20 A 5/2021

Rubrum

č. j. 20 A 5/2021 - 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Láníčkem ve věci žalobce: J. U. zastoupený advokátem JUDr. Petrem Doležalem sídlem Mazovská 476/2, 181 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. května 2021, č. j. MSK 35672/2021, ve věci přestupku takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 13. května 2021, č. j. MSK 35672/2021, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje [Zadejte text.]

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce JUDr. Petra Doležala, advokáta se sídlem v Praze, Mazovská 476/2.

Odůvodnění

1. Městský úřad Nový Jičín (dále též „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 26. 2. 2021 uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků podle § 125f odst. 1 zákona číslo 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále též „zákon o silničním provozu“), kterých se měl žalobce dopustit porušením povinností stanovených v § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, a to ve 3 případech specifikovaných ve výroku. Za přestupky uložil správní orgán žalobci pokutu ve výši 10 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém mimo jiné namítal, že za přestupky je odpovědný provozovatel vozidla ShareCar!, z. s.

2. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný rozhodnutím identifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku (dále též „napadené rozhodnutí“) tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. K odvolací námitce ohledně provozovatele vozidla žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že se jedná prokazatelně o obstrukční taktiku s cílem žalobce zprostit se odpovědnosti za předmětné přestupky. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 222/2017 - 45 žalovaný konstatoval, že provozovatelem vozidla je sice osoba zapsaná v registru jako vlastník a pokud je jako provozovatel uvedena osoba odlišná, pak je provozovatelem tato osoba, avšak pokud by byl evidovaný stav v registru vozidel pouze důsledkem snahy vyhnout se deliktní odpovědnosti provozovatele vozidla a jako provozovatel by byla v registru zapsaná jiná osoba, než která je vlastníkem nebo provozuje vozidlo na základě jiného právního titulu, správní orgán při rozhodování o tomto deliktu nepřihlédne k evidenčnímu stavu v registru vozidel.

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 15. 7. 2021 ke Krajskému soudu v Ostravě včasnou správní žalobu, ve které navrhoval jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě zdůraznil, že provozovatelem vozidla je osoba zapsaná v registru silničních vozidel jako provozovatel, což žalobce není, když je pouze vlastníkem vozidla. Žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného o obstrukční taktice s tím, že je členem spolku ShareCar, což je platforma pro sdílení vozidel. Žalobce tak může využívat vozidel jiných členů spolku, oproti tomu jiní členové mohou využívat vozidlo žalobce. Žalovaný podle žalobce svá tvrzení neprokázal a jeho odkaz na znalosti z úřední činnosti považuje za nedostatečný. Zbývajícími žalobními námitkami se již krajský soud v tomto řízení nezabýval, proto jejich obsah pro nadbytečnost neuvádí ani v této narační části rozsudku.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odkazem na odůvodnění napadeného a prvostupňového rozhodnutí, ve kterých je podrobně odůvodněno, z čeho správní orgány vyvodily zneužití práva žalobcem. Na podporu svého názoru žalovaný doložil náhled stránky „Virtuální provozovatel“ a dvě veřejně přístupná videa na CD, ve kterých jednatel společnosti Share Car! P. K. podrobně popisuje procesní strategii a výpis z obchodního Shodu s prvopisem potvrzuje [Zadejte text.] rejstříku, které navrhl k důkazu. Podle žalovaného by napadené rozhodnutí obstálo i bez odkazu na poznatky z úřední činnosti, nicméně žalovaný označil v napadeném rozhodnutí konkrétní spisové značky odvolacích řízení, ve kterých byla společnost Share CAR! zapsaná jako provozovatel vozidla a kde uplatňuje procesní strategii, o které je pojednáno na stránkách virtuálního provozovatele. Také tyto podklady spolu s odvolacími rozhodnutími navrhl žalovaný k důkazu.

5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle § 75 odst. 2 zákona číslo 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná; o žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání v souladu s § 51 s. ř. s., protože oba účastníci s tímto postupem souhlasili (žalovaný výslovně a žalobce konkludentně, když nereagoval na výzvu soudu podle § 51 odst. 1 s. ř. s.).

6. Ze správního spisu se podává, že Městskému úřadu v Novém Jičíně byly místní městskou policií oznámeny 3 podezření ze spáchání přestupků, ke kterým mělo dojít ve dnech 19. 9. 2020, 20. 9. 2020 a 25. 9. 2020. Ve všech případech spočívalo přestupkové jednání v překročení nejvyšší povolené rychlosti v daném místě změřené měřícím zařízením v automatickém režimu a k překročení rychlosti mělo ve všech případech dojít vozidlem, jehož zjištěným vlastníkem je žalobce a jako provozovatel byl v rozhodnou dobu (19. 9. 2020 až 25. 9. 2020) v registru vozidel evidován Share CAR!, z. s. Správní orgán prvního stupně zaslal ohledně skutků ze dne 20. 9. 2020 a 25. 9. 2020 výzvu registrovanému provozovateli k podání vysvětlení a následně zasílal výzvy přímo žalobci. Žalobce v podání ze dne 20. 10. 2020 oznámil správnímu orgánu prvního stupně, že odpírá podat vysvětlení a správní orgán prvního stupně následně usneseními ze dne 13. 1. 2021 a 19. 1. 2021 všechny věci (podezření ze spáchání přestupku) odložil. Následně vydal správní orgán prvního stupně dne 19. 1. 2021 ve všech shora uvedených věcech příkaz, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání přestupků podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu (tzv. přestupek provozovatele vozidla) a po podání odporu, ve kterém žalobce zejména namítal, že není zapsán v registru vozidel jako provozovatel předmětného vozidla, rozhodl ve věci samé dne 26. 2. 2021 shora uvedeným způsobem.

7. Předmětem soudního přezkumu je správní rozhodnutí o přestupku provozovatele vozidla podle § 125f zákona o silničním provozu. Ke sporným přestupkovým jednáním mělo dojít při řízení vozidla, jehož vlastníkem je žalobce a jako jeho provozovatel byl v rozhodnou dobu v příslušném registru silničních vozidel evidovaný spolek Share CAR!, z. s. Za klíčový žalobní bod považuje krajský soud námitku týkající se osoby provozovatele, tj. zda a za jakých okolností lze uznat vinným ze spáchání přestupku podle § 125f zákona o silničním provozu vlastníka vozidla, který není současně v registru silničních vozidel zapsán jako jeho provozovatel.

8. Podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, provozovatel vozidla se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Shodu s prvopisem potvrzuje [Zadejte text.]

9. Podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu, provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu. Obdobně je provozovatel vozidla definován v § 2 odst. 15 zákona číslo 56/2001 Sb.

10. Jak se podává z citované právní úpravy, tak přestupku podle § 125f zákona o silničním provozu se může dopustit pouze provozovatel příslušného vozidla. Jedná se tedy o přestupek s tzv. speciálním subjektem neboli omezeným okruhem pachatelů. Pojem „provozovatele vozidla“ je v zákoně o silničním provozu jednoznačně definován, přičemž z této definice vyplývá, že je založen na evidenčním principu. To potvrdil také Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 23. 7. 2019 č. j. 1 As 318/2018 - 41, ve kterém mimo jiné uvedl, že postavení provozovatele vozidla a jeho odpovědnost za správní delikt podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu jsou spojeny se zápisem vlastníka nebo jiné osoby v registru silničních vozidel jako provozovatele vozidla, nikoli s pouhým vlastnictvím vozidla jako takovým. Je tedy nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva, podstatné je, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel. Krajský soud uvedený výklad sdílí a je přesvědčen, že ani za použití extenzivního a teleologického výkladu nelze dospět k závěru, že osobou odpovědnou za přestupek podle § 125f zákona o silničním provozu by mohl být někdo, kdo nesplňuje zákonná kritéria, kterými je provozovatel vozidla v § 2 písm. b) zákona o silničním provozu definován.

11. Uvedený závěr činí krajský soud i přes znalost rozsáhlé judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se obstrukčních taktik konkrétní osoby, se kterou žalovaný spolek Share CAR!, z. s. v odůvodnění napadeného rozhodnutí spojuje. Podle názoru krajského soudu nelze ani s poukazem na obstrukční taktiky dovozovat odpovědnost za přestupek u osoby, která nemá postavení subjektu uvedeného ve skutkové podstatě přestupku. Bylo věcí zákonodárce, jak vymezí konkrétní skutkové podstaty přestupků a pokud v případě přestupku (původně správního deliktu) podle § 125f určil, že se toho přestupku může dopustit pouze provozovatel vozidla, jehož zákonnou definici navíc totožný zákon jednoznačně vymezuje, tak soudům ani správním orgánům nepřísluší výkladem rozšiřovat okruh možných pachatelů takového přestupku.

12. Krajský soud dodává, že nepřehlédl, že Nejvyšší správní soud v bodě 42 rozsudku ze dne 28. 2. 2018 č. j. 1 As 222/2017 - 45 konstatoval, že pokud by však evidovaný stav v rejstříku silničních vozidel byl pouze důsledkem snahy se vyhnout deliktní odpovědnosti provozovatele a jako provozovatel (vlastník) vozidla byla v registru silničních vozidel uvedena účelově jiná osoba, než která je vlastníkem nebo která provozuje vozidlo na základě jiného právního titulu, správní orgán by při rozhodování o deliktu provozovatele k evidenčnímu stavu v registru silničních vozidel nepřihlédl. Podle přesvědčení krajského soudu však nelze uvedený závěr aplikovat izolovaně, bez zohlednění kontextu, v jakém byl vysloven. Nejvyšší správní soud řešil v uvedené věci správní delikt provozovatele vozidla v situaci, kdy byl jako provozovatel zapsán původní vlastník vozidla, který již auto prodal, ale v registru vozidel byl nadále evidován jako provozovatel. Správní orgány označily za osobu odpovědnou za správní delikt podle § 125f zákona o silničním provozu (ve znění účinném do 30. 6. 2017) nového vlastníka vozidla, s čímž Nejvyšší správní soud nesouhlasil a za osobu provozovatele považoval osobu evidovanou v registru vozidel. Současně Shodu s prvopisem potvrzuje [Zadejte text.] vyslovil shora uvedený právní názor pro případ zneužití této evidence. Uvedený názor tak byl vysloven za poněkud jiných skutkových okolností a podle názoru krajského soudu dosud nebyl v rozhodovací praxi soudů dotažen do takového stavu, aby za přestupek podle § 125f zákona o silničním provozu mohla být uznána vinnou osoba, která neodpovídá zákonné definici provozovatele vozidla, protože není jako provozovatel předmětného vozidla zapsaná v registru vozidel. Krajský soud setrvává na názoru, že takový postup není možný a byl by v rozporu s § 5 zákona číslo 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky.

13. Krajský soud se ani nezabýval námitkami žalovaného a důkazy, které měly prokázat procesní strategii spolku Share CAR! a jeho propojenost s P. K. (náhed stránky virutálního provozovatele, CD, výpis z obchodního rejstříku, odvolací spisy a rozhodnutí žalovaného, ve kterých vystupuje předmětný spolek). I kdyby bylo prokázáno, že veškeré úvahy a námitky žalovaného o obstrukční strategii žalobce (resp. Share CAR!, z. s.), jsou správné, nebylo by to podle závěru krajského soudu důvodem pro rozhodnutí o vině žalobce za přestupek podle § 125f zákona o silničním provozu. Stejně tak se již krajský soud pro nadbytečnost nezabýval dalšími žalobními námitkami žalobce.

14. Krajský soud uzavírá, že postup správních orgánů, které uznaly žalobce vinným ze spáchání přestupků podle § 125f zákona o silničním provozu, přestože nebyl v rozhodnou dobu zapsán jako provozovatel předmětného vozidla v registru vozidel, je v rozporu s právními předpisy. Proto krajský soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro jeho nezákonnost zrušil a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém je žalovaný vázán právním názorem krajského soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. a uložil žalovanému povinnost nahradit procesně úspěšnému žalobci důvodně vynaložené náklady řízení. Tyto náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč a náklady právního zastoupení, jejichž výši krajský soud určil v souladu s § 35 odst. 2 větou za středníkem s. ř. s. podle vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Konkrétně krajský soud přiznal žalobci v rámci přísudku právo na náhradu odměny advokáta za dva úkony právní služby (1. – převzetí a příprava zastoupení, 2. - sepis žaloby) po 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodu 5 advokátního tarifu (celkem 6 200 Kč) a jeho hotových výdajů nahrazovaných podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v paušální výši 600 Kč. Protože zástupce žalobce je plátcem DPH, jsou jeho odměna a hotové výdaje v celkové výši 6 800 Kč navýšeny podle § 57 odst. 2 s. ř. s. o 21 % DPH (1 428 Kč), jejíž náhrada rovněž žalobci náleží. Krajský soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci shora uvedené náklady řízení v celkové výši 11 228 Kč k rukám jeho zástupce. Určení advokáta coby platebního místa vyplývá z § 49 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), které se v těchto případech přiměřeně aplikuje podle § 64 s. ř. s. Lhůtu k plnění krajský soud prodloužil oproti obecné délce stanovené v § 160 odst. 1 o. s. ř. na 30 dnů od právní moci rozsudku, protože rozhodnutí správních soudů nabývají právní moci již okamžikem doručení (viz § 54 odst. 5 s. ř. s.) a obecná 3 denní lhůta se jeví krajskému soudu v takovém případě nepřiměřeně krátká.

Poučení

Shodu s prvopisem potvrzuje [Zadejte text.] Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce). Ostrava 30. listopadu 2021 JUDr. Martin Láníček samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje