19 Az 20/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci ve věci žalobce: N. M. státní příslušnost Moldavská republika t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, 739 51 Vyšní Lhoty 234 zastoupen Mgr. Ing. Tomášem Tillmannem, advokátem sídlem 703 00 Ostrava, Vrázova 1324/40 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2026 č. j. OAM-409/BA-B01-ZA03-ZZC- 2026, ve věci mezinárodní ochrany takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu).

2. Žalobce namítal, že žalovaný se jeho případem zabýval povrchně, a to navzdory tomu, že při pohovoru uvedl konkrétní skutečnosti, které mu brání v návratu do vlasti. Při pohovoru sdělil správnímu orgánu, že má potíže s věřitelem, který je v Moldavsku velmi vlivnou osobou. Jeho bratři pracují jeden jako policista a druhý jako prokurátor. Kvůli tomu, že se nešťastnou náhodou zapletl s tímto člověkem, přišel o dům a vlastně celou rodinu. V Moldavsku se nemá již kam vrátit. Nadto mu tam zřejmě nemůže být poskytnuta ochrana ze strany státních orgánů, a to jednak kvůli kontaktům, které jeho věřitel má a také kvůli tomu, že jej hledají odvodové orgány, které by jej poslaly do války na Ukrajinu. Problémy s věřitelem by tak zcela jistě zůstaly neřešeny. Proto závěr žalovaného o tom, že nemůže mít žádný strach z pronásledování ze strany státu či soukromých osob není správný. Žalovaný jeho azylový příběh nezohlednil komplexně, ale pouze částečně. Vůbec se nezabýval korupcí, která je u státních orgánů Moldavska notoricky známá a dopady této skutečnosti na možnost poskytnutí ochrany před věřitelem, který má u těchto orgánů kontakty. Naopak mu hrozí nebezpečí pronásledování, a to ze strany soukromých osob, přičemž ochrany ze strany Moldavska se jistě dovolat nemůže právě kvůli tomu, že jej hledají odvodové orgány.

3. Žalobce žalovanému vytkl, že vůbec nezohlednil to, že v případě návratu do vlasti bude nucen nastoupit do armády. Jeho problémy s věřitelem, tak v podstatě nikdo již řešit nebude, protože bude vyslán do války na Ukrajině, a to navzdory nesouhlasu a výhradě svědomí. Z války má strach, nechce se válečného konfliktu účastnit. Základní vojenskou službu sice má za sebou, ale je to již mnoho let zpátky. Žalovaný tak nepostupoval v souladu s § 29 písm. e) zákona o azylu, který mu ukládá při posuzování důvodů pronásledování podle § 12 písm. b) přihlížet u důvodu zastávání určitých politických názorů, zejména k zastávání názorů, myšlenek nebo přesvědčení o možných původcích pronásledování nebo o jejich politikách anebo postupech, bez ohledu na to, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany podle těchto názorů, myšlenek nebo přesvědčení jednal. Uvedená vada je o to palčivější, když sám žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že při odvodech je přítomna diskriminace.

4. Žalobce rovněž namítal, že žalovaný porušil povinnosti podle § 23c písm. c) zákona o azylu. Bylo povinností žalovaného obstarat si zprávy v odpovídající kvalitě, kterou požaduje zákon o azylu. V jeho případě tak žalovaný neučinil. To, že žalovaný nemá zprávy o tom, že by se Moldavsko jakkoliv zapojovalo do válečného konfliktu na Ukrajině, ještě neznamená, že se to neděje. Podle ustálené judikatury je žalovaný povinen, pokud žadatel o mezinárodní ochranu přednese konkrétní skutečnosti, které mají relevanci pro posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu, tyto skutečnosti vypořádat v následném rozhodnutí. Na jeho tvrzení měl žalovaný zareagovat tak, že si zprávy obstará, nikoliv, že pouze poukáže na již sesbírané podklady, které jsou nadto staršího data. Toto pochybení je o to větší, když jsou na internetu volně dohledatelné zprávy o tom, že Moldavsko je zapojeno do programu, ve kterém poskytuje Ukrajině i vojenskou pomoc.

5. Žalobce žalovanému také vytkl, že zcela pomíjí i jeho zdravotní potíže. Má problémy se srdcem, v České republice se léčí a pokud by se musel vrátit do Moldavska, neměl by k takové lékařské péči přístup, protože by na ni neměl peníze. Jeho zdravotní stav by se tak jistě zhoršil. Žalovaný se měl jeho zdravotním stavem blíže zabývat zejména pro účely posouzení, zda není zranitelnou osobou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu.

6. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož obsáhle citoval, stejně tak na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu.

7. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 65a násl zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), v mezích žalobních bodů. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Soud přitom postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se na výzvu soudu dle citovaného zákonného ustanovení ve stanovené lhůtě nevyjádřil a nesouhlas s takovým projednáním věci soudu nesdělil.

8. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 7. 4. 2026 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Dne 14. 4. 2026 poskytl údaje k podané žádosti a 16. 4. 2026 s ním byl proveden pohovor za přítomnosti tlumočníka ruského jazyka. Žalobce sdělil, že nebyl členem politické strany ani jinak politicky aktivní. Je rozvedený, jeho dvě nezletilé děti žijí s matkou v Rusku. Z Moldavska odcestoval v červenci 2025 mikrobusem do Německa, kde pobyl jeden měsíc. V srpnu přijel autobusem do České republiky za bratrem. Mezi lety 2014 a 2015 měl ruské pracovní vízum. Při odjezdu z vlasti neměl potíže. Ve vlasti neměl problémy se státními ani bezpečnostními složkami, nebyl tam trestně stíhán, ani neměl potíže kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. V Moldavsku již nikoho nemá. Matka i bývalá manželka žijí v Rusku. Z vlasti vycestoval proto, že měl dluhy a nedokázal je splácet. Odjel do zahraničí, aby si vydělal peníze. Něco si vydělal, ale stejně přišel o dům. Ke zdravotnímu stavu uvedl, že má problémy se srdcem. V zařízení pro zajištění cizinců to nikomu neřekl, proto žádné léky neužívá. Doma užíval léky na vysoký tlak. Do Moldavska se nemůže vrátit, neboť si vzal půjčku 10 000 EUR od soukromé osoby a koupil si dům. Z půjčky splatil pouze 6 000 EUR. Osoba, od které si peníze půjčil, má dva bratry. Jeden je prokurátor a druhý policista. Poté, co věřiteli neuhradil několik splátek, dostavil se za jeho bývalou manželkou věřitel a předal jí nějaké dokumenty od notáře. Tyto dokumenty bývalá manželka podepsala. Byla spoluvlastnicí nemovitosti. Asi po deseti dnech jí bylo oznámeno, aby se vystěhovala. Proto byla nucena odjet k sestře do Ruska. Základní vojenský výcvik absolvoval v Kišiněvě mezi lety 2010 a 2011, když mu bylo 18 let. Vykonával nejnižší funkci jako řadový voják. Před asi dvěma nebo třemi měsíci začala prezidentka Moldavska připravovat vojenské jednotky na pomoc Ukrajině. Je to veřejná informace, mělo to být na základě kontraktu. Mnoho lidí tam odjelo. V jeho vesnici vojáci zjišťovali, kdo má vojenský výcvik. Potvrdil, že si je vědom skutečnosti, že na území České republiky se nacházel nelegálně. Chtěl si jen vydělat nějaké peníze a poté odcestovat domů. V České republice chtěl zůstat jen do konce roku 2025, ale nevydělal si dost peněz, proto se rozhodl zůstat. V podrobnostech soud odkazuje na zjištění z výpovědi žalobce před správním orgánem, jak jsou tato uvedena v napadeném rozhodnutí, neboť korespondují s obsahem správního spisu a jsou správná.

9. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzenými důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany jsou potíže s věřitelem, socioekonomické problémy, obava z odvodu do armády a následné zaslání do bojů na Ukrajině.

10. Ve správním spise jsou založeny informace o zemi původu ohledně politické bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Moldavsku. Žalovaný vycházel z Informace OAMP: Moldavsko – Základní přehled o zemi ze dne 7. 5. 2026, Informace OAMP Moldavsko – Situace moldavských občanů vracejících se do země po dlouhodobém pobytu v zahraničí ze dne 16. 1. 2026, Informace Mezinárodní organizace pro migraci: Přehled údajů o zemi za rok 2024 ze dne 6. 8. 2025 a Informace MZV ČR Moldavsko - Postavení dlužníka, respektive možnost oddlužení fyzických osob, ze dne 20. 5. 2025. Podkladem rozhodnutí žalovaného bylo rovněž rozhodnutí o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců ze dne 9. 4. 2026 č. j. OAM-409/BA-BA01-BA06 -Z-2026.

11. V souladu s ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu byla dne 22. 4. 2026 žalobci dána možnost se v rámci seznámení s podklady rozhodnutí výše uvedenými seznámit, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich získání. Žalobce této možnosti využil, s podklady se však nechtěl seznámit, ani se k nim vyjádřit. Nenavrhl žádné další podklady pro rozhodnutí, pouze sdělil, že důvody, pro které žádá o udělení mezinárodní ochrany, jsou pro něho velmi vážné. Do jeho věci jsou zapleteni kriminálníci, policisté, soudy, advokáti a další, kteří mu neoprávněně zabavili majetek a nechali jeho rodinu bez střechy nad hlavou. V případě návratu mu hrozí fyzická likvidace nebo mu zabaví majetek, což nehodlá udělat. O těchto skutečnostech již hovořil.

12. Krajský soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace soud považuje za zcela dostatečné a pro posuzovanou věc relevantní. Z rozhodnutí žalovaného je patrné, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Z obsahu správního spisu a napadeného rozhodnutí rovněž nelze dovodit, že by žalovaný nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Soud dále konstatuje, že jakkoli je smyslem práva azylu poskytnout žadateli ochranu, nejde o ochranu před jakýmkoli negativním jevem v zemi původu; azyl jako právní institut je společně s doplňkovou ochranou jednou z forem mezinárodní ochrany, avšak není univerzálním nástrojem pro poskytování ochrany před bezprávním postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel. Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu porušení lidských práv a svobod, která jsou jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním kontextu uznávána. Institut azylu je aplikovatelný v omezeném rozsahu, a to pouze pro pronásledování ze zákonem uznaných důvodů, kdy je tímto institutem chráněna toliko nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní spojené, třebaže i další případy vážného porušování ostatních lidských práv se mohou jevit jako natolik závažné, že by na ně taktéž bylo možno nahlížet jako na pronásledování (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 125/2005-46).

13. Podle ust. § 12 písm. b) zákona o azylu, azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má.

14. Původcem pronásledování nebo vážné újmy ve smyslu § 2 odst. 6 zákona o azylu se rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území, nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.

15. Za správné, zákonné, zjištěným informacím odpovídající a taktéž náležitě odůvodněné považuje soud závěry žalovaného o nenaplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Soud poznamenává, že žalobce v žalobě tvrdil, že jím tvrzené důvody odůvodňují udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzenými důvody žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je obava z věřitele z důvodu nesplácení dluhu, kvůli čemuž v době jeho nepřítomnosti v zemi původu přišel o dům a do této záležitosti jsou zapleteni policisté, soudy, advokáti a další. Soud se shoduje se správním orgánem v tom, že žalobce nemá problémy se státními orgány jako takovými, nýbrž s věřitelem jako soukromou osobou, které dluží peníze. Žalobce za řízení před správním orgánem tvrdil, že neví, za jakých okolností mu byl dům zcizen, neboť se ve vlasti nenacházel. Sdělila mu to pouze jeho bývalá manželka, se kterou není nyní v kontaktu. Shodně se žalovaným i dle názoru soudu nelze dospět k závěru, že by žalobce sám měl mít se státními činiteli jakékoli potíže a že by žalobci po návratu do vlasti mělo hrozit nebezpečí pronásledování, neboť sám uvedl, že s policií ani státními orgány žádné potíže před odjezdem z vlasti neměl a ani netvrdil, že by mu tam kdokoli vyhrožoval. Na tomto místě soud poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 3 Azs 22/2004), z níž plyne, že vyhrožování ze strany soukromé osoby, pokud není podporováno státem, nelze charakterizovat jako azylově relevantní pronásledování. Bylo-li by žalobci po návratu do vlasti vyhrožováno, může využít ochrany moldavských bezpečnostních složek, s nimiž ve vlasti před svým odchodem žádné potíže neměl. Tvrdil-li, že jeden ze sourozenců jeho věřitele je policista a druhý prokurátor a že do jeho věci jsou zapleteni kriminálníci, policisté, soudy, advokáti a další, pak se jedná o obecná, ničím nepodložená tvrzení. Žalobce neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno se domnívat, že by mu pomoc bezpečnostních složek nebyla dostupná nebo by mu nebyla poskytnuta. V daném kontextu lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Azs 151/2015-36 ze dne 30. 9. 2015, podle něhož u soukromých osob jako původců pronásledování musí přistoupit k samotnému pronásledování také záměrná nečinnost státních orgánů či jejich neschopnost poskytovat ochranu před původci pronásledování. V rozsudku č. j. 7 Azs 65/2007-47 Nejvyšší správní soud uvedl, že tvrzené obavy z vyhrožování ze strany soukromých osob, třeba i odůvodněné, by se mohly stát důvodem pro udělení azylu pouze tehdy, pokud by státní orgány země původu takové ohrožení podporovaly, organizovaly, záměrně, trpěly apod. Případná nižší efektivita takové ochrany v konkrétních podmínkách v dané zemi však ještě nečiní z takového ohrožení pronásledování, a tedy ani azylový důvod, konec citace. Obecná nedůvěra žadatele ve státní orgány není důvodem, aby jejich ochranu vůbec nevyhledal, ledaže zprávy o zemi původu tuto nedůvěru potvrzují (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 66/2008-70). Nic takového ovšem ze správního spisu neplyne.

16. Tvrzené obavy žalobce z pronásledování soud neshledává opodstatněnými ani z hlediska podmínek pro udělení mezinárodní ochrany podle § 14a zákona o azylu, tedy doplňkové ochrany. Ta se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky (§ 14a odst. 2 zákona o azylu). Při hodnocení této otázky je nutno hodnotit stav současný, respektive stav k návratu žalobce do země původu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 80/2007-87, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil, že pro zjištění okolností rozhodných pro udělení doplňkové ochrany je tedy určující doba případného návratu žadatele o azyl do jeho vlasti. Soud má za to, že správní orgán posoudil individuálně situaci žalobce na základě jeho tvrzení a tyto konfrontoval s informacemi získanými z různých zdrojů, které jsou součástí správního spisu a soud se s jeho závěry, na které v podrobnostech odkazuje, ztotožňuje. Shodně s žalovaným ani soud neshledal, že by žalobci měla hrozit vážná újma. Žalobce netvrdil, že by mu v souvislosti s jeho dluhem bylo vyhrožováno nebo jakkoliv fyzicky ublíženo. Z tvrzení žalobce nelze dospět k závěru, že by mu ze strany věřitele mělo hrozit jakékoli nebezpečí. Dluhy žalobce nejsou azylově relevantním důvodem ani pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1, odst. 2 zákona o azylu. Podle setrvalé a rozsáhlé judikatury Nejvyššího správního soudu nejsou ekonomické důvody a s tím související těžké životní podmínky, včetně nižší úrovně zdravotní péče, relevantní pro udělení mezinárodní ochrany. Tuto irelevantnost vyjádřil Nejvyšší správní soud např. v rozhodnutích č. j. 4 Azs 23/2003-65, č. j. 3 Azs 20/2023-43. Důvodem z povahy věci nemůže být ani absence dostatečného zázemí či další podobné důvody (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Azs 186/2022-48, č. j. 5 Azs 200/2021-62, usnesení č. j. 7 Azs 207/2023-25, č. j. 4 Azs 91/2023- 49.

17. Co se týká obav žalobce z nástupu do armády a následného odvodu na Ukrajinu, považuje soud tyto obavy shodně s žalovaným za nereálné. Ani podklady ve spise, ani z všeobecně známých informací neplyne, že by se Moldavská republika zapojovala do vojenského konfliktu na Ukrajině, nebo by shromažďovala vojska na svém území. I při posuzování udělení doplňkové ochrany vycházel žalovaný z dostatečně zjištěného skutkového stavu a přihlédl k veškerým tvrzením žalobce, které uvedl během pohovoru. Tyto skutečnosti řádným způsobem posoudil, přičemž ve shodě s žalovaným také soud dospěl k závěru, že žalobci nelze z jím uvedených důvodů udělit mezinárodní ochranu ani ve formě doplňkové ochrany.

18. Soud uzavírá, že neshledal vady správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí. Žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav věci, proto ani soud další dokazování neprováděl. Rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 30. července 2026 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.