní stav považuje za vážný a v běžném životě natolik omezující, že není schopna se sama při běžných činnostech orientovat. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný zrekapituloval průběh řízení před správními orgány, konstatoval závěry posudkové lékařky Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě ze dne 21.5.2015, obsah posudku Posudkové komise MPSV ČR v Ostrava ze dne 6.5.2016 a srovnávacího posudku Posudkové komise MPSV ČR v Brně ze dne 14.7.2016. K námitkám žalobkyně žalovaný uvedl, že na posudkovém závěru, že žalobkyně není osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby, se shodla jak posudková lékařka OSSZ Ostrava, tak PK MPSV Ostrava i PK MPSV Brno. Žalovaný nad rámec legislativní úpravy nechal vypracovat srovnávací posudek Posudkovou komisí MPSV ČR Brno, proto má za to, že zdravotní stav žalobkyně byl posouzen komplexně, s ohledem na všechny diagnózy. Z medicínského hlediska se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který ji limituje, ale z posudkového hlediska, tak jak je vymezen v ustanovení § 3 písm. c) zákona o sociálních službách, nebylo prokázáno, že by funkční omezení vyplývající ze zjištěného zdravotního stavu, a to s přihlédnutím k použití kompenzačních pomůcek, žalobkyni bránilo ve schopnostech zvládat všech deset základních životních potřeb. Žalovaný uzavírá, že napadené rozhodnutí je v souladu s hmotným i procesním právem a odvolací řízení netrpí vadami, pro které by bylo nutno toto rozhodnutí zrušit. Krajský soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále s.ř.s.) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně se na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila a žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že dne 21.4.2015 podala žalobkyně žádost o příspěvek na péči. Dne 28.4.2015 bylo provedeno sociální šetření v místě bydliště žalobkyně se zaměřením na zjištění schopnosti samostatného života v přirozeném sociálním prostředí. Následně úřad práce požádal Okresní správu sociálního zabezpečení v Ostravě o posouzení stupně závislosti žalobkyně. Lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava MUDr. J. G. v posudku o zdravotním stavu žalobkyně ze dne 21.5.2015 učinila závěr, že v případě žalobkyně nejde o osobu, která se podle § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., v platném znění, považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Jde o osobu starší 18 let věku, která nesplňuje zdravotní podmínky pro uznání stupně závislosti. Z posudkového zhodnocení vyplývá, že žalobkyně potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc při základních životních potřebách – i) osobní aktivity a j) péče o domácnost. Celkem žalobkyně nezvládá dvě základní životní potřeby. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně nevede k neschopnosti zvládat aspoň tři nebo čtyři základní životní potřeby. Posudková lékařka uvedla, že žalobkyně ne všechny přiznané úkony stoprocentně nezvládá a ne všechny nepřiznané úkony stoprocentně zvládá – k tomuto bylo přihlédnuto a zhodnoceno dle převahy zvládaných či nezvládaných úkonů a také přihlédnuto ke schopnostem vrstevníků. Při vypracování posudku lékařka vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky MUDr. A. S. z 6.5.2015, nálezů odborných lékařů revmatologie MUDr. R. z 22.4.2015, psychiatrie MUDr. H. z 4.3.2015, plícní MUDr. B. z 26.2.2015, rehabilitace MUDr. H. z 21.1.2015, neurologie MUDr. N. z 11.11.2014 a ze sociálního šetření provedeného dne 28.4.2015. Ze správního spisu dále plyne, že žalobkyně byla vyrozuměna o svém právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve lhůtě 5 pracovních dnů ode dne oznámení uvedeného vyrozumění. Tohoto práva žalobkyně nevyužila a následně bylo vydáno Úřadem práce ČR – krajskou pobočkou v Ostravě, KP Ostrava (Moravská Ostrava a Přívoz) rozhodnutí č. j. 340678/2015/OOI ze dne 23.6.2015, dle něhož nebyl žalobkyni přiznán příspěvek na péči. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. O odvolání rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 5.8.2015 č. j. MPSV- UM/20685/15/9S-MSK tak, že rozhodnutí orgánu Úřadu práce ČR - krajské pobočky v Ostravě se ruší a věc se vrací k novému projednání. Dle odůvodnění rozhodnutí správní orgán prvního stupně dostatečně nezajistil řádné podklady pro rozhodování, když se nedostatečně zabýval oznámením o poskytovateli pomoci, ve kterém je jako osoba pečující uveden pan O. N., jenž je sám příjemcem příspěvku na péči. Dle ust. § 29 odst. 1 písm. e) zákona o sociálních službách musí být osoba poskytující pomoc zdravotně způsobilá; za zdravotně způsobilou osobu k poskytování pomoci se nepovažuje osoba, která má sama nárok na příspěvek, ledaže lékařským posudkem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb doloží, že je schopna tuto pomoc poskytovat. Po doplnění lékařského posudku osoby pečující, O. N., Úřad práce ČR – krajská pobočka v Ostravě o žádosti znovu rozhodl rozhodnutím č. j. 566560/2015/OOI ze dne 2.11.2015 tak, že žalobkyni nepřiznal příspěvek na péči. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala. V rámci odvolacího řízení byl dne 6.5.2016 vypracován posudek Posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě. Z protokolu o jednání a z posudku vyplývá, že posudková komise vycházela ze zdravotní dokumentace praktické lékařky MUDr. A.B., spisu odvolacího správního orgánu a posudkového spisu OSSZ Ostrava, včetně všech lékařských nálezů, z nichž vycházela posudková lékařka OSSZ Ostrava. Dopisem ze dne 14.4.2016 byla žalobkyně uvědoměna o tom, že posudková komise bude moci její zdravotní stav objektivně posoudit a přijmout posudkový závěr i bez její osobní účasti, a to na základě obsahu shromážděné podkladové dokumentace. Posudková komise dospěla k závěru, že v případě žalobkyně nejde o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 zák. č. 108/2006 Sb., ve znění zák. č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Zdravotní stav žalobkyně není dlouhodobě nepříznivý ve smyslu § 3 písm. c) zák. č. 108/2006 Sb., ve znění zák. č. 366/2011 Sb. Tento stav posudková komise MPSV stanovila ode dne 21.4.2015, i k datu jejího jednání. V posudkovém zhodnocení se komise usnesla na závěru, že žalobkyně zvládá všechny hodnocené životní potřeby. Životní potřebu i) osobní aktivity žalobkyně dle závěru posudkové komise zvládá, neboť při plné orientaci, adekvátní komunikaci vč. telefonické komunikace a schopnosti číst a psát je schopna si vyřídit běžné osobní záležitosti, má přiměřené sociální vazby a je schopna si stanovit a dodržet denní režim. K životní potřebě j) péče o domácnost posudková komise uvedla, že neexistuje žádný zdravotní důvod, který by žalobkyni nedovolil zvládnout úkony v domácnosti a dle sociálního šetření se o domácnost stará sama. Žalovaná si následně vyžádala ještě srovnávací posudek Posudkové komise MPSV ČR v Brně. Z protokolu o jednání posudkové komise ze dne 14.7.2016 a z posudku z téhož data vyplývá, že posudková komise si vyžádala a prostudovala zdravotní dokumentaci praktické lékařky MUDr. A. B., psychiatrické ambulance MUDr. P. H. a revmatologické ambulance MUDr. J. R. Komise také vycházela ze spisu LPS OSSZ Ostrava, včetně záznamů a lékařských nálezů a ze spisu žalované včetně rozhodnutí a odvolání. Podkladová dokumentace byla dostačující k projednání a přijetí posudkového závěru v nepřítomnosti žalobkyně, o čemž byla žalobkyně informována dopisem dne 14.6.2016. Posudková komise MPSV ČR v Brně se usnesla na posudkovém závěru, dle něhož u žalobkyně nejde o osobu starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zák. č. 366/2011 Sb., považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Zdravotní stav žalobkyně není dlouhodobě nepříznivý ve smyslu § 3 písm. c) zák. č. 108/2006 Sb., ve znění zák. č. 366/2011 Sb. Tento stav dle posudkové komise trval i k datu 21.4.2015. Posudková komise MPSV ČR v Brně se v hodnocení nepřiznání závislosti žalobkyně shoduje s posudkovým závěrem lékařky OSSZ Ostrava ze dne 21.5.2015 i PK MPSV ČR v Ostravě ze dne 6.5.2016. Plně souhlasí s posudkovým závěrem PK MPSV ČR v Ostravě v tom, že zdravotní stav žalobkyně a z něj plynoucí funkční omezení jí dovoluje zvládat všechny základní životní potřeby. Na rozdíl od posudkové lékařky OSSZ Ostrava považuje Posudková komise MPSV ČR v Brně za zvládnuté i životní potřeby i) osobní aktivity a j) péče o domácnost. K životní potřebě i) osobní aktivity je v posudkovém zhodnocení uvedeno, že žalobkyně je schopna si zorganizovat čas, vykonávat volnočasové aktivity v rámci svých schopností a není u ní prokázána těžká porucha orientace a komunikace. Vyřizování na úřadech není pro posouzení této životní potřeby každodenním nutným úkonem. K životní potřebě j) péče o domácnost posudková komise uvedla, že u žalobkyně není prokázáno těžké mentální, smyslové ani tělesné postižení, které by jí bránilo zvládat běžnou péči o domácnost. Mentální defekt na úrovni intelektového podprůměru až lehké retardace dovoluje nácvik běžných činností v domácnosti, včetně menšího nákupu. Příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu žalobkyně je smíšená úzkostně depresivní porucha s podprůměrným intelektem. Posudková komise MPSV ČR v Brně učinila v posudkovém zhodnocení závěr, že podle prostudované dokumentace byla žalobkyně i při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna od 21.4.2015 i k datu jednání komise zvládat všechny základní životní potřeby. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně nevede k neschopnosti zvládat alespoň 3 nebo 4 základní životní potřeby. Z těchto důvodů se nepovažuje podle § 8 zákona č. 108/2006 Sb., v platném znění, za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Přípisem doručeným 25.7.2016 byla žalobkyně vyrozuměna o pokračování v předmětném řízení a o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve lhůtě do 5 pracovních dnů ode dne doručení vyrozumění ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Tohoto práva žalobkyně nevyužila a následně žalovaný vydal dne 9.8.2016 žalobou napadené rozhodnutí č. j. MPSV-2016/169337-923, kterým odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ostravě ze dne 5.8.2015 č. j. MPSV-UM/20685/15/9S-MSK potvrdil. V odůvodnění odvolací orgán odkázal na shora citované posudky Posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 6.5.2016 a Posudkové komise MPSV ČR v Brně ze dne 14.7.2016 s tím, že z jejich závěrů plyne, že žalobkyně není osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve smyslu zákona o sociálních službách, když její zdravotní stav nelze považovat dle ust. § 3 písm. c) zákona o sociálních službách za dlouhodobě nepříznivý. Žalovaný považoval závěry posudkových komisí MPSV ČR za úplné a přesvědčivé s tím, že z posudků je zřejmé, z čeho posudkové komise při jejich vypracování vycházely a jak podklady a zjištěné skutečnosti hodnotily. Posudky byly vypracovány komisí v řádném složení a z posudků je rovněž patrno, že posudkové komise měly pro posouzení zdravotního stavu dostatek podkladů k posouzení a k přijetí posudkových závěrů v nepřítomnosti žalobkyně. Krajský soud hodnotil nejen napadené rozhodnutí, ale i zákonnost správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, dle skutkového a právního stavu k datu jeho vydání (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, se příspěvek na péči (dále jen „příspěvek“) poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Podle ust. § 8 odst. 2 citovaného zákona se osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Podle § 3 písm. c) téhož zákona se pro účely tohoto zákona rozumí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než 1 rok, a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. Krajský soud v posuzované věci zastává názor, že žalovaný odkazem na závěry Posudkové komise MPSV ČR v Ostravě a Posudkové komise MPSV ČR v Brně řádně vysvětlil, z jakých důvodů bylo rozhodnuto o nepřiznání příspěvku na péči, respektive, na základě jakých zjištění bylo dospěno k závěru o schopnosti žalobkyně zvládat základní životní potřeby. Posouzení stupně závislosti je v kompetenci posudkových orgánů, v prvostupňovém správním řízení je oprávněna okresní správa sociálního zabezpečení (§ 8 odst. 1 písm. g) zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění) a v odvolacím správním řízení ministerstvo práce a sociálních věcí, které si za tím účelem zřizuje posudkové komise (§ 28 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb. ve spojení s ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Stěžejním důkazem ve správním řízení je tedy odborný posudek posudkových orgánů, a proto v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného v předmětné věci soud hodnotí úplnost a přesvědčivost posudku posudkové komise MPSV. Posudek Posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 6.5.2016 i srovnávací posudek Posudková komise MPSV ČR v Brně ze dne 14.7.2016 obsahují výčet odborných lékařských nálezů, které měla komise k dispozici, komise se vypořádaly se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které žalobkyně namítala a své posudkové závěry náležitě odůvodnily. Posudkové komise zasedaly v řádném složení v souladu s ust. § 16b odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., neboť kromě posudkového lékaře byl v komisi přítomen také odborný lékař z oboru psychiatrie. Soud nemá pochybnosti o odbornosti komise a její způsobilosti hodnotit omezení způsobené onemocněním žalobkyně ve vztahu k právní úpravě příspěvku na péči. Na základě uvedených lékařských nálezů a z výsledku sociálního šetření dospěly posudkové komise shodně k závěru, že zdravotní stav žalobkyně není dlouhodobě nepříznivý ve smyslu § 3 písm. c) zák. č. 108/2006 Sb., ve znění zák. č. 366/2011 Sb., tudíž se nejedená o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby podle § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb. Závěry obou posudkových komisí se shodují na názoru, že žalobkyně zvládá všechny základní životní potřeby. Krajský soud námitku žalobkyně, že shromážděné lékařské závěry a posudky žalovaný nehodnotí, a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, nesdílí. Jak výše uvedeno, zjištění zdravotního stavu a souvisejícího stupně závislosti posuzované osoby je věcí odborně medicínskou. Pro účely dané věci zdravotní stav a stupeň závislosti posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje své orgány posudkové komise. Tento posudek je tedy v řízení před správními orgány (a následně v soudním řízení) stěžejním důkazem. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí vysvětlil, proč závěry v posudcích PK MPSV ČR v Ostravě a PK MPSV ČR v Brně považuje za určité, úplné a přesvědčivé a byly tak dostatečným podkladem pro posouzení žádosti žalobkyně, a rovněž se vypořádal s relevantními tvrzeními a námitkami žalobkyně. Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žaloba byla proto podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně ve věci úspěch neměla a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů od dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních k Nejvyššímu správnímu soudu se sídlem Brno, Moravské náměstí 6 a rozhoduje o ní Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 28.11.2016 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně