20 Ad 24/2016

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce J. N., zastoupeného Mgr. Danielem Grimmem, advokátem se sídlem Závodní 2006/101, Ostrava, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1/376, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2016 č.j. MPSV-2016/24982-923, o nepřiznání doplatku na bydlení t a k t o:

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

III. O náhradě nákladů řízení ustanoveného právního zástupce si soud vyhrazuje právo rozhodnut samostatným rozhodnutím. Odůvodnění: I.

1. Žalobci nebyla přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení z důvodu bydlení v pronajaté zahradní chatce, která nesplňuje přiměřeně požadavky stanovené vyhláškou o technických požadavcích na stavby.

2. Žalobce v zákonné lhůtě podal u zdejšího soudu v zastoupení advokátem žalobu, ve které uvedl, že rozhodnutí je nezákonné, nepřezkoumatelné a zásadním způsobem neoprávněně zasahuje do jeho práva na pomoc v hmotné nouzi. Správní orgány se nezabývaly zcela zásadní otázkou, zda prostor, který obývá, poskytuje dostatečný komfort k bydlení. Jediným nedostatkem zahradní chatky je absence koupelny, nedostatečná světlá výška, objekt je evidován jako „jiná stavba“ a byl zkolaudován jako zahradní chata, když dle kolaudačního rozhodnutí ze dne 16. 11. 1989 je stavba schopna trvalého užívání. Zákon umožňuje, aby za byt byl za účelem rozhodování o doplatku na bydlení považován objekt určený k individuální či rodinné rekreaci a u takového objektu je požadovaná světlá výška 2300 mm. Postup žalovaného je zatížen přepjatým formalismem, který jde přímo proti smyslu zákona, neboť správní orgány se zabývaly toliko tím, zda jsou splněny požadavky dle vyhlášky o technických požadavcích na výstavbu, aniž by zohlednily celkovou úroveň objektu z hlediska standardů kvality bydlení. Dle žalobce je jeho případ hodný zvláštního zřetele, přičemž se k této otázce správní orgány nevyjádřily. Jiné možnosti bydlení nemá a jeho sociální poměry mu nedovolují pronajmout si byt. Za stěžejní otázku považoval posouzení, zda uvedený prostor splňuje standardy kvality bydlení dle ust. § 33b odst. 1 zákona o pomoc v hmotné nouzi. Navrhl napadené rozhodnutí, včetně rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušit a věc vrátit k novému rozhodnutí. Současně vyslovil souhlas s rozhodnutím bez jednání.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 10. 6. 2016 popřel její oprávněnost a setrval na správnosti svého rozhodnutí. Navrhl žalobu zamítnout. II.

4. Správní orgán I. stupně, Úřad práce ČR – Krajská pobočka Ostrava, kontaktní pracoviště Ostrava dne 28. 12. 2015 pod č.j. 671345/2015/OOI rozhodl v souladu s ust. § 33 odst. 1 a 8 zákona č. 111/2006, o pomoci v hmotné nouzi (dále jen ZoPHN) tak, že k žádosti ze dne 5. 10. 2015 nepřiznal doplatek na bydlení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že účastník řízení má pronajatou zahradní chatu, jejíž vlastníkem je paní C. S., trvale bytem H. n. 741/12, O.-P. a dle sdělení Úřadu městského obvodu Poruba, odboru výstavby a životního prostředí, oddělení stavebního úřadu, nejsou splněny požadavky dle § 33b odst. 1 ZoPHN; není tedy vlastníkem objektu používaného k trvalému bydlení a zahradní chata nesplňuje standardy kvality bydlení.

5. Žalovaný napadeným rozhodnutím podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu odvolání zamítl a rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ostravě ze dne 28. 12. 2015 č.j. 671345/2015/OOI potvrdil. V odůvodnění uvedl, že prvoinstanční správní orgán postupoval v souladu se zákonem o pomoci v hmotné nouzi. Nárok na doplatek na bydlení má vlastník bytu, který jej užívá, nebo jiná osoba, která užívá byt na základě smlouvy, rozhodnutí, nebo jiného právního titulu, jestliže by po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení snížených o příspěvek na bydlení byl příjem vlastníka bytu nebo jiné osoby, která užívá byt, zvýšený o vyplácený příspěvek na živobytí nižší než částka živobytí osoby. V případech hodných zvláštního zřetele může orgán pomoci v hmotné nouzi určit, že za vlastníka nebo jinou osobu užívající byt považuje i vlastníka nebo osobu užívající na základě smlouvy, rozhodnutí nebo jiného právního titulu, za účelem bydlení jiný než obytný prostor, za předpokladu, že uvedený prostor splňuje standardy kvality bydlení podle ustanovení § 33b odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Jiným než obytným prostorem se pro účely tohoto zákona rozumí prostor, který je na základě smlouvy, rozhodnutí nebo jiného právního titulu určen pro bydlení, a který zároveň splňuje standardy kvality bydlení podle § 33b odst.

1. Žalobce užívá na základě nájemní smlouvy zahradní chatu, která je ve vlastnictví paní C. S. Vzhledem k výše uvedenému se jedná o jiný než obytný prostor, proto bylo potřeba posoudit, zda uvedený prostor splňuje standardy kvality bydlení. Jiný než obytný prostor musí mít pro účely poskytnutí doplatku na bydlení povahu samostatně vymezeného uzamykatelného prostoru s minimálně jednou pobytovou místností, který svou polohou, velikostí a stavebním uspořádáním splňuje dále uvedené požadavky k tomu, aby se v něm zdržovaly a bydlely osoby, a neomezený přístup k pitné vodě. Pro vymezení jiného než obytného prostoru se použijí § 3 písm. i), § 8, § 10 odst. 5 a 6, § 11, § 38, § 44 odst. 1 písm. a) a § 44 odst. 1 věta druhá vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění účinném ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, přiměřeně. Kontrolu, zda jiný než obytný prostor tyto standardy splňuje, provádí na žádost orgánu pomoci v hmotné nouzi obecný stavební úřad. Jelikož stavba nesplňuje všechny požadavky, nelze tak považovat standardy kvality bydlení za splněné. Z uvedeného důvodu nelze pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi považovat zahradní chatku, již žalobce uvádí, za případ hodný zvláštního zřetele a dávku doplatek na bydlení poskytnout. III.

6. Z obsahu správních spisů bylo zjištěno, že žalobce žádost o doplatek na bydlení doplnil nájemní smlouvou, kterou uzavřel jako nájemce s pronajímatelkou paní S. C. Předmětem smlouvy je rekreační chata na pozemku ve Staré Plesné. Nájem je sjednaný na dobu určitou od 30. září 2015 do 30. září 2016 a výše nájemného činí v zimních měsících od října do dubna 3.600,- Kč měsíčně a od května do září 3.000,- Kč měsíčně; nájemné zahrnuje zálohy na další služby ve výši 900,- Kč a 300,- Kč spojené s užíváním nemovitosti. Dále je doloženo rozhodnutí o kolaudaci ze dne 16. 11. 1989, ve kterém proveden popis stavby: volně stojící objekt, zděná konstrukce o půd. rozměru 4,5 x 3,5 (4,5 x 5, Om), podsklepená, střecha sedlová, objekt je napojen na elektropřípojku, stavebník předložil zprávu o revizi elektro. Stavba je schopna trvalého užívání. Úřad práce dne 13. 10. 2015 požádal Úřad městského obvodu Poruba, odbor výstavby a životního prostředí, o podrobnou specifikaci předmětné stavby k bydlení a v odpovědi ze dne 27. 11. 2015 sděleno, že kontrolovaný objekt neplní požadavky stanovené v § 3 písm. i), přiměřeně jsou splněny požadavky § 8, neplní požadavek § 10 odst. 5 a odst. 6 vyhl. č. 268/2009Sb., o technických požadavcích na stavby se závěrem, že kontrolou prostoru v zahradním domku na parcele č. X ve Staré Plesné bylo na základě šetření na místě a s využitím archivní dokumentace zjištěno, že požadavky § 33b odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi nejsou přiměřeně splněny; není splněn požadavek dle § 10 odst. 5 a 6 vyhl. č. 268/2009 Sb. Součástí spisu je soubor snímků uvedené stavby. V dodatku k žádosti o doplatek na bydlení dne 26. 11. 2015 žalobce Úřadu práce sdělil, že zákon nespecifikuje druh záchodu a v chatě jsou dva plně funkční chemické kompostovací záchody. Světlá výška místnosti je snížena jen o pouhých 15 cm, stavba byla zkolaudována a je způsobilá k trvalému užívání, navíc od červa roku 2015 prošla rozsáhlou rekonstrukcí, výměnou nových oken, nové podlahy, vnitřní omítky, nová kuchyně, zateplení stropu sklepu, nové elektrické rozvody včetně hodin. Ještě donedávna byl bezdomovec a je rád, že má na rok zajištěné bydlení. Dle jeho názoru se jedná o kvalitnější bydlení než na ubytovně, když hovoří z vlastní zkušenosti. V odvolání ze dne 12. 1. 2016 uvedl, že se jedná o zahradní chatu nikoliv chatu pro individuální či rodinnou rekreaci a Úřad práce měl tak vycházet z kolaudačního rozhodnutí, označení stavby v katastru nemovitost a ne sám účelově měnit způsob užívání stavby, dále, že objekt jedině nesplňuje podmínku výšky místnosti, která je o pouhých 15 cm nižší než vyžaduje vyhl. č. 268/2009 Sb. IV.

7. Po přezkoumání skutkového a právního stavu v rozsahu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

8. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek podle § 51odst. 1 s.ř.s.

9. Doplatek na bydlení je obligatorní dávkou ze systému pomoci v hmotné nouzi, pokud jsou splněny podmínky nároku na tuto dávku, avšak za určité situace se jedná o dávku fakultativní, kdy správní orgán musí na základě správního uvážení zvážit, zda se jedná o případ zvláštního zřetele hodný, jestliže žadatel o dávku bydlí v jiném než obvyklém prostoru, což je případ žalobce.

10. Podmínky nároku na doplatek na bydlení jsou vyjádřeny v ust. § 33 ZoPHN, kdy v odstavci 1 je uvedeno, že nárok na doplatek na bydlení má vlastník bytu, který jej užívá, nebo jiná osoba, která užívá byt na základě smlouvy, rozhodnutí, nebo jiného právního titulu, jestliže by po úhradě odůvodněných nákladů na bydlení snížených o příspěvek na bydlení podle jiného právního předpisu byl a) příjem vlastníka bytu nebo jiné osoby, která užívá byt, zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí nižší než částka živobytí osoby (§ 24), nebo b) příjem společně posuzovaných osob zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí nižší než částka živobytí společně posuzovaných osob (§ 24); právní titul k užívání bytu je přitom nezbytné prokázat písemným dokladem, přičemž předložení čestného prohlášení k tomuto účelu nestačí.

11. Podle § 33 odst. 6 věty první ZoPHN v případech hodných zvláštního zřetele může orgán pomoci v hmotné nouzi určit, že za vlastníka nebo jinou osobu užívající byt považuje i vlastníka nebo osobu užívající na základě smlouvy, rozhodnutí, nebo jiného právního titulu, za účelem bydlení jiný než obytný prostor, za předpokladu, že uvedený prostor splňuje standardy kvality bydlení podle § 33b odst. 1.

12. Podle ust. § 33a ZoPHN odst. 1) bytem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností nebo samostatná obytná místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt. odst. 2) věty první jiným než obytným prostorem se pro účely tohoto zákona rozumí prostor, který je na základě smlouvy, rozhodnutí nebo jiného právního titulu určen pro bydlení, a který zároveň splňuje standardy kvality bydlení podle § 33b odst. 1 odst. 4) za byt se pro účely tohoto zákona považuje též soubor místností, které tvoří stavbu pro individuální či rodinnou rekreaci, nebo samostatná místnost, která tvoří stavbu pro individuální či rodinnou rekreaci, pokud jsou tyto stavby užívány vlastníkem k trvalému bydlení a pokud splňují standardy kvality bydlení podle § 33b odst. 1.

13. V ustanovení § 33b ZoPHN jsou vyjádřeny standardy kvality bydlení jiného než obytného prostoru a stavby pro individuální či rodinnou rekreaci. Dle tohoto ustanovení jiný než obytný prostor nebo stavba pro individuální či rodinnou rekreaci musí mít pro účely poskytnutí doplatku na bydlení podle tohoto zákona povahu samostatně vymezeného uzamykatelného prostoru s minimálně jednou pobytovou místností k tomu, aby se v něm zdržovaly a bydlely osoby, a neomezený přístup k pitné vodě. Pro vymezení jiného než obytného prostoru se použijí § 3 písm. i), § 8, § 10 odst. 5 a 6, § 11, § 38, § 44 odst. 1 písm. a) a § 44 odst. 1 věta druhá vyhlášky o technických požadavcích na stavby, ve znění účinném ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, přiměřeně. Pro vymezení stavby pro individuální či rodinnou rekreaci se použijí vyhlášky o technických požadavcích na stavby, ve znění účinném ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, přiměřeně s tím, že tato stavba musí mít záchod.

14. Žalobce v žalobě napadá postup správních orgánů, protože se nezabývaly otázkou, zda prostor, který obývá, poskytuje dostatečný komfort k bydlení. Soud tomuto žalobnímu bodu nepřisvědčil.

15. Nutno zdůraznit, že zákonodárce nárok na doplatek na bydlení vymezil zásadně k užívání bytu, tedy k prostorám, které splňují stavebně technické požadavky na trvalé bydlení podle stavebního zákona nebo jsou k tomuto účelu zkolaudovány jako byt. Teprve zákonem č. 252/2014 Sb. s účinností od 1. 1. 2015 připustil k bydlení i jiný obytný prostor, avšak za podmínky, že se musí jednat o takový prostor, který na základě právního titulu je určen pro bydlení a současně splňuje standardy kvality bydlení nadefinované v ust. § 33b ZoPHN. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že citovaným zákonem tak s účinností od 1. 1. 2015 došlo ke zpřesnění pojmu „byt“ i pojmu „jiný než obytný prostor“. Aby k bydlení mohl být užíván i „jiný než obytný prostor“, resp. vznikl nárok na doplatek na bydlení při užívání takového prostou k bydlení, musí i tento splňovat standardy kvality bydlení, jak je to vyžadováno u bytu. Zákonodárce v této souvislosti dále upřesnil orgán, který je oprávněn posoudit plnění standardů kvality bydlení se zaměřením na plnění podmínek objektu daných v ust. § 3 písm. i), § 8, § 10 odst. 5 a 6, § 11, § 38, § 44 odst. 1 písm. a) a § 44 odst. 1 věta druhá vyhlášky o technických požadavcích na stavby (vyhl. č. 268/2009 Sb.), a tuto pravomoc svěřil obecnímu stavebnímu úřadu (§ 33b odst. 2 ZoPHN). Žalobce správnímu orgánu vytýká formalistický přístup, jestliže pro své rozhodnutí za základ převzal stanovisko stavebního úřadu ohledně nesplnění požadavků dle vyhlášky o technických požadavcích na výstavbu, aniž by zhodnotil celkovou úroveň objektu z hlediska standardů kvality bydlení. Soud tomuto tvrzení nepřisvědčil. Osvědčení standardů bydlení je otázka odborná a jediné stavební úřad, nikoliv úřad práce, je oprávněn k posouzení této otázky. Pokud stavební úřad dospěl k závěru, že posuzovaná stavba tyto standardy nesplnila, je tímto úřad práce i žalovaný vázán a musí vycházet ze skutečnosti, že se o jiný než obytný prostor nejedná a v důsledku toho také nemůže vzniknout nárok na předmětnou dávku. Úřad práce zajisté může v případě nejasnosti vyžádat od stavebního úřadu nějaké vysvětlení, ale nemůže sám zvrátit vyslovený závěr stavebním úřadem.

16. Sdělení Úřadu městského obvodu Poruba, odboru výstavby a životního prostředí ze dne 27. listopadu 2015 bylo pro správní orgány rozhodující o nároku na doplatek na bydlení zavazující. Vzhledem však k tomu, že toto sdělení je závazným podkladem konečného rozhodnutí, je soudní ochrana před jeho zprostředkovaným dopadem při posuzování nároku na doplatek na bydlení umožněna v rámci přezkumu konečného rozhodnutí ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s.

17. Z kontroly provedené stavebním úřadem v souzené věci pak vyplynulo, že nejsou splněny parametry dané v § 3 písm. i) vyh. č. 268/2009 Sb., neboť nesplňuje požadovanou podlahovou plochu, nejsou splněny přiměřeně parametry § 8, neboť stavba splňovala požadavky platné v roce 1989, nejsou splněny požadavky § 10 odst. 5, neboť místnost má světlou výšku jen 2,35 m, nejsou splněny požadavky § 10 odst. 6, neboť v objektu je jen chemický záchod a v objektu není koupelna. Není tedy pravdou, jak žalobce tvrdí, že objekt pouze neplní podmínku požadované světlé výšky, když namísto 2,50 m má 2,35 m a ostatní požadavky plní, neboť objekt má záchod, byť je tento chemický. Jistě o kvalitě záchodu by se dalo diskutovat, avšak toto za dané situace je zcela zbytečné, neboť jak uvedeno v tomto odstavci, v objektu není koupelna a obytná místnost nedisponuje nejen požadovanou výškou, ale ani požadovanou podlahovou plochou. Soud se tak ztotožnil se závěrem kontroly objektu, že nejsou ani přiměřeně splněny požadavky § 33 b odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi.

18. Soud přisvědčil žalobci, že předmětný objekt byl zkolaudován jako zahradní chata a jestliže žalobce na toto klade ve své žalobě důraz, pak toto je v rozporu s tím, že v nájemní smlouvě, kterou žalobce uzavřel s paní C. dne 30. 9. 2015, je objekt označen jako rekreační chata. Tato žalobcova výtka však nemá na posouzení věci žádný vliv, neboť žalovaný nehodnotil objekt jako rekreační chatu pro individuální či rodinnou rekreaci. Pokud se žalobce odvolává na zprávu Veřejného ochránce práv ze dne 23. 5. 2013 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2010 čj. 3 Ads 23/2010-98, pak závěry tam vyslovené předcházejí účinnosti zákona č. 252/2014 Sb.

19. Soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že z důvodu neplnění standardu kvality bydlení podle § 33b ZoPHN objektu zahradní chaty, žalobce nesplnil podmínky pro nárok na doplatek na bydlení. To, že objekt sám o sobě je obyvatelný, nezakládá automaticky nárok při přiznání příspěvku na živobytí i nárok na doplatek na bydlení. Pokud objekt neplní standardy bydlení, nejedná se o jiný než obytný prostor ve smyslu definice § 33b ZoPHN a doplatek na bydlení nelze žalobci poskytnout. Nelze ani zohlednit tvrzení, že jestliže je pro rekreační chatu pro individuální či rodinnou rekreaci požadovaná světlá výška 2300 mm, lze toto aplikovat i v případě žalobce. Možnost přiznání předmětné dávky v případě bydlení v chatě určené pro individuální či rodinnou rekreaci je dána v případě, že v takovém objektu žije majitel chaty, nikoliv v případě, že takový objekt je pronajímán za účelem zisku.

20. Pokud žalobce soudu předložil stanovisko veřejného ochránce práv ke své situaci ze dne 20. července 2016, toto soud vzal na vědomí, nicméně soud nedospěl k závěru přes názor tam vyslovený, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Žalovaný při posuzování nároku na předmětnou dávku opřel technické zhodnocení standardů bydlení v zahradním domku, ve kterém žalobce žije, který má pronajatý a na úhradu za toto bydlení požaduje doplatek na bydlení, o názor stavebního úřadu. V ust. § 33b odst. 1 ZoPHN je možnost při hodnocení parametrů obytného prostoru použít nadefinovaná ustanovení vyhlášky o technických požadavcích na stavby přiměřené. Pojem „přiměřené“ je neurčitý, ve kterém se odráží i úvaha správního orgánu, v tomto případě stavebního úřadu. Soud má za to, že lze respektovat závěr vyslovený stavebním úřadem, že pokud stavba nesplňuje požadované parametry, jak je uvedeno již v odst. 17 tohoto rozsudku, nejsou naplněny podmínky pro vyslovení, že se jedná o jiný než obytný prostor, který má požadované standardy bydlení.

21. Pokud žalobce napadá pochybení správního orgánu, jestliže jeho případ neposoudil jako případ hodný zvláštního zřetele, pak soud zdůrazňuje, že právě pro případ hodný zvláštního zřetele lze užívání bytu nahradit užíváním jiného než obytného prostoru, ale za předpokladu, že tento splňuje standardy kvality bydlení, což v dané věci nebylo prokázáno. V.

22. Krajský soud hodnotil nejen napadené rozhodnutí, ale i zákonnost správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl dle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s.

23. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle nichž má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce neměl v řízení úspěch a úspěšný žalovaný nemá právo na náhradu ze zákona.

24. Žalobci byl ustanoven usnesením zdejšího soudu ze dne 20. dubna 2016 čj. 1 Na 11/2016-3 právní zástupce. O odměně tohoto zástupce je rozhodnuto samostatným usnesením. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 28. listopadu 2016 JUDr. Jana Záviská samosoudkyně