19 Az 18/2025

Rubrum

č. j. 19 Az 18/2025 – 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: N. H. státní příslušnost Tuniská republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2025 č. j. OAM- 243/BA-BA07-VL11- PZ-2025, ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že žalobce je ve smyslu § 46 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), Shodu s prvopisem potvrzuje I. M. 2 19 Az 18/2025 zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu doba trvání zajištění byla prodloužena do 3. 8. 2025.

2. Žalobce namítal, že z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že při zajištění každého jednotlivého cizince musí existovat individuální, objektivní a oprávněný důvod pro zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Žalovaný se však žádnými individuálními, objektivními a oprávněnými důvody v případě jeho zajištění a prodloužení doby trvání zajištění, nezabýval. Nehodnotil dobu pobytu či jeho vazby na území ČR. 0Pouze zcela paušálně a formalisticky konstatoval, že nic nenasvědčuje tomu, že by skutečně poskytoval správnímu orgánu součinnost a setrval v otevřeném středisku. S tímto závěrem nesouhlasí, neboť k České republice má citovou vazbu, žije zde jeho partnerka, s níž založil rodinu. V roce 2023 se mu narodila dcera E. Y., nar. X a X se narodil syn A. Y. Zatím není v rodném listě syna zapsán jako jeho otec. Všichni žijí ve společné domácnosti na adrese N. m. n. M., K. č. p. X. Aktuálně je jeho partnerka na děti sama a péči již nezvládá. U syna se projevila po narození srdeční vada a přítelkyně musí každý týden s dítětem navštěvovat lékaře a o jejich dceru se v té době nemá kdo starat. Přítelkyně je Ukrajinka a v České republice nemá žádného příbuzného. Matka i otec zemřeli. Aktuálně se jeho partnerka a děti nacházejí v sociálním bydlení. Rodina ho intenzivně potřebuje. On sám zažívá psychické strádání a bolest z odloučení. Napadené rozhodnutí je nepřiměřené, neexistují oprávněné důvody se domnívat, že by nevyčkal do doby skončení soudního řízení o žádosti o mezinárodní ochranu a uchýlil se skrývání před orgány veřejné moci. Neexistuje u něho žádná důvodná obava, že by s žalovaným nespolupracoval v případě, že by mu bylo uloženo některé ze zvláštních opatření. Napadené rozhodnutí není proporcionální. Důvodem nepřiměřenosti také je, že jako otec je zodpovědný za osud své rodiny, přičemž je nemožné, aby o ni pečoval, když je zajištěn, pročež jeho rodině hrozí závažná psychická újma i z důvodu materiálního strádání. Zajištěním způsobený zásah do soukromého a rodinného života je mnohem citelnější, než jak vyplývá z napadeného rozhodnutí. S rodinou ho pojí velice silné vazby. Jejich zpřetrhání nemůže být považováno za přiměřený zásah. Připouští, že určitý zájem na jeho zajištění dán je, ale svou intenzitou neodpovídá újmě, kterou zažívá v důsledku zajištění. Jak on sám, tak jeho rodinní příslušníci, zejména dvouletá dcera a syn. Má v úmyslu žít v České republice legálně se svou rodinou a přítelkyní. Kdyby měl možnost pobývat v otevřeném středisku, mohl by svou rodinu navštěvovat, pomáhat a pečovat o děti. Neměl by sebemenší důvod nevyčkat na skončení soudního řízení. V daných souvislostech žalobce odkázal na článek 3 Úmluvy o právech dítěte a žalovanému vytkl, že v napadeném rozhodnutí vůbec nebyl zohledněn. Rozhodnutí má tak závažné dopady na blaho dětí a jde zcela proti zásadním principům, které vyjadřuje Úmluva v článku 3 a nabourává rodičovské vazby a neúměrně zatěžuje obě dotčené strany.

3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. V napadeném rozhodnutí popsal skutkový stav a zdůvodnil, z jakých konkrétních a individualizovaných důvodů shledal naplnění podmínek pro zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců. V podrobnostech žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Poukázal na to, že žalobce sám uvedl, že poprvé přicestoval do České republiky v roce 2019 a požádal zde o mezinárodní ochranu. Poté, co žádost byla zamítnuta, správní vyhoštění ignoroval a nevycestoval, protože zde má dle svých slov dceru, v jejímž rodném listě však jako otec uveden není. Z jednání žalobce je zjevné, že svou pobytovou situaci opakovaně adekvátně neřešil. Tvrzení žalobce, že jeho rodina trpí odloučením a potřebuje pomoc, neboť partnerka Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 3 19 Az 18/2025 s dcerou se nachází v sociálním bydlení, s ohledem na celkový případě neobstojí. Správní orgán dospěl k závěru, že trvají důvody, pro které je žalobce zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců a nenastal ani žádný z důvodů dle § 46a odst. 13 zákona o azylu, pro který by zajištění v zařízení pro zajištění cizinců muselo být ukončeno. Rovněž doba zajištění byla určena v souladu se zákonem.

4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ust. § 46 odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl.

5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že 23. 2. 2025 byla revizorem přivolána hlídka policie kvůli cizinci, který měl neplatnou jízdenku a neměl u sebe doklad totožnosti. Lustrací bylo zjištěno, že cizinci – žalobci bylo uloženo správní vyhoštění z členských států EU, vydané dne 29. 10. 2024 pod č. j. KRPTA-57912-30/ČJ-2024-000022-SV na dobu 3 let a nachází se v evidenci nežádoucích osob s platností do 31. 12. 2029. Z těchto důvodů byl zadržen, zajištěn a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem realizace správního vyhoštění. Dne 29. 10. 2024 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění z členských států EU, a to rozhodnutím č. j. KRPA-57912-30/ČJ-2024-000022-SV na dobu 3 let dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 1, 3 a 4 zákona o pobytu cizinců, tedy z důvodu prokázání se padělaným dokladem nebo dokladem jiné osoby, z důvodu pobývání na území České republiky bez platného cestovního dokladu a z důvodu pobývání na území České republiky bez platného pobytového oprávnění. V roce 2023 byl žalobce odsouzen Okresním soudem ve Frýdku – Místku za výtržnictví s odnětím svobody podmíněně na 3 měsíce. Následně Obvodní soud v Praze 4 žalobce v roce 2024 odsoudil k peněžitému trestu za padělání či pozměnění veřejné listiny. Žalobce v průběhu řízení do protokolu o podání vysvětlení ze dne 23. 2. 2025 potvrdil údaje o své totožnosti a státní příslušnosti, sdělil, že do Evropy přijel naposledy v roce 2019, přičemž rovnou cestoval do České republiky. V té době disponoval vízem, protože zde žila jeho manželka, se kterou se ale v roce 2023 rozvedl. V Tunisku má rodiče a sourozence, v České republice nemá žádný majetek ani žádné závazky a pohledávky. Žalobce dále tvrdil, že se oženil s Ukrajinkou, s níž má dceru. Manželka aktuálně je v 8. měsíci těhotenství. Tvrdil, že bydlí s manželkou na adrese P. 1, L. X, nájemní smlouvu uzavřela manželka. Na uvedené adrese je hlášen. Žalobce nedoložil oddací list ani rodný list, který by se vztahoval k jeho tvrzené rodinné situaci. Ze správního spisu se dále podává zjištění správního orgánu o tom, že žalobce nemá nikde nahlášenou adresu, jím zmiňovaná žena má nahlášený pobyt na jiné adrese než na žalobcem tvrzené P. 1, L. X. Dále bylo zjištěno, že žalobce byl naposledy hlášen k pobytu v jednom z pražských hotelů v době od 22. 12. 2024 do 25. 12. 2024 a dle cizineckého informačního systému byl i v předchozím období hlášen k pobytu v hotelu, a to od 21. 12. 2024 do 22. 12. 2024. Ze spisu dále vyplynulo, že dne 18. 2. 2024 požádal žalobce o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Rozhodnutím správního orgánu č. j. OAM- 247/BA-BA07-LE24-2024 ze dne 16. 5. 2024 byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Rozhodnutí správního orgánu žalobce napadl žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Rozsudkem ze dne 25. 7. 2024, který nabyl právní moci 29. 7. 2024, ji soud zamítl. Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě odmítl dne 20. 2. 2025 usnesením č. j. 3 Azs 171/2024-43. Řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 4 19 Az 18/2025 pravomocně ukončeno 26. 2. 2024. Dne 28. 2. 2025 žalobce podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky.

6. Ze správního spisu bylo dále zjištěno, že rozhodnutím ze dne 5. 3. 2025 č. j. OAM-243/BA- BA07-BA03-Z-2025 byl žalobce zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a to na dobu 110 dnů, tedy do dne 17. 6. 2025. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. 4. 2025 č. j. 35 A 6/2025-73 žalobu zamítl.

7. V žalobou napadeném rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025 č. j. OAM-243/BA-BA07-VL11-PZ- 2025 žalovaný předně konstatoval, že žalobce byl rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 3. 2025, které nabylo právní moci 6. 3. 2025, zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a to na dobu 110 dnů, tedy do 17. 6. 2025. Rovněž bylo vydáno rozhodnutí ve věci žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Rozhodnutím č. j. OAM-243/BA-BA07-LE24-2025 ze dne 9. 4. 2025, které nabylo právní moci 15. 4. 2025 byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany shledána nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno. Uvedené rozhodnutí žalobce napadl žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 30. 4. 2025. Zdejší soud usnesením ze dne 6. 5. 2025 č. j. 19 Az 11/2025-16 žalobu postoupil k vyřízení Krajskému soudu v Plzni. Na tomto místě soud poznamenává, že z informačního systému infoSoud zjistil, že věc je u Krajskému soudu v Plzni projednávána pod spisovou značkou 63 Az 7/2025 a jednání je nařízeno na 16. 7. 2025. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že na důvodech zajištění žalobce uvedených v rozhodnutí o jeho zajištění v zařízení pro zajištění cizinců ze dne 9. 4. 2025, které nabylo právní moci 15. 4. 2025, se nic nezměnilo a z postupu žalobce je dle žalovaného nadále zřejmé, že by jeho propuštěním ze zajištění byla ohrožena realizace rozhodnutí o žádosti žalobce ve věci mezinárodní ochrany, a to zejména následné vycestování žalobce z České republiky. Žalovaný rovněž odůvodnil závěr, že žalobce není osobou vyloučenou z aplikace § 46a odst. 1 zákona o azylu. Zvláštní opatření dle § 47 zákona o azylu uložit nelze, neboť žalobce poté, co byla jeho první žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta, ignoroval následně správní vyhoštění a nevycestoval a svou pobytovou situaci opakovaně adekvátně neřešil. Žalovaný dále uvedl, že s ohledem na skutečnost, že se blíží konec doby stanovené příslušným rozhodnutím o zajištění žalobce, nicméně ještě nedošlo k uplynutí maximální možné doby zajištění ve smyslu § 46a odst. 5 zákona o azylu, tedy 180 dnů, správní orgán posoudil, zda je nutné přikročit k prodloužení zajištění žalobce nad aktuálně stanovenou dobu. S ohledem na výše uvedené, prodloužil dobu zajištění žalobce do 3. 8. 2025, tedy na maximální zákonnou délku zajištění 180 dnů. Vycházel přitom ze skutečnosti, že průměrná délka soudního řízení o žalobě osoby umístěné v zařízení pro zajištění cizinců se pohybuje kolem cca 90 dnů, z nichž doposud v tomto konkrétním případě uplynulo 42 dnů. Z průměrné délky soudního řízení tedy zbývá ještě 48 dnů, kdy tyto ještě zároveň ještě spadají do možné maximální lhůty pro zajištění žalobce v délce 180 dnů. Společně s průměrnou celkovou 5denní lhůtou na doručení a vyznačení právní moci rozsudku v rámci soudního řízení by tak činila celková maximální lhůta pro prodloužení zajištění v současné době 48 + 5 dnů, tedy celkem 53 dnů, tj. do 3. 8. 2025.

8. Podle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, Ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 5 19 Az 18/2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.

9. Podle ust. § 47 odst. 1 zákona o azylu zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutí ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.

10. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu, ministerstvo v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění, kterou lze prodloužit, a to i opakovaně, nejdéle na 180 dnů.

11. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakého skutkového stavu žalovaný vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je právně posoudil, tedy i jaké důvody jej vedly k prodloužení doby zajištění žalobce a proč toto další zajištění bylo nezbytné. K tomu soud poznamenává, že judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že rozhodnutí o prodloužení zajištění je nutno chápat jako rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí o zajištění. Cizinec je s předchozím rozhodnutím o zajištění i s obsahem spisového materiálu detailně seznámen, proto není nezbytné okolnosti týkající se vydání rozhodnutí o zajištění při rozhodování o prodloužení délky zajištění detailně znovu popisovat; postačí stručné shrnutí dosavadního průběhu řízení a uvedení důvodů, pro které byl cizinec původně zajištěn. Za nezměněných skutkových okolností budou důvody pro trvání zajištění zpravidla shodné, jako byly důvody popsané v prvém rozhodnutí o zajištění cizince, proto na něj postačí v odůvodnění v podrobnostech odkázat (viz rozsudky NSS č. j. 1 As 90/2011-124, č. j. 2 As 115/2013-59). Uvedené lze vztáhnout i na rozhodnutí žalovaného v posuzované věci. Dle názoru soudu v souladu s ustálenou judikaturou žalovaný v napadeném rozhodnutí zdůvodnil prodloužení zajištění nezměněnými skutkovými okolnostmi od doby vydání prvního rozhodnutí o zajištění žalobce, objasnil konkrétní okolnosti věci ve vazbě na pobytovou historii žalobce, poukázal na to, že žalobce ignoroval předchozí rozhodnutí o správním vyhoštění a nevycestoval, přičemž argumentoval-li tvrzením, že zde má dceru a syna, pak u žádného z dětí nedoložil rodný list, v němž by byl uveden jako otec. Jako lichá se ukázala i jeho předchozí tvrzení ohledně pobytu. Soud zdůrazňuje, že rozhodnutí o zajištění žalobce ze dne 5. 3. 2025 č. j. OAM- 243/BA-BA07-BA03-Z-2025 v řízení o prodloužení doby zajištění přezkoumat nelze. Co se týká samotného prodloužení zajištění žalobce, správní orgán vzal v úvahu průměrnou délku soudního řízení o žalobě kolem cca 90 dnů, zohlednil maximální zákonnou délku zajištění 180 dnů. Za situace, kdy z průměrné délky soudního řízení kolem cca 90 dnů uplynulo v daném případě 42 dnů, tedy zbývá ještě 48 dnů, pak společně s průměrnou celkovou 5denní lhůtou na doručení a vyznačení právní moci rozsudku v rámci správního řízení dospěl k celkové maximální lhůtě pro prodloužení zajištění o celkem 53 dnů, tedy do 3. 8. 2025. V napadeném rozhodnutí se žalovaný v dostatečné míře vypořádal i s nemožností aplikace zvláštních opatření uvedených v § 47 zákona o azylu, a i v tomto směru konstatoval, že se v situaci žalobce nezměnilo naprosto nic, co by vedlo správní orgán ke změně jeho závěru vyjádřeného v rozhodnutí o zajištění žalobce. Žalovaný zohlednil pobytovou historii žalobce, nerespektování právních předpisů České republiky a existenci důvodné obavy, že by s žalovaným nespolupracoval v případě, že by mu bylo uloženo některé ze zvláštních opatření, a že by tak bylo ohroženo zabezpečení jeho Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 6 19 Az 18/2025 dostupnosti pro realizaci rozhodnutí o žádosti žalobce ve věci mezinárodní ochrany, a to zejména jeho následné vycestování z České republiky. Nadále zde i dle názoru soudu není žádná záruka, že by žalobce plnil všechny povinnosti spojené se zvláštním opatřením a se správními orgány spolupracoval, přestože formálně deklaruje opak. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je zcela v souladu se zákonem, je přezkoumatelné. Soud neshledal žádný z žalobcem uvedených žalobních bodů důvodným, proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 11.07.2025 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.