19 Ad 9/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci nezl. E.N . , zastoupené zákonnou zástupkyní matkou D. R. N., bytem tamtéž, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 376/1, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8.1.2016, č. j. MPSV-2016/4679-923,, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8.1.2016, č. j. MPSV-2016/4679-923 se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě č.j. 27469/2015/NJI ze dne 28.5.2015, kterým bylo rozhodnuto poskytovat žalobkyni příspěvek na péči v původní výši 6.000,- Kč měsíčně s tím, že nárok na měsíční zvýšení příspěvku na péči podle § 11 odst. 1 zákona o sociálních službách ve výši 2.000,- Kč měsíčně zůstává beze změn při splnění zákonem stanovených podmínek, a uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalobkyně namítala, že nezvládá i další základní životní potřeby, a to a) mobilita, b) orientace, d) stravování, e) oblékání a obouvání a g) výkon fyziologické potřeby. K životní potřebě mobilita žalobkyně uvedla, že se nedokáže orientovat v exteriéru, nevyzná se v jízdním řádu, neumí nakládat s penězi, nezvládá sociální dovednosti, a proto není schopna používat hromadné dopravní prostředky. Poukázala také na to, že z lékařských zpráv plyne, že má dg. Tracheostomii astma brochiale, tracheobronchomalacii, což v kombinaci s mnohačetnými postiženími páteře vede k tomu, že ji chůze vyčerpává a je velmi unavitelná, což vede k dušnosti a k poklesům saturace, proto nechodí na delší trasy a je převážena autem a v rehabilitačním kočáru. Neunese těžkou odsávačku – 8 kg, kterou musí mít stále při sobě. V dopravních prostředcích je ohrožena hrozícími infekty. Žalobkyně odkázala na obsah lékařské zprávy Mgr. K., v níž je uvedeno, že není schopna samostatně cestovat v prostředcích MHD a přepravovat se kamkoliv mimo domov bez doprovodu, totéž plyne i z lékařské zprávy MUDr. V. a MUDr. J. Žalovaný uvedené vůbec nezohlednil a označil základní životní potřebu mobilita za zvládnutou. Dle názoru žalobkyně při posouzení schopnosti zvládat tuto životní potřebu nelze vycházet toliko ze stránky pohybové, jak to učinil žalovaný a posudková komise. Dle ní není podstatné, zdali osoba nezvládá základní životní potřebu mobility kvůli nepohyblivosti dolních končetin nebo proto, že kvůli zdravotnímu stavu musí užívat zdravotnickou pomůcku, kterou sama neunese, a proto se nemůže sama pohybovat nebo proto, že při fyzické zátěži nemůže dýchat. Rozhodující je, zdali základní životní potřebu nezvládá z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Nebylo přihlédnuto ke ztrátě jejích duševních, mentálních, dechových a imunologických funkcí. Tím došlo k tomu, že nemohl být zjištěn náležitý stav věci. K základní životní potřebě orientace žalobkyně namítala, že nemůže zvládat tuto základní životní potřebu, protože nemá přiměřené duševní kompetence, byl u ní diagnostikován dětský autismus, ADHD, úzkostná porucha a mentální retardace. Žalobkyně uvedla, že se neorientuje správně časem, ani místem, neorientuje se v obvyklém prostředí, doma jde často do jiného pokoje, než kam ji její matka pošle, kolem domu se ztratí, netrefí do obchodu, od lékaře, naučila se znát datum svých narozenin, ale už neví, jestli je v v daný rok již měla apod., což je velmi nepřiměřené jejímu věku. V obvyklých situacích neodkáže přiměřeně reagovat. Nemůže nikam chodit bez doprovodu, nesmí zůstávat sama ani doma. Žalovaný svůj závěr odlišný od OSSZ odůvodnil tím, že veškeré objektivní nálezy včetně samotného vyšetření prokazují, že je plně orientovaná ve všech směrech. Z lékařské zprávy MUDr. M. – psychiatra ze dne 21.9.2015 ovšem plyne, že v obvyklých situacích není schopna orientace. Žalovanému žalobkyně vytkla, že nepřihlédl ke zprávě ze sociálního šetření, nezohlednil ani zprávu Mgr. K., kterou navštěvuje pravidelně a která má prostoru skutečně objektivně zhodnotit její schopnosti v souvislostech. Žalobkyně citovala ze zprávy Mgr. K., v níž se konstatuje, že žalobkyně nemá duševní kompetence adekvátní svému věku, ke zvládání obvyklých situací, její orientace neodpovídá věku patnáctileté dívky, není schopna samostatně vyhodnotit a řešit situace, neodhadne nebezpečí. Porucha autistického spektra je ve své podstatě poruchou komunikace a orientace v situacích a vztazích, člověk neodhadne následky svého chování, neumí řešit zátěžové situace. Vyžaduje neustálý dohled, doprovod a pomoc. Dle názoru žalobkyně nebylo přihlédnuto ke ztrátě jejích duševních a mentálních funkcí. Žalovaný vůbec neodůvodnil, proč zaujal jiný závěr oproti OSSZ. Stav věci tak nebyl zjištěn řádně. K základní životní potřebě stravování žalobkyně uvedla, že nezvládá sama připravit jednoduché jídlo, nenakrájí si sama maso, nepřenese horký nápoj, nerozloží správně příbor, nedokáže dodržet stanovený dietní režim, což má jen v případě nedostatku tekutin vliv na dýchání a viskozitu hlenu, a proto je stále odkázána na pomoc jiné fyzické osoby. Žalovaný, který odkázal na závěr posudkové komise, označil základní životní potřebu stravování za zvládnutou s tím, že není medicínského důvodu pro to, aby stravování nezvládala. Žalovanému žalobkyně vytkla, že posudková komise se ztrátě jejích duševních kompetencí k dodržování dietního režimu nevyjádřila, tedy ani nepřihlédla k lékařské zprávě MUDr. P. ze dne 31.3.2015. I v tomto směru skutkový stav nebyl náležitě zjištěn. Žalobkyně dále uvedla, že nezvládá základní životní potřebu oblékání a obouvání. Uvedla, že z lékařských zpráv plyne, že trpí dětským autismem, ADHD, mentální retardací, což je mentální postižení. Tato choroba má za následek, že není schopna vybrat si oblečení přiměřené okolnostem ani příležitosti ani počasí, má potíže s termoregulací. Není motoricky schopna obléknout si některé kusy oblečení a bot, a proto je závislá na pomoci jiné fyzické osoby. Neumí si správně poskládat oblečení, ani jej uložit do skříně, nedokáže vyhodnotit, jestli je oblečení už špinavé nebo je může ještě použít, a tak někdy všechno raději vyhodí do koše. Uvedla, že při sociálním šetření bylo zjištěno, že oblečení jí chystá matka, aby bylo přiměřené počasí. Toto zjištění je v rozporu se závěrem posudkového lékaře, který uvedl, že má zachovány duševní a mentální schopnosti a ty že jí umožňují tuto potřebu zvládat. Z odůvodnění rozhodnutí neplyne, proč nebylo ke skutečnostem zjištěným ze záznamu o sociálním šetření přihlédnuto, stejně tak nebylo přihlédnuto i ke zprávě Mgr. K., v níž se konstatuje, že nemá duševní kompetence adekvátní svému věku. Nebylo přihlédnuto ke ztrátě jejích duševních, mentálních funkcí. Žalovaný v rozhodnutí neuvedl, proč ke skutečnostem zjištěným při sociálním šetření nepřihlédl. Žalobkyně dále namítala, že nezvládá ani základní životní potřebu g) výkon fyziologické potřeby, protože neumí sama zacházet s hygienickými pomůckami. Uvedla, že z lékařské zprávy plyne, že má dg. Hypertrofických malých stydkých pysků, což je bolestivé a denně proto nosí vložky, které zmenšují oděr a bolestivost. V kombinaci s mentálním postižením však potřebuje s manipulací s vložkami pomoci a dohled na to, aby je skutečně měla. Očistu po provedení fyziologické potřeby také nezvládá. Žalovaný v rozhodnutí o odvolání uvedené skutečnosti vůbec nezohlednil. Nepřihlédl ani ke zprávě ze sociálního šetření, v níž se konstatuje, že potřebuje pomoc s očistou, ve škole dochází na toaletu určenou pro pedagogický personál s dohledem a pomocí asistenta, nezohlednil ani zprávu Mgr. K., v níž je uvedeno, že nemá duševní kompetence adekvátní svému věku. Žalovaný nepřihlédl ke ztrátě jejích duševních a mentálních funkcí. Ani v tomto případě skutkový stav nebyl náležitě zjištěn. Žalovaný v písemném vyjádření zopakoval obsah posudku posudkové komise MPSV ČR a jeho závěry k namítaným základním životním potřebám, zopakoval závěry PK MPSV, jimiž odůvodnil zvládání jednotlivých namítaných životních potřeb. K sociálnímu šetření žalovaný uvedl, že je pouze jedním z podkladů pro stanovení stupně závislosti, kdy sociální pracovník vychází z rozhovoru s účastníkem řízení a dalšími relevantními osobami a z pozorování prostředí, ve kterém účastník řízení žije. PK MPSV pak vypracovává objektivní posudek závislosti osoby, kdy posuzuje závislost komplexně. Žalovaný rovněž citoval příslušnou právní úpravu. Krajský soud hodnotil nejen napadené rozhodnutí, ale i zákonnost správního řízení, které předcházelo vydání napadených rozhodnutí, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona, Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. Podle ust. § 9 odst. 4 citovaného zákona, při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle ust. § 9 odst. 5 téhož zákona, pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce. Podle § 1 odst. 2 citované vyhlášky, schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby. Podle ust. § 1 odst. 3 téže vyhlášky, při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí a) tělesné struktury a b) tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky, a funkce hlasu, řeči a kůže, a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností. Podle ust. § 1 odst. 4 téže vyhlášky, za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Podle ust. § 2 odst. 1 téže vyhlášky, při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Podle ust. § 2a téže vyhlášky, pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Ze správního spisu soud zjistil, že rozhodnutím žalovaného ze dne 8.1.2016 č.j. MPSV-2016/4679-923 bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě č.j. 27469/2015/NJI ze dne 28.5.2015, kterým bylo rozhodnuto o příspěvku na péči č.j. 1734/2014/NJI tak, že příspěvek na péči bude poskytován v původní výši 6.000,- Kč měsíčně. Nárok na měsíční zvýšení příspěvku na péči podle § 11 odst. 3 zákona o sociálních službách ve výši 2.000,- Kč zůstává beze změn při splnění zákonem stanovených podmínek a příspěvek na péči bude vyplácen v celkové výši 8.000,- Kč. Správní orgán I. stupně vycházel z posudku o zdravotním stavu – posouzení stupně závislosti osoby pro účely příspěvku na péči ze dne 5.3.2015 posudkové lékařky MUDr. V. A., podle něhož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně potřebuje pomoc v následujících oblastech základních životních potřeb: orientace, tělesná hygiena, péče o zdraví, osobní aktivity. Posudková lékařka při zhodnocení zdravotního stavu vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře MUDr. M. P. ze dne 7.2.2015, ze zprávy Fakultní nemocnice v Ostravě ze dne 14.10.2014, ze záznamu ze sociálního šetření, které bylo provedeno 11.2.2015, k dispozici měla předchozí spisovou dokumentaci. Na základě námitek zákonné zástupkyně žalobkyně a jí doložených lékařských zpráv MUDr. M., MUDr. K., MUDr. V., RNDr. Z., MUDr. T., MUDr. Č., MUDr. J., MUDr. K., MUDr. J., MUDr. Č., Mgr. K. a MUDr. M. z února 2015 posudková lékařka MUDr. V. A. ve vyjádření ze dne 9.4.2015 uvedla, že ani po doložení nových lékařských zpráv neshledala důvod ke změně posudkového závěru, podle něhož je žalobkyně komunikativní, nezvládá však péči o kanylu, užívání léků, hygienu rovněž nezvládne. V posudku PK MPSV ČR, z něhož vycházel žalovaný, jsou v posudku z výčtu podkladů zjištění toliko z nálezu z vyšetření praktického lékaře ze dne 7.2.2008, dle něhož je žalobkyně velmi komunikativní, nezvládá však péči o kanylu, užívání léků, hygienu nezvládne. Dále posudek obsahuje zjištění z kontroly v kardiologické ambulanci z 12.11.2014, dále z vyšetření v dětské psychologické ambulanci dne 21.1.2015 s konstatováním, že se u žalobkyně jedná o poruchu autistického spektra – zájem o sociální kontakt, ale nevýhodné a nezralé praktiky, oslabení empatie, projevy emoční indiference, neadekvátní emotivity, negativismus, specifické autistické zájmy, chybění intelektuálních zájmů – obraz odpovídá autistické poruše. Dále posudek konstatuje zjištění z vyšetření v pulmologické ambulanci 23.1.2015, dle níž je žalobkyně pacientkou s tracheobronchomalacií na podkladě vrozené atresie jícnu, stran dýchacích cest se stav vůbec nemění – nutná pečlivá hygiena dýchacích cest, pravidelné odsávání, po dechové stránce omezení fyzické zátěže. Není schopna sebepéče ve věci hygieny a mytí vlasů, koupání. Posudek rovněž obsahuje zjištění z vyšetření v ambulanci ortopedického protetika 3.2.2015, dále z vyšetření na ORL klinice 5.2.2015. Podle této zprávy žalobkyně dýchá kanylou vcelku dobře, hlení o něco více, často si sama ničí kanylu, doporučen nutný stálý dohled, prevence zničení kanyly. V posudku je dále zjištění z vyšetření v ambulanci dětské a dorostové psychiatrie 2.3.2015, dle níž se u žalobkyně jedná o dětský autismus, lehkou mentální retardaci, nadměrnou úzkostnou poruchu v dětství medikací korigovanou, poruchu aktivity a pozornosti, Aspergerův syndrom vylučuje nízký intelekt. Stav komplikován celkem bohatou fantazijní produkcí, kterou využívá k získání pozornosti a péči rodičů a zájmu okolí. Dělá to tak nekriticky, že v okolí může vyvolávat pocit, že se rodiče o ni nestarají. V posudku je rovněž zjištění z vyšetření v pulmologické ambulanci, dále v ambulanci dětské a dorostové psychiatrie 21.9.2015, v níž se konstatuje, že žalobkyně navazuje vizuální kontakt, nedokáže se držet přesné sociální hranice, nevynucuje si ústupky, bez anxiety, ale sociálně bez zábran, v dialogu neuhýbá, kooperuje, mluva srozumitelná, tracheostomie, bez agramatismů, nejsou echolálie, při vyšetření bez anxiety, ochotně spolupracuje a není rušivá, lucidní, orientována správně ve všech směrech, normoprosexie, opozičnictví akcentováno vzhledem k věku, respektuje základní pravidla a hranice, sociálně neobratná, naivně důvěřivá, nálada semiautistická, myšlení rigidnější, symplexnější, v rámci pithiatismu stále fantazijní produkce a konfabulace o vlastních schopnostech, s cílem být středem pozornosti, nedomýšlí sociální dopady. Vnímání intaktní, intelekt hranice LMR/STMRR, osobnost adolescentní, v disharmonickém vývoji v rámci PAS, narušena sociabilita, sociální komunikace. Dále posudek obsahuje zjištění z kontroly na ORL klinice 22.9.2015, v níž je konstatováno, že zatím ponecháváme stejnou kanylu, v ošetřovatelské péči je třeba pomoci s osobní hygienou, nutnost mít u sebe odsávačku a při osobních aktivitách je nutný doprovod, péči o zdraví (odsávané inhalace) samostatně nezvládne, doprava je nutná autem. U jednání posudkové komise byla žalobkyně vyšetřena přísedícím lékařem psychiatrem. K tomu je v posudku uvedeno, že do komise žalobkyně přišla v doprovodu matky samostatně, rytmickou chůzí, bez opěrných pomůcek. Navázala přirozený kontakt se členy komise, pozdravila, zavřela za sebou dveře a usedla na židli. Odpovídala obsahově správně a v přiměřeném tempu na kladené otázky, udržela oční kontakt. Je orientovaná ve všech kvalitách, postihuje i reálně situace a ví, proč se sešli k jednání. Správně sděluje adresu svého bydliště, adresu školy, kam ji vozí nejčastěji matka osobním autem z důvodu nutnosti mít k dispozici těžkou tašku s odsávačkou. Zvládá ústní komunikaci, řeč je srozumitelná, gramaticky správná, potřebuje dopomoc zejména v písemné komunikaci, nezvládá běžné komunikační prostředky. Má trvale zavedenou kanylu po tracheostomii, kterou nedokáže sama ošetřovat, potřebuje pomoc při odsávání kanyly několikrát během dne i v noci, sama nedokáže o kanylu pečovat. Stravuje se ve školní jídelně i doma, nemá problém s výběrem stravy ani s porcováním. Během celého jednání posudková komise nezachytila žádnou fantazijní produkci ani konfabulaci, nebyly pozorovány známky úzkosti či deprese, měla povědomí o všeobecných informacích, orientačně se jevila intelektově v pásmu normy (její prospěch je hodnocen výbornými známkami ve škole, kde má k dispozici pedagogického asistenta). Nálada i chování byly přiměřené situaci, nebyly zachyceny žádné nápadnosti. Posudková komise uvedla, že po prostudování podkladové dokumentace dospěla k závěru, že žalobkyně pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nezvládá základní životní potřeby pod písm. c), f), h), i) – celkem 4 základní životní potřeby. Posudková komise dále učinila závěr, že ze zdravotního hlediska není odůvodnitelné, aby žalobkyně nezvládala zbývající základní životní potřeby pod písm. a) mobilita s tím, že dle výsledku sociálního šetření ze dne 11.2.2015 žalobkyně nemá pohybové omezení, nepoužívá k chůzi kompenzační pomůcky, je schopna měnit polohy, chůzi po schodech zvládá běžným způsobem. Z nálezu praktického lékaře má normální hybnost v horních i dolních končetinách, zvládá tuto základní životní potřebu. Dále není ze zdravotního hlediska odůvodnitelné, aby nezvládala životní potřebu pod písm. b) orientace. Posudková komise odkázala na výsledek sociálního šetření, podle něhož je žalobkyně orientována ve svém přirozeném prostředí. Dle objektivních lékařských nálezů je orientována správně ve všech směrech, rovněž tuto skutečnost potvrdilo i vyšetření přísedícího psychiatra při jednání. Posudková komise hodnotila tuto životní potřebu odlišně od lékaře OSSZ, neboť veškeré objektivní lékařské nálezy včetně samotného vyšetření při jednání posudkové komise prokazují, že je plně orientována ve všech směrech. Dle názoru posudkové komise rovněž žalobkyně zvládá základní životní potřebu stravování, když dle výsledku sociálního šetření se sama nají, napije, stravu si sama porcuje, zvládá tuto základní životní potřebu. Zvládá rovněž základní životní potřebu pod písm. e) oblékání a obouvání. Posudková komise opětovně odkázala na výsledek sociálního šetření, z něhož plyne, že se žalobkyně sama obleče, oděvy rozezná, správně navrství, boty na suchý zip si obuje samostatně. K tvrzení, že se zapínáním knoflíků a podprsenky potřebuje pomoc matky, dle posudkové komise není medicínský důvod, neboť podle objektivního nálezu praktického lékaře pro děti a dorost má žalobkyně normální hybnost horních končetin, což jí umožňuje zvládat toto zapínání. Stejně tak zvládá základní životní potřebu pod písm. g) – výkon fyziologické potřeby. Z výsledku sociálního šetření plyne, že žalobkyně zvládá tuto činnost včetně následné očisty. K námitkám zákonné zástupkyně žalobkyně posudková komise k životní potřebě mobilita uvedla, že není medicínské odůvodnění pro to, aby žalobkyně byla převážena v ortopedickém kočáře. Z medicínského hlediska je schopna chůze po rovině, po schodech, cestovat dopravními prostředky. K námitkám ohledně stravování posudková komise učinila závěr, že z medicínského hlediska není důvodu pro to, aby žalobkyně si sama nenamazala chléb, nepřipravila jednoduché jídlo, neotevřela PET lahev, jogurt. Má normální hybnost horních končetin. K námitkám k výkonu fyziologické potřeby posudková komise uvedla, že není medicínského důvodu pro to, aby žalobkyně nezvládala očistu po vykonání potřeby, používání vložek a tamponů není každodenní záležitostí, zvládá tuto základní životní potřebu. Žalobkyně má zachované tělesné, duševní, mentální i smyslové schopnosti, které jí umožňují zvládat zbývajících 5 základních životních potřeb. Nadále se jedná o druhý stupeň závislosti. Posudková komise uzavřela, že se žalobkyně podle § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 108/2006 Sb., ve znění zákona č. 366/2011 Sb. považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby a není neschopna zvládat 8 nebo 9, ani 6 nebo 7 základních životních potřeb, není však schopna zvládat 4 nebo 5 základních životních potřeb ode dne 26.1.2015. S ohledem na námitky zákonné zástupkyně žalobkyně posudková komise vypracovala dne 18.11.2015 doplňující posudek. Výhrady k prvotnímu posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí zákonná zástupkyně žalobkyně doložila k těmto námitkám lékařské zprávy MUDr. P. z 31.3.2015, MUDr. V. z 16.9.2015, MUDr. Č. z 23.1.2015, MUDr. J., MUDr. J. z 18.11.2013 a 13.10.2015, psychologickou zprávu Mgr. K. z 14.10.2015. V citovaných lékařských zprávách se konstatuje, a to ve zprávě MUDr. M. P., že základní životní potřebu mobilita žalobkyně zvládá problematicky, sice vstane, usedne, pohybuje se šouravým krokem, minimální vzdálenost 200 m ale neujde ani se zastávkami, chůzi po schodech nahoru a dolů téměř nezvládne, dopravní prostředky není schopna používat pro mentální nezvládnutí. K životní potřebě orientace praktický lékař žalobkyně uvedl, že žalobkyně není schopna zvládat tuto základní životní potřebu, neumí přiměřeně reagovat v obvyklém prostředí a situacích, neorientuje se přiměřeně věku ani místem, osobou, ani časem, zprávami doložen dětský autismus, nemá přiměřené duševní kompetence. K životní potřebě stravování lékař uvedl, že žalobkyně nezvládá tuto základní životní potřebu, tj. nezvládne naporcovat stravu, neservírovat stravu, dodržet stanovený dietní režim. K základní životní potřebě oblékání a obouvání lékař žalobkyně uvedl, že ani tuto základní životní potřebu žalobkyně není schopna zvládat, není schopna si vybrat oblečení a obutí přiměřené počasí, porucha termoregulace, nezvládá manipulaci s oblečením v souvislosti s denním režimem. K základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby lékař uvedl, že tuto základní životní potřebu rovněž nezvládá, neboť není schopna provést očistu po použití WC, není schopna používat sama hygienické pomůcky. Lékařka žalobkyně MUDr. M. J. s odborností gynekologie ve zprávě z 13.10.2015 uvedla, že vzhledem k opakovaným gynekologickým potížím – recidivujícím vulvovaginitidám doporučuje lékařka žalobkyni přísnější hygienický režim. Vzniklé gynekologické potíže jsou způsobeny tím, že žalobkyně sama nezlvádá běžný hygienický režim po vykonání fyziologické potřeby na WC. Nutná dopomoc. Především také nutná dopomoc při výměně vložek během menstruačního krvácení. Vzhledem ke gynekologickému nálezu je nutno, aby žalobkyně používala slipové vložky denně, při jejich výměně je rovněž nutná dopomoc a asistence jinou fyzickou osobou. MUDr. V. z pulmologické ambulance v lékařské zprávě z 16.9.2015 uvedl, že žalobkyně je pacientkou s tracheobronchomalacií na podkladě vrozené atresie jícnu, chronická bronchitida s chronickými změnami plicního parenchymu, tracheostomie, navíc psychiatrická diagnóza dětského autismu s postižením intelektu. Je u ní nutná pečlivá hygiena dýchacích cest, nutné pravidelné odsávání – několikrát do hodiny. Toto odsávání není žalobkyně sama schopna a je nutná přítomnost zaučené osoby 24 hodin denně, s tím nevyhnutně spjatý transport a neustálá přítomnost odsávačky, kterou někdo musí nosit a obsluhovat. Navíc je nutné, hlavně vzhledem k postižení intelektu, aby byl dohled na dodržování osobní hygieny – zejména hygieny rukou a zabránění kontaktu s kanylou po použití toalety. Při chronickém postižení plic není žalobkyně schopna ujít bez zadýchávání více než 100 m. Poté výrazná dušnost s poklesy saturace. Transport prostředky MHD zcela nevhodný pro riziko infekce a nutný pobyt ve venkovním prostředí. MUDr. J. v lékařské zprávě z 22.9.2015 z vyšetření žalobkyně ve Fakultní nemocnici v Motole uvedl, že v ošetřovatelské péči je třeba žalobkyni pomoci s osobní hygienou, nutnost mít u sebe odsávačku a při osobních aktivitách je nutný doprovod, péči o zdraví samostatně nezvládne, doprava je nutná autem vzhledem k výše zmíněnému. Mgr. K. v psychologické zprávě z 14.10.2015 uvádí, že žalobkyně zná své jméno, adresu, v ambulanci je třeba zavést ji na toaletu, netrefí (byla zde již 6x), nazpět do pracovny netrefí. Na výzvu si umyje ruce. Po příchodu zůstává oblečená v bundě, na výzvu se svlékne, zapínadla obtížně, tkaničky neváže. Psycholožce žalobkyně uvedla, že klidně by s ní šla domů, vzala by si domů dítě, kdyby se ztratilo a ona ho našla. Ráda by se seznámila s nějakým mladíkem, šla s ním na schůzku, neodhaduje nebezpečí podobného chování a možné následky, sdělí cizímu svou adresu i číslo. V jízdním řádu se neorientuje. Hodiny celé pozná, neorientuje se v minutách, má jen povšechnou představu, co daný čas znamená. Oblečení jí chystá matka, neodhadne volbu dle venkovní teploty. Vzala by si špinavé oblečení, které má prostě ráda. Je třeba připomínat jí jídlo i pití, sama zapomíná, což zhoršuje intenzitu hlenu a zhoršuje dýchání. Nepřenese talíř s polévkou. Popálí se. Všude jezdí autem a s doprovodem. Do obchodu netrefí, neví, kolik by jí měli vrátit peněz. Žalobkyně nemá duševní kompetence adekvátně svému věku, ke zvládání obvyklých situací, její orientace neodpovídá věku patnáctileté dívky, není schopna samostatně vyhodnotit a řešit situace, neodhadne nebezpečí. Není schopna samostatně cestovat v prostředcích MHD a přepravovat se kamkoliv mimo domov bez doprovodu. Porucha autistického spektra je ve své podstatě poruchou komunikace a orientace v situacích a vztazích, člověk neodhadne následky svého chování, neumí řešit zátěžové situace. Vyžaduje neustálý dohled, doprovod a pomoc. V doplňujícím posudku ze dne 18.11.2015 PK MPSV ČR uvedla, že výše citované zákonnou zástupkyní žalobkyně doložené odborné lékařské nálezy zčásti již byly posudkovou komisí hodnoceny v rámci posudku z 23.9.2015, ostatní zprávy, a to MUDr. J., Mgr. K., Mgr. P. nepřinášejí nové posudkově významné skutečnosti. Dle posudkové komise pro posuzování zdravotního stavu není rozhodující výčet všech diagnóz, ale posudková komise hodnotí jak zachované funkční schopnosti žalobkyně – tělesné, duševní, mentální a smyslové se podílejí na jejích schopnostech zvládat jednotlivé základní životní potřeby. K základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby posudková komise nesouhlasila s vyjádřením MUDr. J. z ambulance dětské gynekologie, že žalobkyně nezvládá běžný hygienický režim po vykonání fyziologické potřeby na WC a že při denní výměně slipový vložek je nutná dopomoc jiné osoby. Dle posudkové komise zachované tělesné, duševní, mentální i smyslové schopnosti nebrání v tom, aby žalobkyně sama provedla očistu po výkonu fyziologické potřeby a rovněž tak si sama vyměnila vložky. Dle posudkové komise zvládá tuto základní životní potřebu. Co se týče základní životní potřeby orientace, posudková komise uvedla, že při vlastním vyšetření přísedícím psychiatrem 23.9.2015 při jednání komise bylo prokázáno, že žalobkyně je správně orientována ve všech směrech, což je plně v souladu s opakovaným výsledkem vyšetření MUDr. M. z ambulance dětské a dorostové psychiatrie. K základní životní potřebě stravování posudková komise zopakovala, že z medicínského hlediska není důvodu, aby si žalobkyně máslo na chléb nenamazala, PET láhev neotevřela, a tedy zvládá tuto základní životní potřebu. K základní životní potřebě oblékání a obouvání dle posudkové komise není pravdou, že z podstaty psychiatrických diagnóz žalobkyně není schopna toto zvládnout, naopak její zachované duševní a mentální schopnosti jí to umožňují, což potvrdilo i vyšetření přísedícím psychiatrem. K základní životní potřebě mobilita posudková komise uvedla, že hodnotila především schopnost zvládat tuto potřebu po stránce pohybové. Posudková komise odkázala na lékařskou zprávu MUDr. V. z pulmologické ambulance ze dne 16.9.2015, z níž se dle posudkové komise dá prokázat, že žalobkyně se v létě fyzicky nijak nešetřila a zvládala danou zátěž bez problémů. Žalobkyně setrvala na svých závěrech v posudku z 23.9.2015. Krajský soud předně konstatuje, že Nejvyšší správní soud např. v rozsudku č.j. 4 Ads 50/2009-63 uvedl, že posudková komise ministerstva práce a sociálních věcí je při posuzování stupně závislosti povinná vycházet ve smyslu § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách ze zdravotního stavu posuzované osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledků sociálního šetření a zjištění potřeb této osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Na takový posudek, který je v odvolacím řízení rozhodujícím důkazem, je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Jinak by totiž nemohl být podkladem pro odvolací správní orgán, který z něho vychází. Těmto požadavkům však posudek posudkové komise včetně jeho doplnění, který byl vypracován v nyní projednávané věci, podle názoru soudu nevyhovuje. Soud dospěl k závěru, že žalovaný, resp. posudková komise žalovaného zvládání základních životních potřeb a) mobilita, b) orientace, d) stravování, e) oblékání a obouvání a g) výkon fyziologické potřeby nezdůvodnili úplně a přesvědčivě ve smyslu příkladmo citované judikatury Nejvyššího správního soudu. Co se týče základní životní potřeby mobilita, pak podle přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jak je výše citováno, za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu 1 patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových. Z ust. § 2 odst. 1 téže vyhlášky plyne, že při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Dle názoru soudu k závěru o zvládání základní životní potřeby a) mobilita nepostačí samotná skutečnost, že žalobkyně netrpí tělesným postižením pohybového aparátu, ale podstatným jsou také její další postižení. Dle názoru soudu posudková komise nedostatečně vyhodnotila tu skutečnost, že u žalobkyně se jedná o dětský autismus a o lehkou mentální retardaci. Nebylo dostatečně vyhodnoceno, zda žalobkyně s ohledem na tato postižení je schopna samostatně cestovat v prostředcích MHD a přepravovat se kamkoliv mimo domov bez doprovodu. Ve zprávě klinické psycholožky Mgr. K. se např. uvádí, že žalobkyně se neorientuje v jízdním řádu, nemá duševní kompetence adekvátní jejímu věku ke zvládání obvyklých situací. Nebyla vyhodnocena také ta skutečnost, že žalobkyně je pacientkou s tracheobronchomalacií, chronickou bronchitidou s chronickými změnami plicního parenchymu, tracheostomii, musí mít neustále u sebe odsávačku, která váží 8 kg a jak plyne z lékařské zprávy MUDr. J. V. z 16.9.2015, která byla podkladem pro zpracování posudku, není pro žalobkyni vhodné, aby její transport probíhal prostředky MHD, a to nejenom pro riziko infekce, transport prostředky MHD je zcela nevhodný. Dle názoru soudu závěr žalovaného o zvládání základní životní potřeby mobilita nemůže obstát. Krajský soud uzavírá, že žalovaný, resp. posudková komise se nezabývali tím, zda žalobkyně s ohledem na uvedená postižení je vůbec schopna používat dopravní prostředky včetně bariérových. K obdobným závěrům soud dospěl, i pokud se jedná o zvládání základní životní potřeby b) orientace. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat. Soud současně považuje za nutné zdůraznit, že je nutno zkoumat zvládání základní životní potřeby v přijatelném standardu. Z podkladů, které měla posudková komise k dispozici plyne, že žalobkyně trpí poruchou autistického spektra a lehkou mentální retardací, nemá duševní kompetence adekvátní svému věku ke zvládání obvyklých situací, neodhadne nebezpečí, není schopna samostatně vyhodnotit a řešit situace, porucha autistického spektra je ve své podstatě poruchou komunikace a orientace v situacích a vztazích, člověk neodhadne následky svého chování, neumí řešit zátěžové situace, její rozumové schopnosti jsou v pásmu středně těžké mentální retardace. Posudková komise nedostatečně posoudila, zda žalobkyně má přiměřené duševní kompetence orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat, nevysvětlila, proč neakceptuje závěry z psychologické zprávy Mgr. K. V psychologické zprávě Mgr. K. se např. uvádí, že žalobkyně sice celé hodiny pozná, neorientuje se v minutách a má jen povšechnou představu, co daný čas znamená. Také poznamenala, že během návštěvy v ambulanci, přitom tam byla již 6x, bylo nutno ji zavést na toaletu a nazpět do pracovny psycholožky již netrefila. Závěry posudkové komise o zvládání základní životní potřeby orientace nepovažuje soud za dostatečně a přesvědčivě odůvodněné. Totéž se vztahuje i k základní životní potřebě d) stravování. Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim. Žalovaný se omezil toliko na konstatování, že z medicínského hlediska není důvodu pro to, aby žalobkyně stravování nezvládala. K namítané ztrátě duševních kompetencí žalobkyně k dodržování dietního režimu se posudková komise vůbec nevyjádřila. I v případě základní životní potřeby e) oblékání a obouvání posudková komise dostatečně nevyhodnotila tu skutečnost, že se u žalobkyně jedná o dětský autismus a lehkou mentální retardaci a zda je žalobkyně schopna si vybrat oblečení a obutí přiměřené okolnostem a manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. Posudková komise se omezila pouze na konstatování, že žalobkyně je schopna se sama obléci, obout, přitom ze sociálního šetření a zprávy praktického lékaře žalobkyně MUDr. P., zprávy klinické psycholožky Mgr. K. plyne, že oblečení žalobkyni chystá její matka, neboť žalobkyně neodhadne volbu dle venkovní teploty. MUDr. P.poukazuje na to, že žalobkyně trpí poruchou termoregulace, žalobkyně by si vzala špinavé oblečení, manipulaci s oblečením v souvislosti s denním režimem nezvládá. Za nepřesvědčivé, neúplné soud považuje i závěry posudkové komise stran posouzení zvládání základní životní potřeby g) výkon fyziologické potřeby. Z podkladů, které měla posudková komise k dispozici, jedná se např. o zprávu praktického lékaře žalobkyně MUDr. P. se uvádí, že žalobkyně tuto základní životní potřebu nezvládá, neboť není schopna očistu po použití WC, ve zprávě MUDr. J. z gynekologické ambulance se konstatuje, že žalobkyně nezvládá běžný hygienický režim po vykonání fyziologické potřeby, že je především nutná také dopomoc při výměně vložek během menstruačního krvácení, s ohledem na další gynekologický nález je nutné, aby používala slipové vložky denně a při jejich výměně rovněž je nutná dopomoc a asistence jinou fyzickou osobou a že opakované gynekologické potíže jsou způsobeny tím, že žalobkyně sama nezvládá běžný hygienický režim po vykonání fyziologické potřeby na WC. Posudková komise bez detailnější argumentace nevysvětlila, proč v rozporu s tím, co je uvedeno v citovaných lékařských zprávách, dospěla k závěru, že žalobkyně zvládá základní životní potřebu tělesná hygiena. Za daného stavu bylo její povinností své závěry dostatečně a přesvědčivě odůvodnit. Soud z výše uvedených důvodů považuje posudek posudkové komise za rozporný, neúplný a nepřesvědčivý, neboť se dostatečně nevypořádal se zhodnocením podmínek zvládání všech aktivit (sporných a žalobkyní namítaných) nutných pro obstarání základních životních potřeb mobilita, orientace, stravování, oblékání a obouvání a výkon fyziologické potřeby, posudková komise se dostatečným a přesvědčivým způsobem nevypořádala s aplikací posudkových kritérií obsažených v § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb. ve vztahu k citovaným základním životním potřebám. Krajský soud tedy shrnuje, že žalovaný při svém rozhodování vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu věci a napadené rozhodnutí tak bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud současně konstatuje také tu skutečnost, že přestože posudek posudkové komise v souhrnu podkladů obsahuje výčet lékařských nálezů, z nichž posudková komise vycházela, pak zjištění posudková komise bez bližšího odůvodnění učinila toliko z některých lékařských nálezů, aniž by tento postup odůvodnila. I z tohoto důvodu nemohl žalovaný dospět k závěru o správnosti, úplnosti a přesvědčivosti posudku. Krajský soud proto postupoval podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zrušil. V dalším řízení tedy bude třeba posudkové závěry posudkové komise doplnit, tak, aby z nich bylo zřejmé, z jakých důvodů žalobkyně ve světle citovaných posudkových kritérií zvládala či nezvládala bez pomoci jiné osoby aktivity ve vztahu k namítaným základním životním potřebám. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalobkyni prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 29.7.2016 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně