19 Az 35/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: M.A. A. F. státní příslušnost Jordánské hášimovské království proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2025 č. j. OAM-553/VL-VL12-K11-2025, o udělení mezinárodní ochrany takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou v zákonné se žalobce domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce namítal, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný cituje jednotlivá ustanovení zákona o azylu a činí závěr, že nesplňuje podmínky pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany, aniž by uvedl, na jakém konkrétním zjištění svůj závěr zakládá. Pouze rekapituluje skutková zjištění vyplývající z pohovoru doplněná o obecné právní teorie týkající se udělování mezinárodní ochrany. Rozhodnutí neobsahuje žádné podrobnější odůvodnění závěru žalovaného. Tímto postupem žalovaný porušil § 68 odst. 3 správního řádu. Namítal také, že pohovor s ním byl veden v nehostinné atmosféře, byl pod tlakem správního úředníka a nebyl schopen sdělit veškeré relevantní důvody. Za stěžejní považoval absenci zázemí ve vlasti a problémy otce se státními úřady v zemi původu, pro které se do země původu nemůže vrátit. Podrobně vylíčil rodinné vazby na území České republiky, kde žije již mnoho let s otcem a jeho manželkou, s nimiž má velmi vřelý vztah a sdílí s nimi společnou domácnost na označené adrese. Podrobně popsal stabilní rodinný život na území České republiky, vazby v České republice. Zmínil tu skutečnost, že musí ukončit postgraduální studium, aby mohl nalézt uplatnění a vymanil se z ekonomické závislosti na otci. Současně zdůraznil, že rodinné vazby jsou pro něho velmi důležité a dodal, že hodlá vést na území České republiky spořádaný život. Ve vlasti nemá žádné rodinné zázemí, byl by tam vystaven nelidským životním podmínkám bez obydlí a zdroje obživy. Žalovanému vytkl, že tyto skutečnosti bagatelizuje, a nevzal je v úvahu především při hodnocení udělení humanitárního azylu. Správní orgán se pouze omezil na obecné hodnocení, že v jeho případě neshledal důvody zvlášť hodné zřetele, čímž opětovně postupoval v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu. Namítal, že správní orgán nepřihlédl pečlivě ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uváděl jako účastník řízení. Se závěrem správního orgánu, že nebyl a ani nemůže být ve vlasti pronásledován a nehrozí mu tam ani žádná újma a hrozba nelidského či ponižujícího zacházení a že nesplňuje podmínky pro udělení azylu či doplňkové ochrany, považuje za absurdní. Pokud v této souvislosti uvedl, že v zemi původu neměl potíže se státními orgány ani bezpečnostními složkami a nebyl trestně stíhán, nehrozí mu trest smrti a neměl problémy kvůli rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení, pak to bylo právě v reakci na ryze obecné a sugestivní otázky správního orgánu. Nebyl schopen vyhodnotit charakter osobních důvodů k odchodu z vlasti a nemožnosti se tam vrátit. Proto tyto důvody při pohovoru nesdělil. Hovořil o nich separátně pouze pro dokreslení celé jeho osobní situace, aniž by vnímal jejich azylově relevantní souvislosti v rámci hrozby v případě návratu. V této souvislosti správnímu orgánu vytkl, že mu neposkytl relevantní poučení, že musí uvést vše, co jej vedlo k opuštění země původu.

2. Žalobce dále uvedl, že správnímu orgánu vylíčil podrobnosti odchodu z vlasti. Byl nucen odcestovat za svou rodinou na území České republiky nebo jeho rodina a především otec se do vlasti pro dřívější problémy se státními úřady vrátit nemohou a na jejich pomoci je přitom existenčně závislý. Pobyt v České republice tedy vnímá jako jedinou možnost, jak se vyhnout újmě v zemi původu. Rozhodně se nejedná o zlepšení životní úrovně a ani nechce zneužít institut mezinárodní ochrany k legalizaci pobytu na území.

3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož obsáhle citoval, stejně tak na relevantní judikaturu. K námitkám ohledně pohovoru žalovaný uvedl, že v poskytnutí údajů měl žalobce prostor vyjádřit vše. Žalobce uvedl, že neměl potíže, nebyl v zemi původu trestán, nemá žádné politické přesvědčení, je svobodný, je zdráv, nemá zdravotní problémy. O mezinárodní ochranu požádal, protože zde byl nelegálně. Žije zde otec a sestry, v Jordánsku nemá nikoho. Žije zde šest let a chtěl by tu zůstat s rodinou. Pohovor, který s ním byl veden 23. 5. 2025, byl veden řádně. Žalobce byl poučen o svých právech a povinnostech a pohovoru se účastnil jeho právní zástupce, který byl poučen o tom, že na konci pohovoru se může k obsahu pohovoru vyjádřit. Pohovor žalovaný vedl tak, aby byly objasněny všechny skutečnosti, aby byl řádně zjištěn skutkový stav. Žalobce byl dotazován na pobyt v České republice, na vyhoštění a na jeho život v zemi původu. Nenamítal, že se cítí pod tlakem. V souladu s § 36 odst. 3 správního řádu byla 13. 6. 2024 jeho zástupci dána možnost se v rámci seznámení s podklady rozhodnutí s informacemi obsaženými ve správním spise seznámit, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich získání. Zástupce žalobce této možnosti nevyužil, k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí se nedostavil, přestože mu bylo předvolání doručeno v souladu s ustanovením § 24 zákona o azylu. 6. 6. 2025 obdržel správní orgán písemné vyjádření zástupce žalobce, v němž sděloval, že se daného úkonu nezúčastní. Žalovaný ve vyjádření detailně popisoval celý pohovor s žalobcem a údaje plynoucí z protokolu o pohovoru.

4. K jednání dne 2. 6. 2026 se žalobce bez omluvy nedostavil, přestože předvolání k jednání bylo doručeno jeho zástupci řádně a včas 16. 4. 2026. Následně 26. 5. 2026 zástupce žalobce soudu písemně oznámil, že vypověděl žalobci plnou moc, neboť mu žalobce neposkytuje dostatečnou součinnost. Za tohoto stavu soud v souladu s ustanovením § 49 odst. 3 s. ř. s., zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce.

5. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 65a nás zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), v mezích žalobních bodů. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který to byl v době vydání rozhodnutí žalovaným (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

6. Ze správního spisu bylo zjištěno, že řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo zahájeno žádostí žalobce ze dne 14. 5. 2025. Dne 23. 5. 2025 žalobce poskytl údaje k podané žádosti a téhož dne s ním byl proveden pohovor. Poučení pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany bylo žalobci doručeno v arabském jazyce společně s výzvou k dostavení se k poskytnutí údajů a pohovoru. Poučení je rovněž obsaženo ve správním spise a je žalobcem vlastnoručně podepsáno, stejně jako obě výzvy. Žalobce byl poučen, jak se podává z protokolu o pohovoru i v úvodu pohovoru, který byl veden v jazyce arabském za přítomnosti jeho zástupce. Žalobce odpovídal na konkrétní dotazy správního orgánu, nic o tom, že by se snad cítil pod tlakem či jakkoli nekomfortně, nenamítal. Na závěr si žalobce nechal protokol přeložit do arabského jazyka a k němu nevyslovil žádné námitky a podepsal jej, stejně tak i jeho zástupce. Z protokolu se rovněž podává, že jeho zástupci bylo umožněno vyjádřit se k obsahu pohovoru a jeho vyjádření je v protokolu zaznamenáno. V rámci údajů a během pohovoru žalobce vypověděl, že do České republiky přicestoval v roce 2019 na přání svého otce, který chtěl, aby pomáhal rodině. V Jordánsku dokončil studia a přijel do České republiky. Ve vlasti nebyl trestně stíhán ani vězněn, vyloučil i potíže kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. Poprvé do České republiky přijel v roce 2012, s vyřízením cestovního dokladu neměl ve vlasti žádné problémy. Získal zde pobytové oprávnění na pět let, jelikož tu má rodinu. V letech 2015 – 2019 žil v Jordánsku, kde studoval na vysoké škole. Správní orgán odkázal na rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 30. 11. 2023, na to, že následně žalobce požádal o prodloužení pobytu rodinného příslušníka občana EU, kterážto žádost byla 21. 7. 2020 zamítnuta, poté požádal o trvalý pobyt, opět neúspěšně. Posléze mu bylo uloženo vyhoštění s platností 30. 11. 2023 – 30. 11. 2025. Na otázku správního orgánu, proč je nerespektoval a nevycestoval, odpověděl, že rozhodnutí neobdržel, právník mu to neřekl. Zopakoval, že o mezinárodní ochranu žádá kvůli své rodině a budoucnosti. V Jordánsku nikoho nemá, skončil by tam na ulici, zde má šanci žít normálně. V podrobnostech soud dále odkazuje na zjištění z pohovoru s žalobcem a na vyjádření jeho zástupce do protokolu o pohovoru, jak jsou tato zjištění uvedena v odůvodnění rozhodnutí žalovaného, neboť tam uvedená zjištění korespondují s obsahem správního spisu a jsou správná.

7. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je legalizace pobytu.

8. Ve správním spise jsou založeny informace o zemi původu, ohledně politické, bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Jordánském hášimovském království. Žalovaný konkrétně vycházel z Informace MZV ČR č. j. 130665-6/2023-MZV/LPTP, ze dne 12. 12. 2023 a Informace OAMP: Jordánsko – Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 3. 1. 2025.

9. V souladu s ustanovením § 36 odst. 3 správního řádu byla dne 13. 6. 2024 zástupci žalobce dána možnost se s podklady rozhodnutí výše uvedenými seznámit, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informací a způsobu jejich získání. Dne 6. 6. 2025 obdržel správní orgán písemné vyjádření zástupce žalobce, v němž sdělil, že se daného úkonu nezúčastní. Zástupce žalobce skutečně práva dle § 36 odst. 3 správního řádu nevyužil.

10. Krajský soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu, obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace soud považuje za zcela dostatečné a pro posuzovanou věc relevantní. Před poskytnutím údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl žalobce řádně poučen o povinnostech účastníka správního řízení - žadatele o udělení mezinárodní ochrany v arabském jazyce, řádného poučení se mu opakovaně dostalo i u pohovoru dne 23. 5. 2025. Pohovor byl veden zcela korektně k věci, k důvodům žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, žalobce sám nenamítal, že je pohovor veden v nehostinné atmosféře, či že by byl pod tlakem správního úředníka. Správní orgán dal prostor k sdělení námitek k zápisu jednotlivých otázek a odpovědí v rámci protokolu o pohovoru zástupci žalobce, který se vyjádřil kriticky k postupu správního úředníka. Na tomto místě soud poznamenává, že neshledává nezákonným postup správního úředníka v tom, že zástupce poučil, že bude-li zasahovat do průběhu konání pohovoru, může být v souladu s ustanovením § 63 správního řádu vykázán. Námitky žalobce stran způsobu vedení pohovoru a jeho obsahu soud neshledává důvodnými.

11. Z rozhodnutí žalovaného je patrné, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, respektive jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Z obsahu správního spisu a napadeného rozhodnutí rovněž nelze dovodit, že by žalovaný nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, jeho odůvodnění obsahuje veškeré povinné náležitosti stanovené v § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

12. Podle ust. § 12 písm. a) zákona o azylu, azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován pro uplatnění politických práv a svobod.

13. Podle ust. § 12 písm. b) zákona o azylu, azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

14. Podle ust. § 2 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, pronásledováním se rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.

15. Podle ust. § 14 zákona o azylu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

16. Podle ust. § 14a odst. 1. zákona o azylu, doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odst. 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

17. Podle ust. § 14a odst. 2 zákona o azylu, za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

18. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí podrobně zabýval jednotlivými předpoklady pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 až § 14b zákona o azylu a dospěl k závěru, že žalobce tyto podmínky nesplňuje, přičemž detailně rozvedl, z jakých důvodů žalobci mezinárodní ochranu nepřiznal. K datu vydání napadeného rozhodnutí žalovaný rovněž shromáždil relevantní podklady k tvrzením žalobce, přičemž ke shodným závěrům dospěl i soud.

19. Krajský soud souhlasí se správním orgánem, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce prohlásil, že nemá žádné politické přesvědčení a o jakémkoliv uplatňování politických práv se vůbec nezmínil.

20. Ve shodě s žalovaným ani soud nedospěl k závěru, že by žalobce mohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu, tj. z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů, či že by mu takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti. Z pohovoru žalobce jednoznačně vyplývá, že takovéto potíže ve vlasti neměl. Žádost o udělení mezinárodní ochrany postavil výlučně na snaze legalizovat si pobyt v České republice. Ani soud neshledává žádné skutečnosti, které by implikovaly přiměřenou pravděpodobnost pronásledování z azylově relevantních důvodů. Zmínil-li zástupce žalobce na závěr pohovoru s žalobcem, že otec žalobce měl potíže s jordánskými státními orgány, ovšem tyto nikterak nespecifikoval, je třeba zdůraznit, že žalobce se o nějakých problémech otce s jordánskými státními orgány nezmínil ani okrajově. Nebylo tvrzeno ani nic k tomu, proč by kvůli údajným problémům otce měl mít potíže ve vlasti sám žalobce. Žalovaný v této souvislosti přiléhavě odkázal na policejní protokol sepsaný s žalobcem poté, co bylo zjištěno, že na území České republiky pobývá nelegálně, pročež mu bylo v roce 2023 uloženo správní vyhoštění, které nerespektoval a v květnu 2025 pak byl zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců, kde také následně podal žádost o mezinárodní ochranu, v níž neuvedl žádné azylově relevantní skutečnosti. Do policejního protokolu žalobce uvedl, že k vycestování nemá dost peněz, tudíž by tak učinil právě s otcem. Tvrzení o údajných problémech otce žalobce v Jordánsku se státními orgány dávaných do souvislosti s azylovým příběhem žalobce a jeho obavami z návratu do vlasti, soud považuje za účelově uplatněná a nevěrohodná. Pokud žalobce akcentoval rodinné vazby na území České republiky, pak ty nejsou důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Soud ve shodě s žalovaným odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2023 č. j. 7 Azs 204/2023-45, v němž Nejvyšší správní soud učinil závěr, že „Prostřednictvím azylového řízení nelze žádat o legalizaci pobytu v České republice, neboť pro takový účel obsahuje právní řád České republiky jiné nástroje, konkrétně instituty podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2004 č. j. 7 Azs 117/2004-57). Stěžovatel si nemůže zvolit využití institutů zákona o azylu namísto institutů zákona o pobytu cizinců, neboť mezinárodní ochrana je specifický institut sloužící jako štít lidem, kteří byli ve své vlasti pronásledováni či ohroženi vážnou újmou, nikoli univerzálním nástrojem pro legalizaci pobytu. Právě instituty právní úpravy pobytu cizinců na území České republiky jsou určeny pro případy tohoto druhu.“ 21. V tomto kontextu krajský soud dále konstatuje, že není smyslem soudního přezkumu stále podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění, což v této věci, respektive části, činí (viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007 č. j. 8 Afs 75/2005-130, či rozsudek č. j. 4 As 11/2006-86).

22. Závěry žalovaného ve vztahu k azylovému důvodu dle § 12 zákona o azylu prezentované v napadeném rozhodnutí, proto považuje krajský soud za správné.

23. Co se týká neudělení azylu z humanitárních důvodů dle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění k datu vydání napadeného rozhodnutí, je třeba předeslat, že na tento azyl není právní nárok. Samotné rozhodnutí správního orgánu podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takovéhoto úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů soud není oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 47/2003). Závěry žalovaného jsou na straně 6 napadeného rozhodnutí. Úvahy žalovaného jsou přezkoumatelné, žalovaný meze správního uvážení nepřekročil, jeho rozhodnutí je v souladu s dosavadní judikaturou.

24. Co se týče ve stručnosti azylového důvodu dle § 13 zákona o azylu, krajský soud uvádí, že v daném případě není spornou skutečnost, že v České republice nebyla udělena jakákoliv forma mezinárodní ochrany rodinnému příslušníku žalobce ve smyslu § 13 zákona o azylu.

25. U žalobce nepřichází v úvahu ani udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 zákona o azylu, neboť nebylo prokázáno, že mu hrozí nebezpečí vážné újmy, kterou vymezuje odst. 2 téhož ustanovení, t. j. uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

26. Soud se zcela ztotožňuje se závěry žalovaného na 7 – 8 napadeného rozhodnutí. Doplňkovou ochranu v případě nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu lze shledat pouze tam, kde takové nebezpečí reálně a bezprostředně hrozí, nikoliv tam, kde vůbec nastat nemusí či může nastat jedině v případě přidružení se jiných okolností nebo skutečností, které dosud nelze předjímat. Zpravidla tedy žadatel musí předložit nějaké zvláštní rizikové faktory týkající se konkrétně jeho osoby, které odkazují přímo k závěru, že v konkrétním případě návratu žadatele do země jeho původu či místa trvalého bydliště, nastane v jeho případě reálné, skutečné a bezprostřední nebezpečí nelidského nebo ponižujícího zacházení či trestu. Ve shodě s žalovaným ani soud reálné nebezpečí vážné újmy u žalobce neshledal. Žalobce neměl nikdy v zemi původu žádné problémy, přičemž vlast neopouštěl či ze země neprchal na základě cíleného, nepřiměřeného či ponižujícího jednání státních orgánů či jiných subjektů vůči jeho osobě, na základě kterého by bylo lze vyvozovat reálně hrozící vážnou újmu v případě návratu žadatele do země původu. Žalovaný poukázal v této souvislosti na policejní protokol. Žalobce vypověděl před policejními orgány, že ve vlasti mu nehrozí nelidské či ponižující zacházení, není ohrožen na životě, nehrozí mu zbavení svobody, naopak má mimo jiné zaručeno právo na osobní bezpečnost či spravedlivý proces. Byly-li jeho zástupcem zmíněny problémy jeho otce s jordánskými státními orgány, pak ani ty nijak nespecifikoval, žalobce je nezmínil vůbec a jak výše uvedeno, soud považuje tato tvrzení za účelová a nevěrohodná. V podrobnostech soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť se zcela ztotožňuje se závěry žalovaného. Pro úplnost soud pro udělení doplňkové ochrany dle § 14b zákona o azylu činí závěr, že z výpovědi žalobce ani ze zjištění žalovaného v průběhu správního řízení nevyplývá, že by v České republice byla udělena doplňková ochrana některému z rodinných příslušníků žalobce.

27. Případné vycestování žalobce po posouzení informací o zemi původu a skutečností sdělených žalobcem, nepředstavuje ani rozpor s mezinárodními závazky České republiky ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písmeno d) zákona o azylu. Soud se i v tomto rozsahu zcela ztotožňuje se závěry žalovaného uvedenými v napadeném rozhodnutí, a proto v podrobnostech na ně odkazuje.

28. Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné další náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 2. června 2026 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.