19 Ad 6/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně E. H., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 1.2.2016, o invalidní důchod, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se včas podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 5.11.2015, č. j. X, kterým byla žalobkyni zamítnuta žádost o změnu výše invalidního důchodu a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 5.11.2015 bylo potvrzeno. Žalobkyně namítala, že se její zdravotní stav výrazně zhoršil, jedná se o poškození kyčelního kloubu 90 %, coxartrózu III. stupně. Je výrazně omezena v chůzi, trpí soustavnou bolestí v klidu i při chůzi, používá francouzské hole. Vzhledem ke zhoršení zdravotního stavu od roku 2015 není schopna se zařadit do pracovního procesu. Z uvedených důvodů žádala o plný invalidní důchod. Žalovaná v písemném vyjádření uvedla, že se v předmětné věci jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem a v takovém případě je rozhodnutí žalované závislé především na odborném lékařském posouzení a provedení důkazu posudkem příslušné Posudkové komise MPSV ČR. Rozhodnutí ve věci samé ponechala žalovaná na úvaze soudu podle závěru posudkové komise. Ze správních spisů bylo zjištěno, že rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 5.11.2015, č. j. X bylo rozhodnuto, že žalobkyni nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu I. stupně. Z odůvodnění rozhodnutí plyne, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku je žalobkyně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů nadále invalidní pro invaliditu I. stupně. V posudkovém závěru lékař Okresní správy sociálního zabezpečení ve Frýdku-Místku uvedl, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl A, položce 1b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky nemění. V diagnostickém souhrnu je uvedeno coxartrosis I. sin. gr. III., stav po plastice stříšky retabula vlevo r. 1995 s oslabením abduktorů kyčle, vertebrogenní algický syndrom s dysfunkcí LS přechodu s poruchou chůzového stereotypu, lehká distální senzitivní neuropatie nervi mediani vlevo, stav po hysterectomii pro myomatosní uterus v lednu 2010. Lékař uvedl, že žalobkyně je schopna práce švadleny ve zkráceném úvazku. Proti označenému rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 5.11.2015 podala žalobkyně námitky, o nichž rozhodla žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 1.2.2016 tak, že námitky žalobkyně zamítla a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 5.11.2015 potvrdila. Žalovaná vycházela z posudku o invaliditě vypracovaného Českou správou sociálního zabezpečení ze dne 14.1.2016, podle něhož rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kap. XIII., oddílu A, pol. 1.b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 citované vyhlášky nemění. U žalobkyně se jedná o coxartrózu III. stupně vlevo u dysplastické kyčle, stav po plastice stříšky acetabula vlevo v roce 1995, chronické recidivující lumbalgie s dysfunkcí LS přechodu a SI skloubení vlevo sekundární při coxartróze a poruše chůzového stereotypu, ess. hypertenze. Žalobkyně má zachovánu pracovní schopnost s využitím dosaženého vzdělání, znalostí a zkušeností, jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Schopnost rekvalifikace je zachována. Pracovní omezení spočívá ve vyloučení fyzicky namáhavé práce (např. se zvedáním a přenášením těžkých břemen), s nutností dlouhých pochůzek obzvláště po nerovném terénu, práce vkleče a v dřepu. Není vhodná práce s dlouhodobou statickou zátěží, v předklonu a strnulé poloze. Zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal I. stupni invalidity. Zdravotní porucha se postupně zhoršuje, zatím však nedosáhla takového stupně a významnosti, aby bylo možno posoudit žalobkyni ve vyšším stupni invalidity. Posuzující lékař ČSSZ uvedl, že ani k datu jednání o námitkách nebyly zjištěny skutečnosti, které by vedly ke změně posudkového závěru. Posudek o invaliditě obsahuje výčet rozhodujících podkladů, z nichž bylo vycházeno při posouzení zdravotního stavu žalobkyně a skutková zjištění z těchto podkladů. Z posudku Posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 1.6.2016, který si soud vyžádal v tomto řízení, bylo zjištěno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. k datu 1.2.2016, byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona, nešlo o invaliditu II. nebo III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) citovaného zákona. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla artróza levého kyčelního kloubu IV. stupně, jedná se o těžké postižení levého kyčelního kloubu. Vzhledem k tomu, že se jedná o postižení jednoho kloubu, nikoliv dvou a více nosných kloubů, jak je podmíněno v položce 1.c, posudková komise hodnotila jako stav srovnatelný s přílohou k vyhl. č. 359/2009 Sb., kap. XIII., oddílem A, položkou 1, písm. b), kdy z rozmezí 20 až 35 % stanovila horní hranici 35 %. Postižení nadále odpovídá invaliditě I. stupně, o vyšší stupeň se nejedná. V diagnostickém souhrnu je konstatováno, že u žalobkyně se jedná o artrózu levého kyčelního kloubu IV. stupně (dysplazie kyčle, stav po plastice stříšky acetabula 1995), stav po osteonekróze hlavice 2014, vleklý bolestivý páteřní syndrom s dysfunkcí LS přechodu a SI skloubení vlevo, sekundární při artróze, hypertenzní nemoc kompenzovaná, trombofilní stav neprokázán, lehká senzimotorická neuropatie středového nervu levé horní končetiny. K datu vydání napadeného rozhodnutí, tj. k 1.2.2016 žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nebyla schopna práce fyzicky náročné, trvale ve stoji a chůzi, s nutností chůze po nerovném terénu, se zvedáním a přenášením těžkých břemen, v nepříznivých klimatických podmínkách. Byla schopna práce fyzicky nenáročné, převážně vsedě s uvedeným omezením, příp. i ve zkráceném pracovním úvazku, s využitím kvalifikace a praxe šičky. Posudková komise poznamenala, že současné doložené zhoršení stavu (bolestivost) a případný operační zákrok, odpovídají dočasné pracovní neschopnosti. Implantace endoprotézy levého kyčelního kloubu je plánovaná na září 2016, má již domluvený termín. Žalobkyně má kvalifikaci zaučené šičky, tuto profesi byla schopna k datu vydání napadeného rozhodnutí vykonávat, původně pracovala ve zkráceném pracovním úvazku, jednalo se o práci vsedě. Z protokolu o jednání posudkové komise plyne, že předsedkyní komise byla MUDr. M. K., dalším lékařem MUDr. P. K. s odborností ortopedie. Posudek obsahuje výčet podkladů, z nichž posudková komise vycházela a zjištění z těchto podkladů. U jednání soudu dne 28.6.2016 žalobkyně zpochybnila správnost závěrů PK MPSV ČR v Ostravě. Namítala, že posudková komise nedostatečně posoudila vážnost jejího zdravotního stavu. Práci šičky není schopna vykonávat, a to ani na zkrácený úvazek. Začíná mít problémy i s horními končetinami, brní jí ruce, má problémy s prsty. Vše souvisí se zátěží rukou při užívání francouzských holí. Vydrží sedět maximálně jednu hodinu, kyčel jí vyskakuje, bez léků není schopna udělat krok. Mívá silné bolesti. Soudem byl proto vyžádán srovnávací posudek u Posudkové komise MPSV ČR v Brně. Tato komise vypracovala posudek dne 25.8.2016. Předsedkyní komise byla MUDr. K. H., dalším lékařem byl MUDr. V. D. s odborností ortopedie. Posudková komise po prostudování podkladové dokumentace dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí šlo u žalobkyně o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, u něhož rozhodující příčinou byla artróza levého kyčelního kloubu IV. stupně na podkladě vrozené dysplasie. Jedná se funkčně o středně těžké postižení s těžkým RTG nálezem se stavem po nekróze hlavice. Procentní míru pracovní schopnosti PK MPSV ČR v Brně hodnotí dle přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí podle kap. XIII., oddílu A, položce 1.b na horní hranici, tj. 35 %. Středně těžké funkční postižení levého kyčelního kloubu je hodnoceno dolní hranicí uvedeného rozmezí (20 až 35 %), v horní hranici PK MPSV zohledňuje ostatní zdravotní postižení a základní vzdělání s omezeným uplatněním na trhu práce. Pokles pracovní schopnosti nelze hodnotit podle položky 1.c, 1.d výše citovaného ustanovení, poněvadž nebyla naplněna kritéria tam uvedená, jak plyne z posudkového hodnocení. V posudkovém hodnocení je uvedeno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu u žalobkyně je artróza levého kyčelního kloubu na podkladě vrozené dysplasie. Jedná se funkčně o středně těžké kloubní postižení. Je indikována implantace TEP, na kterou je žalobkyně objednána na 8.9.2016. Již před dvěma lety (15.7.2014) pro zhoršení bolestivosti kyčle byla žalobkyni navržena operace kyčelního kloubu, což odmítla. U žalobkyně se nejedná o těžké postižení (tzn. funkčně těžké postižení dvou a více nosných kloubů), ani zvláště těžké postižení arthrosou. Nelze hodnotit podle kap. XIII., oddílu A, položky 1.c, 1.d přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. v platném znění. Při arthrose kyčle a poruše stereotypu chůze se rozvinuly chronické recidivující bolesti bederní páteře s dysfunkcí LS přechodu a SI skloubení vlevo. Žalobkyně se pohybuje z důvodu šetření kyčelního kloubu o dvou francouzských holích. V roce 2014 byla žalobkyni diagnostikována EMG vyšetřením lehká senzomotorická neuropatie středového nervu levé horní končetiny. Dále se žalobkyně léčí s hypertenzí, která je kompenzována medikací. Posudková komise MPSV ČR v Brně konstatovala, že měla dostatečnou zdravotní dokumentaci ke zhodnocení zdravotního stavu, žalobkyně byla pozvána k jednání, ze kterého se omluvila. Postižení žalobkyně nadále odpovídá invaliditě I. stupně, o vyšší stupeň se nejedná. Předoperační zhoršení stavu (bolestivost) a případný operační zákrok odpovídají dočasné pracovní neschopnosti. Pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla schopna práce fyzicky náročné, trvale ve stoji a chůzi, s nutností chůze po nerovném terénu, se zvedáním a přenášením těžkých břemen, v nepříznivých klimatických podmínkách. Byla schopna práce fyzicky nenáročné, převážně vsedě s výše uvedeným omezením, příp. i ve zkráceném pracovním úvazku, s využitím kvalifikace a praxe šičky. Krajský soud dne 27.9.2016 ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, která byla k jednání řádně předvolána. Svou neúčast omluvila. Žalobkyně nežádala o odročení jednání. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud po provedeném řízení a dokazování vzal za prokázané, že žalovaná ve správním řízení ve výsledku zhodnotila zdravotní stav žalobkyně jako dlouhodobě nepříznivý s poklesem pracovní schopnosti 35 %. Posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Ostravě a srovnávacím posudkem PK MPSV ČR v Brně nebylo prokázáno jiné zjištění poklesu pracovní schopnosti. Přezkoumává-li krajský soud k žalobě správní rozhodnutí žalované o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, což v projednávané věci je nárok na invalidní důchod, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi, jak plyne z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tato komise je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobkyně, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Z tohoto důvodu byl vypracován odborný lékařský posudek Posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě a srovnávací posudek Posudkovou komisí MPSV ČR v Brně. Tyto důkazy považuje soud za stěžejní. Posudkové komise podaly posudek v řádném složení stanoveném v § 16b zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byly vypracovány s náležitostmi uvedenými v § 7 vyhl. č. 359/2009 Sb., na základě zdravotní dokumentace žalobkyně. Komise dospěly ke shodnému závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně je 35 %, tedy nadále odpovídá invaliditě I. stupně k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí, tj. k datu 1.2.2016. Posudková komise MPSV ČR v Brně ve srovnávacím posudku vysvětlila, proč se v případě žalobkyně nejedná o stav odpovídající položce 1.c, 1.d kapitoly XIII., oddílu A, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., ve znění platném k datu vydání napadeného rozhodnutí a uvedla, že nebyla naplněna kritéria tam uvedená, nejedná se o těžké postižení (tzn. funkčně těžké postižení dvou a více nosných kloubů), ani zvláště těžké postižení arthrosou. Krajský soud s ohledem na výše uvedené neměl důvod zpochybnit shodné závěry Posudkových komisí MPSV ČR v Ostravě a v Brně. Oba posudky lze považovat za úplné ve skutkových zjištěních a přesvědčivé, co do posudkových závěrů a soud souhlasí s jejich hodnocením, pokud jde o určení zdravotního postižení, které je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jakož i posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti vyplývajícího z tohoto postižení. Podle ust. § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Vzhledem k tomu, že u žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu došlo k datu vydání napadeného rozhodnutí k poklesu pracovní schopnosti jen v míře zakládající invaliditu I. stupně, nikoliv II. či III. stupně, soud žalobu jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí respektoval ust. § 75 odst. 1 a 2 s.ř.s., vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně ve věci úspěch neměla a žalovaná se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 27.9.2016 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně