20 Ad 2/2016

Rubrum

20Ad 2/2016-39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce: K. N., zastoupen Mgr. Michalem Šimetkou, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Kpt. Nálepky 1072/8, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.11.2015, č.j. MPSV-UM/30811/15/9S-MSK, o pomoci v hmotné nouzi – neposkytnutí dávky příspěvku na živobytí, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

III. Odměna advokáta Mgr. Michala Šimetky se určuje částkou 5.171,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 60ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Česká republika n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I.

1. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne 7.1.2016, za zachování zákonné lhůty dle § 72 odst. 1 s.ř.s., domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23.11.2015, č.j. MPSV-UM/30811/15/9S-MSK, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě (dále jen „správní orgán I. st.“) ze dne 8.10.2015 č.j. 47943/2015/KOP, jímž bylo rozhodnuto, že žalobci bude pokračování -2- 20Ad 2/2016 poskytována dávka pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí, v celkové výši 267,- Kč měsíčně od měsíce června roku 2015.

2. Žalobce v žalobě současně požádal o ustanovení advokáta. Jeho žádosti bylo vyhověno usnesením ze dne 8.2.2016 č.j. 20Ad 2/2016-16. Ustanovený právní zástupce žalobce pak žalobu doplnil dne 10.3.2016 tak, že žalovaný nesprávně vyhodnotil zjištěný skutkový stav a převzal toliko závěry, které učinil správní orgán I. stupně. Následkem tohoto pochybení byl žalobce posouzen v rámci předmětného řízení spolu s p. H., která je pouze jeho spolubydlící a nemá k němu žádný vztah a ani s ním nehospodaří, přičemž z tohoto důvodu mu byl přiznán příspěvek na živobytí v nižší výši, než na jaký má nárok. Žalovaný vzal v úvahu pouze důkazy svědčící o jeho společném hospodaření s p. H. a selektivně nevyhodnotil důkazy svědčící o opaku s tím, že jde o důkazy účelové. Dne 12.5.2015 bylo provedeno sociální šetření v místě bydliště žalobce a p. H., a to na základě formuláře dodaného p. H., o kterém byl žalobce přesvědčen, že jde o formulář k příspěvku na bydlení, nikoli k příspěvku na živobytí, a podepsal ho tedy omylem. Ze zjištění z tohoto šetření a z předmětného formuláře žalovaný vycházel přesto, že již druhé šetření, provedené dne 24.9.2015, svědčilo o opaku a o opaku svědčí též dodatečné prohlášení žalobce ze dne 1.6.2015. Dále pak žalovaný nijak nevyhodnotil, že žalobce je maďarské národnosti a porozumění českému jazyku a obsahu formulářů mu může činit problémy. Žalovaný takto zatížil své rozhodnutí nezákonností, když se dostatečně nevypořádal s výše popsanými důkazy, přičemž konstatace, že jde o důkazy účelové, k vypořádání nepostačí. Dále, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, když neprovedl výslech p. H., která se mohla vyjádřit ke skutečnostem podstatným pro rozhodnutí, zda spolu s žalobcem mají být společně posuzováni pro účely příspěvku na živobytí. Žalobce spolu s p. H. společně obývali jeden byt již v době před květnem roku 2015 a žalobci byla dávka příspěvku na živobytí poskytována samostatně, bez společného posouzení s p. H., již od listopadu 2014, přestože se jeho životní situace ve vztahu k p. H.nijak nezměnila. Žalobce si je vědom toho, že povinnost k prokázání nehospodaření se spolužijícími osobami stíhá jeho, ale žalovaný měl přihlédnout k jeho maďarské národnosti a možné neznalosti českého jazyka a provést všechny dostupné důkazy. Závěry provedené žalovaným zhodnotil jako povrchní a nesprávné, neboť žalovaný nijak přesvědčivě nevysvětlil, proč byl žalobce od listopadu roku 2014 posuzován s p. H. odděleně, pak na základě jednoho mylně podepsaného formuláře s ní byl od května roku 2015 posuzován společně, a to i přesto, že šlo o formulář dávky, o kterou žádala p. H., a nakonec bude od 1.3.2016 opět posuzován samostatně. Žalovaný dále nevyhodnotil motivy, pro které p. H. o předmětnou dávku žádala, když jí tato stejně nemohla být přiznána, protože p. H. je zaměstnána. Navrhl zrušit napadené rozhodnutí včetně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a uložit žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 22.2.2016 navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný nejprve zrekapituloval odvolací a žalobní námitky žalobce a dále uvedl, že podle § 4 odst. 1 písm. d) zák. č. 110/2006 Sb. se společně posuzují osoby, které spolu užívají byt, s výjimkou osob, které prokáží, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby. Břemeno důkazní k prokázaní tvrzení, že s p. H. nehospodaří a trvale nežije, tedy nesl žalobce. Dne 22.4.2015 se žalobce sám dostavil ke správnímu orgánu I. st. a doložil tiskopis Ohlášení změn v okruhu společně posuzovaných osob, který podepsala také p. H., a ve kterém je uvedeno, že byt užívají společně p. H. s žalobcem jako žadatelem a společně hradí náklady. pokračování -3- 20Ad 2/2016 Tiskopis je označen jako doklad prokazující uvedené změny pro účely změny dávek pomoci v hmotné nouzi a takto je vyloučeno, že by žalobce či p. H. nevěděli, co podepisují. Tvrzení žalobce, že s p. H. nehospodaří, se vzhledem k jeho předchozímu prohlášení jeví jako účelové. Uvedenou změnu, která byla dne 22.4.2015 nahlášena samotným žalobcem, žalobce zpochybnil až poté, co se žalobce dozvěděl o snížení příspěvku na živobytí, které z provedené změny pramení. Při prvním sociálním šetření nebyly v lednici rozděleny potraviny žalobce a p. H., při druhém již ano. S ohledem na postup žalobce se však jeví jeho pozdější tvrzení jako účelová, vedená snahou o zamezení snížení příspěvku na živobytí. Žalovaný má proto za to, že jeho závěr o skutkovém stavu je správný a žalobce neprokázal, že by s p. H. v květnu 2015 nehospodařil. II.

4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v intencích žalobních námitek, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ve smyslu § 75 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

5. U jednání soudu žalobce zpochybnil zjištěný skutkový stav správním orgánem, který vycházel zejména ze zjištění, že v lednici nebyly odděleny potraviny, což svědčí o spolužití žalobce s paní H., která navíc je vegetariánka a stravuje se odlišně od žalobce. Opětovně zdůraznil, že nevěděl, jaký tiskopis podepisuje, neboť podepisuje i tiskopis pro dávku příspěvek na bydlení. Dále, že ač s paní H. obývá byt 1+1, oba jsou silně věřící, a proto nežijí jako manželé. Dříve jeho příjem činil 4.880,- Kč, což byl příspěvek na živobytí, paní H. dostávala doplatek na bydlení i příspěvek na bydlení, do něhož byl započítáván i on. Správní orgán setrval na svém stanovisku s odkazem na obsah správního spisu se zdůrazněním, že to byl žalobce, kdo inicioval změnu okruhu společně posuzovaných osob.

6. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce poprvé požádal u správního orgánu I. stupně o příspěvek na živobytí dne 5.11.2014, tento mu byl na základě žádosti přiznán ve výši 4.480,- Kč měsíčně s tím, že žalobce byl posuzován samostatně. V té době obýval stejný byt jako v předmětné době, a to spolu s p. H. Dne 22.4.2015 doručil žalobce správnímu orgánu I. stupně formulář nazvaný „ohlášení změn v okruhu společně posuzovaných osob“, ve kterém sám označil, že slouží pro účely příspěvku na živobytí zaškrtnutím příslušné kolonky. S účinností ke dni 22.4.2015 přihlásil žalobce jako společně posuzovanou osobu p. H. Dne 29.4.2015 dodala p. H. správnímu orgánu I. stupně doklad o výši měsíčních příjmů a prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech pro účely dávky pomoci v hmotné nouzi. Při jednání téhož dne p. H. uvedla, že s žalobcem společně hospodaří. Dne 11.5.2015 se žalobce dostavil ke správnímu orgánu I. stupně a stvrdil, že k žádným změnám od posledně nahlášených změn nedošlo. Na základě výše uvedeného proběhlo v bydlišti žalobce dne 12.5.2015 sociální šetření. V záznamu ze sociálního šetření ze dne 12.5.2015 je uvedeno, že žalobce obývá předmětný byt spolu s p. H., přičemž společně užívají veškeré vybavení domácnosti a mají společné jídlo v lednici. Zjištěné skutečnosti svědčí o společném hospodaření žalobce a p. H. Dne 20.5.2015 se dostavila ke správnímu orgánu I. stupně p. H. a uvedla, že už další dávky brát nechce, přičemž jí bylo sděleno, že ani žádné nebere, a že bude společně posuzována s žalobcem ve věci jeho žádosti o dávky. Dne 1.6.2015 se na pracoviště správního orgánu I. stupně dostavil žalobce a k zaslané pokračování -4- 20Ad 2/2016 výzvě a šetření provedenému dne 12.5.2015 se vyjádřil tak, že s p. H. společně nehospodaří. Při jednání zvyšoval hlas a zdůrazňoval, že hospodaří samostatně. Mimo protokol uvedl, že p. H. neumí hospodařit s penězi a je schopna je všechny během pár dní utratit, proto ji nemůže nechat bez jídla a potraviny nakupuje sám. Do protokolu toto nebyl ochoten uvést. Předmětný byt, který žalobce s p. H. obývali, má v nájmu p. H. a žalobce je jejím podnájemníkem. Dne 16.6.2015 žalobce čestně prohlásil, že s p. H.se nepodílí na úhradě společných potřeb a každý hospodaří zcela odděleně. Dne 29.6.2015 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí č. j. 32782/2015/KOP, kterým počínaje dnem 1.6.2015 snížil žalobci příspěvek na živobytí z 4.480,- Kč měsíčně na 267,- Kč měsíčně. Na základě odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí zrušeno žalovaným a věc byla vrácena správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. Správní orgán I. stupně rozhodl dne 8.10.2015 pod č.j. 47943/2015/KOP věcně stejně, proti tomuto rozhodnutí žalobce opět brojil odvoláním, o kterém žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. V záznamu ze sociálního šetření ze dne 24.9.2015 je uvedeno, že jídlo v lednici mají žalobce a p. H. rozděleno a každý jí jiné druhy jídla, protože p. H. je vegetariánka. I ostatní věci mají žalobce a p. H. rozděleny a uvádějí, že hospodaří odděleně, téměř se ani nesetkají, přičemž toto šetření proběhlo na základě nové žádosti žalobce a přiznání příspěvku v hmotné nouzi.

7. Žalobce namítal, že žalovaný nesprávně vyhodnotil zjištěný skutkový stav, když nekriticky přijal zjištění a jejich hodnocení od správního orgánu I. stupně a nepřihlédl k důkazům svědčícím o tom, že s p. H. nehospodaří. Soud se s touto argumentací ztotožnit nemůže. Žalovaný posuzoval rozhodné skutečnosti k měsíci květnu roku 2015, přičemž v tomto měsíci žalobce společně s p. H. každý samostatně správnímu orgánu sdělili, že spolu hospodaří, a to buď prostřednictvím formulářů, nebo prostřednictvím vlastních vyjádření před správními orgány. Stejná skutečnost vyplynula i ze sociálního šetření provedeného 12.5.2015. Žalobce až poté, co se dozvěděl o významu sdělených skutečností pro posouzení jeho nároku, začal spolu s p. H. svá původní prohlášení negovat. Za daných okolností má správní orgán vyjádření a důkazy, které si vzájemně odporují a musí vyhodnotit, kterými se bude řídit, když rozpor mezi nimi není schopen odstranit. S ohledem na původní dobrovolné a dokonce z vlastní iniciativy učiněné prohlášení žalobce a p. H. pak žalovaný nevybočil při hodnocení ze zákonného rámce, když vyhodnotil prvotní sdělení jako pravdivá a vycházel z nich a následná vyjádření jako nepravdivá a účelová, neboť takovéto hodnocení se v dané situaci nabízí jako logické. Žalovaný a ani správní orgán I. stupně v řízení nezjistil žádné skutečnosti svědčící pro to, že by žalobce měl problém porozumět českému jazyku a žalobce sám takovéto skutečnosti v rámci prvostupňového řízení ani nenamítl. Pokud pak žalobce argumentuje až v podaném odvolání a v žalobě svým neporozuměním formulářům psaným v českém jazyce, s ohledem na výše zmíněné žalovaný takovéto argumenty důvodně vyhodnotil jako účelové. Soud na tomto hodnocení žádné vybočení ze zákonného rámce stanoveného pro hodnocení důkazů neshledal.

8. Pokud žalobce namítá, že žalovaný měl provést další důkazy ke správnému zjištění skutkového stavu, zejména pak výslech p. H., pak soud připomíná, že je na žalobci, aby v řízení před správními orgány prokázal svá tvrzení stran nehospodaření s p. H. Přestože byl tímto důkazním břemenem žalobce zatížen, v řízení před správními orgány její výslech nenavrhoval. Vzhledem k výše citované právní úpravě pokračování -5- 20Ad 2/2016 obsažené v § 4 odst. 1 písm. d) zák. č. 110/2006 Sb. pak žalovaný postupoval správně, když tento výslech neprovedl, neboť bylo na žalobci, aby se provedení takového výslechu domáhal. Pokud žalobce naříká i neprovedení dalších důkazů, ale zároveň nespecifikuje jakých, pak s odkazem na výše zmíněné není možné takovéto námitce přisvědčit. Žalobce měl v řízení označit důkazy k prokázání svého tvrzení a žalovaný ani správní orgán I. stupně nebyly povinny vyhledávat další důkazy, svědčící o jeho tvrzeních.

9. Pokud žalobce namítá, že skutková zjištění žalovaného byla povrchní a žalovaný nijak nevysvětlil, proč byl žalobce nejprve posuzován samostatně, pak spolu s p. H. a nyní k březnu roku 2016 bude opětovně posuzován samostatně, takovéto námitce soud přisvědčit nemůže. Že byl žalobce před květnem 2015 posuzován samostatně nelze považovat za rozhodné, neboť změna v posuzování byla provedena na základě žalobcova vlastního vyjádření provedeného 22.4.2015. Podnět pro tuto změnu tedy inicioval sám žalobce spolu s p. H., přičemž žalovaný vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlil, proč k takové změně přistoupil. Rovněž pokud žalobce namítá, že dne 24.9.2015 bylo provedeno další šetření, při němž byly již zjištěny odlišné skutečnosti, nelze této námitce přisvědčit, neboť žalovaný rozhodoval k rozhodné době v měsíci květnu 2015, vycházel ze skutečností zjištěných v té době, a proto změna stavu v září téhož roku nemůže ničeho změnit na posouzení nároku v květnu 2015. Pokud žalobce věděl i při kontrole 12.5.2015, že s p. H. nehospodaří, měl toto správnímu orgánu srozumitelně vysvětlit, což se však nestalo. Žalobce až dne 1.6.2015 u správního orgánu uvedl, že ač s paní H. bydlí v jednom pokoji, nehospodaří spolu. Skutečnost, že žalobce bude od března roku 2016 posuzován opět samostatně, nemůže na úvahách žalovaného ničeho změnit, neboť jednak bylo napadené rozhodnutí vydáno v listopadu 2015, tedy před březnem 2016, a jednak není vyloučeno a běžnému běhu událostí se nepříčí, že žalovaný s p. H. nejprve hospodařil a poté hospodařit přestal. Co se týče motivace p. H. k podávání žádostí, tato dle názoru soudu nemohla na výše zmíněném ničeho změnit, zvláště za situace, kdy správní orgán I. stupně i žalovaný vycházeli zejména z vyjádření samotného žalobce, nikoli z vyjádření p. H.

10. Soud nevyhověl důkaznímu návrhu výslechu paní H. jako svědkyně, neboť dospěl k závěru, že obsah správního spisu v části týkající se období posuzování nároku a výše předmětné dávky je autentický a naprosto vypovídající o situaci v posuzovaném období. Soud se zcela shodl s názorem žalovaného, že žalobce poté, co mu bylo známo, že dojde ke snížení příspěvku na živobytí, zcela účelově začal tvrdit, že s paní H. společně nehospodaří.

11. Soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou dle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

12. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 60 odst. 1, odst. 2 s.ř.s., když procesně úspěšný žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť předmětem řízení byla žaloba směřující proti rozhodnutí o pomoci v hmotné nouzi ve smyslu § 60 odst. 2 s.ř.s. a procesně neúspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení nemá dle § 60 odst. 1 s.ř.s.

13. Ustanovenému advokátovi náleží dle ust. 35 odst. 8 s.ř.s. odměna za zastupování včetně náhrady hotových výdajů. Advokát účtoval odměnu za tři úkony pokračování -6- 20Ad 2/2016 právní služby, a to příprava a převzetí věci, dále doplnění žaloby a účast u jednání soudu, dále třikrát paušální částku, ztrátu času ze sídla kanceláře do sídla krajského soudu v počtu celkem 4 půlhodiny a cestovné při použití osobního vozu Škoda Octavia. Zástupci byla přiznána odměna za tři úkony právní služby ve výši 3.000,- Kč, (3 x 1.000,-Kč) dle § 7, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. b/, d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení včetně studia spisu dne 18.2.2016, doplnění žaloby a zastoupení u jednání) a tří režijních paušálů ve výši 900,- Kč (3 x 300,- Kč) dle § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. k uvedeným úkonům, právní služby, celkem 3.900,- Kč. Dále byly přiznány náklady jízdného v celkové výši 871,- Kč ze sídla advokáta - Kopřivnice do Ostravy a zpět, což je celkem 84 km, vykonány byly celkem dvě cesty, a to dne 18.2.2016 – studium spisu a dále k jednání dne 14.9.2016 (ujeto bylo celkem tedy 168 km, jízdy byly vykonány osobním automobilem RZ X, s průměrnou spotřebou 4,7l na 100 km, při paušální náhradě 3,80 Kč/km a ceně paliva – motorová nafta ve výši 29,50 Kč/l, představuje náhrada jízdného dle vyhl. č. 385/2015 Sb., ve spojení s § 189 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., částku 871,- Kč). Zástupci žalobce byla přiznána náhrada za ztrátu času v rozsahu 4 půlhodin po 100,- Kč, tj. 400,- Kč dle § 14 odst. 1, 3 citované vyhlášky v souvislosti s cestou advokáta z jeho sídla k soudu. Celková odměna za zastupování činí 5.171,- Kč.

14. Výrok IV. je odůvodněn ustanovením § 35 odst. 8, dle kterého ustanovenému zástupci z řad advokátů hotové výdaje i odměnu za zastupování platí stát.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 14. září 2016 JUDr. Jana Záviská samosoudkyně