20 A 5/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce V. J . , proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem v Ostravě, 28. října 117, k žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2015, č. j. MSK 85285/2015, sp. zn. DSH/17542/2015/Zez, ve věci přestupku, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Vymezení předmětu řízení

1. Žalobce byl uznán vinným z přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit tím, že dne 22. 12. 2014 v 13:30 hodin v Ostravě na ulici Hlučínská jako řidič motorového vozidla tov. značky Škoda Octavia RZ: X řídil toto motorové vozidlo, ačkoliv na něm nebyla umístěna přední tabulka registrační značky. Tímto jednáním porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu v návaznosti na ust. § 38 odst. 1 písm. c) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“). Za uvedené jednání mu byla uložena podle § 125c odst. 4 písm. d) a odst. 5 zákona o silničním provozu sankce, a to pokuta ve výši 5.500,- Kč a zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti měsíců. Dále byla uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1.000,- Kč stanovené podle ust. § 1 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb. ve lhůtě do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.

2. Správní orgán I. stupně, Magistrát města Ostravy, odbor dopravně správních činností, rozhodl o vině žalobce dne 20. 5. 2015 rozhodnutím pod č. j. SMO/179890/15DSČ/StoP tak, jak uvedeno v odstavci [1] tohoto rozsudku, a žalobci byla uložena sankce uvedená rovněž v odstavci [1] tohoto rozsudku. Správní orgán vycházel z oznámení (odevzdání) přestupku (věci) Policie ČR ze dne 22. 12. 2014, č. j. KRPT-280431/PŘ-2014-070765, výpovědi žalobce a výpovědí zasahující policistů.

3. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl odvolání a napadené rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 20. 5. 2015, č. j. SMO/179890/15DSČ/StoP potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že přezkoumal procesní postup správního orgánu I. stupně a neshledal ničeho, co by bylo v rozporu s právními předpisy, upravujícími řízení o přestupcích a čím by byl žalobce zkrácen na svých právech. Žalovaný se dále vyjádřil též k jednotlivým odvolacím námitkám a zaměřil se na právní předpisy upravující umísťování tabulek s registrační značkou na silniční motorová vozidla (dále jen „tabulka RZ“), přičemž dospěl k závěru o spáchání přestupku i za situace, kdy chybí na vozidle kategorie M přední tabulka RZ; dále se žalovaný zaměřil na materiální stránku přestupku, kdy konstatuje, že pro přesnou identifikaci vozidla jsou potřebné obě tabulky RZ. A konečně se žalovaný zabýval též druhem a výší uložené sankce, přičemž neshledal v odůvodnění výše uložené sankce žádné pochybení. Obsah žaloby

4. Žalobce v žalobě formuloval několik žalobních námitek: (i) první žalobní námitkou žalobce obecně konstatuje, že se žalovaný odmítl zabývat námitkou žalobce, kterou se žalobce domáhal odstranění vady rozhodnutí správního orgánu I. stupně – konkrétně se jedná o skutečnost, že žalobce namítal, že vozidlo řídil poté, co mu registrační značku zepředu vozidla někdo odcizil, což nahlásil dne 11. 12. 2014 na policii, následně mu neznámý pachatel tutéž registrační značku „vrátil“ tak, že ji pohodil na místo na ulici Mařádkova v Opavě, tj. v bydlišti žalobce, tuto znovu žalobce namontoval, což se do doby policejní kontroly opakovalo třikrát (žalobce se tedy domníval, že měl obě registrační značky na vozidle, přičemž pravděpodobně opakovaným „urváním“ a následnou montáží přední registrační značky, tato upadla za jízdy, o čemž žalobce nevěděl. K prokázání skutečnosti, že značku žalobce na vozidlo po krádeži upevňoval, žalobce navrhuje výslech svědka J. H., který se montáže účastnil.); (ii) druhou žalobní námitkou žalobce konstatuje, že přestupek nezavinil, neboť na počátku jízdy registrační značka na vozidle byla; (iii) třetí námitkou žalobce pak poukazuje na nenaplněnost materiální stránky přestupku, když jeho jednání nenaplňuje podmínku společenské škodlivosti; (iv) žalobce též žalobou brojí proti výši uložené sankce, když má za to, že sankce nepřiměřený postih nesplňuje výchovnou funkci sankce, dále, že má osm dětí, pro jejichž studijní i zájmové potřeby nezbytně musí využívat řízení motorového vozidla.

5. Žalobce mimo žalobní body též navrhl, aby nebyl neúměrně postižen zákazem řízení motorových vozidel – přičemž soud tento návrh hodnotí jako návrh podle ust. § 65 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako návrh na soudní moderaci výše trestu. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž odkázal na jednotlivé pasáže odůvodnění, pročež považuje své rozhodnutí za přezkoumatelné a správné. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu pro posouzení věci

7. Dne 22. 1. 2015 zahájil správní orgán I. stupně řízení o předmětném přestupku a současně žalobce předvolal k ústnímu jednání na 12. 2. 2015 (žalobci doručeno dne 2. 2. 2015). Součástí předvolání byla řada poučení o právech účastníka řízení včetně poučení dle § 36 odst. 3 správního řádu – o právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před vydáním rozhodnutí. Součástí správního spisu je následující:  tiskopis „Oznámení (odevzdání) přestupku (věci)“ ze dne 22. 12. 2014, ve kterém byl policistou zaznamenán přestupek žalobce, přičemž je uvedeno, že přestupce odmítl podepsat;  úřední záznam ze dne 22. 12. 2014, vypracovaný nstržm. J.D.;  protokol o ústním jednání ze dne 12. 2. 2015, na tomto jednání žalobce uvedl především následující: „Svého jednání lituji, nevěděl jsem, že řízení motorového vozidla bez umístěné tabulky registrační značky je tak závažným přestupkem, registrační značky jsou mi neustále odcizovány, jsem z toho zoufalý.“ Dále uvedl, že jsou mu registrační značky neustále odcizovány a následně vráceny a požádal správní orgán o co nejnižší sankci zákazu činnosti, neboť každý den používá motorové vozidlo ve svém zaměstnání a navíc má šest nezletilých dětí, o které se převážně stará sám a musí je pravidelně vozit k lékařskému ošetření či do školy;  výpis z evidenční karty žalobce se záznamem přestupků ze dne 10. 4. 2015;  protokol o ústním jednání ze dne 7. 5. 2015, na kterém byli vyslechnuti zasahující policisté. Nstržm. J. D. vypověděl, že řidič zastaveného vozidla předložil všechny potřebné doklady, přičemž byl ztotožněn jako obviněný V. J. a dále, že zjistil, že po registrační značce se pátrá od 11. 12. 2014. Svědek dále vypověděl, že po přistoupení k autu se přesvědčil, že přední registrační značka není na svém místě a není ani za čelním sklem vozidla, přičemž mu řidič sdělil, že jsou to zhruba dva dny, co byl ztrátu nebo odcizení nahlásit.

8. Dne 20. 5. 2015 bylo vydáno rozhodnutí č. j. SMO/179890/15/DSČ/StoP (doručeno žalobci dne 1. 6. 2015).

9. Proti rozhodnutí orgánu I. stupně bylo podáno u téhož správního orgánu dne 15. 6. 2015 odvolání a dne 29. 6. 2015 bylo toto předloženo k rozhodnutí Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, který následně vydal napadené rozhodnutí.

10. K výzvě soudu žalobce sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání. Ústní jednání bylo nařízeno na 29. 8. 2016, žalobce se k jednání nedostavil, když bylo konstatováno doručení předvolání k jednání fikcí. Zástupce žalovaného správního orgánu setrval na svém stanovisku vyjádřeném již dne 16. 12. 2015 k žalobě (viz odstavec [5] tohoto rozsudku). Krajský soud u jednání dne 29. 8. 2016 rozhodl rozsudkem č. j. 20A 5/2015-22. Nejvyšší správní soud zrušil uvedený rozsudek dne 16. 11. 2016 rozsudkem pod č. j. 7 As199/2016-39 z důvodu pochybností o správném doručení předvolání k ústnímu jednání a z důvodu neprovedení navrhovaného dokazování žalobcem, když soud neodůvodnil neprovedení navrhovaného důkazu. Jednání před soudem dne 11. 1. 2017.

11. U jednání soudu strany setrvaly na svých stanoviscích. Žalobce uvedl, že registrační značky jsou mu opakovaně odcizovány. Odcizení registrační značky nahlásil na policii, pak ji však našel pohozenou, připevnil ji na vozidlo a zapomněl nález registrační značky policii nahlásit. To, že později znovu přišel o registrační značku, již nevěděl. Neví proto, zda registrační značka tam již nebyla před jízdou či ji ztratil při jízdě. Vozidlo potřebuje denně, když denně najezdí i 300 km. Má několik adres, doručovací na M. 5, tam má osmiletého syna, téměř denně dojíždí do Kravař, kde má rodiče a dále do Bohuslavic, kde má děti, z toho nemocnou 15 letou dceru, která potřebuje denní servis. Pozbytí řidičského oprávnění na 6 měsíců je proto z uvedených důvodů pro něj likvidační. Žalovaný poukázal na rozvíjení verze reality v průběhu správního řízení i soudního, kdy na místě samém do oznámení písemně se nevyjádřil, přitom lustrací vyšlo najevo, že tuto ztrátu nahlásil již před 11 dny. Na místě samém žalobce se hájil nepravdivým tvrzením. U jednání správního orgánu uvedl, že jednání lituje a že jsou mu registrační značky odcizovány, při dalším jednání před správním orgánem uvedl, že ztrátu registrační značky ohlásil, ale pak ji našel, což se celkem třikrát opakovalo a že je přesvědčen, že před vyjetím byly na vozidle obě registrační značky, ale připustil, že důvodem zastavení policií byla chybějící registrační značka. V odvolání však již skutkové námitky nevznáší, celé odvolání se týkalo výhradně právního hodnocení skutku a ani v žalobě nevznesl skutkové námitky. Právní úprava

12. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“) přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin.

13. Podle ust. § 3 zákona o přestupcích k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.

14. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona o přestupcích je přestupek spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí nebo b) nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

15. Podle ust. § 125c odst. 1 písm. a) bod 1. zákona o silničním provozu fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo, na němž v rozporu s jiným právním předpisem není umístěna tabulka státní poznávací značky (dále jen „registrační značka“) nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vozidlu přidělena.

16. Podle ust. § 125c odst. 4 písm. d) zákona o silničním provozu za přestupek se uloží pokuta od 5 000 Kč do 10 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a)…

17. Podle ust. § 125c odst. 5 věty druhé zákona o silničním provozu za přestupek podle odstavce 1 písm. a), písm. b), písm. e) bodů 2 až 4, písm. f) bodů 2, 7 a 10 a podle odstavce 3 se uloží zákaz činnosti od šesti měsíců do jednoho roku. Právní posouzení věci samé

18. Krajský soud nejprve posoudil zákonné náležitosti žaloby a konstatoval, že žaloba byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž není žaloba ve smyslu § 68 s. ř. s. nepřípustná. Poté krajský soud přezkoumal důvodnost žaloby v souladu s ustanovením § 75 s. ř. s., v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. Neshledal přitom vady, např. podle § 76 odst. 2 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

19. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, když nepřisvědčil žádné z žalobních námitek žalobce. K jednotlivým námitkám pak soud uvádí následující: S první námitkou se soud neztotožnil, neboť pokud žalobce namítá, že se žalovaný ve svém rozhodnutí nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, pak se jedná o námitku lichou, neboť žalovaný plně identifikoval všechny odvolací námitky, které shrnul do čtyř bodů na druhé straně napadeného rozhodnutí, přičemž se se všemi plně vypořádal – pokud se týče žalobcem konkrétně tvrzeného nevypořádání s možností „upadnutí“ tabulky RZ za jízdy, pak soud konstatuje, že žalobce v žalobě uvedl zjevnou nepravdu, neboť tato námitka se ani náznakem v jeho odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně nenachází. Jedná se o zcela novou námitku, kterou žalobce uplatnil poprvé až v žalobě. Na tomto místě soud přisvědčil žalovanému, že žalobce jak šel čas, měnil výpovědi ohledně absence přední registrační značky. Na místě samém žalobce do oznámení o přestupku nic neuvedl, přičemž v následném úředním záznamu policisty nstržm. D. uvedeno, že pan J. sdělil, že si je vědom, že rz ztratil, avšak ještě nemá novou a poté v evidenci policie si policista ověřil, že ztrátu přední registrační značky pan J. osobně nahlásil na policii dne 11. 12. 2014 a po registrační značce bylo vyhlášeno pátrání. Tento policista při výpovědi jako svědek před správním orgánem I. stupně dne 7. 5. 2014 po poučení vypověděl, že řidič k chybějící registrační značce uvedl, že je to zhruba dva dny, co byl na policii hlásit ztrátu nebo odcizení přední tabulky registrační značky. Na základě lustrace zjistil, že po jednom kusu registrační značky je vyhlášeno pátrání a na základě kontaktu s dozorčím bylo upřesněno, že řidič J. osobně nahlásil na policii dne 11. 12. 2014 ztrátu registrační značky. Žalobce u jednání před správním orgánem I. stupně dne 12. 2. 2015 vypověděl, že svého jednání lituje, že nevěděl, že řízení motorového vozidla bez umístěné tabulky registrační značky je tak závažným přestupkem; registrační značky jsou mu stále odcizovány a pak je nachází v blízkosti vozidla. Při dalším ústním jednání dne 7. 5. 2015, už ale vypověděl, že si nebyl vědom, že na přední části vozidla není umístěna tabulka s registrační značkou. Je pravdou, že ztrátu nahlásil policii, pak ji však našel v místě, kde parkuje, ležela pohozená na zemi. Tato situace se do dne 22. 12. 2014 opakovala ještě dvakrát. Je však přesvědčen, že když odjížděl v předmětný den, tabulka registrační značky byla umístěna na vozidle vpředu i vzadu. Soud proto neuvěřil skutkovým tvrzením žalobce ohledně nalezení registrační značky poté, co to nahlásil na policii a zapomněl policii sdělit nález registrační značky. Soud těmto novým tvrzením neuvěřil především proto, že žalobce tvrzené skutečnosti neuvedl na místě samém do oznámení o přestupku, přičemž se do oznámení o přestupku odmítl vyjádřit a tvrzení žalobce nepotvrdili ani zasahující policisté, kteří byli vyslechnuti v průběhu řízení. Soud se také ztotožnil s názorem správního orgánu, vysloveného u jednání soudu, že měl-li žalobce špatné zkušenosti ohledně odcizování registrační značky, byl povinen být v tomto směru výrazně obezřetný a před každou jízdou si toto kontrolovat. Obrana žalobce se soudu jeví jako zcela účelová a dle názoru správního soudu správní orgány zjistily skutkový stav úplně a správně. Z důvodu vyhodnocení jako účelového tvrzení nalezení registrační značky poté co nahlásil její odcizení, soud nevyhověl návrhu žalobce na výslech svědka – mechanika servisu, který mu měl údajně registrační značku na vozidlo nasadit.

20. Ani druhé žalobní námitce soud nepřisvědčil, neboť ve správním řízení bylo prokázáno (jak v předchozím odstavci uvedeno), že žalobce věděl o skutečnosti, že na svém vozidle nemá umístěnou přední tabulku RZ, přičemž se žalobce přestupku přinejmenším dopustil nedbalostí nevědomou podle ust. § 4 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, když měl a mohl vědět, že jízdou bez přední tabulky RZ může porušit nebo ohrozit zájem společnosti na identifikaci svého vozidla, jenž je zákonem o silničním provozu chráněný. Soud k tomuto závěru dospívá s ohledem na povinnost každého řidiče znát zákonná ustanovení týkající se provozu na pozemních komunikacích, konkrétně ust. § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu v návaznosti na ust. § 38 odst. 1 písm. c) o podmínkách provozu vozidel – především s ohledem na skutečnost, že jakožto řidič si musí být vědom skutečnosti, že k identifikaci vozidla musí být na vozidle umístěna i přední tabulka registrační značky, a to například v situaci, kdy je vozidlo zachyceno při přestupku automatizovaným systémem měření rychlosti či kontroly dodržování pravidel jízdy křižovatkou řízenou světelnými signály apod. Soud se tedy plně ztotožňuje se závěrem správních orgánů o formě zavinění přestupku.

21. K námitce třetí se soud již částečně vyjádřil výše, kdy za materiální znak předmětného přestupku je potřeba považovat porušení nebo ohrožení zájmu společnosti na identifikaci pachatelů dopravních přestupků, popř. jiných protiprávních jednání, jež je zákonem chráněný. Soud konstatuje, že popsaný objekt přestupku byl žalobcem porušen i tím, že užil vozidlo, na kterém chyběla „pouze“ přední tabulka RZ, neboť i tímto svým jednáním minimálně znesnadnil identifikaci vozidla, když ne u každého protiprávního jednání, kterého se řidič může potenciálně dopustit, je možno uvidět vozidlo jak zepředu tak i zezadu, a to především s ohledem na rozměrnost osobního automobilu k poměru k tabulce registrační značky. K naplněnosti materiálního znaku přestupku postačí pouhé potenciální ohrožení zájmu společnosti, přičemž v případě dnes projednávaného přestupku žalobce k tomuto ohrožení jednoznačně došlo.

22. Soud nepřisvědčil ani čtvrté námitce, kterou žalobce brojí proti výši uložené sankce. Co se týče peněžité sankce, tu správní orgán uložil ve výši 5.500,- Kč, přičemž zákonem stanovené rozpětí je určeno ust. § 125c odst. 4 písm. d) zákona o silničním provozu, a to od 5.000,- Kč do 10.000,- Kč. Pokud tedy správní orgán I. stupně uložil sankci pouze mírně převyšující spodní hranici sazby, přičemž v odůvodnění uvedl, že tak učinil, neboť zohlednil evidenční kartu řidiče, ze které plyne, že se žalobce v uplynulých třech letech dopustil již čtyř přestupků, a také přihlédl k tomu, že se žalobce přestupku dopustil na frekventované silnici, pak má soud zato, že udělená peněžitá sankce nikterak nevybočila z limitů správního uvážení a je odpovídající míře provinění žalobce. Co do zákazu činnosti, který byl žalobci uložen ve spodní zákonné hranici, soud konstatuje, že správní orgán ani nižší sankci uložit nemohl, pročež nemohlo při ukládání této sankce dojít k pochybení správních orgánů, které by mohlo mít negativní vliv na práva žalobce.

23. Soud rovněž nevyhověl ani návrhu žalobce na moderaci sankce, neboť v případě žalobce neshledal zjevnou nepřiměřenost uložené sankce (srov. ust. § 78 odst. 2 s. ř. s.), když se tato pohybovala při spodních zákonem vymezených hranic, jak uvedeno v předchozím odstavci. Nadto je potřeba uvést, že skutkové okolnosti žalobcem spáchaného přestupku nikterak nevybočují z běžných situací, jež jsou podle smyslu zákonných ustanovení potřeba sankcí postihnout – jinými slovy zákonem chráněné hodnoty a zájmy společnosti byly žalobcem ohroženy mírou pro daný přestupek obvyklou, pročež soud za předpokladu, že správní orgány žalobci uložily takřka nejnižší možné tresty, nemá důvod výši těchto sankcí nikterak snižovat, či od nich upouštět (srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2014, č. j. 11 Ad 16/2013-41). Závěr a náklady řízení

24. Závěrem pak soud konstatuje, že správní orgány se dostatečně ve svém odůvodnění vypořádaly s důvody, které vedly k rozhodnutí o uznání viny žalobce a rozhodnutí je přezkoumatelné a zákonné. Správní orgány správně provedly právní kvalifikaci správního deliktu, když řádně odůvodnily naplnění skutkové podstaty. Soud neshledal vady řízení, které by založily nezákonnost napadeného rozhodnutí.

25. Ze všech výše uvedených důvodů tedy krajský soud podanou žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl a ztotožnil se se závěrem správních orgánů.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodoval krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s přihlédnutím k tomu, že procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady, které by přesahovaly jeho obvyklou úřední činnost, nevznikly a též se práva na náhradu nákladů výslovně vzdal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 11. ledna 2017 JUDr. Jana Záviská samosoudkyně