19 Ad 37/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou ve věci žalobce: P. Ř. zastoupen JUDr. Marcelou Fryštenskou, Ph.D., advokátkou sídlem 602 00 Brno, Smetanova 47 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem 150 00 Praha 5, Křížová 25 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2025, ve věci invalidního důchodu takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2025, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení částku 43 264 Kč. Odůvodnění:

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, jímž žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 4. 2025, č. j. X, kterým byl žalobci odňat invalidní důchod. Žalobce nesouhlasil s napadeným rozhodnutím, je nesprávné a vychází z vadného a neúplného posouzení jeho zdravotního stavu. Posudkový lékař námitkového řízení se nevypořádal s doloženými lékařskými zprávami a podcenil skutečný funkční dopad zdravotního postižení na jeho pracovní schopnost. Žalovaná odůvodnila rozhodnutí závěry posudkového lékaře, který svévolně určil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podle kapitoly XIII, oddíl C, položky 4d) přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., a to v přímém rozporu s doloženou lékařskou dokumentací. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce není lehké postižení obou končetin s lehkým narušením jemné motoriky a lehkou poruchou funkce rukou dle kapitoly XIII, oddíl C, položky 4d). Posudkový lékař v posudku ze dne 29. 7. 2025 námitkového řízení konstatoval, že žalobce po uznání invalidity v roce 2010 pracoval ještě do roku 2015 u stejného zaměstnavatele v dělnické profesi. Toto vyjádření žalované se však nezakládá na pravdě, neboť žalobce okamžitě po uznání částečného invalidního důchodu přešel na poloviční úvazek, a to na pozici koordinátor dopravy, jež odpovídala jeho zdravotnímu stavu a způsobilosti. V případě žalobce se jedná o zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddíl C, položce 4e) přílohy k vyhlášce, tedy o postižení obou končetin se středně těžkou poruchou funkce rukou. Tomu odpovídá míra poklesu pracovní schopnosti 35–45 %. Tento stav je u žalobce dlouhodobý, byl takto posuzován již od roku 2010 a žalovanou opakovaně uznán. Ke zlepšení zdravotního stavu nedošlo, tudíž není důvod měnit posudkovou položku směrem dolů. Podkladová dokumentace jednoznačně potvrzuje neuropatii nervus ulnaris středně těžkého stupně dle EMG, neuropatii nervus mediani bilat. dle EMG, syndrom karpálního tunelu středně těžkého stupně vpravo a lehkého vlevo. Tyto závěry uvádí i samotný posudek ze dne 29. 7. 2025, přesto nejsou správně vyhodnoceny. Posudkový lékař uvedl, že úchop je zachovalý a žalobce „svede špetku“. Toto tvrzení je v přímém rozporu s lékařskou zprávou, kde je uvedeno: „Tinel +, špetku bil. nesvede, stisk bil. oslaben, thenary hypotonické, oploštělé, chladnější akra.“ Vyhláška ukládá povinnost zohlednit dominanci končetiny. U žalobce je dominantní pravá ruka, která je postižena středně těžkou neuropatií (nervus mediani i syndrom karpálního tunelu). Tento zásadní faktor nebyl v posudku hodnocen, ačkoliv má přímý dopad na pokles pracovní schopnosti. Žalovaná tvrdí, že úchop je zachovalý a další obtíže nejsou významné. Tato tvrzení však nejsou ničím podložena a jsou v rozporu s odbornými důkazy.

2. Hodnocení zdravotního stavu je dle žalobce zavádějící, bagatelizující a založené na spekulacích, které nemají oporu v doložených důkazech – naopak jsou těmito důkazy přímo vyvráceny. V posudku ze dne 29. 7. 2025 posudkový lékař námitkového řízení uvedl, že tíže postižení a pokles pracovní schopnosti žalobce byly při posouzení lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu v roce 2010 nadhodnoceny, zejména byl přeceněn nález při instrumentálních vyšetřeních, a nebyl zohledněn dopad na pracovní schopnost. Invalidita I. stupně byla žalobci stanovena od 1. 1. 2010 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, kdy poklesla jeho pracovní schopnost o 40 %. Podle pracovních omezení OSSZ (31. 1. 2010) žalobce není schopen: fyzicky namáhavé práce s manipulací těžkých břemen, práce v riziku vibrací, s vysokými nároky na jemnou motoriku obou rukou, nočních směn, práce se zvýšenými nároky na zrak, práce v nepříznivých klimatických podmínkách (chlad, vlhko).

3. Při kontrolní lékařské prohlídce dne 3. 2. 2012 bylo konstatováno, že žalobce trpí nemocí z povolání (od r. 1990), nadále není schopen výše uvedených prací a rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla podle vyhlášky zařazena s poklesem pracovní schopnosti 40 %. Vzhledem k trvalým následkům po operacích rukou a stabilizovanému zdravotnímu stavu tehdy posudkový lékař další kontrolní lékařskou prohlídku nestanovil. Jelikož v roce 2012 posudkový lékař kontrolní lékařskou prohlídku nestanovil, je zřejmé, že žádné zlepšení zdravotního stavu žalobce nebylo reálně očekáváno. Přesto byla v roce 2025 provedena mimořádná kontrolní lékařská prohlídka. Podle čl. 7 písm. g) Instrukce lze změnu stupně invalidity nebo její zánik provést pouze tehdy, je-li prokázána posudkově významná změna zdravotního stavu. K žádné takové změně u žalobce nedošlo – jeho zdravotní stav je dlouhodobě stejný jako v roce 2010 i 2012. Žalovaná však svévolně použila jinou položku vyhlášky, bagatelizovala zdravotní postižení žalobce a v rozporu s lékařskou dokumentací mu odejmula invalidní důchod I. stupně. Jako důvod uvedla, že předchozí posouzení bylo „nadhodnoceno“. V posudku ze dne 29. 7. 2025 posudkový lékař dokonce uvedl, že „středně těžký nález při EMG neznamená středně těžké postižení funkce“, což je v přímém rozporu s objektivními lékařskými nálezy a odbornými standardy. Tento postup je v přímém rozporu s principem právní jistoty, který vyžaduje předvídatelnost a ochranu jednotlivce před svévolným zásahem orgánů veřejné moci.

4. Pokud by bylo přípustné rušit přiznanou invaliditu jen s odkazem na to, že před desítkami let byla údajně „nadhodnocena“, šlo by o nebezpečný precedens ohrožující základní práva pojištěnců. Rozhodnutí žalované se odklání od dlouhodobě ustáleného posudkového hodnocení (2010, 2012) bez existence jakékoli objektivní změny zdravotního stavu. Jediným důvodem je tvrzení, že předchozí hodnocení bylo „nadhodnoceno“. Takový postup je v rozporu s principem právní jistoty a vytváří nebezpečný precedens, kdy lze invalidní důchod odejmout pouhou změnou posudkové rozvahy, nikoli na základě reálné změny zdravotního stavu. Žalobce shrnul, že žalovaná rozhodovala na základě posudku ze dne 29. 7. 2025, kde nebyly splněny požadavky dle čl. 3 bodu 13) Instrukce. Posudek je neúplný, protože ignoruje zásadní odborné lékařské nálezy, nevypořádává se s předchozími posudky ani s námitkami žalobce a opomenul zohlednit dominanci pravé ruky. Je nepřesvědčivý, neboť obsahuje závěry v přímém rozporu s doloženou odbornou zdravotní dokumentací. Je nesprávný, protože svévolně mění klasifikaci zdravotního postižení bez existence skutečné změny zdravotního stavu. Výsledkem je posudkové hodnocení, které je nekonzistentní, nedostatečně vypovídající a věcně nelogické, a proto nemůže být podkladem pro zákonné rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu. Rozhodnutí žalované je tak založeno na vadném posudku.

5. Žalovaná v písemném vyjádření odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a závěry posudku vypracovaného lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu. Žalovaná navrhla provést důkaz posudkem příslušné posudkové komise MPSV ČR.

6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

7. Ze správního spisu bylo zjištěno, že u žalobce byla dne 22. 4. 2025 provedena mimořádná kontrolní lékařská prohlídka a následně Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 24. 4. 2025, č. j. X odňala žalobci invalidní důchod. Podkladem rozhodnutí žalované byl posudek Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 22. 4. 2025, dle jehož závěru žalobce již není invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. Posuzující lékařka uvedla, že žalobce při invaliditě i nadále pracuje na plný úvazek ve stejné profesi a lze konstatovat, že ho jeho zdravotní postižení nijak funkčně neomezuje. Posuzující lékařka hodnotila v kapitole XIII, odd. C, položce 4d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 20 %. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti již dále nezvyšovala.

8. Proti uvedenému rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce námitky, o nichž žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 12. 8. 2025, č. j. X tak, že námitky zamítla a napadené rozhodnutí ze dne 24. 4. 2025 potvrdila. Žalovaná vycházela z posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 29. 7. 2025. Podle posudkového závěru rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je syndrom karpálního tunelu středně těžkého stupně vpravo, vlevo lehkého stupně, parestetická forma s oslabením síly stisku a lehce jemné motoriky, Senzomotorická neuropatie nervus ulnaris vpravo středně těžkého stupně dle EMG s parestesiemi 4.-5. prstu, bez popisovaného neurodeficitu, a vazoneurosa horních končetin bez významnější patologie s chladnějšími akry, bez barevných a trofických změn. Ostatní poruchy zdravotního stavu uvedené v diagnostickém souhrnu pracovní potenciál podstatně nelimitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v malé, funkčně nevýznamné míře. Žalobce sužují parestesie horních končetin, horší cit a svalová síla, potíže s jemnou motorikou, křeče prstů, budí se v noci. Posuzující lékař dospěl k výsledku, že posudkový závěr lékaře v prvním stupni řízení ze dne 22. 4. 2024 lze potvrdit. Při námitkovém řízení bylo pouze použito navýšení základní výměry dle § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., bez vlivu na výsledný stupeň invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil dle kapitoly XIII, odd. C, pol. 4d) ve výši 20 %. Vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace podle § 3 odst. 2 citované vyhlášky hodnotu o 10 % zvýšil na celkových 30 %. Dále uvedl, že tíže postižení a pokles pracovní schopnosti žalobce byly při posouzení lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu v roce 2010 nadhodnoceny, zejména byl přeceněn nález při instrumentálních vyšetřeních, a nebyl zohledněn dopad na pracovní schopnost, v původní profesi pracoval ještě 5 let po posouzení. Posuzující lékař uzavřel, že k datu napadeného rozhodnutí zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neodpovídal žádnému stupni invalidity.

9. Z posudku Posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 5. 12. 2025, který si zdejší soud vyžádal v tomto řízení, bylo zjištěno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Žalobce byl jednání posudkové komise přítomen. Posudková komise stanovila rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce oboustranný syndrom karpálního tunelu – středně těžkého stupně vpravo, vlevo lehkého stupně, parestetická forma, stav po opakované dekompresi středových nervů oboustranně v kombinaci se senzomotorickou neuropatií nervus ulnaris vpravo středně těžkého stupně dle EMG, v anamnéze operace v oblasti pravého lokte. Klinicky síla stisku nepatrně lehce oslabena, jemná motorika bez výrazného postižení, špetku svede, neudává poruchu čití, jen trnutí ve 4. a 5. prstech, není hypotrofie thenaru a hypothenaru, pouze lehká hypotonie. Vazoneuróza horních končetin bez významnější patologie s chladnějšími akry, bez barevných a trofických změn, pletysmograf oboustranně i po ochlazení v normě. Jedná se o postižení obou končetin s lehkým narušením jemné motoriky, s lehkou poruchou funkce rukou, pro které je stanovena procentní míra poklesu pracovní schopnosti 15-20 %. Pokles pracovní schopnosti stanovila posudková komise horní hranicí daného rozpětí, tj. 20 % s tím, že ve zvolené horní hodnotě daného rozmezí byl zohledněn významnější nález na dominantní pravé horní končetině, klinický nález a bylo přihlédnuto k subjektivním potížím. Dle posudkové komise se nejedná o zdravotní postižení takového stupně závažnosti a rozsahu, aby bylo možno konstatovat, že se jedná o postižení obou končetin se středně těžkou poruchou funkce rukou uvedené v položce 4e), nejedná se ani o postižení obou končetin s těžkou poruchou funkce rukou, zejména porušením úchopu a podstatným poklesem síly, s atrofiemi drobných svalů thenaru uvedené v položce 4f), nejedná se ani o postižení jedné končetiny s těžkou poruchou senzitivních a motorických funkcí, těžkou poruchou funkce ruky, s atrofiemi drobných svalů thenaru uvedené v položce 4c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., z čehož plyne, že posudkové zhodnocení v těchto položkách nelze realizovat, jednoznačně nejsou naplněna posudková kritéria pro hodnocení dle těchto položek. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti pro zdravotní postižení žalobce je dle posudkové komise uvedena v kapitole XIII. (Postižení svalové a kosterní soustavy), odd. C (postižení měkké tkáně), položce 4d) (Úžinové syndromy, syndrom karpálního tunelu – postižení obou končetin s lehkým narušením jemné motoriky, s lehkou poruchou funkce rukou) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Nejedná se tedy o zdravotní postižení, které není uvedeno v příloze a procentní míru poklesu pracovní schopnosti tak stanovit dle jiného zdravotního postižení či funkčně srovnatelně s jiným zdravotním postiženým. PK MPSV ČR v Ostravě uvedla, že u žalobce nejsou postiženy motorické funkce horní končetiny, nelze jej hodnotit dle kapitoly VI, položky 9b), posudková kritéria tomuto neodpovídají. K námitkám stran pracovního zařazení posudková komise poznamenala, že žalobce nadále pracuje v dělnické profesi v plném pracovním úvazku, přesto vhledem k vlivu zdravotního postižení na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, s ohledem na dělnickou profesi a nízký rekvalifikační potenciál navýšila posudková komise horní hranici o 10 % na celkových 30 %. Ostatní poruchy zdravotního stavu uvedené v diagnostickém souhrnu jsou dle posudkové komise bez dopadu na pokles pracovní schopnosti.

10. Na základě žádosti krajského soudu byl Posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě dne 19. 2. 2026 vypracován doplňující posudek, neboť v původním posudku této posudkové komise nebyl úplně a přezkoumatelně formulován závěr o zániku invalidity. K tomu v doplňujícím posudku posudková komise uvedla, že den zániku invalidity stanovila 22. 4. 2025, tj. dnem jednání v prvním stupni řízení dle platné metodiky. Je tak učiněno dle posudkové komise vždy při oduznání invalidity, jelikož k tomuto datu byl projednán a komplexně zhodnocen zdravotní stav žalobce na podkladě doložených lékařských nálezů a bylo zjištěno, že stanovený pokles pracovní schopnosti 30 % neodpovídá invaliditě dle platné legislativy. Stanovení data zániku invalidity dřívějším lékařským nálezem, dokládajícím funkční postižení, by bylo v neprospěch klienta, neboť zpětně není možné jeho jiné zajištění. Žalobce je o této skutečnosti – zániku invalidity vždy neprodleně informován – osobně při posouzení v přítomnosti nebo zasláním posudku. Skutečnost, že žalobce následně využil opravný prostředek, nemá vliv dle posudkové komise na datum zániku invalidity, neboť doložený zdravotní stav po datu jednání v první instanci průkazně neodpovídal a neodpovídá invaliditě.

11. Žalobce v podání ze dne 17. 3. 2026 k citovanému posudku namítal, že posudek nedostatečně zohlednil objektivní neurologický nález, zejména EMG průkaz chronické neuropatie nervus medianus a nervus ulnaris oboustranně s funkční poruchou jemné motoriky a oslabením úchopu, což odpovídá středně těžkému postižení periferních nervů podle kapitoly VI vyhlášky č. 359/2009 Sb. Měl za to, že tento posudek nemůže být podkladem pro rozhodnutí soudu. Žalobce nesouhlasil s rozhodnutím posudkové komise o stupni invalidity, neboť má dlouhodobé neurologické potíže, posudkové závěry neodpovídají jeho zdravotnímu stavu. Z podkladové dokumentace vyplývá: předchozí operace nervů na rukou; aktuální neurologický stav; výsledky EMG a dalších vyšetření. Žalobce zdůraznil, že dlouhodobě uvádí, že má křeče v obou rukách, brnění prstů, vypadávání věcí z ruky, zhoršenou jemnou motoriku, bolesti a potíže v loktech, potíže jsou horší v noci. Prakticky to znamená, že: nervy v rukách nefungují správně; dochází k poruše citlivosti a síly prstů. V minulosti měl více neurologických operací. Operace nervů na ruce: operace karpálního tunelu (nervus medianus), operace loketního nervu (nervus ulnaris). Později byla nutná reoperace, protože obtíže pokračovaly. Přesto křeče přetrvávají, jemná motorika prstů je omezená, potíže stále brání běžné manuální práci. Ze spisové dokumentace dle žalobce vyplývají tyto pozitivní nálezy: oslabený stisk ruky, omezený pohyb prstů (hlavně malík a prsteník), citlivost je porušená v oblasti loketního nervu, bolest loktů, jizvy po operacích, chronické změny nervů. EMG ukazuje poškození nervus medianus (karpální tunel) – oboustranně, poškození nervus ulnaris (loketní nerv), a to středního až vyššího stupně, zejména na pravé ruce, přítomné axonální poškození nervu (což znamená skutečné poškození nervových vláken). Neurolog konstatuje další diagnózy: blokáda páteře C2–C4; syndrom neklidných nohou; hypertenze; dysfunkce pravého loketního kloubu. Hlavní problém je neuropatie rukou: chronické poškození nervů ruky, přetrvávající neurologický deficit, poruchu jemné motoriky prstů, slabost ruky. To znamená, že jde o nemoc z povolání (neuropatie z přetížení rukou). Rovněž neurolog, MUDr. V. Š., potvrzuje, že má chronické poškození nervů rukou po operacích karpálního tunelu a loketního nervu, s trvalým omezením jemné motoriky, citlivosti a síly ruky, což může významně omezovat manuální práci.

12. Dále žalobce uvedl, že se dne 5. 12. 2025 dostavil před posudkovou komisi. Komise se sestávala z předsedkyně, paní neuroložky a zapisovatelky. Úvodem jednání byl dotaz paní předsedkyně, zda žalobce pracuje. Na což odpověděl, že ano. Následně se zeptala, jaké má potíže, což jí žalobce popsal tak, jak popisuje v každé zprávě, tedy mravenčení prstů, křeče v prstech, v noci několikrát buzen, jelikož má mravenčení až po lokty, které rozhýbává namáčením ve vlažné vodě, pro uvolnění svalů a ústup bolesti. Dále mu vypadávají předměty z rukou a má problémy s jemnou motorikou. Na což paní předsedkyně odpověděla, "Ale pracujete? No tak vidíte!" Žalobci bylo vytknuto, že moc nenavštěvuje lékaře a nebere léky. Proti tomu se ohradil. Léky dostává skrze e-Recept, a nemusí tam chodit. Navíc na přelomu roku 2023 a 2024 byl skoro rok na pracovní neschopnosti, kvůli operaci pravé ruky. Žalobce popsal, jak necitlivě probíhalo vyšetření lékařkou posudkové komise, po němž lékařka konstatovala, že se jedná o lehké poškození. Proti tomu se ohradil a sdělil jí, že co dva roky jezdí do Fakultní nemocnice Ostrava na vyšetření nemoci z povolání. Dle EMG stále trvá středně těžké poškození a tázal se, jak je možné, že se jedná jen o lehké poškození. Tuto otázku neuroložka přešla mlčením. Neuroložka opustila komisi a paní předsedkyně sdělila žalobci, že to není tak těžké poškození, jak uvádí a trvají na 30 %, jež stanovila ČSSZ.

13. Ze spisové dokumentace i zprávy neurologa MUDr. V. Š. je dle žalobce zřejmé, že hlavní problém je chronická neuropatie horních končetin, konkrétně poškození nervus medianus (karpální tunel), poškození nervus ulnaris (loketní nerv), stav po operacích + reoperaci, trvalé motorické a citlivostní postižení prstů. To je jednoznačně periferní nervové postižení ruky. Tento stav by měl být posuzován podle Kapitoly VI – Nemoci nervové soustavy a konkrétně položky: Periferní neuropatie horních končetin (posudkové komise ji běžně používají u karpálního tunelu, ulnární neuropatie a poškození periferních nervů). Místo toho posudková komise posoudila stav nesprávně podle kapitoly XIII (Postižení svalové a kosterní soustavy), odd. C (Postižení měkké tkáně), položka 4d) (Úžinové syndromy, syndrom karpálního tunelu – postižení obou končetin s lehkým narušením jemné motoriky, s lehkou poruchou funkce rukou). Položka XIII, C, 4d) se používá jen pokud funkce ruky je lehce narušena, není významná porucha úchopu, není motorický deficit. Má křeče v prstech, vypadávají mu předměty z ruky, má oslabený úchop. EMG potvrzuje neuropatii. Posudková komise ji označila za lehké postižení, aniž by to vysvětlila. Z podkladové dokumentace vyplývají objektivní znaky postižení, a to že postižení je oboustranné, je prokázané EMG, přetrvává po operacích, existuje motorický deficit prstů.

14. Posudkové komisi vytkl, že hodnotila jen karpální tunel, ignoruje ulnární neuropatii, nezohledňuje oboustrannost, ignoruje funkční deficit prstů, nezohledňuje, že pravá ruka je dominantní. Posudková komise nesprávně uvádí: „Úžinové syndromy, syndrom karpálního tunelu – postižení obou končetin s lehkým narušením jemné motoriky, s lehkou poruchou funkce rukou.“ Přitom z nálezů neurologů obsažených ve spise vyplývá syndrom karpálního tunelu středně těžkého stupně vpravo, vlevo lehkého stupně…“ Posudková komise si sama protiřečí, když na str. 3 uvádí: „…jemná motorika bez výrazného postižení…“ (odst. 3) a na stejné straně uvádí: „…Jedná se o postižení obou končetin s lehkým narušením jemné motoriky….“. (odst. 4). Z podkladové dokumentace vyplývá horší cit a svalová síla, potíže s jemnou motorikou, křeče v prstech, bolest lokte a ramene….“ To je ale metodicky nesprávné, když bylo prokázáno: EMG, motorická porucha prstů, omezení pracovní funkce ruky. Navíc vyhláška umožňuje navýšení o až 10 procentních bodů, pokud další diagnózy zhoršují pracovní schopnost. Ve zprávě je blokáda krční páteře, dysfunkce lokte, syndrom neklidných nohou. Z právního pohledu je dle žalobce zásadní funkční omezení horních končetin, a to omezení jemné motoriky, snížená síla rukou, porucha citlivosti, chronická neuropatie, stav po více operacích bez plného zlepšení. Podle vyhlášky č. 359/2009 Sb. se takový stav řadí pod kapitolu VI – Nemoci nervové soustavy konkrétně: poškození periferních nervů horní končetiny ne pod posudkovou komisí zařazenou kapitolu XIII. – Postižení svalové a kosterní soustavy. V lékařské zprávě jsou popsány chronické změny, EMG nález, omezení funkce ruky, což odpovídá střednímu až vyššímu stupni, tj. 35-40 %. EMG potvrzuje objektivní neurologické poškození. Stav je chronický a přetrvává i po operacích. Dochází k funkční poruše ruky (motorika, síla, citlivost). Nález je potvrzen klinikou nemocí z povolání. Navíc vyhláška umožňuje navýšení o až 10 procentních bodů, pokud další diagnózy zhoršují pracovní schopnost. Z podkladů ve spise vyplývá, že trpí blokádou krční páteře, dysfunkcí lokte, syndromem neklidných nohou. Posudková komise podcenila funkční omezení ruky a ignorovala některé neurologické nálezy. Žalobce vyslovil názor, že jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o nejméně 35 %.

15. Žalobce uzavřel, že posudek posudkové komise je neúplný, nepřesvědčivý, nevypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi vyplývajícími z lékařské dokumentace. Posudek je nepřezkoumatelný. Posudek neobsahuje logické odůvodnění závěrů o míře poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise uznává senzomotorickou neuropatii a současně tvrdí, že nejsou postiženy motorické funkce. To je logický rozpor, který NSS opakovaně kritizuje (NSS 4 Ads 13/2003-54). Posudková komise přesvědčivě nevysvětlila rozpory mezi lékařskými zprávami. Ze zprávy od neurologa MUDr. I. K. vyplývá chronická neuropatie, porucha motoriky prstů. Posudková komise tvrdí: motorika bez výrazného postižení. Rozpor není vysvětlen. Posudkový závěr není v souladu s objektivními lékařskými nálezy a tyto nálezy nevysvětluje. Z podkladů ve spise vyplývá: EMG průkaz neuropatie, axonální poškození nervu. Posudková komise to nevysvětluje. Skutečnost, že vykonává zaměstnání, nevylučuje existenci invalidity. Posudková komise argumentuje, že pracuje v dělnické profesi, což je podle rozhodovací praxe NSS nepodstatné. Rozhoduje pouze pokles pracovní schopnosti. Posudek posudkové komise je pouze formálním převzetím závěrů správního orgánu, neobsahuje vlastní odborné hodnocení zdravotního stavu.

16. S ohledem na námitky žalobce požádal soud Posudkovou komisi MPSV ČR v Brně o vypracování srovnávacího posudku.

17. Ze srovnávacího posudku Posudkové komise MPSV ČR v Brně ze dne 26. 5. 2026 bylo zjištěno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu II. nebo III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Předsedou posudkové komise byl MUDr. V. L., další lékařkou MUDr. J. K. s odborností neurologie a tajemnicí H. P. Žalobce nebyl jednání posudkové komise přítomen. Posudek obsahuje výčet podkladů, z nichž posudková komise vycházela, zjištění ze stěžejních lékařských nálezů, diagnostický souhrn a posudkové hodnocení. V posudkovém zhodnocení posudková komise konstatovala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddílu C, položce 2c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 35 %. V těchto procentech jsou dle posudkové komise promítnuta i další onemocnění a manuální zaměstnání žalobce. Z uvedeného důvodu stanovila horní hranici dané položky, a ze stejného důvodu není důvodné provést další případné navýšení dle § 3. Posudková komise uvedla, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Invalidita dle posudkové komise trvá a dobu platnosti posudku stanovila trvale. Posudková komise uvedla, že dle posledního doloženého neurologického nálezu z 2/2026 subjektivně žalobce uvádí, že přetrvávají křeče v obou horních končetinách, více pravá horní končetina, celodenní brnění 4. a 5. prstu pravé horní končetiny, vlevo v noci. Vypadávají mu předměty z rukou, při psaní má křeče v prstech, nezvládne uchopit drobné předměty. Odkázala na EMG provedené na klinice pracovního lékařství v roce 2024, podle něhož vpravo po operaci karpálního tunelu je reziduální nález středně těžkého stupně, vlevo lehkého stupně. Klinicky při vyšetření je na rukou omezena abdukce a addukce ulnárních prstů na levé horní končetině (oddálení od sebe a přitahování k sobě 5. a 4. prstu, méně i stisk). Na pravé horní končetině je citlivější oblast lokte, bolestivé epikondyly oboustranně (tenisový a golfový loket), na stisk jsou bolestivé i zápěstí oboustranně vepředu a je oslabena dukce malíku na pravé horní končetině (přitahování ke čtvrtému prstu a oddalování), a je výpadek čití v distribuci ulnárního nervu pravé ruky. Je uváděn EMG nález, který ovšem není datován, nicméně zřejmě se jedná o EMG čerstvějšího data než předchozí z Fakultní nemocnice Ostrava. Zde lékař uvádí, že vedení nervus medianus v oblasti karpálního tunelu oboustranně je středního až vyššího stupně, hlavně vpravo, a že zápisy jsou o něco horší, než z vyšetření v roce 2024. Dle vlastního hodnocení EMG z parametrů uvedených v této neurologické zprávě vychází, že jde o lehkou až střední poruchu vedení nervus medianus oboustranně. Není přítomno těžké axonální postižení, a jehlová EMG je bez denervace, tedy je vyloučen těžký stupeň. Posudková komise poznamenala, že lehké až střední postižení středových nervů samo o sobě invaliditu obvykle nezakládá, uvedené je třeba hodnotit v souladu s klinickým zjištěním, kde by měla být výrazná ztráta funkce ruky, což u žalobce není přítomno. Funkce ruky je narušena pouze mírně oboustranně ve smyslu omezené addukce a abdukce pátého prstu, vlevo snad i čtvrtého, což jsou pohyby, které se spíše vykonávají pouze při vyšetření ale nikoli při praktické činnosti horními končetinami. Dle vyhlášky č. 359/2009 Sb. odpovídá postižení uvedenému v kapitole XIII, oddílu C, písmene 4d), tedy postižení obou končetin s lehkým narušením jemné motoriky a s lehkou poruchou funkce rukou. Stav nelze hodnotit podle položky 4e), neboť nelze prokázat středně těžkou poruchu obou rukou. Nelze hodnotit podle 4f), neboť tomu již neodpovídá tíže postižení. Vedení nervus ulnaris dle EMG s pouze mírným narušením. Neurologický nález dále z hlavních postižení popisuje doprovodnou epikondylitidu na horních končetinách, tedy postižení svalových úponů v oblasti lokte z přetížení. Ta je hodnocena mezi postiženími ve stejné kapitole a ve stejném oddíle, pod položkou 2c), oboustranné postižení podle rozsahu a tíže. Rovněž je uváděna porucha čití na ruce v distribuci ulnárního nervu, který byl poškozen útlakem, a byl operován. V souhrnu lze konstatovat, že u žalobce je přítomno vícero postižení rukou, ze kterých dle závažnosti z posudkového hlediska dominuje epikondylitida postihující dle neurologické zprávy obě horní končetiny. K tomu se přidružuje přetrvávající lehká až středně těžká porucha středových nervů a reziduum ulnárního nervu. Z uvedeného důvodu stanovila posudková komise jako rozhodné postižení epikondylitidu a vzhledem k dalším postižením provedla navýšení na horní hranici procentního rozmezí dané položky, tedy 35 %. Vzhledem k věku a charakteru onemocnění platnost posudku stanovila posudková komise trvale.

18. Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

19. Podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně.

20. Krajský soud dále považuje za nutné zdůraznit, že posudkové lékařství je specializované medicínské odvětví a podřazení zjištěného postižení zdravotního stavu pod příslušnou položku vyhlášky pro posuzování invalidity může provést pouze odborník z této oblasti. Jeho činnost nemůže nahradit soud, ale ani lékař s jinou specializací, který nemá odborné předpoklady pro hodnocení zdravotního stavu podle vyhlášky o posuzování invalidity. Je rovněž třeba zmínit, že pokles pracovní schopnosti se posuzuje vzhledem k profesi (viz rozsudek NSS č. j. 5 Ads 37/2003 – 92).

21. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 této vyhlášky.

22. Jak bylo uvedeno výše, správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 13/2003 – 54), případně zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena.

23. Soud konstatuje, že stěžejní otázkou bylo posouzení zdravotního stavu žalobce. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav žalobce ve vztahu k určení invalidity a jejího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi, jak plyne z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Tato komise je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku.

24. Z tohoto důvodu byl vypracován shora citovaný odborný lékařský posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě, doplňující posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě. Posudek PK MPSV ČR v Ostravě nemohl být podkladem pro rozhodnutí soudu, neboť je neúplný, neurčitý, nepřesvědčivý a nepřezkoumatelný, vzbuzující důvodné pochybnosti o jeho správnosti. Posudková komise MPSV ČR v Ostravě své závěry řádně neodůvodnila, a to ani poté, co byla soudem vyzvána, aby řádně vysvětlila závěr o údajném zániku invalidity žalobce k datu 22. 4. 2025. Proto soud přistoupil k vyžádání srovnávacího posudku od PK MPSV ČR v Brně. Tato posudková komise přezkoumatelně a přesvědčivě s odkazem na zjištění z příslušných odborných lékařských nálezů vysvětlila svůj závěr, že u žalobce je přítomno vícero postižení rukou, ze kterých dle závažnosti z posudkového hlediska dominuje epikondylitida postihující dle neurologické zprávy obě horní končetiny. K tomu se přidružuje přetrvávající lehká až středně těžká porucha středových nervů a reziduum ulnárního nervu. Z uvedeného důvodu PK MPSV ČR v Brně stanovila jako rozhodné postižení epikondylitidu a vzhledem k dalším postižením přistoupila k navýšení na horní hranici procentního rozmezí dané položky 2c, oddíl C, kap. XIII. na horní hranici, tedy 35 %. Dobu platnosti posudku stanovila posudková komise trvale. Posudková komise v Brně podala srovnávací posudek v řádném složení stanoveném v § 16b zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Srovnávací posudek této posudkové komise byl vypracován s náležitostmi uvedenými v § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., na základě zdravotní dokumentace žalobce. Soud považuje srovnávací posudek Posudkové komise MPSV ČR v Brně za úplný a přesvědčivý. Soud neměl důvod zpochybnit závěry této posudkové komise, že u žalobce šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 % k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí a žalobce tak byl nadále invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a šlo nadále o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Srovnávací posudek PK MPSV ČR v Brně byl tedy stěžejním důkazem, jak výše uvedeno, splňujícím požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti a krajský soud z tohoto posudku vycházel.

25. Soud proto v souladu s § 78 odst. 1 s. ř. s. přezkoumávané rozhodnutí žalované zrušil pro vady řízení, které spatřuje v nesprávně zjištěném skutkovém stavu a vrací věc správnímu orgánu k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s. ř. s.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. a žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho zástupkyně na nákladech řízení částku 43 264 Kč. Náklady řízení sestávají z nákladů právního zastoupení, a to z odměny za osm úkonů právní služby po 4 620 Kč (dle § 7, § 9 odst. 5, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „advokátní tarif“, a to za první poradu s klientem včetně přípravy a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé - sepis žaloby, porady s klientem přesahující jednu hodinu ve dnech 10. 12. 2025, 7. 1. 2026, 11. 6. 2026, sepis podání ve věci samé - sepis vyjádření k posudku ze dne 17. 3. 2026 a účast u ústního jednání před soudem dne 23. 6. 2026), osm režijních paušálů po 450 Kč k uvedeným úkonům právní služby dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky. Dále sestávají z náhrady jízdného ve výši 604 Kč. Advokátka doložila jízdní doklady za cestu vlakem z Brna do Ostravy a zpět. K nákladům řízení náleží i náhrada za ztrátu času v souvislosti s cestou na jednání konané u Krajského soudu v Ostravě dne 23. 6. 2026 dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu v rozsahu celkem 14 půlhodin po 150 Kč. Advokátka není plátkyní DPH. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava dne 23. 6. 2026 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.