19 Az 19/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: V. P. státní příslušnost Moldavská republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2026 č. j. OAM-392/BA-BA01-VL14- PŘZ-2026, ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o propuštění ze zajištění a o znovu posouzení podmínek zajištění ve smyslu § 46a odst. 10 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) tak, že žalobce je ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Doba trvání zajištění je podle § 46a odst. 5 zákona o azylu stanovena do 22. 7. 2026. Žalobce namítal, že opakovaně prohlašuje, že rozhodně nemá v plánu jakkoliv ztěžovat postup žalovaného, neboť má sám zájem na rychlém a bezproblémovém vyřízení žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Ujišťuje proto i soud, že bude pečlivě dodržovat zvláštní opatření dle zákona o azylu, budou-li mu uložena. Poznamenal, že vzhledem k okolnostem jeho případu je osobou, která nepředstavuje hrozbu pro společnost či veřejný pořádek. Míra nebezpečí, že bude mařit a ztěžovat správní řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany, je neúměrně nízká tomu, jakým způsobem je zajištěním zasahováno do jeho základních práv a jaká újma je mu tímto způsobována. Rozhodnutí je v rozporu s principem proporcionality. Nebyly splněny kumulativně všechny podmínky uvedené v § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Žádost o udělení mezinárodní ochrany nepodal účelově. Do země původu se nemůže vrátit, a to proto, že před odjezdem se v Moldavsku účastnil demonstrací proti nově zvolené prezidentce. Je přesvědčen, že kvůli politickému názoru „jej ve vlasti hledají“. Hrozilo by mu tam ponižující zacházení nebo trestání ze strany státních orgánů. Délka zajištění do 22. 7. 2026 má zásadně negativní dopad na jeho psychické zdraví. Psychické potíže souvisejí vedle zajištění i s tragickou smrtí jeho partnerky, která byla těhotná. Mívá depresivní epizody, trpí úzkostmi, poruchami spánku, celkovým pocitem bezvýchodnosti a má i suicidální myšlenky, takže vyžaduje odbornou psychologickou či psychiatrickou péči. Zajištění do 22. 7. 2026 spolu s omezeným přístupem k adekvátní zdravotní péči tak může mít na jeho psychický i fyzický stav nezvratné důsledky. Vyslovil názor, že je proto možné jej považovat za zranitelnou osobu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu. Žalobce uvedl, že se i nadále bude chovat v souladu s právním řádem České republiky a nebude žádným způsobem narušovat či mařit průběh řízení ve věci mezinárodní ochrany. Na území České republiky nehodlá páchat trestnou ani jinou protiprávní činnost.

2. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a vyslovil názor, že z rozhodnutí a celého spisového materiálu je zřejmé, že posoudil individuální situaci žalobce na základě všech relevantních informací vyplývajících ze správního spisu a v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Mírnější opatření nelze aplikovat, protože opět zde není předpoklad, že by žalobce dodržoval zvláštní opatření a existuje důvodná obava, že se bude vyhýbat součinnosti v řízení o správním vyhoštění.

3. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O žalobě soud rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s ustanovením § 46a odst. 8 zákona o azylu, neboť žalobce nařízení jednání nenavrhl.

4. Ze správního spisu bylo zjištěno, že rozhodnutím ze dne 6. 2. 2026 č. j. KRPP-19439-/ČJ- 2026-030022-SV bylo žalobci uloženo správní vyhoštění z členských států EU na dobu 18 měsíců dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců, neboť na území České republiky pobýval bez platného povolení k pobytu. Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 1. 4. 2026 č. j. KRPA-109356-8/ČJ-2026- 000022-ZZC byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem správního vyhoštění. Důvodem zajištění žalobce byla skutečnost, že 31. 3. 2026 byla kontrolována na označené adrese jeho totožnost. Následnou lustrací bylo zjištěno, že je veden v evidenci nežádoucích osob. Žalobce následně podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný žádosti 23. 9. 2025 nevyhověl. Žalobce rozhodnutí napadl žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě. Zdejší soud usnesením č. j. 19 Az 41/2025-50 ze dne 27. 2. 2026 řízení podle § 33 písm. b) zákona o azylu zastavil, neboť nebylo možno zjistit místo pobytu žalobce. K tomu soud poznamenává, že žalobce po přemístění ze zařízení pro zajištění cizinců do pobytového střediska Havířov uvedené středisko dne 14. 2. 2026 svévolně opustil. Následně pak byl v Praze 3. 4. 2026 kontrolován hlídkou policie a téhož dne s ním byl sepsán protokol o podání vysvětlení. Žalobce kromě jiného uvedl, že si je plně vědom skutečnosti, že na území pobývá neoprávněně bez platného povolení k pobytu a platného cestovního dokladu. Tvrdil, že cestovní pas ztratil. Bydlí u kamaráda Ukrajince, adresu nezná. V České republice nic nevlastní. Pracuje brigádně. Peníze na vycestování ani složení finanční kauce nemá. Je svobodný, bezdětný. Nemá žádné zdravotní potíže. Otec nežije, matka pobývá v Rusku, na území České republiky ani EU nemá žádné příbuzné, ani žádnou osobu, vůči které by bylo ukončení jeho pobytu zásahem do soukromého a rodinného života, ani osobu, vůči níž by měl vyživovací povinnost. S občanem EU ani nesdílí společnou domácnost. V Moldavsku mu nic nehrozí, je to pro něho bezpečná země. Překážkou vycestování z České republiky je to, že v Moldavsku neměl práci, byl by tam na ulici. Tvrdil, že vycestuje dobrovolně.

5. Dne 4. 4. 2026 žalobce podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž neuvedl žádné důvody. Rozhodnutím ze dne 7. 4. 2026 č. j. OAM-392/BA-BA01-BA0-Z- 2026, které nabylo právní moci 9. 4. 2026 byl žalobce zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu ve znění pozdějších předpisů v zařízení pro zajištění cizinců. Podle § 46a odst. 5 zákona o azylu byla doba trvání zajištění stanovena do 22. 7. 2026.

6. Ze správního spisu bylo dále zjištěno, že dne 6. 5. 2026 podal žalobce žádost o propuštění ze zajištění a návrh na vydání zvláštního opatření podle § 47 odst. 1, odst. 2 zákona o azylu. V žádosti tvrdil, že má zájem pobývat v pobytovém středisku, což skýtá i záruku, že mu bude doručována pošta, nebude se vyhýbat správním úkonům a bude plně spolupracovat se správními orgány. Nemá zájem zneužívat volného režimu a nemá zájem pobývat na území České republiky ilegálně. V České republice si našel přítelkyni, ta ale tragicky zemřela, což „mělo v oblasti psychiky na něho tragický dopad“. Návrat do vlasti proto neřešil. Je připraven poskytovat správnímu orgánu plnou součinnost v řízení o udělení mezinárodní ochrany a po případném přemístění do pobytového střediska se bude chovat zcela v souladu s právním řádem České republiky.

7. O uvedené žádosti žalobce rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím.

8. Podle ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, Ministerstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.

9. Podle ust. § 46a odst. 10 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, ministerstvo po dobu platnosti rozhodnutí o zajištění a o prodloužení doby trvání zajištění zkoumá, zda důvody zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany trvají. Ministerstvo při předání rozhodnutí o zajištění a o prodloužení doby trvání zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany poučí o jeho právu požádat o propuštění. Žádost o propuštění je žadatel o udělení mezinárodní ochrany oprávněn podat nejdříve po uplynutí 15 dnů ode dne nabytí právní moci posledního rozhodnutí ministerstva nebo soudu k zajištění, podle toho, které rozhodnutí nabylo právní moci později; to platí i pro podání opakované žádosti o propuštění.

10. Podle ust. § 47 odst. 1 zákona o azylu zvláštním opatřením se rozumí rozhodnutí ministerstva uložená povinnost žadatele o udělení mezinárodní ochrany a) zdržovat se v pobytovém středisku určeném ministerstvem nebo b) osobně se hlásit ministerstvu v době ministerstvem stanovené.

11. Z výše citovaného ust. § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu vyplývá, že pro zajištění podle uvedeného ustanovení je nutné kumulativní splnění následujících podmínek: 1) nemožnost účinného uplatnění zvláštních opatření, 2) podání žádosti o mezinárodní ochranu v zařízení pro zajištění cizinců a 3) účelovost žádosti. Všechny tyto podmínky byly v posuzované věci splněny. Ze soudní judikatury plyne, že pojem „účinné uplatnění“ zvláštních opatření je nutno chápat jako stav, kdy je zvláštní opatření schopno plnit svůj účel. Tento účel vymezil zákonodárce v ust. § 47 odst. 2 zákona o azylu, v němž je uvedeno, že ministerstvo může rozhodnout o uložení zvláštního opatření žadateli o udělení mezinárodní ochrany, jestliže nastanou důvody podle § 46a odst. 1 nebo § 73 odst. 3, ale je důvodné se domnívat, že uložení zvláštního opatření je dostatečné k zabezpečení účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v řízení ve věci mezinárodní ochrany. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že účelem zvláštních opatření je zajistit zdárný průběh řízení tím, že se zabezpečí účast žadatele. Soud zastává názor, že žalovaný se v žalobou napadeném rozhodnutí v dostatečné míře vypořádal s posouzením otázky trvání důvodů pro zajištění žalobce a s nemožností aplikace zvláštních opatření uvedených v § 47 zákona o azylu.

12. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí ze dne 11. 5. 2026 č. j. OAM-392/BA-BA01- VL14- PŘZ-2026, jímž nevyhověl žádosti žalobce o propuštění ze zajištění, předně konstatoval, že rozhodnutí ze dne 7. 4. 2026 č. j. OAM-392/BA-BA01-BA0-Z-2026 o zajištění žalobce, a to na dobu 110 dnů, tj. do 22. 7. 2026, nabylo právní moci 9. 4. 2026 a proti tomuto rozhodnutí žalobce nepodal žádný opravný prostředek. Žalovaný dále uvedl, že žalobcova tvrzení nelze podřadit důvodům, které by umožňovaly jeho propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců a vedení dalšího řízení ve věci mezinárodní ochrany za umožnění mu volného pohybu na území České republiky. Odkazem na rozhodnutí o zajištění akcentoval především pobytovou historii žalobce, nerespektování právních předpisů České republiky, nerespektování správního vyhoštění, nerespektování povinnosti vycestovat z České republiky, respektive učinit veškeré potřebné kroky k tomu po pravomocně ukončeném předchozím řízení o udělení mezinárodní ochrany, akcentoval jeho opakovaný nelegální pobyt na území České republiky bez jakéhokoliv povolení k pobytu, vykonávání nelegálních pracovních aktivit. Hodnotil také to, že během předchozího řízení ve věci mezinárodní ochrany vedeném pod č. j. OAM-802/BA-BA01-2025 po přemístění ze zařízení pro zajištění cizinců do Pobytového střediska Havířov, toto středisko dne 14. 2. 2026 svévolně opustil, pročež soudní řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany bylo soudem pravomocně dne 2. 3. 2026 zastaveno. Následně pak byl v Praze 3. 4. 2026 kontrolován. Žalobce tedy nejen, že z území České republiky nevycestoval, ale nadto se ještě prokazoval neplatným průkazem žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný proto neuvěřil právě s ohledem na tuto předchozí zkušenost s žalobcem, jeho slovům, že se po svém případném přemístění do pobytového střediska bude chovat zcela v souladu s právním řádem České republiky a bude správním orgánům zcela k dispozici.

13. Uvedené důvody trvání zajištění považuje krajský soud za zcela přezkoumatelné, odpovídající obsahu správního spisu, v podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť se zcela ztotožňuje se závěry žalovaného.

14. Krajský soud tedy přisvědčuje žalovanému v jeho závěru, že trvají důvody, pro které je žalobce zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců a nenastal ani žádný z důvodů dle § 46a odst. 13 zákona o azylu, pro který by zajištění v zařízení pro zajištění cizinců muselo být ukončeno. Žalobce ničím nedoložil svá tvrzení o údajných psychických problémech a zhoršení zdravotního stavu v důsledku toho, že je zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců. Pro hodnocení otázky možného uložení některého ze zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu je podstatné a pro věc rozhodující, že s ohledem na dosavadní protiprávní jednání žalobce, které je popsáno výše a detailně pak v napadeném rozhodnutí, na které soud v podrobnostech odkazuje, protože tam uvedená skutková zjištění korespondují s obsahem správního spisu a jsou správná, je umožnění uložení některého ze zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu neakceptovatelné. Soud zastává názor, že stále existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany podal žalobce pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění nebo je pozdržet a stále existuje obava, že se bude vyhýbat kontaktu s orgány veřejné moci a nebude respektovat své právní povinnosti, ačkoliv formálně deklaruje něco jiného.

15. Nedůvodnou soud shledává i žalobní námitku ohledně doby trvání zajištění. K ní se žalovaný vyjádřil na straně 3 - 4 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný uvedl, že stanovená délka zajištění je zcela v souladu se zákonem č. 325/1999 Sb., o azylu, je i náležitě zdůvodněna v rozhodnutí č. j. OAM-392/BA-BA01-BA03-Z-2026 ze dne 7. 4. 2026, přičemž tyto závěry zopakoval a poznamenal, že při dodatečném zjištění skutečností, majících vliv na průběh řízení ve věci mezinárodní ochrany, přistoupí správní orgán následně případně k rozhodnutí o dalším prodloužení stanovené doby zajištění, samozřejmě maximálně na zákonem stanovenou lhůtu 180 dnů. V případě vyvstanutí skutečností ve smyslu § 46a odst. 13 zákona o azylu bude naopak zajištění bez zbytečného odkladu ukončeno.

16. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je zcela v souladu se zákonem, je přezkoumatelné, soud neshledal žádný z žalobcem uvedený žalobních bodů důvodným, proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 4. června 2026 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.