19 Ad 53/2013

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce Ing. P. P., zastoupeného advokátem JUDr. Milanem Ostřížkem, se sídlem Sadová 553/8, Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě proti správnímu rozhodnutí žalované ze dne 25.11.2013, o výši invalidního důchodu, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 25.11.2013 se z r u š u j e ve výroku V. a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 155,- Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Odměna advokáta JUDr. Milana Ostřížka se určuje částkou 3.900,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Česká republika n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci byla zamítnuta žádost o změnu výše invalidního důchodu.

2. Žalobce podal obsáhlou žalobu, ve které uvedl, že návrh směřuje proti rozhodnutí žalované ze dne 25.11.2013, kterým byla zamítnuta písemná námitka o jeho invalidním důchodu a zároveň bylo potvrzeno dřívější rozhodnutí ze dne 25.9.2012. V žalobě uvedl, že žalovaná v jeho případě dosud se dopustila 38 velkých hrubých pochybení. Vytknul, že za rozhodující příčinu pro určení invalidity je určen jeho psychický stav na rozdíl od předešlého rozhodnutí, kdy rozhodující příčinou bylo postižení pravé nohy. Dále uvedl, že od 11.11.2008 není schopen pracovat a navrhl, aby byl jeho zdravotní stav posouzen v jiném místě než v Severomoravském kraji, neboť posudkový orgán zde je proti němu zaujat. Jako důkaz přiložil dva znalecké posudky, a to Doc. MUDr. E. H., CSc., MBA, ze dne 11.6.2013, MUDr. B. M. ze dne 12.9.2013. Součástí žaloby byla i žádost o přidělení bezplatného advokáta, žádost o osvobození od soudních poplatků. Navrhl, aby soud rozhodl tak, že od 18.6.2012, kdy si podal žádost o plný invalidní důchod, mu byl zpětně přiznán plný invalidní důchod (invalidní důchod pro invaliditu III. stupně) na základě zdravotního stavu způsobeného hlavně pracovním úrazem ze dne 11.5.1995, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % počínaje druhým dnem od doručení žalobního návrhu do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Dále, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu veškeré výlohy, které žalobci vznikly se soudním procesem. Žalobce v průběhu řízení před soudem dokládal průběžně doplňky k žalobě, ve kterých poukazoval na svůj nepříznivý zdravotní stav.

3. Žalovaná k žalobě dne 18.3.2014 uvedla, že rozhodnutím ze dne 25.11.2013 bylo rozhodnuto o námitkách a vzhledem k tomu, že žalobce namítá výhradně posouzení svého zdravotního stavu, žalovaná navrhuje zdravotní stav přezkoumat posudkovou komisí MPSV ČR a rozhodnutí ponechává na výsledku dokazování a úvaze soudu.

4. Napadeným rozhodnutím ze dne 25.11.2013 žalovaná rozhodla ve věci námitek žalobce směřujících proti rozhodnutí ze dne 25.9.2012 č.j. X, o žádosti o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu, tak, že rozhodla v pěti výrocích výrokem, které sice číselně neoznačila, ale které si soud pro lepší orientaci označil pomocně římskými čísly následovně. Žalovaná rozhodla: - výrokem I. tak, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č.j. X ze dne 25.9.2012 se mění tak, že od 19.10.2010 se účastníku řízení zvyšuje invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů na 4.621,- Kč měsíčně, - výrokem II. tak, že od ledna 2011 se podle nařízení vlády č. 281/2010 Sb., o zvýšení důchodů v roce 2011, zvyšuje základní výměra invalidního důchodu o 60,- Kč na 2.230,- Kč a procentní výměra invalidního důchodu se zvyšuje o 96,- Kč na 2.547,- Kč. Celkem účastníku řízení náleží od ledna 2011 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 4.777,- Kč měsíčně, - výrokem III. tak, že od ledna 2012 se podle vyhlášky č. 286/2011 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2010, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2010, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2012 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2012 a o zvýšení důchodů v roce 2012, zvyšuje základní výměra invalidního důchodu o 40,- Kč na 2.270,- Kč a procentní výměra invalidního důchodu se zvyšuje o 41,- Kč na 2.588,- Kč. Celkem účastníku řízení náleží od ledna 2012 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 4.858,- Kč měsíčně, - výrokem IV. tak, že od ledna 2013 se podle ustanovení vyhlášky č. 324/2012 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2011, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2011, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2013 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2013 a o zvýšení důchodů v roce 2013, zvyšuje základní výměra invalidního důchodu o 60,- Kč na 2.330,- Kč a procentní výměra invalidního důchodu se zvyšuje o 24,- Kč na 2.612,- Kč. Celkem účastníku řízení náleží od ledna 2013 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 4.942,- Kč měsíčně, - výrokem V. tak, že pro nesplnění podmínek ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů se žádost účastníka řízení o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu zamítá. Účastníku řízení nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

5. Žalobci byl usnesením zdejšího soudu ze dne 11.2.2014 č.j. 19Ad 53/2013-43 ustanoven zástupce z řad advokátů.

6. Ze správních spisů soud zjistil, že rozhodnutím ze dne 25.9.2012 žalovaná ve věci žádosti o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu podle ust. § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek ust. § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění (dále jen zdp) žádost zamítla a vyslovila, že účastníku řízení nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. V odůvodnění svého rozhodnutí se odvolala na posudek Okresní správy sociálního zabezpečení Frýdek-Místek ze dne 31.8.2012, podle kterého účastník řízení je nadále invalidní pro invaliditu I. stupně. Dále z obsahu správních spisů zjištěno, že lékařem OSSZ Frýdek-Místek dne 31.8.2012 byl zdravotní stav žalobce posouzen jako dlouhodobě nepříznivý, jehož hlavní příčinou byla depresivní porucha středně těžká s posudkovým hodnocením dle kap. V, pol. 4.c přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. 45 %. Dle posudkového lékaře, který hodnotil zdravotní stav žalobce v rámci námitkového řízení dne 21.12.2012 se u žalobce jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou ve shodě s lékařem OSSZ Frýdek- Místek byla depresivní porucha středně těžká s poklesem pracovní schopnosti 45 % dle kap. V, pol. 4.c přílohy k cit. vyhlášce.

7. Dle posudku posudkové komise MPSV ČR v Hradci Králové ze dne 16.9.2014, který byl vypracován k žádosti soudu, u žalobce je prokázán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav daný depresivní poruchou středně těžkou s psychologickým vyšetřením v prosinci 2013 hodnocena jako těžká deprese, se zjištěním již lehké toxickometabolické organické projekce, osobností premorbidně disponovanou, dále stavem po opakovaném těžkém úrazu pravého bérce v listopadu 1992 a 11.5.1995 s rozvojem chronického algického poúrazového syndromu pravé dolní končetiny, neuropatií n.peroneus I. dx., s obtížemi kolísavého charakteru, stavem po otevřené zlomenině pravého bérce v listopadu 1992 řešené zevními fixátory, tříštivou zlomeninou pravé pažní kosti a zlomeninou V. a VI. žebra vpravo, kontuzí a velkým podkožním hematomem pravého bérce při nehodě v dole 11.5.1995, dále vertebrogenním algickým syndromem při degenerativních změnách páteře s chronickou lehkou radikulopatií L5 vpravo, stavem po kompresivní zlomenině L3 v r. 2002, stavem po kompresivní zlomenině 3. bederního obratle, 7. a 8. žebra vpravo a zhmoždění pravé kyčle v srpnu 2000, stavem po zhojené zlomenině dolní části vřetenní kosti, v lednu 2009 řešeno operačně K – dráty s vyjmutím v únoru 2009, stavem po naražení pravého ramene v lednu 2009, vrozenou tupozrakostí pravého oka s dobrým vizem oka levého (veden jako jednooký), alergickým zánětem spojivek a syndromem závislosti na alkoholu nebo na analgetikách. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je depresivní porucha středně těžká, která však vyšetřením v prosinci 2013 je již hodnocena jako těžká deprese se zjištěním již lehké toxickometabolické organické projekce. Další zdravotní postižení prokázaná u žalobce nezpůsobují samostatně větší pokles pracovní schopnosti než rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. K datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. ke dni 25.11.2013, se u žalobce jednalo o invaliditu II. stupně, neboť posudková komise MPSV zohlednila další zhoršení psychického stavu, což bylo objektivizováno psychologickým vyšetřením ve dnech 19.-20.12.2013, které je v krátkém časovém odstupu od data vydání napadeného rozhodnutí. S ohledem na uvedené tak posudková komise pokles pracovní schopnosti zhodnotila dle kap. V, pol. 4, písm. c) přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb. se stanovením míry poklesu pracovní schopnosti 45 %. Horní hranici možného rozpětí 30 - 45 %) posudková komise volila pro tíži duševního postižení, zohlednila i nové psychologické vyšetření ze dnů 19.-20.12.2013, neboť v nálezu je uvedeno, že dominuje emocionální labilita, těžká deprese, dysforie, pseudoneurastenie a insomnie. Medikaci užívá dlouhodobě, ale bez patrnějšího efektu, spíše je již lehká txm organická projekce. Vzhledem k chronickému algickému poúrazovému syndromu pravé dolní končetiny (neuropatický syndrom pravého bérce, neuropatie nervů n. peroneus I. DX), vertebrogennímu algickému syndromu při degenerativních změnách páteře, s chronickou lehkou radikulopatií L5 vpravo, vrozenou tupozrakostí pravého oka a dalším zdravotním postižením, posudková komise využila možného navýšení o dalších 10 procentních bodů dle § 3 odst. 1 cit. vyhlášky na celkových 55 %. K datu podané žádosti ze dne 28.6.2012 se jednalo pouze o invaliditu I. stupně, neboť zdravotní postižení je hodnoceno podle kap. V, pol. 4 písm. c) přílohy k vyhl.č. 359/2009 Sb. s mírou poklesu pracovní schopnosti 45 %. V tomto případě horní hranice možného rozpětí z 30 – 45 % posudková komise volila pro tíži duševního postižení a ostatních zdravotních postižení. Nebyl důvod k využití ustanovení § 3 cit. vyhlášky. Posudková komise MPSV provedla rozvahu k datu napadeného rozhodnutí 30.8.2013 a k datu žádosti ze dne 28.6.2012 a vzhledem k uvedenému se liší od posudku posudkového lékaře OSSZ a ČSSZ. Posudková komise dále uvedla, že další kontrolní lékařskou prohlídku vzhledem k charakteru obtíží považuje za neúčelnou. Při hodnocení zdravotního stavu žalobce vycházela z rozsáhlé zdravotní dokumentace žalobce, především nálezů praktického lékaře, ošetřujícího lékaře z oboru psychiatrie a neurologie, znaleckého posudku MUDr. M. B. ze dne 12.9.2013 a MUDr. H. ze dne 11.6.2013. Ke znaleckým posudkům uvedla, že se zabývala všemi zjištěnými údaji doložených znaleckých posudků, avšak vypracovává posudek k datu žádosti o invalidní důchod ze dne 28.6.2012 a k datu vydání napadeného rozhodnutí ze dne 25.11.2013, přičemž hodnotila funkční důsledky především rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, na základě všech doložených nálezů. Uvedla, že z doložených odpovědí soudního znalce, který odpovídal na otázky soudu, a ze znaleckých posudků nelze vyvodit skutečnosti, které komise mohla hodnotit pro toto řízení.

8. Na základě výše uvedeného dokazování soud rozsudkem ze dne 29.10.2014 č.j. 20Ad 53/2013-84 rozhodnutí žalované ze dne 25.11.2013 ve výroku V. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti podané stranou žalobce rozsudek zdejšího soudu zrušil rozsudkem ze dne 11. března 2015 č.j. 1 Ads 237/2014-42 ve znění opravného usnesení ze dne 17. dubna 2015 č.j. 1 Ads 237/2014-47 a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Ve zrušujícím rozsudku uvedl, že přetrvávají pochybnosti o skutečném stavu míry oslabení dolní končetiny stěžovatele, a tedy o jeho celkovém zdravotním stavu, a to jak ke dni podání žádosti, tak ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované a v řízení před krajským soudem nebyl spolehlivě zjištěn zdravotní stav stěžovatele a došlo tak k jiné vadě řízení, jež měla vliv na zákonnost napadeného rozsudku. Důvodem bylo to, že v původním posudku znalce MUDr. M. byla chyba, na kterou MUDr. M. upozornil ve svém vyjádření ze dne 30.9.2014. V původním posudku totiž došlo k vynechání předložky „před“ úrazem v roce 1995. Stěžovatel také vytkl, že posudková komise nesprávně dospěla k závěru, že oslabení jeho pravé končetiny představuje 15 až 20 % normy, správně se totiž mělo jednat o poškození 80 až 85 % proti normě, což také vyplývá z vyjádření MUDr. M. z 30.9.2014. Na základě popsaných okolností je tak zřejmé, že v řízení před krajským soudem existoval rozpor mezi původním posudkem MUDr. M. ze dne 13.9.2013, jehož závěry přebrala posudková komise, a mezi pozdějším vyjádřením MUDr. M. ze dne 30.9.2014, ve kterém uvádí na pravou míru svůj původní posudek, a to jednak v souvislosti s posuzovaným obdobím a dále zmiňuje odlišnou hodnotu oslabení pravé dolní končetiny stěžovatele. Nejvyšší správní soud zavázal zdejší soud v dalším řízení, aby se konkrétně zabýval uvedenými rozpory týkajícími se zdravotního stavu stěžovatele.

9. Soud s ohledem na uvedené v odstavci [8] tohoto rozsudku nejdříve vyžádal doplnění posudku posudkovou komisí MPSV v Hradci Králové. Tato komise znovu jednala dne 4.9.2015 za přítomnosti odborného přísedícího lékaře z oboru ortopedie a následně dne 25.9.2015 za přítomnosti neurologa a ve svém doplňujícím posudku setrvala na svém předcházejícím závěru. Konstatovala, že PK MPSV Hradec Králové při posouzení zdravotního stavu vycházela ze všech dostupných odborných nálezů, znovu se zabývala i posudky MUDr. M. Posouzení zdravotního stavu žalobce proběhlo v PK za účasti odborných lékařů z oboru neurologie, ortopedie. Při posouzení zdravotního stavu dne 16.9.2014 za přítomnosti odborného lékaře z oboru psychiatrie. Komise připouští, že v prvoposudku došlo nedopatřením k misinterpretaci procentního vyjádření postižení peroneálního nervu následkem úrazu v roce 1992 a 1995, které je uvedeno ve znaleckém posudku MUDr. M. ze dne 3.9.2013. Na základě i nově doloženého neurologického nálezu MUDr. M. ze dne 30.9.2014 PK sděluje, že ve znaleckém posudku šlo především o kvantifikaci možného poškození n. peroneus v důsledku úrazu z roku 1992 a 1995. V listopadu 1992 utrpěl posuzovaný otevřenou zlomeninu pravého bérce, která byla léčena OS zevními fixátory a 11.5.1995 utrpěl další úraz, při kterém došlo k těžkému pohmoždění pravého bérce. Postupně se rozvinul chronický algický poúrazový syndrom pravé dolní končetiny, neuropatie n. peroneus I.dx. Do jaké % míry je postižení peroneálního nervu následkem úrazu z roku 1992 a 1995 může být předmětem těžko řešitelných polemik. Dále je léčen pro vertebrogenní algický syndrom při degenerativních změnách páteře s chronickou lehkou radikulopatií L5 vpravo, která se rovněž může podílet na obtížích pravé dolní končetiny. Obtíže a bolesti jsou kolísavého charakteru v závislosti na počasí, námaze, celkovém zdravotním stavu a psychických obtížích. Oslabení hybnosti pravé dolní končetiny je částečné. Je nutná analgetická léčba. Bolesti, jako průvodní jev somatického nebo duševního onemocnění, nejsou samostatným posudkovým kritériem, protože intenzita jejich vnímání je zcela dána individuálním prahem bolesti a duševním stavem posuzovaného. PK MPSV znovu zdůrazňuje, že z posudkově medicínského hlediska hodnotí především funkční důsledky rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pokud by PK měla hodnotit funkční postižení pravé dolní končetiny v důsledku poúrazových stavů, jednalo by se o zdravotní postižení, které je uvedeno (příp. srovnatelné) v kapitole XV, odd. B, pol. 13 písm. b) příl. k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti na 30 %. V procentní míře postižení PDK je zohledněno i postižení peroneálního nervu. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti považuje PK MPSV Hradec Králové nadále depresivní poruchu středně těžkou, tak jak je uvedeno v prvoposudku ze dne 16.9.2014. Další zdravotní postižení, tedy i postižení pravé dolní končetiny, nezpůsobují samostatně větší pokles pracovní schopnosti než rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

10. Dále soud vyžádal i srovnávací posudek, když nejdříve oslovil posudkovou komisi MPSV v Brně. Předsedkyně této komise však na základě dopisu žalobce, který obdrželi dne 3.12.2015, dospěla k závěru, že obsah tohoto dopisu ve všech členech komise vzbudil důvodnou obavu z nebezpečného vyhrožování usmrcením a cítila se proto podjatá. Dne 24.3.2016 sdělil ředitel odboru výkonu posudkové služby MPSV zdejšímu soudu, že bylo rozhodnuto o vyloučení všech předsedů PK MPSV Brno a zároveň byla určena k vypracování posudku PK MPSV v Praze. Dne 7.7.2016 posudková komise MPSV v Prze vypracovala srovnávací posudek se zcela shodným závěrem posudku PK MPSV v Hradci Králové. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 4c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., v platném znění, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozpětí 30 % - 45 %. Posudková komise stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 45 %. Komise nehodnotila dle položky 4d a výše, neboť takovému hodnocení neodpovídaly objektivně zjištěné skutečnosti (viz psychiatrický nález). Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu (neurologické postižení) se podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10 %, celkově činila 55 %. Posudková komise stanovila celkovou míru poklesu pracovní schopnosti na 55 %. U posuzovaného šlo o schopnost vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně nižšími nároky na tělesné schopnosti, v menším rozsahu a intenzitě. Vzhledem k dosaženému vzdělání (vysokoškolské vzdělání) se rekvalifikace jeví jako kontraproduktivní. K datu přezkoumávaného rozhodnutí se u posuzovaného nejednalo o invaliditu třetího stupně, šlo o invaliditu druhého stupně. K datu 24.11.2013 nadále a bez přerušení trvala invalidita I. stupně, od 25.11.2013 invalidita II. stupně trvale. Pokud by PK MPSV hodnotila funkční postižení pravé dolní končetiny v důsledku poúrazových stavů, šlo by o zdravotní postižení, které je uvedeno (příp. srovnatelné) v kapitole XV, odd. B, pol. 13b) příl. k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozpětí 30 – 35 %, a to i se zohledněním postižení peroneálního nervu. Další zdravotní postižení nezpůsobovalo samostatně větší pokles pracovní schopnosti než rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

11. Krajský soud provedeným řízením a dokazováním vzal za prokázané, že žalovaná ve správním řízení ve výsledku zhodnotila zdravotní stav žalobce jako dlouhodobě nepříznivý s poklesem pracovní schopnosti jak k datu podání žádosti, tak i k datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. k 25.11.2013 o 45 %. Ve správním řízení byl posudkovým orgánem jak v I. stupni, tak v námitkovém řízení pokles prac. schopnosti hodnocen dle kap. V (duševní poruchy a poruchy chování), položce 4 písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. V rámci soudního řízení provedeným dokazováním, posudky posudkových komisí MPSV v Hradci Králové a v Praze, vzal soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí, nikoliv k datu podání žádosti, nebyla míra poklesu pracovní schopnosti správně stanovena. Ač posudkové komise MPSV ČR shodně s posudkovými orgány ve správním řízení za rozhodující onemocnění považovaly psychické onemocnění, depresivní poruchu, s hodnocením dle kap. V pol. 4 písm. c) přílohy cit. vyhlášky, zohlednily nový nález z prosince 2013, kterým byla již prokázána těžká deprese s lehkou toxickometabolickou organickou projekcí. Právě výsledky nového psychologického vyšetření z prosince 2013 vedly posudkové komise k závěru, že již k datu vydání napadeného rozhodnutí musel u žalobce být tentýž stav, a proto při hodnocení z možného rozpětí 30-45 % stanovila horní hranici jen pro samotnou duševní poruchu a s ohledem na další onemocnění využila ust. § 3 odst. 1 cit. vyhlášky a zvýšila tuto hodnotu o dalších max. možných 10 procentních bodů.

12. Pokud se týká postižení pravé dolní končetiny, jehož nedostatečné posudkové zhodnocení vytkl Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku, pak obě posudkové komise dospěly ke shodnému závěru, že z pohledu funkčního postižení, což je pro posudkové hodnocení ve vztahu k určení invalidity rozhodující, bylo by možné posudkově hodnotit dle kapitoly XV, odd. B, pol. 13 písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti jen v rozpětí 30 - 35 %, a to i se zohledněním postižení peroneálního nervu. Posudková komise MPSV v Hradci Králové ve svém doplňujícím posudku zaměřeném právě na posouzení této otázky zdůraznila, že na základě doloženého neurologického nálezu MUDr. M. ze dne 30.9.2014 ve znaleckém posudku šlo především o kvantifikaci možného poškození n. peroneus v důsledku úrazu z roku 1992 a 1995. Na obtížích dolní končetiny se může odrážet i vertebrogenní algický syndrom při degenerativních změnách páteře s chronickou lehkou radikulopatií L5 vpravo. Bolesti a obtíže jsou kolísavého charakteru v závislosti na počasí, námaze, celkovém zdravotním stavu a psychických potížích, oslabení hybnosti pravé dolní končetiny je částečné.

13. Přezkoumává-li krajský soud k žalobě správní rozhodnutí žalované o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, což v projednávané věci je nárok na invalidní důchod, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/91 Sb.). Tato komise je oprávněná nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Z tohoto důvodu byl vypracován odborný lékařský posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Hradci Králové a srovnávací posudek posudkovou komisí v Praze. Soud zdůrazňuje, že pracoviště v Hradci Králově bylo stanoveno s ohledem na žádost žalobce. Posudky posudkových komisí soud považuje za stěžejní důkaz. Posudkové komise vypracovaly posudek v řádném složení, stanoveném v ust. § 16b zákona č. 582/1992 Sb., v platném znění, s náležitostmi uvedenými v ust. § 7 vyhl. č. 359/2009 Sb., na základě zdravotní dokumentace žalobce, zejména nálezů psychiatrických a psychologických, neurologických a dalších, a znaleckých posudků znalců, na které žalobce odkazoval. Odbornými členy komisí byli odborní lékaři z oboru psychiatrie, neurologie a ortopedie. Soud výše citované posudky posudkových komisí považuje za úplné, přesvědčivé a objektivní. Na tomto místě soud opakuje, že posudkové komise byly vždy odborně obsazeny a soud nemá důvod zpochybňovat erudici tohoto posudkového orgánu. Soud rovněž zhodnotil, že posudkové orgány měly dostatečnou zdravotní dokumentaci žalobce korespondující s datem podání žádosti i s datem vydání napadeného rozhodnutí, a to i ve vztahu k neurologickým nálezům, např. nález MUDr. C. z 31.7.2013, MUDr. F. z roku 2011, 2012 a 2013 a nález anesteziologickoresuscitační kliniky FN Ostrava ze dne 1.10.2012. Soud svou úvahu o přesvědčivosti posudků, a to zejména ve vztahu k posouzení invalidity z pohledu postižení dolní končetiny opřel o ust. § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, které stanoví, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření. V tomto smyslu také posudkové komise své posudkové zhodnocení postižení dolní končetiny odůvodnily.

14. Podle ust. § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., (soudní řád správní), při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť u žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí se jednalo o invaliditu druhého stupně.

15. Vzhledem k tomu, že u žalobce bylo prokázáno, že k datu napadeného rozhodnutí se již u něj jednalo o invaliditu druhého stupně, soud výrok v části týkající se žádosti o změnu výše invalidního důchodu (výrok V.) pro vady řízení z důvodu, že ve správním řízení nebyl zjištěn objektivně skutkový stav, zrušil a vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná o nároku znovu rozhodne, přičemž bude vycházet z právního názoru soudu, že u žalobce se ke dni 28.6.2012 (k podání žádosti) jednalo o invaliditu prvého stupně a k datu 25.11.2013 se již jednalo o invaliditu druhého stupně.

16. Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto dle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. má právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce na nákladech řízení požadoval zaplacení cestovních nákladů k jednání dne 29.10.2014 při použití osobního automobilu, neboť byl přivezen rodinným příslušníkem, který pracuje v Ostravě a ten ho také po skončení jednání, odveze zpět. Dále účtoval poštovné všech dopisů, které posílal na soud, na posudkovou komisi, žalovanou a znalci MUDr. M. plus kancelářské potřeby, neboť např. musel koupit náplně do tiskárny. Žalobci byly přiznány cestovní náklady, nikoliv však za použité osobní vozidlo, nýbrž v částce, které by žalobce zaplatil při použití veřejné dopravy, a to vlak. Jak bylo soudem zjištěno z internetových stránek IDOS, jedna cesta vlakem z Českého Těšína do Ostravy, žel. stanice Stodolní, která se nejblíže nachází od krajského soudu, stojí 55,- Kč, tedy tam a zpět 110,- Kč. Pokud se týká výdajů spojených s korespondencí, pak soud přiznal žalobci poštovné za podání žaloby (na poštu podáno dne 9.12.2013 v částce 45,- Kč. Soud nepřiznal žalobci poštovné za další podání, které žalobce označoval jako doplnění žaloby ze dnů 13.3.2014, 2.4.2014 a dalších, kterými soud zahrnoval, neboť náklady na korespondenci následující po podání žaloby soud nevyhodnotil jako důvodně vynaložené; soud nepožadoval po žalobci doplnění žaloby, žalobci byl k jeho žádosti ustanoven zástupce z řad advokátů a žalobce nic nového, oproti tomu, co uvedl v žalobě, již netvrdil. Soud tak žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částce 155,- Kč, ve zbytku požadavek na zaplacení nákladů (např. náplň do tiskárny) zamítl. Neúspěšná žalovaná byla zavázána k zaplacení této částky ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí žalobci.

17. Pokud se týká odměny ustanovenému zástupci žalobce soud nejdříve konstatuje, že Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku zrušil pouze výroky I., II. a IV., výrok III. o odměně advokáta ponechal v platnosti a krajský soud v dalším řízení zavázal rozhodnout o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. Advokát vyúčtoval tři úkony právní služby, a to sepis kasační stížnosti ze dne 9.12.2014, účast u dvou jednání ve dnech 29.10.2015 a 31.8.2016. Odměna byla v požadované výši přiznána: podání kasační stížnosti a účast u dvou jednání soudu á 1.000,- Kč dle § 11 odst. 1 bod d) a g) ve spojení s ust. § 9 odst. 2 a § 7 bod 3 vyhl. č. 177/1966 Sb., tj. 3 x 1.000,- Kč plus třikrát paušální částka dle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky á 300,- Kč, tj. celkem 3.900,- Kč. Částka 3.900,- Kč bude vyplacena z účtu zdejšího soudu ve lhůtě, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

16. Výrok IV. rozsudku je odůvodněn ustanovením § 35 odst. 8 s.ř.s., dle kterého hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování v případě, že zástupce je ustanoven soudem, platí stát. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 31. srpna 2016 JUDr. Jana Záviská samosoudkyně