19 Az 14/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobkyně: M.S. státní příslušnost Republika Severní Makedonie t. č. pobytem v Pobytovém středisku Havířov, 735 64 Havířov - Dolní Suchá, Na kopci 5 zastoupena Mgr. Emmou Grigorjanovou, advokátkou sídlem 736 01 Havířov, U Stromovky 1501/11 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2026 č. j. OAM-135/ZA-ZA11-LE27- 2026, o udělení mezinárodní ochrany takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že její žádost o udělení mezinárodní ochrany se podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zamítá jako zjevně nedůvodná.

2. Žalobkyně uvedla, že žádost o udělení mezinárodní ochrany podala v České republice proto, že byla v zemi původu dlouhodobě vystavena závažnému psychickému a fyzickému násilí ze strany bývalého manžela. Ačkoli byl za jeden z útoků odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců a byl mu uložen zákaz styku, respektive přiblížení k ní po dobu jednoho roku, tato opatření se ukázala jako fakticky neúčinná. Ona i nadále čelí reálné hrozbě ze strany bývalého manžela, neboť ten ji vyhledával i po jejím odjezdu do České republiky. Je přesvědčena, že v projednávané věci unesla důkazní břemeno. Žalovanému předložila listiny vydané orgány Severní Makedonie, z nichž vyplývá, že byla obětí opakovaného a závažného násilí ze strany bývalého manžela a že věc byla státním orgánům známa. Její tvrzení tak nezůstala v rovině obecných obav, ale byla podložena konkrétními a úředně zachycenými skutečnostmi. Tím doložila nejen samotnou existenci násilí, ale i jeho intenzitu, dlouhodobost a závažnost. Domácí násilí přitom za určitých okolností může představovat pronásledování nebo alespoň hrozbu vážné újmy ve smyslu azylového práva. Stejně tak může být původcem takového pronásledování i soukromá osoba, jestliže stát není schopen nebo ochoten poskytnout před jejím jednáním účinnou ochranu jako nyní v jejím případě. Navzdory odsouzení bývalého manžela a navzdory uloženému zákazu styku, nebyla reálně ochráněna a útoky ani pronásledování nebyly fakticky ukončeny. Bývalý manžel po ní i přes její odjezd ze země pátrá a přijel ji hledat i do České republiky.

3. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný vycházel při svém rozhodování ze zcela obecných informací, které však žádným způsobem nesouvisely s důvody její žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Opřel se tak zejména o obecné hodnocení Severní Makedonie jako bezpečné země původu, avšak nevypořádal se dostatečně s tím, zda v individuální situaci jí byla státní ochrana skutečně dostupná a účinná a schopná zabránit dalším útokům. Žalovaný tím zatížil své rozhodnutí vadou nedostatečně zjištěného skutkového stavu i nedostatečného právního posouzení věci. V jejím případě tak nebyly splněny podmínky pro zamítnutí žádosti podle § 16 odst. 2 zákona o azylu jako zjevně nedůvodné.

4. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na žalobou napadené rozhodnutí, z něhož citoval, rovněž na relevantní judikaturu. Zdůraznil, že z materiálů doložených samotnou žalobkyní zcela jednoznačně vyplývá, že příslušné úřady se její věcí zabývaly, a to velmi aktivně. Již v roce 2019 byl bývalý manžel žalobkyně odsouzen za spáchání trestného činu násilí k trestu odnětí svobody. V říjnu 2025 pak Základní soud ve městě Štip rozhodl na základě návrhu Meziokresního centra sociální práce o přijetí dočasného opatření k ochraně žalobkyně před domácím násilím vůči jejímu bývalému manželovi s délkou trvání jednoho roku. Z předloženého rozhodnutí Základního soudu ve městě Štip ovšem vyplývá, že soužití žalobkyně s jejím manželem bylo problematické a násilné oboustranně a dlouhodobě a dočasného opatření k ochraně před domácím násilím bylo v roce 2024 uloženo i žalobkyni na ochranu jejího manžela před ní. Z dalšího dokumentu doloženého žalobkyní, a to z dopisu státního zástupce Základního státního zastupitelství Štip ze dne od 28. 1. 2026 vyplývá, že i nyní se příslušné orgány zabývají oznámením žalobkyně o tom, že jí bývalý manžel vyhrožuje. Tvrzení žalobkyně ohledně Shoda s prvopisem potvrzuje I. M. neochoty státních orgánů zabývat se její věcí je tedy zcela nepravdivé. Z podkladů navržených samotnou žadatelkou je zcela zjevné, že příslušné státní orgány Severní Makedonie se situací žalobkyně a jejími stížnostmi zabývaly a také opakovaně konaly. Nelze tak přesvědčit tvrzení žalobkyně, že by se příslušné státní orgány věcí nezabývaly a neposkytly či nebyly ochotny poskytnout ji adekvátní pomoc, případně, že by této pomoci a ochrany nebyly schopné. Evidentně nepravdivé je také tvrzení žalobkyně, že její bývalý manžel může uniknout každému trestu kvůli tomu, že má hodně kontaktů a je zadobře s policií, neboť je zjevné, že příslušné orgány proti němu opakovaně zakročovaly a i v současnosti zakročují, byl mu mimo jiné uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který vykonal a v současnosti je proti němu zavedeno ochranné opatření a státní zastupitelství vede šetření ve věci oznámení žalobkyně, byť v tomto patrně nemůže pokračovat bez součinnosti žalobkyně, kterou si od ní vyžádalo. Z informace OAMP vyplývá, že podat stížnost proti policii je v Severní Makedonii možné na vnitřním oddělení ministerstva vnitra, pokud by žalobkyně pociťovala, že policie nekoná nebo se může obrátit na Státní komisi pro zabránění korupci, pokud by měla podezření na korupční jednání státních institucí. Žalobkyně neuvedla žádný relevantní důvod, proč by se na příslušné státní orgány se žádostí o pomoc nemohla obrátit, když tak sama navíc činila a uvedla, že žádné problémy se státními či bezpečnostními orgány své země neměla, ani neměla ve své vlasti problémy kvůli své národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení.

5. V replice k vyjádření žalovaného se žalobkyně ohradila proti závěru o „oboustrannosti“ domácího násilí a uvedla, že je postavený na neúplně zjištěném skutkovém stavu. V napadeném rozhodnutí, ani ve vyjádření žalovaný neuvádí, jaké konkrétní její jednání bylo důvodem pro vydání tohoto opatření, jaké skutkové okolnosti soud v dané věci zjistil, ani v jakém poměru toto opatření stojí k jednotlivým incidentům popsaným žalobkyní v pohovoru. Vzájemná ochranná opatření v rámci jednoho vztahu nejsou v praxi ojedinělým jevem a sama o sobě nevylučují, že jedna ze stran je primární obětí a druhá primárním původcem násilí. Žalobkyně zdůraznila, že rozhodující je vždy konkrétní obsah a odůvodnění každého opatření. Bez znalosti odůvodnění opatření z roku 2024 nelze z jeho pouhé existence dovozovat, že by žalobkyně byla rovnocenným či dokonce hlavním původcem násilí v daném vztahu. Pokud žalovaný považoval tuto listinu za podstatnou, měl povinnost opatřit si úplné znění tohoto rozhodnutí a jeho odůvodnění a s jeho konkrétním obsahem ji v rámci seznámení se podklady řádně konfrontovat. K efektivitě ochrany poskytované Severní Makedonií žalobkyně namítala, že tato nebyla žalovaným řádně posouzena. Opatření vydané Základním soudem ve městě Štip v říjnu 2025 bylo časově omezeno na dobu jednoho roku. Jde tedy o ochranu dočasnou, nikoli trvalou, jejíž platnost v případě navrácení do Severní Makedonie pravděpodobně zanikne, aniž by bylo zřejmé, že bude obnovena, či prodloužena, případně že bude v praxi vůbec schopna zabránit dalšímu kontaktu. Žalobkyně dále poukázala na to, že bývalý manžel díky svým kontaktům získává informace o jejích podáních a výpovědích, což oslabuje smysl a účinnost veškerých dalších ochranných opatření, neboť obětem fakticky znesnadňuje bezpečně komunikovat se státními orgány. Touto konkrétní skutečností, kterou v průběhu správního řízení zmínila a doložila, se žalovaný věcně vůbec nezabýval. Žalobkyně dále uvedla, že v případě návratu do Severní Makedonie by se ocitla v situaci, kdy by formálně mohla disponovat určitým právním nástrojem ochrany, fakticky by však byla nucena nadále sdílet obydlí se svým násilnickým bývalým manželem, neboť jinou možnost bydlení nemá. Tato okolnost sama o Shoda s prvopisem potvrzuje I. M. sobě zakládá zvýšené, individualizované riziko, neboť jí na rozdíl od jiných žadatelů v obdobném postavení nehrozí pouze možnost setkání s původcem násilí, nýbrž nepřetržitá fyzická blízkost s ním. Touto skutečností se žalovaný v rámci hodnocení dostupnosti a účinnosti ochrany nikterak nezabýval. Jde přitom o jednu z nejvýznamnějších individualizujících okolností daného případu, jejíž nezohlednění zatěžuje napadené rozhodnutí vadou nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.

6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), v mezích žalobních bodů. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). V souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud o žalobě bez nařízení jednání.

7. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 3. 2. 2026 podala žalobkyně žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Následně dne 9. 2. 2026 poskytla údaje k podané žádosti a byl s ní proveden pohovor. Žalobkyně kromě jiného uvedla, že je rozvedená, má šest dětí, tři jsou doposud nezletilé. Děti se nacházejí v Makedonii, pouze jedno z dětí žije v Turecku. Z vlasti naposledy vycestovala 26. 11. 2025 a od té doby se zde zdržuje. Nemá udělena žádná víza nebo povolení k pobytu v jiných státech. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu uvedla, že je už asi 8–10 let pronásledována svým agresivním bývalým manželem, který v minulosti pobodal její matku a ji pořezal nožem, a proto se do Makedonie nemůže vrátit. Problémy s bývalým manželem začaly v květnu roku 2018, kdy si její manžel užíval s jinými ženami. Ona pak odcházela k matce, aby se tam schovala. Přišel si pro ni a chtěl ji násilím odvézt domů, přičemž její matku přitom pobodal. Za tento čin byl odsouzen ke třem měsícům vězení. Jakmile se z výkonu trestu vrátil, opětovně si začal domů vodit jiné ženy, které s nimi pak bydlely, přičemž ona proti tomu nemohla nic říci. Manžel ji fyzicky napadal, volala policii, sepsali s ní protokol, vyslechli ji. Žalobkyně také popsala během pohovoru incident, k němuž došlo během léta roku 2024, kdy ji manžel hluboce pořezal na prstech pravé ruky. Incident hlásila na policii, několikrát se také obrátila na sociální službu s žádostí o pomoc a sociální ochranu pro ni a děti. Odkázali ji na soud. Poprvé přijela do České republiky na začátku prosince roku 2024 a po třech týdnech pro ni přijel manžel. Měla strach, tak se s ním do Makedonie vrátila, ale nic se nezměnilo. Manželem byla fyzicky napadána. Když se vrátila z nemocnice, šla bydlet k nejstaršímu synovi. Čekala do října roku 2025, kdy se mělo konat soudní řízení ohledně její stížnosti na manžela. Soud rozhodl tak, že se manžel k ní nesmí 12 měsíců přiblížit. Neví přesně, kdy se rozvedli, ale asi v době, kdy pobodal její matku. Od manžela se neodstěhovala, protože tam byl tlak z jeho strany a navíc se nemohla odstěhovat kvůli dětem. Děti zůstaly s manželem. Na otázku správního orgánu, proč se neodstěhovala sama v rámci Makedonie, když mohla odjet bez dětí, odpověděla, že je marné se před ním někam schovávat. Už jednou ji v České republice našel. Už byl u bratra v Havířově a ptal se na ni. Když ji nenašel, odjel zpět do Makedonie. Informaci o tom, že je v České republice získal asi od dětí. Navíc psala emailem makedonské policii z České republiky žádost o pomoc, ale odepsali jí, že by oznámení musela učinit osobně. Pokud by se vrátila do Makedonie, bývalý manžel by ji našel. Na dotaz správního orgánu, proč by takový kontakt nemohla nahlásit jako porušení soudního příkazu, odpověděla, že by se musela osobně dostavit na policii a neví, zda to bude mít nějaký účinek. Popřela, že by ona Shoda s prvopisem potvrzuje I. M. sama ve vlasti měla nějaké konkrétní problémy se státními či bezpečnostními orgány, nebo problémy kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. V průběhu správního řízení pak doložila písemnosti, a to rozsudky soudu týkající se odsouzení jejího manžela a emailovou komunikaci s policií, kterou vedla již z České republiky. V podrobnostech soud odkazuje na zjištění z výpovědi žalobkyně, jak jsou uvedena v napadeném rozhodnutí, neboť korespondují s obsahem správního spisu a jsou správná.

8. Součástí správního spisu jsou informace, které žalovaný shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Severní Makedonii. Žalovaný konkrétně vycházel z informace Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky: Hodnocení Severní Makedonie jako bezpečné země původu, ze dne 1. 12. 2025 a dále žalobkyní doložené materiály a vyjádření v průběhu správního řízení ve věci mezinárodní ochrany, sdělení Imigračního úřadu belgické Federální veřejné služby vnitřních záležitostí ze dne 13. 2. 2026.

9. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany je její obava z fyzického násilí ze strany bývalého manžela.

10. Podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění do 11. 6. 2026, jako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.

11. Podle ustanovení § 16 odst. 4 téhož zákona, jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odst. 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12, nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.

12. Podle § 2 bodu 14 vyhlášky č. 328/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů, považuje Česká republika za jednu z 25 bezpečných zemí původu také Severní Makedonii.

13. Krajský soud předně odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. usnesení č. j. 5 Azs 23/2013-19, na rozsudek č. j. 5 Azs 66/2008-70 a citované ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu, z něhož plyne, že se předem vybrané země původu považují za bezpečné, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. V rozsudku č. j. 5 Azs 66/2008-70 Nejvyšší správní soud konstatoval, že „označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu“. Severní Makedonie je podle § 2 vyhlášky č. 328/2015 Sb., na seznamu zemí, které Česká republika považuje za bezpečné. Bylo proto na žalobkyni, aby prokázala opak. V usnesení ze dne 8. 10. 2020 č. j. 10 Azs 232/2020-32 Nejvyšší správní soud shrnul, že „pokud se tedy udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země patřící mezi bezpečné země původu, je jeho úkolem přesvědčit žalovaného, že ji nelze zamítnout podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, ale že jeho mimořádný příběh odůvodňuje věcné posouzení žádosti podle zákona o azylu“. V usnesení č. j. 6 Azs 240/2020- Shoda s prvopisem potvrzuje I. M. 34 Nejvyšší správní soud potvrdil, že na základě ustanovení § 16 odst. 4 zákona o azylu nedochází ze strany žalovaného k hodnocení, zda žadatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14a a § 14b téhož zákona.

14. Krajský soud zcela sdílí závěry žalovaného vyjádřené na straně 4 – 5 napadeného rozhodnutí, a proto v podrobnostech na ně odkazuje. I dle názoru soudu Severní Makedonii lze považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu zákona o azylu a žalobkyně neprokázala, že v jejím konkrétním případě tato domněnka neplatí. Žalobkyní tvrzené problémy s bývalým manželem nijak nesouvisejí s uplatňováním politických práv a svobod, ani s důvody dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobkyně vypověděla, že její potíže s bývalým manželem spočívají v tom, že se vůči ní chová agresivně, fyzicky ji napadá, v jednom případě ji dokonce pořezal nožem a její matku pobodal, přičemž tyto problémy měly začít v květnu 2018, a obává se, že fyzické útoky ze strany bývalého manžela budou v případě návratu do Severní Makedonie pokračovat, protože, byť se rozvedli, stále spolu obývají společnou domácnost. Ve shodě s žalovaným i dle názoru soudu nelze tyto konflikty žalobkyně s bývalým manželem považovat za hrozbu azylově relevantního pronásledování či skutečnou hrozbu vážné újmy ve smyslu zákona o azylu a nelze ani dospět k závěru, že by v případě žalobkyně nebylo možné Severní Makedonii považovat za bezpečnou zemi původu. Z informace OAMP, která je součástí správního spisu plyne, že v Severní Makedonii panuje situace funkčního právního státu, jehož občané mají možnost se v případě poškození trestnou činností nebo porušování jejich práv a svobod obrátit na příslušné orgány státní moci se žádostí o pomoc, případně se obrátit na nadřízené orgány. Žalobkyně tak dle jejích slov učinila a na policii se obrátila. Z podkladů rozhodnutí předložených žalobkyní vyplývá, že příslušné úřady se její věcí zabývaly. Již v roce 2019 byl bývalý manžel žalobkyně odsouzen za spáchání trestného činu násilí k trestu odnětí svobody. V říjnu 2025 pak Základní soud ve městě Štip rozhodl na základě návrhu Meziokresního centra sociální práce o přijetí dočasného opatření k ochraně žalobkyně před domácím násilím vůči jejímu bývalému manželovi s délkou trvání jednoho roku. Z rozhodnutí Základního soudu ve městě Štip č. j. IZS-18/25 také vyplývá, že soužití žalobkyně s manželem bylo problematické a násilné oboustranně a dočasné opatření k ochraně před domácím násilím bylo v roce 2024 rozhodnutím Okresního soudu ve Štipu č. j. IZS-20/24 ze dne 25. 7. 2024 uloženo i žalobkyni na ochranu jejího manžela před ní v trvání 12 měsíců. Z dopisu státního zástupce Základního státního zastupitelství Štip ze dne 28. 1. 2026 vyplývá, že i v současné době se příslušné orgány zabývají oznámením žalobkyně o tom, že jí bývalý manžel vyhrožuje. Uvedené dokumenty přímo vyvracejí tvrzení žalobkyně ohledně neochoty státních orgánů zabývat se její věcí. Zcela jednoznačně z nich vyplývá, že se příslušné státní orgány Severní Makedonie situací žalobkyně a jejími stížnostmi zabývaly a také opakovaně konaly. Nelze tak přisvědčit tvrzením žalobkyně, že by se příslušné státní orgány věcí nezabývaly a neposkytly či nebyly ochotny ji poskytnout adekvátní pomoc, případně že by této pomoci a ochrany nebyly schopné. Nepravdivé je zjevně také tvrzení žalobkyně, že její bývalý manžel může uniknout každému trestu kvůli tomu, že má hodně kontaktů a je zadobře s policií. I tato její tvrzení předložené dokumenty přímo vyvracejí, neboť je z nich zřejmé, že státní orgány opakovaně zakročovaly. Bývalému manželovi žalobkyně byl mimo jiné uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který vykonal a v současnosti je proti němu zavedeno ochranné opatření. Státní zastupitelství vede šetření ve věci oznámení žalobkyně, byť v tom zřejmě pokračovat nemůže bez součinnosti žalobkyně, kterou si od ní vyžádalo. Z informace Shoda s prvopisem potvrzuje I. M. OAMP se podává, že proti policii je v Severní Makedonii možno podat stížnost na vnitřním oddělení Ministerstva vnitra v případě, že by policie nekonala. Pokud by pak žalobkyně měla podezření na korupční jednání státních institucí, může se obrátit na Státní komisi pro zabránění korupci. Ve shodě s žalovaným i soud zastává názor, že žalobkyně neuvedla žádný relevantní důvod, proč by se na příslušné státní orgány se žádostí o pomoc nemohla obrátit, když sama uvedla, že žádné problémy se státními či bezpečnostními orgány své země neměla, ani problémy kvůli své národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení.

15. Krajský soud na základě shoda uvedeného žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně ve věci úspěch neměla a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné další náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 30. července 2026 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shoda s prvopisem potvrzuje I. M.