19 Az 5/2025

Rubrum

č. j. 19 Az 5/2025 – 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce: A. B. státní příslušnost Tunisko proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem 170 34 Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2025 č. j. OAM-1590/ZA-ZA11-LE35- 2024, o udělení mezinárodní ochrany takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu) a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno. Shodu s prvopisem potvrzuje I. M. 2 19 Az 5/2025 2. Žalobce namítal, že podklady, ze kterých žalovaný vycházel, obsahují pouze obecné informace o Tuniské republice zpracované žalovaným, ale žádnou informaci od nezávislých orgánů/subjektů. Použitá informace je tak v rozporu s článkem 10 odst. 3 písm. b) tzv. procedurální směrnice. Nedosahuje požadavků kladených judikaturou z hlediska objektivnosti, aktuálnosti, individuálnosti, a lze z ní vyvodit systémovou podjatost ve smyslu správního řádu, neboť tyto informace získávané z různých zdrojů mohou být účelově vyňaty a použity v neprospěch cizinců. V případě nepoužitelnosti této zprávy tak neexistují žádné informace o zemi původu, což je v rozporu s ust. § 23c písm. c) zákona o azylu. V daných souvislostech žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 53 Az 3/2022-22, z něhož citoval.

3. Žalobce rovněž namítal, že žalovanému sdělil skutečnost, která odůvodňuje nutnost posouzení možnosti jeho návratu do země původu. Správní orgán má povinnost respektovat zásadu non- refoulement. Pokud ovšem správní orgán odmítl reagovat na jeho tvrzení a nezabýval se jím, nemůže být tato zásada respektována. Bylo povinností žalovaného zkoumat, zda mu nemůže hrozit vážné nebezpečí. Tvrzené skutečnosti, které nebyly uplatněny v předchozím řízení žalovaný nijak neřešil, čímž nemohl ověřit, zda zásada non-refoulement bude porušena či nikoli.

4. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Námitky ke zprávě OAMP MV ČR, nejsou důvodné. NSS v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č.j. 1 Azs 105/2008-81 uvedl, že „při používání informací o zemích původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné. Tomuto kritériu vyhovuje i zpráva Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR „Hodnocení Tuniska jako bezpečné země původu“ ze dne 23. 9. 2024 a tento dokument byl vypracován v souladu s pokyny Evropské unie pro zpracování informací o zemích původu na základě uznávaných a relevantních veřejně dostupných informací – viz odkazy na zprávy a tento dokument nevyjadřuje postoj České republiky k dané zemi nebo problematice. Podstatné je, že tato zpráva vychází z různých důvěryhodných zdrojů, jak to vyžaduje čl. 10 odst. 3 písm. b) procedurální směrnice. Tyto zdroje daná informace uvádí. Samotná skutečnost, že autorem zprávy je žalovaný, tedy nepředstavuje rozpor s použitelnými předpisy (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2024, č. j. 41 Az 26/2023-25, bod 21).

5. Žalovaný uvedl, že při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce vycházel především z jeho výpovědí učiněných v průběhu současného i předchozího azylového řízení vedeného pod č.j. OAM-621/ZA-ZA11-2024, a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Tunisku. Konkrétně vycházel z informací oddělení zahraničních projektů Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR „Hodnocení Tuniska jako bezpečné země původu“ ze dne 23. 9. 2024. Veškeré uvedené informace jsou součástí spisového materiálu k žádosti jmenovaného o udělení mezinárodní ochrany. V souladu s ustanovením § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, žalobci byla dne 13. 1. 2025 dána možnost se v rámci seznámení s podklady rozhodnutí s výše uvedenými informacemi seznámit, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či uvést ještě nějaké skutečnosti nebo nové informace, které by měl vzít správní orgán v úvahu při posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce této možnosti nevyužil, nenavrhl žádné další podklady pro rozhodnutí ve věci žádosti o mezinárodní ochranu a jako další skutečnosti nebo nové informace, které by měl správní orgán vzít v Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 3 19 Az 5/2025 úvahu při posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že dne 25. 1. 2025 uzavře sňatek se svou přítelkyní A. P., nar. X.

6. Žalovaný konstatoval, že posoudil důvody současné žádosti o udělení mezinárodní ochrany výše jmenovaného a následně provedl srovnání s jeho tvrzeními, která učinil v rámci předchozího správního řízení ve věci mezinárodní ochrany. Žalobce v průběhu správního řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 6. 5. 2024 označil za důvod podání žádosti skutečnost, že má obavu z bývalého společníka a jeho otce, kteří mu měli vyhrožovat a posílat za ním své lidi, kteří mu také vyhrožovali a fyzicky jej napadli, to vše kvůli požadavku na vyšší podíl z prodeje jejich společného podniku. Dalším důvodem žádosti žalobce bylo to, že na území ČR žije jeho bratr. Zmínil také, že má v ČR partnerku, s níž čeká dítě. Správní orgán ve svém rozhodnutí vydaném v rámci tohoto správního řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu konstatoval na základě tvrzení žalobce a dalších podkladů rozhodnutí, že nezjistil žádné skutečnosti svědčící o tom, že by jmenovaný byl nebo by mohl být ve vlasti vystaven pronásledování nebo že by mu hrozila vážná újma ve smyslu ustanovení § 14a zákona o azylu, a uzavřel, že Tunisko je v jeho případě bezpečnou zemí původu, neboť neprokázal, že by v jeho případě Tunisko za takovou zemi nebylo možno považovat. Správní orgán tedy rozhodl o zamítnutí žádosti pro její zjevnou nedůvodnost dle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Správní orgán připomenul, že svou argumentaci v rámci správního řízení o první žádosti o udělení mezinárodní ochrany zároveň náležitě podložil dostupnými informacemi o situaci v zemi původu žadatele, ať už co do obecné bezpečnostní situace v Tunisku, tak zejména v rámci nezbytného individuálního posouzení případu uvedeného žadatele. Následně správní orgán rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany ve smyslu zákona o azylu jmenovanému o zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné.

7. Žalovaný uzavřel, že žalobce tvrdil naprosto stejné důvody své žádosti jako v průběhu správního řízení o jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tj. že mu v Tunisku vyhrožují a je tam stále vystaven nebezpečí spojené s jeho společníkem a jeho otcem. Stejně jako v řízení o jeho první žádosti o mezinárodní ochranu uváděl také to, že má v ČR partnerku. Žalobce výslovně sdělil, že důvody, které uváděl v předchozí žádosti o mezinárodní ochranu, jsou shodné s těmi, které uvádí nyní, a že jiné důvody nemá.

8. Žalovaný vyslovil názor, že se při posuzování žádosti žalobce nedopustil žádné nezákonnosti. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem o azylu a správním řádem, a to na základě dostatečných a řádným způsobem opatřených podkladů a netrpí vadou nezákonnosti či nepřezkoumatelnosti.

9. Soud o žalobě rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 věty druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s), bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobce se na výzvu soudu dle § 51 odst. 1 s.ř.s. ve stanovené lhůtě nevyjádřil a nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání soudu nesdělil.

10. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal podle § 75 odst. 2 s.ř.s., v platném znění, v mezích žalobních bodů a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

11. Ze správního spisu vyplývá, že dne 26. 11. 2024 podal žalobce opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V rámci údajů k podané žádosti sdělil, že není členem žádné politické strany či skupiny a nikdy nebyl politicky aktivní. Je svobodný a bezdětný. V České republice má partnerku A.P., státní příslušnici České republiky. Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 4 19 Az 5/2025 Z Tuniska vycestoval naposledy v roce 2023 do Itálie. Tam pobyl ilegálně pět měsíců a poté odcestoval do České republiky. V jiných státech EU nepobýval. Ani v žádném z nich neměl uděleno vízum ani povolení k pobytu. Dále sdělil, že o mezinárodní ochranu požádal již v květnu 2024. Toto je jeho druhá žádost. K důvodům žádosti uvedl, že mu v Tunisku vyhrožují. Jde o stejný důvod, proč v České republice žádal o udělení mezinárodní ochrany poprvé. Je tam stále vystaven nebezpečí a nic nového k tomu nedodává. Žádné jiné důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany nemá. Na dotaz, zda tyto informace sděloval i ve své předchozí žádosti, odpověděl kladně. Ke svému zdravotnímu stavu sdělil, že je zdráv, s ničím se neléčí, nemá žádná zdravotní omezení ani jiné zvláštní potřeby. V České republice ani v zahraničí nebyl nikdy odsouzen, nebyl ani trestně stíhán.

12. Součástí správního spisu je i dokumentace ohledně předchozí žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Předchozí azylové řízení bylo vedeno pod č. j. OAM-621/ZA-ZA11- LE24-2024. Rozhodnutím ze dne 2. 8. 2024 byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 2 zákona o azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Předchozí žádost žalobce podal 6. 5. 2024. Následně poskytl údaje k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany a byl s ním proveden pohovor. V průběhu uvedeného řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je jeho obava z bývalého společníka a jeho otce, kteří mu měli vyhrožovat a posílat za ním své lidi, kteří mu také vyhrožovali a fyzicky jej napadli, to vše kvůli požadavku na vyšší podíl z prodeje jejich společného podniku. Jako další důvody žádosti žalobce sdělil, že na území České republiky žije jeho bratr a také zde má partnerku A. P.

13. Součástí správního spisu je Informace oddělení zahraničních projektů Odboru azylové a migrační politiky MV ČR „Hodnocení Tuniska jako bezpečné země původu“, ze dne 23. 9. 2024. V závěru uvedeného dokumentu je obsáhlý výčet zdrojů, z nichž bylo čerpáno při zpracování uvedeného dokumentu (příkladmo Amnesty International, zpráva Agentury EU pro azyl o metodologii informací o zemích původu z února 2023, přístupná 3. 9. 2024, zpráva Evropské unie – Evropská unie a Tunisko, podkladem byly rovněž zprávy zaměřené na Tunisko z roku 2024 organizace Freedom House, zprávy MZV USA z roku 2024 zaměřené na dodržování lidských práv v roce 2023 v Tunisku a zpráva o svobodě vyznání v Tunisku, zdrojem byla rovněž agentura Reuters, agentura ČTK).

14. Ze správního spisu plyne, že žalobci byla dána možnost dle § 36 odst. 3 správního řádu seznámit se s podklady rozhodnutí výše uvedenými, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí, případně uvést jakékoli nové skutečnosti či informace, které by měl správní orgán vzít v potaz. Žalobce tohoto práva využil a sdělil toliko to, že 25. 1. 2025 uzavře sňatek se svou přítelkyní A. P., nar. X. Žádné další podklady pro rozhodnutí nenavrhl a neuvedl ani žádné další informace, které by měl správní orgán vzít v úvahu při posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

15. Podle ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.

16. Podle ust. § 25 písm. i) téhož zákona, řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 5 19 Az 5/2025 17. Krajský soud k námitkám žalobce předně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012 č. j. 3 Azs 6/2011-96. Dle závěrů NSS odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, tak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. V rozsudku č. j. 1 Azs 105/2008-81 Nejvyšší správní soud uvedl, že při používání informací o zemích původu musí být v maximální možné míře 1) relevantní, 2) důvěryhodné a vyvážené, 3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, 4) transparentní a dohledatelné.

18. V daném případě rozhodnutí žalovaného všechny tyto dříve vyslovené judikaturní požadavky splňuje. Žalovaný porovnal skutečnosti uváděné žalobcem v první žádosti s těmi, které uvedl v opakované žádosti, přičemž se s nimi vypořádal přesně ve shora uvedeném schématu. Soud souhlasí s jeho závěrem, že žalobce nezmínil žádné nové skutečnosti, které by souvisely s motivem jeho odchodu z vlasti či neochoty se do Tuniské republiky vrátit. Žalobce již v první žádosti o mezinárodní ochranu vyjádřil obavu z bývalého společníka a jeho otce, kteří mu měli vyhrožovat a posílat za ním své lidi, kteří mu také vyhrožovali a fyzicky jej napadali, to vše kvůli požadavku na vyšší podíl z prodeje jejich společného podniku. Jako další důvod žádosti sděloval, že na území České republiky žije jeho bratr a zmínil také, že zde má partnerku, s níž čeká dítě. První žádost o udělení mezinárodní ochrany správní orgán zamítl pro její zjevnou nedůvodnost dle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Aby bylo možno dovodit splnění podmínky pro to, aby bylo možné opakovanou žádost věcně projednat ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, tj., že se jedná o takové skutečnosti či zjištění, jež nebyly bez vlastního zavinění žadatele zkoumány v předchozím řízení, je třeba vyjít z toho, že v rámci azylového řízení existují dvě základní povinnosti, a to břemeno tvrzení a břemeno důkazní. V rozsudku č. j. 4 Azs 151/2005-86 Nejvyšší správní soud vyslovil, že zatímco důkazní břemeno může v některých případech nést i správní orgán, povinnost tvrzení leží vždy na žadateli o azyl. Představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování či potenciální ohrožení žadatele o azyl v zemi jeho původu, je zcela nereálná. Jedině žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován a z jakých důvodů. V průběhu řízení o udělení azylu musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody, na základě kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí, konec citace. Pro úplnost krajský soud odkazuje také na rozsudek č. j. 5 Azs 24/2003-42, v němž je uvedeno, že správní orgán není povinen hodnotit jiné skutečnosti než ty, které žadatel o azyl uvedl jako důvody, pro které o azyl žádá, konec citace. Krajský soud činí závěr, že žalovaný zjistil skutkový stav dostatečně, za tím účelem si opatřil dostatek podkladů, umožnil žalobci uvést veškeré důvody, které jej vedly k podání opakované žádosti, shromáždil rovněž aktuální informace o zemi původu. Námitku žalobce ke zprávě Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR „Hodnocení Tuniska jako bezpečné země původu“, ze dne 23. 9. 2024 soud neshledává důvodnou, neboť uvedený dokument byl zpracován na základě informací, které žalovaný čerpal z různých zdrojů obecně respektovaných a relevantních veřejně dostupných informací, přičemž výčet veškerých zdrojů je v závěru listiny obsáhle citován. Podklady s informacemi o zemi původu žalovaný shromáždil v souladu se zákonem. Soud uzavírá, že žalovaný jistil Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 6 19 Az 5/2025 skutkový stav dostatečně, za tím účelem si opatřil dostatek podkladů, umožnil žalobci uvést veškeré důvody, které jej vedly k podání opakované žádosti, shromáždil rovněž aktuální zprávy o zemi původu. Všechny získané podklady žalovaný v napadeném rozhodnutí zohlednil a z odůvodnění je zřejmé, z čeho žalovaný vycházel, jakými úvahami se řídil při posuzování podkladů pro vydání rozhodnutí a k jakým závěrům dospěl. Tyto úvahy jsou přezkoumatelným způsobem uvedeny v napadeném rozhodnutí. Soud souhlasí se závěrem žalovaného, že v posuzované věci nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti ve smyslu zákona o azylu, které by odůvodňovaly opětovné hodnocení žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany a jeho obav z návratu do země původu a které by vyžadovaly nutnost vydání nového meritorního rozhodnutí v jeho věci. Byly tak naplněny zákonné podmínky stanovené § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť žalobce neuvedl, a ani žalovaný nezjistil ve vztahu k situaci v zemi původu žádnou novou skutečnost, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná žalobcem na území České republiky byla tak správně shledána nepřípustnou. Za daného stavu pak dle § 25 písm. i) zákona o azylu bylo řízení zastaveno.

19. Soud pro úplnost uvádí, že je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany (§ 10a odst. 2 zákona o azylu).

20. Krajský soud žalobu jako nedůvodnou v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

21. Podle § 60 odst. 1 s.ř.s. soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č.

6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 08.08.2025 Mgr. Jarmila Úředníčková samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I.M. 7 19 Az 5/2025 Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.