19 Az 17/2026

Rubrum

č. j. 19 Az 17/2026 – 22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: V. O. státní příslušnost Ukrajina t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2026 č. j. OAM-486/VL-VL17-VL16-Z- 2026, o zajištění takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 2 19 Az 17/2026 o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) rozhodnuto o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu doba trvání zajištění byla stanovena do 9. 8. 2026. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí jeho situaci paušalizuje, není dostatečně individualizované a je nepřezkoumatelné. Poukázal na to, že žádost o udělení mezinárodní ochrany podal z důvodů, které jsou závažné a splňují zákonem stanovené důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Důvodem žádosti jsou obavy z narukování v případě, kdyby se musel vrátit na Ukrajinu. Bojů se nechce účastnit, je to proti jeho svědomí. Je přesvědčen, že by jej státní orgány zachytily už na hranicích Ukrajiny a byl by poslán ihned do války. Bojí se, že by jej příslušníci odvodových orgánů mučili nebo rovnou zabili. Navíc má rodinné příslušníky mimo Ukrajinu. Dlouhodobě pobýval se svou rodinou v České republice na adrese X. Nadále tam má zajištěno ubytování, na této adrese je kontaktní a má zde vyznačenou poštovní schránku. Namítal, že žalovaný dostatečně neposoudil možnost uložení zvláštního opatření dle § 47 zákona o azylu. Uvedl, že nemá zájem sebemenším způsobem mařit průběh řízení o mezinárodní ochraně a jeho cílem je postupovat v souladu s právním řádem České republiky a má snahu svůj pobyt zde legalizovat. Cílem je získat mezinárodní ochranu, nikoliv dopouštět se nelegální činnosti. Za čistou fabulaci a spekulace považuje závěry žalovaného, že na území České republiky nemá žádné osobní vazby, nemá zde hlášenou adresu pobytu, které by zaručovaly setrvání na území České republiky a kde by pobýval na náklady České republiky, tedy rovněž bez jakékoliv finanční odpovědnosti za jeho pobyt, a že tedy nic nezaručuje, že by skutečně ve středisku zůstal a poskytoval nadále součinnost v rámci správního řízení. Není pravdou, že nemá žádnou motivaci zůstat na území České republiky a správnímu orgánu být k dispozici na konkrétním určitém a stabilním místě. Žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze spekuluje o možném teoretickém vývoji, rozhodnutí žalovaný vydal čistě formalisticky. Dle žalobce je navíc potřeba zaměřit se na důvody jeho odchodu ze země původu. Jsou jimi obavy o život. Cílem není rozhodně někam „prchnout“, ale zůstat na území České republiky minimálně do skončení azylového řízení. Vyslovil přesvědčení, že se může zdržovat na soukromé adrese, případně v pobytovém středisku a nemusí být omezen na osobní svobodě. Je si vědom volného režimu v tomto pobytovém zařízení, ale nemá zájem zneužívat tohoto volného režimu a nemá zájem pobývat ilegálně na území České republiky. Bydlení v pobytovém středisku či na soukromé adrese tak skýtá i záruku, že mu bude doručována pošta, bude tedy kontaktní, nebude se vyhýbat správním úkonům, bude plně spolupracovat se správními orgány a vyčká rozhodnutí ve věci žádosti o mezinárodní ochranu. Pokud by bylo využito některé ze zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu, jistě by je dodržoval. Prohlásil, že nehodlá páchat na území České republiky trestnou ani jinou protiprávní činnost a jakýmkoliv jiným způsobem narušovat veřejný pořádek.

2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, stejně tak na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž obsáhle citoval.

3. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s § 46a odst. 8 zákona o azylu, neboť žádný z účastníků nenavrhl nařízení jednání, a ani soud nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. Shodu s prvopisem potvrzuje I. M. 3 19 Az 17/2026 4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje ze dne 20. 4. 2026 č. j. KRPH-41922-20/ČJ-2026-050022 byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů za účelem vycestování, kdy cizinec nevycestoval v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění nebo nevycestoval z území na základě výzvy soudu k vycestování podle trestního řádu. Doba zajištění byla stanovena na 60 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. Žalobce byl zajištěn poté, co byl dne 20. 4. 2026 kontrolován hlídkou policie na pracovišti Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR a lustrací bylo zjištěno, že je veden v evidenci nežádoucích osob a jsou ve vztahu k němu evidována dvě rozhodnutí o vyhoštění. Téhož dne byl s žalobcem sepsán protokol o podání vysvětlení. Žalobce vypověděl, že na území Schengenského prostoru přicestoval asi začátkem roku 2019 do České republiky, kterou od té doby neopustil. Do České republiky přicestoval na rumunský občanský průkaz, který si koupil v Rumunsku za 2 000 EUR. Stejně si obstaral a užíval i rumunský řidičský průkaz. V roce 2025 jej chytla policie a bylo mu uloženo správní vyhoštění. Byl řešen také Okresním soudem v Hradci Králové a byla mu stanovena doba vyhoštění na tři roky. Je si vědom neoprávněného pobytu na území České republiky. Nevycestoval, protože má zdravotní problémy. Má potíže se zády a bere léky proti bolesti a na vysoký tlak. Na Ukrajině se nemá za co léčit. V České republice žije na adrese X, kde si také přebírá veškerou poštu. Je svobodný, má dceru, jejíž jméno ani nezná. Dcera žije v Rusku se svou matkou. Nestýká se s nimi. Na Ukrajině žil v rodinném domě na označené adrese ve městě X v Zakarpatské oblasti. Dům patří otci, který tam stále bydlí. Matka nežije. Má čtyři sourozence, tři sestry a bratra, dvě sestry žijí na Ukrajině, jedna v Čechách někde u Prahy. Bratr bydlí v X. V místě, kde na Ukrajině bydlel, se nebojuje. Obecně situaci v místě bydliště ve vlasti označil jako dobrou. Na dotaz, proč se nechce podílet na obraně vlasti, když jde o občanskou povinnost, odpověděl, že si je povinnosti vědom. Na vojně sloužil u pyrotechniků, ale nechce se mu zbytečně zemřít. Povolávací rozkaz si nepřevzal, dle informace rodičů mu jich přišlo celkem asi sedm. Mobilizován nikdy nebyl, ani se neúčastnil bojů. Absolvoval pouze základní vojenskou službu. Okresním soudem v Hradci Králové byl odsouzen za to, že se prokazoval hlídce policie padělaným průkazem totožnosti občana Rumunska. Byl mu uložen trest vyhoštění v prosinci roku 2025. Ze správního spisu dále plyne, že správní vyhoštění bylo uloženo žalobci rozhodnutím č. j. KRPH-119517-17/ČJ-2025-050022-SV, v němž bylo současně konstatováno, že existuje překážka ve vycestování dle § 120a zákona č. 326/1999 Sb. Trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 148/2025 ze dne 12. 12. 2025 byl žalobce odsouzen za přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 a byl odsouzen k trestu vyhoštění v trvání tří let, neboť se prokazoval padělanou veřejnou listinou, kterou užil jako pravou, a to při pobytové kontrole prováděné hlídkou Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje dne 11. 12. 2025 v ubytovacím zařízení na adrese X. Hlídce cizinecké policie předložil padělek průkazu totožnosti občana Rumunska opatřený jeho fotografií a dále předložil hlídce cizinecké policie celkový padělek řidičského průkazu Rumunska. Dne 22. 4. 2026 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky.

5. Předmětem přezkumu je rozhodnutí o zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu jako žadatele o mezinárodní ochranu, a v souvislosti s tím posouzení možnosti uložení zvláštních opatření podle § 47 téhož zákona. Shodu s prvopisem potvrzuje I. M. 4 19 Az 17/2026 6. Podle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, Ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.

7. Podle ust. § 47 odst. 1 zákona o azylu zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutí ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.

8. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu, ministerstvo v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění, kterou lze prodloužit, a to i opakovaně, nejdéle na 180 dnů.

9. Soud ve shodě s žalovaným dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro zajištění žalobce, neboť z jeho jednání je zřejmé, že žádost o mezinárodní ochranu podal toliko ve snaze oddálit, zmařit nebo znemožnit vycestování, neboť hrozba nuceného návratu do vlasti se po jeho zajištění stala reálnou, a že pokud by k jeho zajištění Policií České republiky nedošlo, sám by tento krok v České republice nikdy neučinil. Žalobce na území České republiky přicestoval a pobýval zde na falešné rumunské doklady. Již tímto jednáním vyjádřil nulový respekt k našemu právnímu řádu. Přestože se zde zdržoval již od roku 2019, volně se po území pohyboval, a mohl se dostavit na příslušný orgán Policie České republiky či do přijímacího střediska Ministerstva vnitra a podat žádost o udělení mezinárodní ochrany, neučinil tak. Jeho žádost o mezinárodní ochranu podaná až poté, co mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky, který nerespektoval, a poté co byl zajištěn Policií České republiky, je účelová. Nebýt zadržení, v nelegálním pobytu v České republice, který trval již od roku 2019, by zcela zjevně pokračoval. Účelem zajištění je jednak zabezpečení účasti žalobce v řízení o mezinárodní ochraně a zabezpečení jeho dostupnosti v případě negativního výsledku o mezinárodní ochraně pro výkon rozhodnutí o vyhoštění. Svého protiprávního jednání spočívajícího v nelegálním pobytu a prokazování se falešnými doklady, si žalobce byl vědom. Nemá-li žalobce žádný respekt k právnímu řádu České republiky, nelze opodstatněně očekávat ani jeho součinnost ve věci žádosti o mezinárodní ochranu.

10. K námitce žalobce, že jeho vyhoštění není realizovatelné a že jsou zde objektivní překážky vycestování v podobě válečného konfliktu na Ukrajině, a jeho obavy z mobilizace, soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž samotné plnění branné povinnosti v regulérní armádě demokratického právního státu, jež je v souladu s vnitrostátním i mezinárodním právem, nelze bez dalších souvislostí považovat za důvod pro udělení mezinárodní ochrany (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 19/2020- 45). Dle názoru soudu tedy ani vyhoštění žalobce do státu, v němž podléhá branné povinnosti za uvedených podmínek, nelze považovat za porušení mezinárodních závazků České republiky. Službu v armádě Ukrajiny, která se brání ruské agresi, zcela jistě lze považovat za plnění branné povinnosti v armádě, jež je v souladu s vnitrostátním i mezinárodním právem. V této souvislosti soud považuje za nutné připomenout, že Shodu s prvopisem potvrzuje I. M. 5 19 Az 17/2026 ukrajinská armáda čelí ve válce s Ruskem dlouhodobému nedostatku vojáků a Ukrajina proto požádala, aby země EU neprodlužovaly dočasnou ochranu ukrajinským mužům starším 23 let. Po přísnějších pravidlech pro ukrajinské muže, na které se vztahuje branná povinnost, se shoduje většina členských států Evropské unie. Muže v bojeschopném věku přitom sama Ukrajina nutně potřebuje.

11. Soud dále zastává názor, že žalovaný se v žalobou napadeném rozhodnutí v dostatečné míře vypořádal s nemožností aplikace zvláštních opatření uvedených v § 47 zákona o azylu a sdílí jeho závěry, že o neúčinnosti zvláštního opatření svědčí nejen jeho vědomé nerespektování právního řádu České republiky, jeho pobyt na území bez jakéhokoliv povolení k pobytu, přicestování na území České republiky a nelegální pobyt na falešné rumunské doklady, čímž jednoznačně vyjádřil svůj postoj k právnímu řádu České republiky, nerespektování trestu vyhoštění na základě příkazu Okresního soudu v Hradci Králové, ale také jeho účelové jednání spočívající v tom, že mezinárodní ochrany se začal domáhat teprve po svém zadržení Policií České republiky a umístění do zařízení pro zajištění cizinců. Nelegálně zde přitom pobýval již od roku 2019. Obecně přitom platí, že o udělení mezinárodní ochrany je nutné žádat bezprostředně poté, co k tomu žadatel má příležitost, a to nejen ze zeměpisného, ale i z časového hlediska. Jakkoliv není v zákoně o azylu stanovena konkrétní lhůta, v níž je nutno po překročení hranice požádat o udělení mezinárodní ochrany, je potřeba, aby podání žádosti následovalo skutečně neprodleně po vstupu. Žalobce tak neučinil ani poté, co byla Ukrajina napadena Ruskou federací. Tento válečný konflikt přitom trvá již 4 roky. Žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany podal až po zadržení Policií České republiky dne 22. 4. 2026. Soud zastává názor, že nelze oprávněně očekávat, že by žalobce v případě umístění do otevřeného pobytového střediska, případně pobytem na jím označené adrese v Hradci Králové, byl správnímu orgánu k dispozici pro potřeby správního řízení ve věci řízení o mezinárodní ochraně. Soud uzavírá, že i dle jeho názoru zde není žádná záruka, že by žalobce plnil všechny povinnosti spojené se zvláštním opatřením a se správními orgány spolupracoval. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakého skutkového stavu žalovaný vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je právně posoudil.

12. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je zcela v souladu se zákonem, je přezkoumatelné.

13. Soud neshledal žádný z žalobcem uvedených žalobních bodů důvodným, proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje I. M. 6 19 Az 17/2026 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 19. května 2026 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.