19 Ad 5/2015

Rubrum

19Ad 5/2015-33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně L.P., zastoupené obecnou zmocněnkyní Mgr. H. K., bytem O.- P., N. n. 939/11, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12.5.2015, č. j. MPSV-UM/12071/15/4S-MSK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12.5.2015, č. j. MPSV-UM/12071/15/4S-MSK se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 24.11.2014, č. j. 620522/2014/OOI, kterým žalobkyni nebyl přiznán příspěvek na péči a rozhodnutí úřadu práce bylo potvrzeno. Žalobkyně namítala, že rozhodnutí žalovaného je založené na neúplném a neobjektivním posouzení jejího zdravotního stavu. Postup posudkových lékařů je zcela formální, nevychází z jejího skutečného zdravotního stavu, v důsledku čehož je posudek povrchní a nedbalý, když opakovaně hodnotí celkový stav postižení funkce orgánů a tělesných systémů, přičemž potřeba pomoci či dohledu u ní spočívá v deficitu v oblasti psychické. Žalobkyně poukázala na to, že z lékařské zprávy její ošetřující lékařky z oboru psychiatrie MUDr. M. D. je patrné, že potřebuje pomoc či pokračování 2 19Ad 5/2015 dohled při základních životních potřebách v oblasti péče o domácnost, péče o zdraví, osobní aktivita, mobilita, orientace. Součástí diagnostikovaného těžkého duševního onemocnění jsou dlouhodobě opakované, časté a trvalé, nepředvídatelné neepileptické psychogenní konverzní záchvaty s mdlobami, bezvědomím, jakož i pozáchvatové stavy, které jí nedovolují zvládat potřebu mobility, potřebu péče o zdraví, o domácnost, osobní smysluplné aktivity, jichž by se mohla a měla účastnit a za nimi dojíždět. Z uvedených skutečností vyplývá, že posudkový závěr, na základě něhož bylo vydáno napadené rozhodnutí, není úplný a přesvědčivý, byl vypracován bez řádně zjištěného skutkového stavu. Posudková komise podrobně nepopsala, jak se zabývala lékařskou zprávou ošetřující lékařky z psychiatrie, pouze v posudkovém zhodnocení konstatuje, že „zohlednila opakování konverzních záchvatů a jejich chronifikaci“, když hodnotí pouze funkční důsledky, konstatuje, že „nebylo prokázáno výraznější omezení hybnosti páteře a nosných kloubů, že je schopna chůze, sezení i stání“. V odůvodnění posudková komise klade důraz na motivaci, medikaci a oblasti, v nichž se žalobkyně zlepšila, opomíjí však lékařský závěr lékařky z oboru psychiatrie, že se jedná o zvláště těžký stupeň postižení. Posudková komise neprovedla vlastní vyšetření, jímž by zhodnotila její zdravotní stav. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný zrekapituloval průběh řízení, konstatoval obsah závěrů posudkového zhodnocení posudkové komise MPSV a doplňujícího posudku a k žalobním námitkám uvedl, že zdravotní stav žalobkyně byl v rámci odvolacího správního řízení posouzen Posudkovou komisí MPSV, která vycházela ze spisové i ze zdravotnické dokumentace, včetně nálezu psychiatričky MUDr. D. Nebylo požadováno, aby se zmocněnkyně žalobkyně zúčastnila jednání Posudkové komise MPSV. V průběhu odvolacího správního řízení měla zmocněnkyně žalobkyně možnost dokládat lékařské zprávy a Posudková komise MPSV ji informovala o tom, že má dostatek podkladů pro to, aby rozhodla v její nepřítomnosti. K tomu se dále zmocněnkyně žalobkyně nevyjádřila. Žalovaný dále odkazem na právní úpravu uvedl, že za schopnost zvládat základní životní potřebu a) mobilita, se považuje stav, kdy je osoba zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním, zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu 1 patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. Dle provedeného sociálního šetření, nepoužívá žalobkyně žádné kompenzační pomůcky, nemá potíže se pohybovat po bytě, sedět, ležet, vstát z lůžka, chůze po schodech. Posudková komise MPSV v rámci námitek v odvolání uvedla, že žalobkyně je schopna samostatné změny polohy, je schopna chůze krok za krokem, chůze po schodech, nastoupit i vystoupit z dopravního prostředku i sedět v dopravním hromadném prostředku. Konverzní záchvaty popisuje praktická lékařka MUDr. S. jako malé záškuby, bez ztráty vědomí, střední – cca 30 minut a velké – ztráta vědomí. Četnost záchvatů je dva až třikrát týdně. Žalobkyně byla opakovaně hospitalizována a instruována o tom, jak má záchvaty zvládat. Má zachovány funkční schopnosti, trvale nepozbyla schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Kdyby žalobkyně potřebovala 24 hodinový dohled, nemohla by žít v bytě sama. Pomoc potřebuje po záchvatech, a to zejména velkých, se ztrátou vědomí, což ale není každodenním problémem. Základní životní potřeba a) mobilita byla Posudkovou komisí MPSV hodnocena jako zvládaná. pokračování 3 19Ad 5/2015 Za schopnost zvládat základní životní potřebu b) orientace se považuje stav, kdy je osoba schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Žalovaný uvedl, že dle provedeného sociálního šetření nosí žalobkyně brýle, slyší dobře, přiměřeně reagovala, komunikovala. Dle zdravotnické dokumentace je žalobkyně plně orientovaná všemi kvalitami. Pouze v případě, že má tzv. velký záchvat se ztrátou vědomí, je dezorientovaná, což jak je již výše uvedeno, není každodenním problémem. Žalobkyně bydlí sama, v domácnosti je schopna samostatně fungovat apod. Posudková komise MPSV hodnotila základní životní potřebu b) orientace jako zvládanou. K schopnosti zvládat základní životní potřebu h) péče o zdraví, žalovaný konstatoval, že za schopnost zvládat tuto životní potřebu se považuje stav, kdy je osoba schopna dodržovat léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky. Uvedl, že léky žalobkyni chystá otec, žalobkyni užití léků i telefonicky připomíná, protože po záchvatu žalobkyně zapomene, jestli je užije. V doplňujícím posudku ze dne 17.4.2015 PK MPSV uvedla, že žalobkyně je při zjištěném zdravotním stavu (mimo záchvatu) dle propouštěcí zprávy z Psychiatrického oddělení FN Ostrava z března 2014 plně orientovaná, plně soběstačná a mobilní. Podle psychiatrického vyšetření ze září 2014 má žalobkyně myšlení souvislé, konkrétní, vnímání není porušeno, je plně zachován kontakt s realitou. Dle sociálního šetření ze září 2014 žalobkyně nosí brýle, vidí a slyší. Potíže jsou jen v pozáchvatovém období. V období mezi záchvaty sebepéči a soběstačnost zvládá. Žalobkyně má ukončeno studium, je schopna číst, porucha jemné motoriky horních končetin není prokázána, je tedy schopna si v mezizáchvatu nachystat léky a sama je i užít. Je předpoklad, že i mimo záchvat je schopna si užití léků pamatovat. Záchvat ale není stav trvalý, i pozáchvatový stav po určité době odezní. V záchvatu s bezvědomím se léky v tabletové formě nepodávají. S použitím vhodného dávkovače je žalobkyně schopna po eventuelním záchvatu zpětně zkontrolovat a ověřit, zda a jaké léky užila. Chystání léků a připomínání jejich užití druhou osobou je dle PK MPSV hyperprotektivní péčí. Bez používání vhodného dávkovače je schopnost prokázat užití léků velmi obtížná a nezjistí se ani telefonickým připomenutím druhou osobou. Žalovaný uvedl, že PK MPSV tedy hodnotila i tuto základní životní potřebu h) péče o zdraví jako zvládanou. U jednání žalobkyně setrvala na svých žalobních námitkách a zdůraznila, že posudkoví lékaři nezohlednili zásadní lékařskou zprávu z oboru psychiatrie MUDr. D. Pozáchvatové stavy značně zlehčili, nadto konverzní záchvaty jsou jimi přeformulovány nesprávně jako záchvaty s mdlobami a nikoli s bezvědomím. Tyto záchvaty jsou u ní četné, téměř každodenní. Žalobkyni pomáhají asistenti, kamarádky, sociální pracovnice. Krajský soud v souladu s ust. § 75 odst. 1 a odst. 2 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb. přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. pokračování 4 19Ad 5/2015 Ze správních spisů soud zjistil následující skutečnosti. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 24.11.2014, č. j. 620522/2014/OOI bylo na základě žádosti žalobkyně podané dne 2.9.2014 rozhodnuto nepřiznat žalobkyni příspěvek na péči. Správní orgán odkázal na posouzení stupně závislosti provedeného posudkovou lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě MUDr. Š. O., v němž bylo stanoveno, že se nejedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu zákona o sociálních službách, který by vedl k neschopnosti zvládat samostatně některou ze základních životních potřeb a že žalobkyně je schopna zvládat všechny základní životní potřeby a nevyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Posudková lékařka vycházela z výsledku sociálního šetření, ze zprávy ošetřující lékařky MUDr. S. z 15.10.2014, ze zprávy z FNO z psychiatrie MUDr. Č. ze dne 31.3.2014, ze zprávy neurologie MUDr. C. ze dne 2.8.2014, ze zprávy z psychiatrie MUDr. D. ze dne 16.9.2014 a ze spisové dokumentace OSSZ Ostrava. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž zdůraznila, že je invalidní ve II. stupni invalidity, je osobou se zvláště těžkým stupněm postižení, 4 roky trvá konverzní porucha, 12 let schizoafektivní porucha. V důsledku onemocnění není schopna se bez asistence každodenně zdržovat, pohybovat a komunikovat v přirozeném sociálním prostředí. Přesto, že není zcela či převážně bezmocná, v jejím případě se jedná o závislost, přičemž asistenční úkony, na kterých je závislá, nejsou úkony odborné pečovatelské služby. Nejedná se o potřebu úkonů, které by byly vykonávány soustavně 24 hodin denně, avšak potřeba asistence, pomoci, spoluúčasti či dohledu je v případě jejího postižení nutná, několikahodinová a každodenní. Žalobkyně posudkové lékařce vytkla, že pomíjí základní a nejvýznamnější z lékařských zpráv, jež měla k dispozici, a to nález ošetřujícího psychiatra. Z této zprávy je patrné, že součástí diagnostikovaného těžkého duševního onemocnění jsou opakované, časté (i třikrát týdně) nepředvídatelné, neepileptické psychogenní konverzní záchvaty s mdlobami, bezvědomím, jakož i pozáchvatové stavy, které jí nedovolují zvládat potřebu mobility mimo domov, potřebu péče o zdraví, o domácnost, osobní smysluplné aktivity, jichž by se mohla a měla účastnit. Potřeba pomoci či dohledu spočívá u ní v deficitu v oblasti psychické. Přemisťování a transport jsou pro ni rizikové, tudíž eliminovány na nejnutnější potřeby a vždy s doprovodem. O odvolání rozhodl žalovaný nyní žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 12.5.2015, č. j. MPSV-UM/12071/15/4S-MSK, odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalovaný jako odvolací správní orgán si vyžádal posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Z protokolu o jednání a z posudku Posudkové komise MPSV ze dne 13.3.2015 vyplývá, že posudková komise vycházela z kompletní spisové dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení, zdravotní dokumentace praktické ošetřující lékařky MUDr. D.S., ze sociálního šetření provedeného Krajskou pobočkou úřadu práce ze dne 15.9.2014, z nálezu praktické lékařky MUDr. D. S. ze dne 15.10.2014, z propouštěcí zprávy z Psychiatrického oddělení Fakultní nemocnice v Ostravě, z nálezu z Orlicko-ústecké nemocnice MUDr. K. C. ze dne 2.8.2014 a z lékařské zprávy z psychiatrie MUDr. M. D. ze dne 16.9.2014 doložené k odvolání. V posudkovém zhodnocení PK MPSV konstatovala, že se u žalobkyně jedná o schizotypální poruchu, konverzní poruchu blíže neurčenou, pravděpodobně PNES – psychogenní neepileptické záchvaty, benigní hyperbilirubinémie. U žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý pokračování 5 19Ad 5/2015 zdravotní stav – schizotypální poruchu a konverzní poruchu – pravděpodobně – psychogenní neepileptické záchvaty. Je mobilní, je orientovaná, komunikativní, bydlí sama. Výraznější postižení zraku nebo sluchu nebylo prokázáno. Staré i nové psychotrauma stále vyvolává konverzní záchvaty. Žalobkyně potřebuje pomoc při dvou základních životních potřebách i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Nepovažuje se za osobu závislou na pomoci jiné osoby ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, není však neschopna zvládat alespoň 3 nebo 4 základní životní potřeby. Posudková komise MPSV ČR zpracovala dále doplňující posudek ze dne 17.4.2015. V posudkovém zhodnocení je konstatováno, že žalobkyně je při zjištěném zdravotním stavu mimo záchvat, dle propouštěcí zprávy Psychiatrického oddělení Fakultní nemocnice v Ostravě z března 2014 plně orientovaná, plně soběstačná a mobilní. Dle psychiatrického vyšetření v září 2014 je myšlení souvislé, konkrétní, není porucha vnímání, je plně zachován kontakt s realitou. Dle sociálního šetření v září 2014 žalobkyně nosí brýle, vidí, slyší. Potíže jsou jen v pozáchvatovém období. V období mezi záchvaty sebepéči a soběstačnost zvládá. Má ukončené vysokoškolské vzdělání, je schopna číst, porucha jemné motoriky horních končetin není prokázána, je tedy schopna v mezizáchvatu nachystat si léky a sama je i užít. Je předpoklad, že mimo záchvat je schopna si užití léků pamatovat. Záchvat ale není stav trvalý, i pozáchvatový stav po určité době odezní. V záchvatu s bezvědomím, se léky v tabletové formě nepodávají. S použitím vhodného dávkovače je schopna po eventuálním záchvatu zpětně zkontrolovat a ověřit, zda a jaké léky užila. Chystání léků a připomínání užití druhou osobou (otcem telefonicky) je dle posudkové komise hyperprotektivní péče. Bez použití vhodného dávkovače je schopnost prokázat užití léků velmi obtížné a nezjistí se ani telefonickým připomenutím druhou osobou. Posudková komise MPSV setrvala na svém posouzení ze dne 13.3.2015 a neshledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru. Z protokolu o ústním jednání ze dne 29.4.2015 vyplývá, že přítomna byla zmocněnkyně žalobkyně, která byla seznámena s podklady před vydáním rozhodnutí ve věci příspěvku na péči, byla seznámena s posudkovým závěrem Posudkové komise MPSV ze dne 13.3.2015 a 17.4.2015. Zmocněnkyně žalobkyně vyslovila nesouhlas s posouzením závislosti s tím, že s žalobkyní je v častém kontaktu a dle jejího názoru je žalobkyně závislá na péči jiné fyzické osoby v dalších dvou základních životních potřebách. Na základě shora uvedeného posudku včetně jeho doplnění žalovaný odvolání žalobkyně žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Součástí spisu je záznam ze sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku na péči ze dne 15.9.2014, v němž je kromě jiného konstatováno, že probíhalo za přítomnosti žalobkyně a sociálních pracovnic. Žalobkyně uvedla, že trpí konverzními záchvaty, je to psychogenní onemocnění, kdy během dne nečekaně upadne do záchvatu, při kterém spadne na zem a často se i zraní. V těch horších fázích bývá až v bezvědomí. Kvůli záchvatu už měla otřes mozku, zlomeniny, pohmožděniny. Jeden čas měla ochrnutou ruku kvůli záchvatu a docházela delší čas na rehabilitace. Po záchvatu je úplně dezorientovaná a nemůže se hýbat. Než se ze záchvatu tělo dostane do původního stavu, tak to trvá přibližně hodinu. V záznamu je dále uvedeno, že žalobkyně nemá žádné kompenzační pomůcky. Nedělá jí potíže se pohybovat po bytě, pokračování 6 19Ad 5/2015 sedět, ležet, vstávat z lůžka, chůze po schodech. Nemá potíže s komunikací. Po záchvatu se nemůže vůbec hýbat. Zvládne unést v rukách předměty, ale opět jen, když neprodělá záchvat. Po záchvatu to není delší dobu možné. Vůbec nechodí ven sama, nemůže kvůli záchvatům. K lékaři ji vozí otec autem. Nikdy neví, kdy na ni záchvat příjde. Nepociťuje na sobě ani malé nevolnosti či bolesti. Po záchvatu je dezorientovaná místem, časem i osobou. Při koupání ve vaně jí pomáhá asistentka. Sama zvládne stříhání nehtů, česání vlasů. Sama se oblékne a obuje. Opět to nesmí být po záchvatu, protože by to nedokázala. Stravu ji donáší otec, ona si zvládne sama jídlo ohřát v mikrovlnné troubě. Ta musí být ale dostatečně zabezpečena háky, aby ji žalobkyně při záchvatu nestrhla. Zvládne se sama najíst a napít. Léky žalobkyni chystá otec. Užití léků jí musí i telefonicky připomínat, protože po záchvatu zapomene, jestli léky užila. Žalobkyně žije sama, ale ve stejném panelovém domě žije její otec, který jí pomáhá. Navštěvuje ji jak otec, tak bratr. Otec u ní po záchvatu i přespí. Žalobkyně nechodí sama ven, a proto nemá žádné koníčky a kamarády. Navštěvují ji sociální pracovnice a asistentka. Občas šla v doprovodu na kulturní akci. O domácnost se stará asistentka nebo otec. Žalobkyně po záchvatu není schopna se postarat o domácnost, navíc by si u záchvatu při pádu mohla ublížit. Ven nechodí, takže i nákupy obstarává žalobkyni otec nebo asistentka. Součástí spisu je i lékařská zpráva MUDr. M. D., z oboru psychiatrie ze dne 16.9.2014, kterou žalobkyně dokládala k odvolání a z níž Posudková komise MPSV při posuzování závislosti rovněž vycházela, jak plyne z posudku ze dne 13.3.2015. V této lékařské zprávě je uvedeno kromě jiného, že se u žalobkyně jedná o schizotypní poruchu a konverzní poruchu s PNES, obojí ve zvláště těžkém stupni postižení. Žalobkyně dobře spolupracuje s ambulancí, kvalitní compliance a rostoucí náhled, s pomocí asistentů zvládá i nácviky, vychází z domu, tedy je více samostatná ve vyřizování úředních záležitostí i vlastních zájmů a uspokojování svých potřeb, je-li doprovázena asistentem nebo rodičem apod. Pravidelně se účastní individuální psychoterapie, dochází na psychiatrické kontroly, trénuje vycházení z bytu a dospělé fungování a hospodaření, medikuje doporučené léky, opakovaně byla také psychiatricky hospitalizována (naposledy v roce 2014 v Třinci, Ostravě a Opavě). Aktuálně jsou PNES průměrně třikrát týdně, střídá se jen jejich hloubka a následky, v některých obdobích roku však byly záchvaty každodenní. Přes lepší náhled není schopna záchvatu zabránit, ani rozpoznat jeho prodromy, a tím se vyhnout větším dopadům. Myšlení je souvislé, konkrétní, není poruch vnímání, plně je zachován kontakt s realitou, zachovány ambice k ozdravnému procesu, udržuje si kognitivní funkce i fyzickou kondici. Laděna je často dysforicky, efektivita je labilní, je vysoká senzitivita na podněty z okolí, obavnost, nejistota, zlepšil se kontakt s emocemi a starými i novými psychotraumaty, tyto však stále vyvolávají konverzní záchvaty s opakovanými psychosomatickými úrazy a oslabením výkonnosti po nich. Prognosticky se po čtyřech letech trvání konverzní poruchy a dvanácti letech trvání afektivní poruchy jeví stav jako nepříznivý, chronifikovaný, trvá však naděje na zmírňování projevů konverzních ve frekvenci i závažnosti – to v dlouhodobém výhledu. Stran jednotlivých funkcí zvládání základních životních potřeb žalobkyně není schopna bez doprovodu, spoluúčasti nebo vedení zdravé osoby naprosto zvládat potřebu mobility mimo domov, potřebu péče o zdraví (docházení na lékařské kontroly, vyšetření, psychoterapii, do lékárny), potřebu osobních věku přiměřených aktivit a potřebu péče o domácnost (nákupy, úklid vyšších ploch, oken, práce s rizikem úrazu nebo pádu). V obdobích záchvatu a několika hodin po něm pokračování 7 19Ad 5/2015 (což se vyskytuje několikrát týdně až denně) se pak nemůže ani adekvátně orientovat v situacích a prostředích, komunikovat s okolím, oblékat a obouvat se. Podle § 7 odst. 1 věty prvé zákona č. 108/2006 Sb., zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Podle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách, pro uznání závislosti v příslušné základní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky. č. 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. Podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby. Podle § 1 odst. 4 téže vyhlášky za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby, neumožňuje základní životní potřeby v přijatelném standardu. Podle § 2 odst. 1 téže vyhlášky, při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pokračování 8 19Ad 5/2015 je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Podle § 2a citované vyhlášky, pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů – vymezení schopnosti zvládat základní životní potřeby a) mobilita: za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popř. i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. Podle písm. h) tamtéž – péče o zdraví: za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky. Žalovaný základní životní potřebu – mobilita hodnotil s odkazem na posudek Posudkové komise MPSV zvladatelnou s argumentací, že u žalobkyně nebylo prokázáno výraznější omezení hybnosti páteře a nosných kloubů, že je schopna samostatně měnit polohy, že je schopna chůze krok za krokem, schopna chůze po schodech, schopna nastoupit i vystoupit z dopravního prostředku, schopna stát i sedět v hromadném dopravním prostředku. Ve vztahu k základní životní potřebě a) mobilita, soud považuje uvedený posudek Posudkové komise MPSV včetně jeho doplnění za nepřesvědčivý, neboť posudková komise při svém závěru o tom, že žalobkyně zvládá uvedenou základní životní potřebu, nezohlednila závěry vyplývající z lékařské zprávy z oboru psychiatrie MUDr. M. D., kterou posudková komise měla k dispozici, a podle níž se u žalobkyně jedná o schizotypní poruchu a konverzní poruchu s PNES, obojí ve zvláště těžkém stupni postižení, stará i nová psychotraumata u ní vyvolávají konverzní záchvaty s opakovanými somatickými úrazy, k záchvatům dochází průměrně třikrát týdně, střídá se jen jejich hloubka a následky, v některých obdobích roku však byly záchvaty i každodenní, přičemž není schopna záchvatu zabránit ani rozpoznat jeho prodromy, a tím se vyhnout větším dopadům, v obdobích záchvatu a několika hodin po něm (což se vyskytuje několikrát týdně až denně) se nemůže ani adekvátně orientovat v situacích a v prostředí, bez doprovodu, spoluúčasti nebo vedení zdravé osoby, není naprosto schopna zvládat potřebu mobility mimo domov. I ze záznamu o sociálním šetření plyne, že žalobkyně vůbec nechodí ven sama, nemůže tak činit kvůli záchvatům, k lékaři ji vozí otec autem, po záchvatu je dezorientovaná místem, časem i osobou. Soud má za to, že k závěru o zvládání základní životní potřeby mobilita nepostačuje pokračování 9 19Ad 5/2015 samotná skutečnost, že žalobkyně netrpí tělesným postižením pohybového aparátu, jak to učinil v napadeném rozhodnutí žalovaný. Posudková komise MPSV nezohlednila dopad psychiatrického onemocnění žalobkyně s výše popsanými projevy schizotypní poruchy a konverzní poruchy s PNES na schopnost zvládat základní životní potřebu – mobilita. Proto je nutné hodnotit její posudek jako neúplný a nepřesvědčivý. Obdobné výtky lze uplatnit i ve vztahu k posouzení zvládání základní potřeby h) péče o zdraví. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu jak výše uvedeno, se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky. Jestliže se u žalobkyně jedná o schizotypní poruchu a konverzní poruchu s PNES, obojí ve zvláště těžkém stupni postižení a z citované lékařské zprávy MUDr. M. D. vyplývá, že žalobkyně v průměru třikrát týdně, v některých obdobích i každodenně mívá záchvaty, přičemž v období záchvatu a několik hodin po něm, se nemůže ani adekvátně orientovat v situaci a prostředí, nelze mít dle názoru soudu za to, že péče o zdraví je zvládána v přijatelném standardu s argumentací, že záchvat není stav trvalý, a že i pozáchvatový stav po určité době odezní a že v záchvatu v bezvědomí se léky v tabletové formě nepodávají a že může využívat dávkovač léků. Soud má za to, že se jedná o nepřijatelné zúžení schopnosti dodržovat stanovený léčebný režim, a to právě s ohledem na četnost a intenzitu záchvatů, s čímž se posudková komise dostatečně nevypořádala. Krajský soud s ohledem na výše uvedené zrušil žalobou napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. zákona č. 150/2002 Sb., v pl. znění z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů a podle § 78 odst. 4 s.ř.s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšná žalobkyně se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li pokračování 10 19Ad 5/2015 stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 24.11.2015 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně