19 Ad 8/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně: A. H. zastoupené Mgr. et Mgr. Petrem Jebasem, advokátem sídlem Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem 150 00 Praha 5, Křížová 25 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 2. 2026, o invalidní důchod takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 18. 11. 2025, č. j. X, kterým byla žalobkyni snížena od 14. 12. 2025 výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 16. 9. 2025 již není invalidní pro invaliditu druhého stupně, neboť její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 45 %. Podle tohoto posudku byla uznána od 16. 9. 2025 invalidní pro invaliditu prvního stupně. Žalobkyně namítala, že rozhodnutí byla vydána na základě nesprávně a neúplně zjištěného zdravotního stavu. Posuzující lékaři, kteří vyhotovili oba posudky, ji neměli možnost osobně vyšetřit. Posudky považuje za neobjektivní. Je přesvědčena, že posudkoví lékaři nesprávně vyhodnotili dopady zdravotních omezení na schopnost pracovního uplatnění. Podle obou posudků je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. A, položce 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20-35 %. Přiléhavější je dle jejího názoru hodnocení podle kapitoly XIII., odd. A, položky 1c) přílohy k uvedené vyhlášce, a to s mírou poklesu pracovní schopnosti 50 %. Dále vyslovila názor, zda posudkový lékař v posudku ze dne 11. 2. 2026 neměl zvýšit procentní míru funkčního postižení podle § 3 uvedené vyhlášky, jak učinil posudkový lékař v posudku ze dne 18. 9. 2025. Na závěr doplnila, že posudkový lékař uvádí, že avizovaná implantace TEP pravého kolene dosud nebyla provedena, z čehož dovozuje, že se nejedná o urgentní stav. K tomu sdělila, že operace totální endoprotézy pravého kolene nebyla provedena z důvodu dlouhých čekacích dob.

2. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Citovala příslušnou právní úpravu, závěry posudků posudkových lékařů, které považuje za objektivní. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla, aby s ohledem na námitky žalobkyně byl proveden důkaz posudkem Posudkové komise MPSV ČR.

3. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 16. 9. 2025 proběhla kontrolní lékařská prohlídka. Posuzující lékařka dospěla k závěru, že je žalobkyně invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nejde již o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) citovaného zákona, ale jde o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) citovaného zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 45 %. Dobu platnosti posudku stanovila posuzující lékařka do 30. 9. 2026. Zdravotní postižení posuzovala dle kapitoly XIII., odd. A, položky 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 35 % a vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu podle § 3 odst. 1 citované vyhlášky zvýšila tuto hodnotu o 10 % na celkových 45 %. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 18. 11. 2025, č. j. R-18. 11. 2025 - 425/695 219 9903 byla žalobkyni od 14. 12. 2025 snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

4. Proti označenému rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 18. 11. 2025 podala žalobkyně námitky, o nichž žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 16. 2. 2026. Námitky zamítla a rozhodnutí ČSSZ ze dne 18. 11. 2025 potvrdila. Žalovaná vycházela z posudku o invaliditě vypracovaného Institutem posuzování zdravotního stavu dne 11. 2. 2026. Posuzující lékařka dospěla ke shodnému závěru s lékařem na prvním stupni, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. A, položce 1b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila na horní hranici 35 % a již dále ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky neměnila. Dle posuzující lékařky byla žalobkyni původně přiznána invalidita II. stupně pro stav po operativní stabilizaci C páteře v roce 2022. Tento funkční stav je již stabilizovaný. Při plánované kontrolní lékařské prohlídce byla v roce 2023 ponechána invalidita II. stupně, ale byla provedena změna invalidizující diagnózy s tím, že byla avizovaná implantace totální endoprotézy pravého kolene. Tato nebyla dosud provedena. Dle posuzující lékařky se jedná o stav nevyžadující urgentní řešení. Stav je stabilizovaný a umožňuje žalobkyni výkon odpovídajícího zaměstnání ve zkráceném pracovním úvazku, tak jak jí umožňuje uznaná invalidita I. stupně. Dobu platnosti posudku stanovila posuzující lékařka dnem 31. 12. 2026.

5. Z posudku PK MPSV ČR v Ostravě ze dne 28. 5. 2026, který si zdejší soud vyžádal v tomto řízení, bylo zjištěno, že se žalobkyně osobně k posudkové komisi dostavila a byla při jednání vyšetřena přítomným ortopedem MUDr. R. Š. Dalšími členy posudkové komise byl předseda MUDr. M. M. a tajemnice Ing. M. K. Posudek obsahuje výčet podkladů, z nichž posudková komise vycházela, diagnostický souhrn, zjištění ze stěžejních lékařských nálezů a z vyšetření při jednání posudkové komise a posudkové hodnocení. Posudková komise dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, který byl k datu napadeného rozhodnutí žalované 16. 2. 2026 stabilizován, je oboustranná artróza kolenních kloubů III. stupně, která je indikována k totální endoprotéze pravého kolene. Poté bude provedena totální endoprotéza levého kolene s odstupem minimálně půl roku. Postižení kolenních kloubů považovala posudková komise za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a funkční postižení hodnotila vzhledem ke stupni artróz a jen lehkému omezení hybnosti v pravém kolenním kloubu a normálnímu rozsahu pohybu v levém kolenním kloubu jako středně těžké v kapitole XIII., oddílu A, položce 1, písmeno b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozmezí (20-35 %), tj. 35 % a dále zvýšila o 5 % na celkových 40 % dle § 3 citované vyhlášky, s ohledem na další chorobné stavy. Pokles pracovní schopnosti pro samotnou artrózu kolenních kloubů by posudková komise hodnotila 30 %. Nehodnotila dle položky 1c), protože vyšetření neprokázala těžké funkční postižení s funkčně těžkým postižením dvou a více velkých/nosných kloubů nebo s těžkým postižením většiny malých kloubů rukou (zejména narušení úchopu) nebo nohou, se značným omezením pohybových schopností a celkové výkonnosti při středně těžkém zatížení, omezení některých denních aktivit. Žalobkyně chodí dle ošetřujících lékařů bez opory a bez pomůcek. Nehodnotila ani dle položky 1d), protože nebylo zjištěno těžké postižení ani zvlášť těžké postižení kolenních kloubů. Dle posudkové komise byla schopna pro invaliditu I. stupně vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Nebyla schopna těžké fyzické práce, v dlouhodobé vynucené pracovní poloze, zvedání a přenášení těžkých břemen, dlouhého stání, dlouhé chůze – zvláště po nerovném terénu, v riziku úrazu a nadměrného chladu. Byla schopna využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a po případném zaškolení nebo rekvalifikaci vykonávat s výše uvedenými omezeními lehčí práce v administrativě nebo v dělnických profesích v lehkém průmyslu nebo ve službách. Posudková komise dále uvedla, že je zdravotní stav žalobkyně stabilizován. Na kontrolním MRI krční páteře je po operaci příznivý nález, bez myelopatie, mícha volná, kanál široký, volný, postavení vyhovuje, klinicky motorika a svalová síla horních končetin nejsou postiženy. Subjektivně mívá intermitentní ztuhlosti krční páteře, bolesti hlavy se zvracením. Jde o stacionární stav, chůze a stoj jsou bez poruch, trvají dysestezie obou horních končetin, jež imponují jako stigmata syndromu karpálního tunelu, pro jehož potvrzení neurochirurg zvažuje eventuálně kontrolní EMG vyšetření. Posudková komise konstatovala, že v hodnocení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, kapitoly, oddílu i položky a písmene je v souladu se závěry posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu Ostrava i se závěry posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu v námitkovém řízení, liší se pouze v procentním hodnocení. Platnost posudku stanovila posudková komise do 31. 12. 2027. Posudková komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %.

6. S ohledem na podání žalované, v němž upozornila na nesrovnalost v otázce platnosti posudku, nechal krajský soud vypracovat doplňující posudek. V doplňujícím posudku ze dne 9. 7. 2026 PK MPSV ČR v Ostravě uvedla, že tím, že určila platnost svého posudku do 31. 12. 2027 se také v tomto bodě liší od posudku Institutu posuzování zdravotního stavu, který stanovil platnost posudku do 31. 12. 2026. Delší platnost posudku posudková komise stanovila z důvodu možné operace a následné rekonvalescence po implantaci totální endoprotézy pravého kolenního kloubu.

7. Žalobkyně se závěry PK MPSV ČR v Ostravě nesouhlasila. Dle žalobkyně hodnocení hybnosti kolen neodpovídá skutečnému stavu. Po ránu či během dopoledních hodin jsou kolena v lepším stavu než ke konci dne, kdy jsou nateklá, bolestivá, „přeskakují“ a „vydávají různé zvuky“. To vše přináší komplikace do jejího běžného života. Měla za to, že zdravotní stav je horší, než jak vyplývá ze závěru hodnocení posudkové komise. Byla přesvědčena, že její zdravotní stav nebyl hodnocen správně a odpovídá invaliditě II. stupně. Trvala na zrušení rozhodnutí žalované.

8. Soud konstatuje, že stěžejní otázkou bylo posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Soud byl proto povinen vyžádat si odborný lékařský nález. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav ve vztahu k určení invalidity a jejího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR prostřednictvím svých posudkových komisí, jak plyne z ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Tato komise je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a zachované pracovní schopnosti žalobkyně, ale také k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 23/2018 – 37).

9. Krajský soud dále považuje za nutné zdůraznit, že posudkové lékařství je specializované medicínské odvětví a podřazení zjištěného postižení zdravotního stavu pod příslušnou položku vyhlášky pro posuzování invalidity může provést pouze odborník z této oblasti. Jeho činnost nemůže nahradit soud, ale ani lékař s jinou specializací, který nemá odborné předpoklady pro hodnocení zdravotního stavu podle vyhlášky o posuzování invalidity. Je rovněž třeba zmínit, že pokles pracovní schopnosti se posuzuje vzhledem k profesi (viz rozsudek NSS č. j. 5 Ads 37/2003 – 92).

10. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 této vyhlášky.

11. Jak bylo uvedeno výše, správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 13/2003 – 54), případně zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena.

12. Krajský soud při hodnocení posudku posudkové komise dospěl k závěru, že posudek PK MPSV v Ostravě včetně doplňujícího posudku PK MPSV v Ostravě je úplný a přesvědčivý. Posudková komise v posudku a jeho doplnění řádně vysvětlila, jaké zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, včetně jeho hodnocení v rámci kategorizace dle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Současně vysvětlila, jak byly při posuzování invalidity žalobkyně zohledněny její další zdravotní potíže a profesní zařazení. Posudková komise se shodla s posuzujícími lékaři Institutu posuzování zdravotního stavu na závěru, že u žalobkyně je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu postižení kolenních kloubů dle kapitoly XIII., oddílu A, položky 1, písmeno b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti z rozmezí 20-35 % na horní hranici rozmezí, tj. 35 % a dále zvýšila o 5 % na celkových 40 % dle § 3 citované vyhlášky, s ohledem na další chorobné stavy. Posudková komise také posoudila zdravotní stav žalobkyně a jeho vliv na pracovní schopnost v celém rozsahu. Posudková komise dospěla k závěru, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb., nešlo o invaliditu druhého nebo třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %.

13. Při přezkoumání rozhodnutí soud respektoval ustanovení § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s., vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů.

14. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.

15. Podle § 39 odst. 2 citovaného zákona, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně.

16. Vzhledem k tomu, že u žalobkyně nebyl prokázán pokles pracovní schopnosti o více než 49 %, nebylo možno žalobkyni považovat za invalidní ve II. nebo ve III. stupni.

17. Soud na základě shora uvedeného žalobu jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně ve věci úspěch neměla a žalovaná ze zákona nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 21. 7. 2026 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.