19 Ad 40/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: Ing. R.S. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem 150 00 Praha 5, Křížová 25 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2025 č. j. X, ve věci žádosti o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Územní správy sociálního zabezpečení pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj, Okresní správy sociálního zabezpečení Ostrava ze dne 25. 8. 2025 č. j. X jímž bylo rozhodnuto podle § 27 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, o nepřiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 19. 9. 2025.

2. Žalobce namítal, že správní orgány nesprávně posoudily jeho zdravotní stav a možnosti návratu do práce. Posudkový závěr není podložen dostatečnými důkazy a nevypořádává se s lékařskými zprávami o pokračující léčbě a trvající pracovní neschopnosti. Zákonné podmínky splnil - žádost podal včas, zdravotní stav byl potvrzen přiloženými zprávami odborných lékařů. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neobsahuje úvahy, na základě kterých bylo rozhodnuto, že jeho zdravotní stav neodůvodňuje prodloužení podpůrčí doby. Odůvodnění rozhodnutí obsahuje pouze konstatování, že potvrzuje rozhodnutí prvoinstanční, v němž bylo uvedeno, že jde o pojištěnce, u něhož není splněna podmínka dle § 27 zákona č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. Zejména pak, že zdravotní stav pojištěnce neodůvodňuje předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti podle § 27 zákona č. 187/2006 Sb., především z ortopedického hlediska, aniž by jakkoliv zdůvodnilo nebo vysvětlilo, na základě jakých podkladů žalovaná dospěla k závěru, že zdravotní stav pojištěnce neodůvodňuje předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti. Žalobce uvedl, že z aktuální lékařské zprávy z Nemocnice Havířov ze dne 29. 10. 2025 plyne, že se dne 2. 2. 2025 podrobí operaci TEP pravého kolene, což jasně dokladuje, že již nyní jsou z jeho strany činěny konkrétní kroky k co nejrychlejšímu opětovnému nabytí pracovní schopnosti a návratu do zaměstnání. Rehabilitační vyšetření - ERAS a rehabilitační plán a ambulantní zpráva, zejména pak nález z kontrolního vyšetření v ortopedické ambulanci konstatují, že implantace TEP nevede automaticky ke snížení pracovní schopnosti, právě naopak implantace TEP vede ke zlepšení pracovní schopnosti, kdy častým výsledkem TEP kolena je mírné omezení hybnosti, nedosahující omezení více než 1/3 pohybu a pacient je schopen plné zátěže, tedy schopen práce bez omezení s plnou zátěží. Rovněž aktuální psychiatrické vyšetření ze dne 15. 10. 2025 konstatuje výrazné zlepšení jeho zdravotního stavu. Vzhledem ke všem těmto nově uvedeným skutečnostem a lékařským zprávám lze shrnout, že jeho zdravotní stav naopak prokazatelně odůvodňuje předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti a návratu do zaměstnání, a to dokonce, vzhledem k termínu operace 2. 2. 2025, v době výrazně kratší než zákonem stanovené lhůtě 350 kalendářních dnů po uplynutí podpůrčí doby, jež uplynula dnem 19. 9. 2025. Rozhodnutí zasáhlo do jeho práv garantovaných zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění a bylo vydáno v rozporu se zásadou legitimního očekávání a spravedlivého procesu.

3. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. K lékařským nálezům uvedeným v žalobě v pasáži důkazní návrhy uvedla, že ty byly vyhotoveny až po vydání napadeného rozhodnutí, tudíž na rozhodnutí neměly a nemohly mít vliv. Zdůraznila, že rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby, potažmo rozhodnutí v odvolacím řízení v této věci, je podmíněno vypracováním posudku o zdravotním stavu. V rámci zjištění skutkového stavu bylo odvolacím orgánem vyžádáno znovu posouzení zdravotního stavu žalobce lékařem pro námitkové a odvolací řízení Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen lékař druhé instance). Lékař druhé instance při posouzení zdravotního stavu vycházel ze zdravotnické dokumentace první instance a nově doložené lékařské zprávy z psychiatrie MUDr. G. A. ze dne 13. 8. 2025. Po zhodnocení zdravotního stavu žalobce potvrdil lékař druhé instance dne 23. 9. 2025 posudkový závěr lékaře první instance, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který je nutné řešit podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a to žádostí o přiznání invalidního důchodu. Uvedený posudek o zdravotním stavu lékaře druhé instance byl žalobci řádně doručen 3. 10. 2025, žalobce s ním byl tedy seznámen. Podkladem pro vydání posudku byly jednotlivé odborné lékařské zprávy, které jsou specifikované ve výčtu rozhodujících podkladů o zdravotním stavu v posudku ze dne 23. 9. 2025. Posudek lékaře druhé instance ze dne 23. 9. 2025 obsahuje závaznou část (posudkový závěr), tak i část odůvodnění, v níž odkazuje na zdravotnickou dokumentaci, respektive konkrétní nálezy a popisuje jednotlivá zdravotní postižení, která plně korespondují s posudkovým závěrem. Lékař druhé instance vycházel zejména ze závěrů lékařských vyšetření, které hodnotil ve vzájemné souvislosti, primárně ve vztahu k výkonu výdělečné činnosti (vykonávané profesi) a znovunabytí pracovní schopnosti. V posudku se uvádí, že u žalobce se jedná o vleklé potíže způsobené artrózou kolenního kloubu III. až IV., dekompenzovanou (opakovaně byly aplikovány obstřiky bez efektu), a proto je plánována dne 2. 2. 2026 totální endoprotéza. Lékař druhé instance v posudku o zdravotním stavu zároveň zhodnotil, že z doložené zprávy MUDr. G. A. ze dne 13. 8. 2025 vyplývá, že z hlediska psychiatrického kvůli psychickým problémům je žalobce v současnosti neschopen soustavné výdělečné činnosti v rozsahu plného úvazku. V této souvislosti žalovaná poukázala na to, že za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se dle § 26 zákona o důchodovém pojištění považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní činnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok, nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok. Pokud nemoc již způsobuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, tak se obvykle nejedná o důvod k pokračování dočasné pracovní neschopnosti, tedy ani k prodloužení výplaty nemocenského. Výjimkou je pouze stav vyžadující akutní a neodkladnou intenzivní léčbu, od které lze předpokládat výrazné a brzké zlepšení a návrat pracovní schopnosti. Nutno uvést, že za „brzké“ období se myslí časový horizont tří měsíců, i když lze posuzovat opakovaně, a to v maximálně možné délce 350 dnů, ovšem tato podmínka musí být vždy splněna. Z uvedeného je dle žalované zřejmé, že u žalobce nebyla splněna podmínka předpokladu brzkého zlepšení zdravotního stavu a návratu pracovní schopnosti. Žalobcovo tvrzení, že se jeho zdravotní stav výrazně zlepšuje, se opírá pouze o lékařské zprávy, které byly vyhotoveny až po vydání napadeného rozhodnutí. Nelze tedy retrospektivně spekulovat o zdravotním stavu, který se opírá o lékařské zprávy, které v té době nejen, že známy nebyly, ale ani být známy nemohly. Žalované tak není zřejmé, v čem žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí. Žalovaná zjistila skutkový stav, o kterém nebyly pochybnosti, kdy závazným a jediným podkladem v řízení bylo posouzení zdravotního stavu lékařem druhé instance a v návaznosti na posudkový závěr lékaře druhé instance vydala v souladu s ustanovením § 27 zákona o nemocenském pojištění napadené rozhodnutí. Rozhodnutí považuje žalovaná za přezkoumatelné, není vnitřně nesouladné, jednotlivé části rozhodnutí si vzájemně neodporují. V řízení žalovaná postupovala předvídatelně, v souladu s ustálenou správní praxí a zákonnými pravidly. V rámci odvolacího řízení bylo znovu vyžádáno posouzení zdravotního stavu žalobce lékařem druhé instance. Na základě posouzení zdravotního stavu žalobce v posudku ze dne 23. 9. 2025, respektive na základě posudkového závěru lékaře druhé instance, bylo vydáno napadené rozhodnutí. Nelze tedy přijmout námitku, že řízení neodpovídalo legitimnímu očekávání a zásadám spravedlivého procesu, neboť včas podanou žádostí a lékařskými zprávami ještě není naplněn důvod pro prodloužení podpůrčí doby. Prodloužení výplaty dávek nad 380 dní je rozhodnutí fakultativní (dobrovolné), nikoliv nárokové. Žalovaná uzavřela, že lékaři posudkové služby posoudili nezávisle na sobě zdravotní stav žalobce v daném řízení celkem třikrát, a to vždy se shodným posudkovým závěrem, že se jedná o pojištěnce, u něhož není splněna podmínka dle § 27 zákona o nemocenském pojištění pro výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby, neboť se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle zákona o důchodovém pojištění, který další trvání dočasné pracovní neschopnosti prakticky vylučuje.

4. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 65a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), v mezích žalobních bodů. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovanou (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodl o žalobě bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem výslovně souhlasili.

5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že správní orgán I. stupně obdržel dne 14. 7. 2025 žádost žalobce o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 19. 9. 2025 při jeho dočasné pracovní neschopnosti v trvání od 5. 9. 2024. O této žádosti správní orgán I. stupně rozhodl dne 25. 8. 2025 rozhodnutím č. j. X tak, že výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 19. 9. 2025 se nepřiznává. Podkladem rozhodnutí bylo posouzení zdravotního stavu žalobce lékařem lékařské posudkové služby Institutu posuzování zdravotního stavu, který v posudku ze dne 25. 8. 2025 uvedl, že jde o pojištěnce, u něhož není splněna podmínka dle ustanovení § 27 zákona č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o nemocenském pojištění (dále jen zákon č. 187/2006 Sb.), pro výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. Zdravotní stav pojištěnce neodůvodňuje předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti podle ustanovení § 27 zákona č. 187/2006 Sb., protože se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle zákona o důchodovém pojištění. Ze spisové dokumentace rovněž vyplývá, že v dočasné pracovní neschopnosti byl žalobce od 5. 9. 2024 a základní podpůrčí doba uplynula dnem 19. 9. 2025. Proti uvedenému rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání. Jeho přílohou byla lékařská zpráva z psychiatrického vyšetření MUDr. G. A. ze dne 13. 8. 2025.

6. V rámci odvolacího řízení si žalovaná vyžádala posouzení zdravotního stavu žalobce lékařem pro námitkové a odvolací řízení Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen lékař druhé instance). Posudková lékařka druhé instance v předmětném posudku po zhodnocení odborných zpráv, včetně nálezu MUDr. G. A. ze dne 13. 8. 2025, který žalobce předložil správnímu orgánu spolu s odvoláním, dospěla k závěru, že žalobce je pojištěncem, u něhož není splněna podmínka dle § 27 zákona č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. Zdravotní stav pojištěnce neodůvodnil předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti podle § 27 zákona č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, protože se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle zákona o důchodovém pojištění. Posudková lékařka druhé instance konstatovala, že dle podkladové dokumentace je žalobce v péči psychiatrické ambulance pro úzkostně depresivní poruchu reaktivně spuštěnou (závažná nemoc manželky). Objektivně bylo při vyšetření zjištěno, že žalobce je lucidní, v tenzi, lékařka uvedla - subdepresivně úzkostná nálada, prchavá lakrimace, sociálně vyhýbavé chování, žije v izolaci s nemocnou manželkou, reaktivní smutek a vztek, nadlimitní stresová zátěž, obavy, traumatické zpracování, autoeskalační úzkostná smyčka, exhausce, vícečetné somatické potíže, kognice s lehkým stresovým deficitem, osobnost s emočně závislými rysy, reaktivně dekompenzovaná. Medikace symptomatická, nedostatečná odpověď, pacient dlouhodobě v pracovní neschopnosti ze somatické indikace. Z psychiatrického hlediska v současnosti neschopen soustavné výdělečné činnosti v rozsahu plného úvazku, kontrola za dva měsíce, případně úprava antidepresiva. Dále je v péči ortopedické ambulance pro artrózu pravého kolenního kloubu III. až IV., dekompenzovanou, opakovaně obstřiky s kortikoidy bez efektu, proto po konzultaci byla indikována totální endoprotéza kolene. Dle nálezu z července 2025 jsou bolesti kolene i klidové, nemůže vůbec chodit, kulhá, objektivně pravé koleno bez výpotku, ve varózním postavení s 0-5 -110, krepitace femoropatelárně, běžnou chůzi nezvládá. Termín k hospitalizaci k totální endoprotéze 2. 2. 2026. Posudková lékařka druhé instance učinila závěr, že u žalobce se jedná o stav nestabilizovaný, který splňuje kritéria dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, především z ortopedického hlediska. Je vhodné posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v rámci žádosti o invalidní důchod.

7. V napadeném rozhodnutí ze dne 7. 10. 2025, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, žalovaná vyšla ze shora citovaného posouzení zdravotního stavu žalobce, které akceptovala. Konstatovala rovněž, že žalobce od 1. 10. 2020 dosud pracuje jako referent u Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje. V dočasné pracovní neschopnosti je od 5. 9. 2024 pro diagnózu M171 a základní podpůrčí doba uplynula dnem 19. 9. 2025.

8. Podle ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, podpůrčí doba u nemocenského začíná 15. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo 15. kalendářním dnem nařízení karantény a končí dnem, jimž končí dočasná pracovní neschopnost nebo nařízená karanténa, pokud nárok na nemocenské trvá až od tohoto dne; podpůrčí doba však trvá nejdéle 380 kalendářních dnů ode dne vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény, pokud se dále nestanoví jinak.

9. Podle ustanovení § 27, téhož zákona, po uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26 se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění podle § 84b odst. 1 písm. j) nebo § 86 odst. 2 písm. e), pokud lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti; takto lze postupovat i opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského nesmí být doba tohoto prodloužení delší než 3 měsíce. Nemocenské lze podle věty první vyplácet celkem nejdéle po dobu 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle § 26.

10. Podle ustanovení § 74 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění, orgán nemocenského pojištění provádí svým lékařem kontrolu a) správnosti posuzování zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti, potřeby ošetřování a potřeby dlouhodobé péče a správnosti vedení a úplnosti zdravotnické dokumentace při tomto posuzování, b) plnění povinnosti ošetřujících lékařů při posuzování zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti, otcovské, potřeby ošetřování a potřeby dlouhodobé péče.

11. Z citovaných ustanovení zákona o nemocenském pojištění vyplývá, že vyplácení nemocenského je omezeno podpůrčí dobou. Po uplynutí zákonem stanovené maximální podpůrčí doby není nárok na nemocenské obligatorní, jde o dávku fakultativní, vyplácenou na základě rozhodnutí správního orgánu, kterému musí předcházet žádost pojištěnce. Rozhodnutí je závislé na vyjádření posudkového lékaře orgánu nemocenského pojištění. Zároveň musí být splněno, že lze očekávat, že pojištěnec v krátké době nabude pracovní schopnosti, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Orgány sociálního zabezpečení jsou povinny z tohoto posouzení posudkových lékařů vycházet. Pro účely správního řízení vedeného o žádosti pojištěnce o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby posuzují územní správy sociálního zabezpečení pracovní schopnost dočasně práce neschopných pojištěnců po uplynutí podpůrčí doby, a to v souladu s § 84 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění k datu vydání napadeného rozhodnutí ve spojení s § 53 odst. 2) téhož zákona svými lékaři. V řízení o odvolání proti rozhodnutí ve věci výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby pak lékaři Institutu posuzování zdravotního stavu posuzují pracovní schopnost dočasně práce neschopných pojištěnců po uplynutí podpůrčí doby v souladu s § 84b zákona o nemocenském pojištění, ve znění k datu vydání napadeného rozhodnutí. Jak výše uvedeno, rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby jsou závislá na posouzení pracovní schopnosti dočasně pracovně neschopných pojištěnců a orgány sociálního zabezpečení jsou povinny z tohoto posouzení posudkových lékařů Institutu posuzování zdravotního stavu vycházet, neboť právě svými posudkovými službami plní úkoly svěřené jim dle citovaných zákonných ustanovení o nemocenském pojištění. Úkolem správního soudu pak není nahrazovat činnost orgánu nemocenského pojištění a jejich lékařských posudkových služeb, ale přezkoumat závěry žalované a zákonnost správních rozhodnutí ve věci. Na základě obsahu předloženého správního spisu soud neshledal, že by bylo posouzení zdravotního stavu a dočasné pracovní neschopnosti žalobce ze strany lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu – lékaře první instance a lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu – lékaře druhé instance v posudku ze dne 23. 9. 2025 neobjektivní. Posudky o posouzení zdravotního stavu žalobce a jeho dočasné pracovní neschopnosti byly vypracovány na základě kompletní zdravotní dokumentace a z odůvodnění posudku je zřejmé, jak dospěli ke svému závěru o tom, že se u žalobce jedná o nestabilizovaný stav, který splňuje kritéria dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Především z ortopedického hlediska, jde o pojištěnce, u něhož není splněna podmínka dle § 27 zákona o nemocenském pojištění pro výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby, zdravotní stav neodůvodňuje předpoklad opětovného nabytí pracovní schopnosti, protože se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle zákona o důchodovém pojištění. Jinými slovy řečeno u žalobce nebyla splněna podmínka předpokladu brzkého zlepšení zdravotního stavu a návratu pracovní schopnosti, přičemž tento závěr posudkoví lékaři, jak výše uvedeno, učinili na základě odborných lékařských vyšetření, která jsou v posudcích specifikována. Odkazuje-li žalobce v žalobě na lékařské nálezy o vyšetřeních až po vydání napadeného rozhodnutí a navrhoval jimi provést důkaz, pak soud pro nadbytečnost tyto důkazy neprovedl, neboť žádný právní předpis soudu nepředepisuje vyžádat si pro účely soudního přezkumu rozhodnutí ve věcech nemocenského pojištění vlastní posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti, respektive neschopnosti žalobce. Soud v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. tedy postupoval tak, že vycházel ze skutkového stavu v době rozhodování správního orgánu a zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí přezkoumal na podkladě předloženého správního spisu. Současně přitom neshledal potřebu doplnit skutková zjištění učiněná v průběhu správního řízení. Posouzení pro účely rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby soud shledal úplnými a přesvědčivými.

12. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalovaná rozhodovala na základě řádně zjištěného skutkového stavu a její rozhodnutí bylo vydáno v souladu s § 27 zákona o nemocenském pojištění. Soud proto podle § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalované ze náhrada nákladů řízení nepřísluší. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 29. května 2026 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.