19 Az 18/2026

Plný text

č. j. 19 Az 18/2026 – 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce:

I. M., státní příslušnost Tuniská republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2026 č. j. OAM-65/VL-VL17-VL14-PZ- 2026, o prodloužení zajištění takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v zahlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o prodloužení doby trvání zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) a § 46a odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 2 19 Az 18/2026 předpisů do 29. 5. 2026. Žalobce konstatoval, že podle § 46a odst. 10 zákona o azylu má žalovaný povinnost po dobu platnosti rozhodnutí o zajištění a o prodloužení doby zajištění zkoumat, zda důvody zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany trvají. Namítal, že žalovaný na straně 2 rozhodnutí pouze uvedl, že se na důvodech zajištění nic nezměnilo. Z rozhodnutí není seznatelné, že ke dni rozhodnutí trvají důvody zajištění, k těmto důvodům se žalovaný vůbec nevyjadřuje. Žalobce žalovanému dále vytkl, že měl povinnost zabývat se alternativami k zajištění a přistoupit k němu teprve až poté, co by bylo prokázáno, že nelze účinně uplatnit jiná, mírnější opatření. Argumentace žalovaného, že uložení alternativy není možné v důsledku toho, že se žádost o udělení mezinárodní ochrany jeví žalovanému jako účelová, je v přímém rozporu se smyslem § 46a odst. 1 zákona o azylu. Pokud snad měl žalovaný pochybnosti o motivech jeho žádosti, nabízelo se v jeho případě zejména umístění do otevřeného pobytového střediska ve smyslu § 47 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Žalobce dále vyslovil názor, že žalovaný měl povinnost možnost aplikace alternativ k zajištění aktivně zkoumat a v tomto kontextu se například dotázat osob, jichž se má opatření týkat, na další informace potřebné pro posouzení možnosti alternativ. Pokud žalovaný nepřistoupí k provedení ani jednoho pohovoru před vydáním rozhodnutí o zajištění, je pak o to zásadnější, aby s informacemi obsaženými ve spise cizinecké policie pracoval v jejich celkovém úhrnu a v rozhodnutí reflektoval jak skutečnosti svědčící v jeho neprospěch, tak skutečnosti svědčící v jeho prospěch. To v napadeném rozhodnutí neučinil. Zdůraznil, že od počátku se správním orgánem aktivně spolupracuje.

2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož citoval. Uvedl, že se namítaných porušení při rozhodování věci se nedopustil. Z rozhodnutí je jasně seznatelné, z jakých podkladů správní orgán vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým závěrům jej tyto úvahy vedly. V daných souvislostech žalovaný odkázal rovněž na judikaturu Nejvyššího správního soudu, zejména na rozsudek ve věci sp. zn. 2 Azs 225/2025 ze 17. 12. 2025. Uzavřel, že přezkoumatelným, logickým způsobem uvedl jednotlivé skutečnosti z předchozí pobytové historie žalobce, ze kterých vycházel a které nenasvědčují tomu, že by se jednání žalobce mělo do budoucna zásadním způsobem měnit. V případě žalobce nelze přistoupit k uložení zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu. Řádně také zdůvodnil délku zajištění.

3. Ze správního spisu se podává, že rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 11. 1. 2026 č. j. KRPT-987031/ČJ-2026-070022 byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem realizace správního vyhoštění. Důvodem zajištění byla skutečnost, že dne 10. 1. 2026 hlídka Policie České republiky při kontrole motorového vozidla zjistila, že se v něm nacházel žalobce, který předložil cestovní pas s vízem vydaným v Rumunsku s platností od 7. 12. 2022 do 6. 6. 2023. Žalobce nedisponoval žádným dokladem opravňujícím k pobytu na území České republiky. Rovněž bylo zjištěno, že prochází evidencí SIS II. jako hledaná osoba z důvodu neoprávněného vstupu na území Evropské unie. Jde o osobu, které byl odepřen vstup do Schengenského prostoru – je nežádoucí nebo představuje bezpečnostní riziko. Do policejního protokolu o výslechu jako účastník řízení žalobce dne 11. 1. 2026 kromě jiného vypověděl, že v roce 2022 z Tunisu přicestoval do Turecka a následně odjel do Rumunska, kde pobýval dva roky. V lednu roku 2025 odcestoval do Francie. Potvrdil, že si Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 3 19 Az 18/2026 je vědom toho, že ve Francii má zákaz pobytu. Naposledy tam byl v měsíci dubnu. V dubnu roku 2025 se přestěhoval do Polska do města Lodž. V Polsku žije sám z našetřených peněz, nepracuje. Do České republiky přicestoval 10. 1. 2026, neboť jeho kamarád z Litvy si chce koupit v České republice garáž a požádal jej, aby jel s ním. Potvrdil, že na území EU kromě tety ve Francii, nemá žádnou osobu, pro kterou by jeho ukončení pobytu na území bylo z hlediska zásahu do soukromého nebo rodinného života nepřiměřené. V Tunisu mu nic nehrozí. Vracet se nechce kvůli dluhům a z osobního důvodu.

4. Dne 16. 1. 2026 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Dne 19. 1. 2026 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. OAM-65/VL-VL17-VL1-Z-2026, jímž rozhodl o zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a to na 110 dnů, konkrétně do 5. 5. 2026. Rozhodnutí nabylo právní moci 20. 1. 2026. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 30. 1. 2026 žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který ji rozsudkem ze dne 11. 2. 2026 č. j. 62 Az 2/2026-20 zamítl.

5. Rozhodnutím ze dne 24. 4. 2026 č. j. OAM-65/VL-VL17-LE24-2026 žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu v žádné její formě. Vnapadeném rozhodnutí žalovaný k tomu dodal, že v současné době po předání předmětného rozhodnutí žadateli, které se na základě žalobci doručené výzvy k převzetí uskuteční 30. 4. 2026, bude mít možnost podat proti vydanému rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany opravný prostředek. Správní orgán tudíž neshledal žádost žalobce důvodnou a po pravomocném ukončení řízení, respektive po pozbytí postavení žadatele o mezinárodní ochranu, bude povinen z České republiky vycestovat.

6. Podle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, Ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.

7. Podle ust. § 47 odst. 1 zákona o azylu zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutí ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.

8. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu, ministerstvo v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění, kterou lze prodloužit, a to i opakovaně, nejdéle na 180 dnů.

9. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakého skutkového stavu žalovaný vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je právně posoudil, tedy i jaké důvody jej vedly k prodloužení doby zajištění žalobce a proč toto další zajištění bylo nezbytné. K tomu soud poznamenává, že judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že rozhodnutí o prodloužení zajištění je nutno chápat jako rozhodnutí obsahově navazující na rozhodnutí o zajištění. Cizinec je s předchozím rozhodnutím o zajištění i s obsahem spisového materiálu detailně seznámen, proto není nezbytné okolnosti týkající se vydání rozhodnutí o zajištění při rozhodování o prodloužení délky zajištění detailně znovu Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 4 19 Az 18/2026 popisovat; postačí stručné shrnutí dosavadního průběhu řízení a uvedení důvodů, pro které byl cizinec původně zajištěn. Za nezměněných skutkových okolností budou důvody pro trvání zajištění zpravidla shodné, jako byly důvody popsané v prvém rozhodnutí o zajištění cizince, proto na něj postačí v odůvodnění v podrobnostech odkázat (viz rozsudky NSS č. j. 1 As 90/2011-124, č. j. 2 As 115/2013-59).

10. Uvedené lze vztáhnout i na rozhodnutí žalovaného v posuzované věci. Dle názoru soudu v souladu s ustálenou judikaturou žalovaný v napadeném rozhodnutí zdůvodnil prodloužení zajištění nezměněnými skutkovými okolnostmi od vydání prvního rozhodnutí o zajištění žalobce s výjimkou skutečnosti, že v mezidobí vydal rozhodnutí ze dne 24. 4. 2026 č. j. OAM-65/VL-VL 17-LE24-2026, jímž žalobci neudělil mezinárodní ochranu. Na základě výzvy k převzetí uvedeného rozhodnutí by k doručení rozhodnutí žalobci mělo dojít 30. 4. 2026, přičemž následně žalobce bude mít možnost podat proti vydanému rozhodnutí opravný prostředek. Lhůta pro podání žaloby tak bude končit dnem 15. 5. 2026. Žalovaný v napadeném rozhodnutí objasnil konkrétní okolnosti ve vazbě na pobytovou historii žalobce, poukázal na to, že na území České republiky pobýval nelegálně bez jakéhokoliv povolení k pobytu, z jednání cizince je zřejmé, že existuje nebezpečí, že bude dále setrvávat na území členských států EU. Je reálná obava, že nebude respektovat ani případné další rozhodnutí, když nerespektoval ani předešlé, které mu bylo vydané ve Francii. Z území členských států nevycestoval ve stanovené lhůtě k dobrovolnému opuštění území členských států a nadále zde setrval. Stále prochází evidencí SIS II., žádající země Francie, vyhlášeno 11. 12. 2024, jedná se o osobu, které byl odepřen vstup do Schengenského prostoru – je nežádoucí nebo představuje bezpečnostní riziko. Nemá žádnou kontaktní adresu na území České republiky. Z jednání žalobce je zřejmé, že motivem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je snaha vyhnout se správnímu vyhoštění z České republiky, potažmo Evropské unie. O udělení mezinárodní ochrany požádal až několik dnů po zadržení Policií České republiky, zajištění za účelem realizace vyhoštění a umístění do zařízení pro zajištění cizinců.

11. Soud souhlasí se žalovaným, že žalobce jasně vyjádřil svůj nulový respekt k dodržování právních předpisů České republiky a sdílí jeho názor, že nelze oprávněně očekávat, že by se žalobce v případě umístění do otevřeného pobytového střediska na jeho jednání cokoliv změnilo a byl by správnímu orgánu k dispozici, nadto za situace, kdy jeho žádosti ve věci mezinárodní ochrany nebylo vyhověno, a že po případném zamítnutí žaloby z České republiky dobrovolně vycestuje, aniž by nadále zůstal zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. V napadeném rozhodnutí se žalovaný v dostatečné míře vypořádal s nemožností aplikace zvláštních opatření uvedených v § 47 zákona o azylu a soud uzavírá, že i dle jeho názoru nadále zde není žádná záruka, že by žalobce plnil všechny povinnosti spojené se zvláštním opatřením a se správními orgány spolupracoval, přestože formálně deklaruje opak.

12. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakého skutkového stavu žalovaný vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je právně posoudil, tedy i jaké důvody jej vedly k prodloužení doby zajištění žalobce a proč toto další zajištění je nezbytné. Co se týká samotného prodloužení zajištění žalobce dle § 46a odst. 5 zákona o azylu, vzal v této souvislosti v úvahu zejména skutečnost, že již vydal rozhodnutí ve věci žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany rozhodnutím č. j. OAM-65/VL-VL17-LE24-2026 ze dne 24. 4. 2026, které zatím není v právní moci, přičemž k převzetí rozhodnutí byl žalobce předvolán Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 5 19 Az 18/2026 na 30. 4. 2026 a žalobce má možnost podat proti němu žalobu. Lhůta pro podání žaloby tak skončí 15. 5. 2026. Na následné zjištení, zda žalobce žalobu podal či nikoliv, je pak ze zákona dalších 10 pracovních dnů, což je do dne 29. 5. 2026 včetně. Správní orgán proto dobu trvání zajištění prodloužil do 29. 5. 2026, tedy o 24 dnů, počítáno od 5. 5. 2026 a dle názoru soudu nevybočil z mezí správního uvážení, napadené rozhodnutí je i v této části dostatečně a přezkoumatelně odůvodněné.

13. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je zcela v souladu se zákonem, je přezkoumatelné. Soud neshledal žádný z žalobcem uvedených žalobních bodů důvodným, proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 29. května 2026 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.