19 Ad 9/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce R.K., zastoupeného opatrovnicí N. F., bytem O., Š. 14, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2.7.2015, takto:

Výrok

I . Rozhodnutí žalované ze dne 2.7.2015, č. j. X se z r u š u j e a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované ze dne 2.7.2015, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16.12.2014, č. j. X, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16.12.2014 bylo potvrzeno. Žalobce namítal, že jeho zdravotní stav odpovídá plné invaliditě a nebylo přihlédnuto k jeho postižení, které trvá již od dětství. Žalobce odkazoval zejména na lékařské zprávy jeho ošetřujícího lékaře psychiatra MUDr. D. Žalovaná v písemném vyjádření navrhla, aby za situace, kdy žalobce namítá výsledek posouzení jeho zdravotního stavu, zejména datum vzniku invalidity, byl zdravotní stav žalobce přezkoumán PK MPSV ČR, která posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a podle jeho výsledku případně znovu posoudit, zda žalobce splňuje podmínky pro přiznání invalidního důchodu. Žalovaná uvedla, že v námitkovém řízení byl v posudku ze dne 10.6.2015 zdravotní stav žalobce posouzen tak, že od 21.7.2011 je invalidní pro III. stupeň invalidity. Lékař stanovil datum vzniku invalidity dnem 21.7.2011, kdy bylo provedeno psychiatrické vyšetření dokladující těžké psychické postižení, které je již dále léčbou neovlivnitelné. Žalobce ovšem nezískal potřebnou dobu pojištění a nesplnil tak podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod. Podle osobního listu důchodového pojištění byla žalobci v rozhodném období od 21.7.2001 do 20.7.2011 zhodnocena doba pojištění v délce 1 roku (365 dnů). Žalobce nesplňuje podmínku potřebné doby pojištění ani v rozhodném období od 21.7.1991 do 20.7.2011, neboť získal pouze 1 rok a 109 dnů pojištění. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 16.12.2014, č. j. X byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Správní orgán I. stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 26.10.2014 invalidita žalobce vznikla 1.1.1987. V rozhodném období, tj. v době od 21.12.2001 do 20.12.2011 žalobce získal pouze 1 rok pojištění a v době od 21.12.1991 do 20.12.2011 pouze 1 rok a 109 dnů pojištění. Správní orgán citoval současně ust. § 40 odst. 1 a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě MUDr. L. S. v posudku o invaliditě ze dne 26.10.2014 uvedla, že u žalobce se jedná o polymorfní drogovou závislost, halucinatorně paranoidní psychózu, smíšenou poruchu osobnosti, mentální retardaci na úrovni těžké debility až imbecility, obezitu I. stupně s BMI 32,41. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Od 1.1.1987 do 30.9.1988 byl žalobce plně invalidní podle § 25 odst. 3 písm. a) zákona č. 121/1975 Sb., od 1.10.1988 do 31.12.1995 byl plně invalidní podle § 29 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., od 1.1.1996 do 31.12.2009 byl plně invalidní podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném do 31.12.2009. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %. Od 1.1.2010 je žalobce invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jde o invaliditu III. stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) citovaného zákona. Není schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 80 %. Den vzniku invalidity posuzující lékařka stanovila datem 1.1.1987. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce námitky, o nichž žalovaná rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 2.7.2015 tak, že námitky zamítla a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16.12.2014 potvrdila. Žalovaná vycházela z posudku o invaliditě lékaře ČSSZ ze dne 10.6.2015. Podle posudkového závěru se posuzující lékař shodl s posudkovým lékařem OSSZ v jeho závěru ohledně stupně invalidity, nikoliv však data vzniku invalidity. Posuzující lékař v námitkovém řízení v posudkovém závěru uvedl, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je smíšená porucha osobnosti – osobnost simplexní se sociálně výchovnou deprivací, pokles intelektu na úroveň lehké, následně i střední mentální retardace, abusus alkoholu, závislost na heroinu a nasedající halucinatorně paranoidní stavy. Nicméně v období základní školní docházky byl přítomen jen globálně podprůměrný intelekt. Ostatní onemocnění jsou posudkově nevýznamná. Zdravotní stav odpovídá položce 2b, kap. V. a neodpovídá položce vyšší. Datum vzniku invalidity lékař stanovil na 21.7.2011 a nikoliv datem 1.1.1987. Nejde tedy o invaliditu dle § 42 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění. V posudku je dále uvedeno, že od 1.1.1987 žalobce nebyl plně invalidní podle § 25 odst. 3 písm. a) zákona č. 121/1975 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebyl ani částečně invalidní. Od 1.1.1990 do 31.12.1995 rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je stav odpovídající intelektem a projevy lehké mentální retardaci v kombinaci se smíšenou poruchou osobnosti, se zneužívám alkoholu a heroinu. Žalobce byl schopen výkonu soustavné výdělečné činnosti manuálního charakteru v plném pracovním úvazku. Od 1.1.1996 do 31.12.2009 rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je stav odpovídající intelektem a projevy lehké mentální retardaci v kombinaci se smíšenou poruchou osobnosti, se zneužíváním alkoholu. Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti lékař hodnotil dle kap. V., pol. 6, písm. a), 30 % z daného rozmezí (15-40 %). Od 1.1.2010 do 20.7.2011 rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je stav odpovídající intelektem a projevy lehké mentální retardaci v kombinaci se smíšenou poruchou osobnosti, se zneužíváním alkoholu. Míru poklesu pracovní schopnosti lékař hodnotil dle kap. V., pol. 8b dolní hranicí z daného rozmezí (30-45 %), protože je schopen výkonu jednoduché manuální práce, tj. 30 %. Od 21.7.2011 rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je terminální stádium závislosti na alkoholu s halucinatorně paranoidní psychózou, apaticko-abulickou depresivní poruchou a deteriorací intelektu odpovídající lehké až střední mentální retardaci, tedy úrovni těžké debility až imbecility. Míru poklesu pracovní schopnosti lékař hodnotil dle kap. V., pol. 2b horní hranicí z daného rozmezí (70-80 %), vzhledem k tomu, že se jedná o terminální stádium, léčbou neovlivnitelné, tj. 80 %. Datum vzniku invalidity lékař stanovil dnem 21.7.2011, kdy bylo provedeno psychiatrické vyšetření dokladující těžké psychické postižení, které je již dále léčbou neovlivnitelné. Žalovaná s ohledem na shora uvedené posudkové závěry a stanovené datum vzniku invalidity na 21.7.2011 učinila závěr, že invaliditu z mládí nelze přiznat. Dále odkazem na § 38, § 39 odst. 1 a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění a dále § 40 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění učinila závěr, že za situace, kdy den vzniku invalidity byl stanoven 21.7.2011 a žalobce byl starší 28 let, činí potřebná doba pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod podle § 40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění, 5 let. Podle § 40 odst. 2 téhož zákona se tato doba zjišťuje za období posledních 10 let před vznikem invalidity, tj. od 21.7.2001 do 20.7.2011. V tomto rozhodném období žalobce získal toliko 365 dnů pojištění, tj. 1 rok, tedy méně než 5 let. Žalovaná dále vycházela z § 40 odst. 2 věty druhé zákona o důchodovém pojištění s tím, že od 1.1.2010 se u pojištěnce staršího 38 let podmínka potřebné doby pojištění považuje za splněnou též, byla-li potřebná doba pojištění, která v tomto případě činí 10 let, získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity, tj. v případě žalobce od 21.7.1991 do 20.7.2011. V tomto rozhodném období získal žalobce 474 dnů pojištění, tj. 1 rok a 109 dnů pojištění, tj. méně než 10 let. Žalovaná uzavřela, že vzhledem k tomu, že nebyla splněna podmínka potřebné doby pojištění ani v jednom ze shora uvedených rozhodných období před vznikem invalidity podle § 40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění, ani podle § 40 odst. 1 věty druhé téhož zákona, nárok na invalidní důchod žalobci nevznikl. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního), a dospěl k závěru, že žalobě nelze upřít důvodnost. Krajský soud předně konstatuje, že přezkoumává-li k žalobě správní rozhodnutí o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem, což v projednávané věci je nárok na invalidní důchod, je rozhodnutí soudu především závislé na odborném lékařském posudku. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi, jak plyne z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Tato komise je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejím vzniku, trvání, zániku. Z tohoto důvodu byl vypracován odborný lékařský posudek Posudkovými komisemi MPSV ČR. Z posudku Posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 6.5.2016, který zdejší soud vyžádal v tomto řízení, bylo zjištěno, že od data 1.1.1987 do 30.9.1988 žalobce nebyl invalidní podle § 25 odst. 3 písm. a) zákona č. 121/1975 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebyl ani částečně invalidní. Od 1.10.1988 do 31.12.1995 nebyl invalidní podle § 29 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb. Nebyl ani částečně invalidní podle § 37 odst. 2 a 3 zákona č. 100/1988 Sb., v platném znění. Při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu byl schopen vykonávat bez zvlášť ulehčených pracovních podmínek zaměstnání, které oproti dosavadnímu zaměstnání nekladlo podstatně menší požadavky na fyzické nebo psychické schopnosti. Nešlo o zaměstnání zcela nepřiměřené jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního zaměstnání a byl schopen je vykonávat bez zcela mimořádných podmínek a bez vážného zhoršení zdravotního stavu. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mu značně neztěžoval obecné životní podmínky. Od 1.1.1996 do 31.12.2009 žalobce nebyl plně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném do 31.12.2009. Nebyl ani částečně invalidní podle § 44 odst. 1 nebo 2 citovaného zákona. Nešlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33 %, nešlo o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mu značně neztěžoval obecné životní podmínky. Od 1.1.2010 do 20.7.2011 nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Od 21.7.2011 k datu vydání napadeného rozhodnutí byl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Šlo o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 70 %. Posudek obsahuje specifikaci podkladů, z nichž posudková komise vycházela a zjištění z odborných nálezů. V diagnostickém souhrnu je konstatován abusus alkoholu, závislost na heroinu (v nálezu popisuje MUDr. D.) a následující halucinatorně paranoidní stavy, smíšená porucha osobnosti – osobnost simplexní se sociálně výchovnou deprivací (dle MUDr. K.), premorbidní (dle pedagogicko psychologických vyšetření v letech 1976 až 1981) jen globálně podprůměrný intelekt, obezita I. stupně s BMI 32,41, vertebrogenní algický syndrom, Th páteře, Th, L bez kořenové symptomatologie. Z vyžádané zdravotní dokumentace PL a psychiatra je zřejmé, že žalobce byl od roku 1976 nejprve vyšetřen v pedagogicko-psychologické poradně a poté kontrolně v roce 1980 vždy s nálezem, že se jedná o mentální úroveň ve středním podprůměru, v roce 1986 byl také uschopněn k práci manipulačního dělníka. Poprvé byl vyšetřen neuroložkou v roce 2005, objektivní nález byl jen velmi lehký. Dle nálezu psychiatra pro OVS v roce 1999 nešlo pro abusus alkoholu a heroinu o závislost. První objektivizace halucinatorní paranoidní psychózy při chronickém alkoholismu je z 21.7.2011. Zde je patrno, že od tohoto data nebyl schopen výkonu soustavné výdělečné činnosti pro tuto poruchu. U jednání soudu žalobce zpochybnil správnost závěrů PK MPSV ČR v Ostravě. Jeho zmocněnkyně uvedla, že byla přítomna jednání PK MPSV ČR v Ostravě, u něhož se psychiatr MUDr. M. klonil k datu vzniku invalidity žalobce od roku 1991. Proti tomuto názoru byl ovšem MUDr. K., který ač sám psychiatrem není, názor MUDr. M. neakceptoval. Soudem byl proto vyžádán srovnávací posudek u Posudkové komise MPSV ČR v Hradci Králové. Tato komise vypracovala posudek dne 23.9.2016. Členkou komise byla MUDr. T. S. s odborností psychiatrie. V posudku se konstatuje, že dle doložených nálezů byl žalobce sledován od roku 1976 do roku 1990 v pedagogicko-psychologické poradně a jeho intelektová výkonnost odpovídala střednímu až hornímu pásmu podprůměru. Nebyl vyšetřen ani klinickým psychologem ani psychiatrem. V psychiatrické péči byl od roku 1990, tehdy nenastoupil hospitalizaci v Psychiatrické léčebně Opava – odvykací léčbu, kterou odmítl. Dle nálezu z tohoto roku již konstatována lehká mentální retardace, ale nebyl vyšetřen psychologem a nebyl stanoven ani IQ, smíšená porucha osobnosti bez objektivizace tíže této poruchy. Od té doby sporadické docházení k různým psychiatrům, v dispenzární péči Psychiatrické léčebny Opava byl až od roku 1999 pro mentální defekt a drogy. Dle psychiatrického nálezu z 27.11.2011 již produkce prchavých paranoidních a magických bludů a přítomnost sluchových halucinací i během vyšetření, snížená emotivita, apaticko-abulický syndrom, snížený intelekt na hranici těžké debility až imbecility, osobnost nerozvinutá, závislost na alkoholu ve fázi IV. s projevy degradace a s alkoholickými paranoidně halucinatorními epizodami. S ohledem na uvedené skutečnosti nelze řádně objektivizovat skutečný psychický stav žalobce od roku 1976 až do roku 1999, kdy psychiatrem konstatována smíšená porucha osobnosti simplexní se sociálně-výchovnou deprivací a lehkou hraniční mentální retardací. Dle dalšího psychiatrického nálezu ze září 1999 s drogami přestal, ale v nedávné době se k nim bez závislosti vrátil, má zkušenosti s heroinem v romské komunitě. Dle dalšího psychiatrického nálezu z PL Opava z 21.7.2011 snížený intelekt na hranici těžké debility až imbecility, osobnost nerozvinutá, závislost na alkoholu ve fázi IV. s projevy degradace a s alkoholickými paranoidně halucinatorními epizodami. Vzhledem k těmto skutečnostem nelze konstatovat invaliditu již od roku 1987. Jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nebyl takové tíže, že by nebyl schopen jakéhokoliv soustavného zaměstnání dle zákona č. 121/1975 Sb., § 25. Nebyl ani částečně invalidní dle téhož zákona, protože jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nebyl takový, že by nebyl schopen dosavadního nebo jiného stejně kvalifikovaného zaměstnání jen za zvlášť ulehčených pracovních podmínek. Žalobce neměl žádnou kvalifikaci ani nepracoval. Posudková komise dále učinila závěr, že od 1.1.1987 do 30.9.1988 žalobce nebyl invalidní podle § 25 odst. 3 písm. a) zákona č. 121/1975 Sb., nebyl ani částečně invalidní. Od data 1.10.1988 nebyl invalidní dle zákona č. 100/1988 Sb., § 29, jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nebyl takový, že by nebyl schopen vykonávat jakékoliv soustavné zaměstnání aniž by výkon takového zaměstnání vážně nezhoršil jeho zdravotní stav, aniž by výkon soustavného zaměstnání byl nepřiměřený jeho dřívějším schopnostem. Nebyl ani částečně invalidní dle § 37 téhož zákona, protože jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nebyl takový, že by nebyl schopen dosavadního nebo jiného stejně kvalifikovaného zaměstnání jen za zvlášť ulehčených pracovních podmínek nebo jiné než dosavadní zaměstnání s podstatně menšími požadavky na fyzické nebo psychické schopnosti a v důsledku toho jeho výdělek podstatně poklesl. Žalobce neměl žádnou kvalifikaci ani nepracoval. Od 1.1.1990 do 31.12.1995 žalobce nebyl invalidní podle § 29 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., nebyl ani částečně invalidní podle § 37 odst. 2 a 3 téhož zákona. Při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu byl schopen vykonávat bez zvlášť ulehčených pracovních podmínek zaměstnání, převážně fyzického charakteru, dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mu značně neztěžoval obecné životní podmínky. Od data 1.1.1996 byl žalobce částečně invalidní podle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla lehká mentální retardace v kombinaci se smíšenou poruchou osobnosti, se zneužíváním alkoholu. Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti lze hodnotit dle př. č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., kap. V., položky 6, písmene a) při horní hranici z daného procentního rozmezí (15-40 %) vzhledem nejen k mentálnímu postižení, ale i s ohledem na psychiatricky prokazatelnou smíšenou poruchu osobnosti, tj. 40 %. Od data 1.1.1996 do 31.12.2009 žalobce byl částečně invalidní dle § 44 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb. Od data 1.1.2010 do 20.7.2011 se jednalo o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb. S ohledem na psychiatrické nálezy lze pokles pracovní schopnosti hodnotit dle př. k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kap. V., položky 8b, kde je procentní rozmezí 30 až 45 %, při horní hranici s ohledem na mentální postižení a smíšenou poruchu osobnosti. Vzhledem k tomuto posouzení byl žalobce invalidní v I. stupni. Od data 21.7.2011 je žalobce invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Jde o invaliditu III. stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) citovaného zákona. Žalobce není schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 80 %. Krajský soud předně konstatuje, že posudek PK MPSV ČR v Ostravě nedostál nároku úplnosti a přesvědčivosti stran posudkových závěrů ve vazbě na zjištění z podkladů – lékařských zpráv, z nichž tato posudková komise shodně jako Posudková komise MPSV ČR v Hradci Králové, která zpracovávala srovnávací posudek, vycházela. Z podkladů, z nichž vycházela i Posudková komise MPSV ČR v Ostravě přitom vyplývá, že žalobce byl v psychiatrické péči od roku 1990, kdy nenastoupil odvykací léčbu, tehdy u něho byla konstatována lehká mentální retardace a smíšená porucha osobnosti bez objektivizace tíže této poruchy. Od té doby se u něho jednalo jen o sporadické docházení k různým psychiatrům a v dispenzární péči Psychiatrické léčebny v Opavě byl až od roku 1999 pro mentální defekt a drogy, již v roce 1990 byla u něho diagnostikována smíšená porucha osobnosti, lehká mentální retardace, abusus alkoholu, závislost na heroinu. Za tohoto stavu byl závěr PK MPSV ČR v Ostravě, že invalidní byl žalobce až od data 21.7.2011, což posudková komise spojovala s první objektivizací halucinatorní paranoidní psychózy při chronickém alkoholismu, nepřesvědčivý a vzbuzoval pochybnosti o správnosti závěrů PK MPSV ČR v Ostravě. Krajský soud proto přistoupil k tomu, že si vyžádal srovnávací posudek od PK MPSV ČR v Hradci Králové. Ten je dle názoru soudu objektivní, úplný a přesvědčivý, ve vazbě na zjištění z jednotlivých lékařských nálezů a nevzbuzuje pochybnosti o své úplnosti a správnosti a krajský soud proto z tohoto posudku vycházel. Za situace, kdy oproti posudku v námitkovém řízení, z něhož žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí vycházela a který stanovil datum vzniku invalidity na 21.7.2011, učinila Posudková komise MPSV ČR v Hradci Králové závěr, že žalobce byl částečně invalidní podle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. od 1.1.1996 do 31.12.2009, následně od 1.1.2010 do 20.7.2011, kdy se jednalo podle § 39 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb. o invaliditu I. stupně a od 21.7.2011 se jedná o invaliditu III. stupně dle § 39 odst. 1 a § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., dospěl soud k závěru, že žalovaná vycházela při svém rozhodnutí z nesprávných posudkových závěrů a v důsledku toho také nesprávně posoudila zákonné podmínky invalidity a jejího počátku a s tím spojeného posouzení splnění podmínky potřebné doby pojištění. V dané věci tedy došlo k vadě řízení před správním orgánem, kterou soud spatřuje v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci, pro kterou soud v souladu s ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. přezkoumávané rozhodnutí žalované ze dne 2.7.2015 zrušil. Soud pro nadbytečnost neprováděl důkaz lékařskou zprávou MUDr. D. ze dne 14.5.2015, neboť z této lékařské zprávy PK MPSV ČR v Hradci Králové vycházela, stejně tak soud neprovedl výslech uvedeného lékaře, a to pro nadbytečnost, neboť PK MPSV ČR měly k dispozici úplnou zdravotní dokumentaci žalobce včetně zpráv uvedeného lékaře. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšný žalobce se náhrady nákladů řízení vzdal. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 25.10.2016 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně