20 Ad 24/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Gavendovou ve věci žalobce: B. K. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2025, o invalidním důchodu, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2025, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce dne 3. 7. 2024 požádal o změnu výše invalidního důchodu. Doposud byl invalidní pro invaliditu prvního stupně s trvalou platností. Žalobce měl za to, že se jeho zdravotní stav zhoršil, proto by měl mít nárok na vyšší stupeň invalidního důchodu.

2. Pro účely vydání prvostupňového rozhodnutí nechala žalovaná vypracovat lékařský posudek. Lékař IPZS Frýdek-Místek posoudil zdravotní stav žalobce a v posudku ze dne 7. 8. 2024 vyslovil závěr, že žalobce již není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Dle posudku již nejde o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce pouze o 30 %. Den zániku invalidního důchodu stanovil na 5. 8. 2024. Dne 14. 8. 2024 vydal opravný posudek s totožným závěrem, pouze změnil den zániku invalidního důchodu na 7. 8. 2024.

3. S ohledem na závěry výše uvedeného posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 16. 8. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), odňala žalobci od 8. 9. 2024 invalidní důchod. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 7. 8. 2024 totiž míra poklesu žalobcovy pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 30 %. Žalobce tak již podle posudku nebyl invalidní dle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“).

4. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojil žalobce dne 19. 8. 2024 námitkami, ve kterých uvedl, že nesouhlasí s posouzením jeho zdravotního stavu.

5. Zdravotní stav žalobce pro účely námitkového řízení posoudil lékař IPZS. Podle posudku ze dne 8. 10. 2024 žalobce nebyl shledán invalidním dle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Podle posudku již nešlo o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Shledal, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce pouze o 30 %.

6. Na základě posudku o invaliditě ze dne 8. 10. 2024 vydala žalovaná rozhodnutí ze dne 18. 10. 2024, č. j. X (dále jen „rozhodnutí ze dne 18. 10. 2024“), a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

7. Proti rozhodnutí ze dne 18. 10. 2024 brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Ten rozsudkem ze dne 18. 6. 2025, č. j. 20 Ad 45/2024-29, rozhodnutí žalované ze dne 18. 10. 2024 zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.

8. Součástí správního spisu je následně toliko záznam – oddělení 342 ze dne 26. 6. 2025, ve kterém vedoucí soudního oddělení informoval o výsledku soudního řízení. Ze správního spisu se nepodává, že by žalovaná zahájila řízení z moci úřední.

9. Žalovaná poté bez dalšího vydala rozhodnutí ze dne 2. 7. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“). Rozhodla takto: Výrok I. Česká správa sociálního zabezpečení zčásti mění rozhodnutí č. j. X ze dne 16. 8. 2024 tak, že pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se žádost účastníka řízení o zvýšení invalidního důchodu zamítá. Výrok II. Česká správa sociálního zabezpečení v souladu s ustanovením § 56 odst. 1 písm. c) pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 písm. a) ve spojení s ustanovením § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, potvrzuje s účinností od 8. 9. 2024 odnětí invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně.

10. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce žalobou.

II. Žaloba

11. Žalobce nesouhlasil s napadeným rozhodnutím. Uvedl, že se žalovaná neřídila právním názorem krajského soudu. Pokud chtěla žalovaná invalidní důchod odebrat, měla tak učnit „znovu a řádně“, a nikoli způsobem jako v napadeném rozhodnutí.

12. Následně žalobce popsal svůj zhoršující se zdravotní stav a namítal, že mu invalidní důchod neměl být odebrán.

III. Vyjádření žalované

13. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že krajský soud nezrušil rozhodnutí ze dne 18. 10. 2024 pro důvodnost žaloby, nýbrž z důvodu závažné procesní vady bránící věcnému přezkumu. Krajský soud zrušil rozhodnutí ze dne 18. 10. 2024 proto, že „žalobcem iniciované řízení nebylo vlastně vůbec vypořádáno, respektive prvostupňové rozhodnutí (o odnětí invalidního důchodu) nerespektovalo vymezený svůj předmět (žádost o změnu)“. Jakkoli bude dle žalované krajský soud v tomto řízení v první řadě zkoumat, zda žalovaná postupovala v intencích závazného právního názoru vysloveného v rozsudku ze dne 18. 6. 2025, čj. 20 Ad 45/2024 – 29, tedy náležitě v souladu s relevantní právní úpravou, jakož i judikatorními a doktrinálními výklady, zůstává neoddiskutovatelná linie práva nikoli procesního, totiž fakt, že žádný z aktuálně uvažovaných posudků – a to včetně posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě ze dne 16. 4. 2025, čj. SZ/2025/394–OS–13, jenž zúročila po zrušujícím rozsudku žalovaná, a který v předchozím řízení nechal vypracovat sám krajský soud, nepotvrdil u žalobce existenci invalidity (jakéhokoli stupně) k rozhodnému datu (posudek komisionální hovoří dokonce o posudkovém omylu, k němuž došlo již v roce 2013, tj. žalobce nebyl podle komise invalidní ani kdykoli dříve před tímto datem). Žaloba podle žalované není opodstatněná, proto navrhovala, aby ji krajský soud zamítl.

VI. Posouzení věci krajským soudem

14. Krajský soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. Zkoumal přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného [§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.)]. Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť shledal, že zde jsou důvody pro postup podle § 76 odst. 1 s. ř. s.

15. Žaloba je důvodná.

16. Na úvod vlastního odůvodnění rozsudku krajský soud zdůrazňuje, že žalovaná nerespektovala jeho právní názor vyslovený v jeho předchozím rozhodnutí. Již v něm krajský soud zdůraznil, že správností závěrů žalované, že zdravotní stav žalobce neodpovídá žádnému stupni invalidity, má smysl se zabývat jen tehdy, jestliže žalovaná byla z hlediska procesního práva oprávněna tento závěr promítnout do výroku napadeného rozhodnutí (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2021, č. j. 49 Ad 17/2021–23). V posuzované věci tomu tak nebylo, jelikož žalovaná nebyla v tomto řízení oprávněna rozhodovat nad rámec podané žádosti, tedy nebyla oprávněna rozhodovat o odnětí invalidního důchodu.

17. Krajský soud znovu opakuje, že podle § 81 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „organizační zákon“), se řízení o změně poskytování nebo výše již přiznané dávky důchodového pojištění zahajuje na základě písemné žádosti nebo z moci úřední orgánem, který je příslušný k rozhodnutí o této změně, není-li stanoveno jinak. Tím, jakým způsobem bylo řízení zahájeno, je žalovaná vázána po celou dobu řízení a stanovuje to mantinely jejího rozhodování. Opětovně krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, č. j. 4 Ads 108/2012-31, č. 2815/2013 Sb. NSS, podle kterého „Bylo-li správní řízení zahájeno na základě žádosti účastníka řízení, musí správní orgán o takové žádosti rozhodnout. Učinil-li žalobce ve své žádosti předmětem správního řízení změnu výše přiznané dávky (invalidního důchodu), byla Česká správa sociálního zabezpečení v daném řízení oprávněna rozhodovat jen o výši invalidního důchodu, nikoliv však o nároku na tuto dávku, resp. o odnětí dávky.“ Totéž vyslovil Nejvyšší správní soud i v rozsudku č. j. 3 Ads 99/2012-33: „V projednávané věci bylo na základě žádosti žalobkyně zahájeno řízení o zvýšení dávky podle § 81 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Obsahem žádosti byl vymezen předmět řízení ve smyslu § 37 odst. 2 a § 45 odst. 1 správního řádu, jedině v tomto rámci se tedy mohl správní orgán pohybovat při řízení, které podle § 9 správního řádu o žádosti vedl, a při rozhodnutí, které ve věci podle § 86 zákona č. 582/1991 Sb. ve spojení s § 67 správního řádu vydal.“ 18. Lze tedy shrnout, že bylo-li zahájeno řízení na základě žádosti o změnu výše invalidního důchodu, což se v nyní posuzované věci stalo na základě žádosti ze dne 3. 7. 2024, mohla žalovaná rozhodovat toliko o změně výše invalidního důchodu, nikoli však o vlastním nároku na invalidní důchod, jak učinila. I kdyby ze všech předložených podkladů vyplývalo, že žalobce podmínky pro přiznání nároku na invalidní důchod nesplňuje, není možné o odnětí invalidního důchodu rozhodovat právě v tomto řízení. Krajský soud s ohledem na nerespektování právních závěrů uvedených v předchozím rozsudku znovu opakuje, že předmět řízení byl vymezen žádostí žalobce, na jejímž základě bylo řízení zahájeno, a o ničem jiném žalovaná nesměla rozhodovat. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkazovala na lékařské posudky, které dle jejího názoru prokazují, že žalobce již není invalidní a měla za to, že musela rozhodnout ve věci skutkově, tedy nárok odejmout. Tak tomu není. Žalovaná měla ukončit řízení o žádosti o zvýšení invalidního důchodu vydáním rozhodnutí a teprve následně zahájit nové řízení o vlastním nároku na dávku, a to z moci úřední. To se však nestalo.

19. Ze správního spisu se nepodává, že žalovaná poté, co ve věci rozhodoval krajský soud, zahájila řízení z moci úřední. Jediné, co žalovaná po vydání zrušujícího rozsudku učinila, je to, že do napadeného rozhodnutí zahrnula I. výrok, kterým vyslovila, že „zčásti mění rozhodnutí č. j.X ze dne 16. 8. 2024 tak, že pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se žádost účastníka řízení o zvýšení invalidního důchodu zamítá“. Následně však v II. výroku potvrdila prvostupňové rozhodnutí, jímž byl nárok na invalidní důchod žalobce odejmut. Takovéto řešení je nesprávné a zcela v rozporu se závěry, které vyslovil krajský soud již v předchozím rozsudku. Z obsahu správního spisu jasně plyne, že prvostupňové bylo vydáno v řízení zahájeném na žádost žalobce ze dne 3. 7. 2024 o změnu (zvýšení) invalidního důchodu z důvodu tvrzeného zhoršení zdravotního stavu, žalovaná se v něm však zabývala odnětím nároku. Následně v napadeném rozhodnutí v II. Výroku prvostupňové rozhodnutí potvrdila. To ale není v tomto řízení možné.

20. Krajský soud znovu zdůrazňuje, že žalovaná poté, co mu bude věc vrácena, má povinnost rozhodnout toliko o žádosti. Úvaha a rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu nesmí být obsahem jak prvostupňového, tak napadeného rozhodnutí. Následně – pokud to bude považovat za účelné – musí zahájit nové řízení z moci úřední a teprve v tomto řízení nově rozhodovat, zda má žalobce na invalidní důchod nárok či nikoli.

21. Krajský soud opětovně uzavírá, že napadené rozhodnutí zjevně vybočilo z předmětu řízení zahájeného na základě žádosti žalobce. Uvedený postup přitom představuje závažnou procesní vadu, která opravňuje soud ke zrušení napadeného rozhodnutí i bez nařízení jednání ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

VII. Závěr a náhrada nákladů řízení

22. Žalovaná ve správním řízení nerespektovala předmět řízení vymezený podanou žádostí a současně nerespektovala právní názor vyslovený v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2025, č. j. 20 Ad 45/2024-29. Krajský soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení [§ 76 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 78 odst. 1 a 3, 4 s. ř. s.]. V dalším řízení je žalovaná povinna vycházet z následujícího právního názoru soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Bude tedy povinna prvostupňové rozhodnutí změnit tak, aby konečné rozhodnutí respektovalo předmět řízení vymezený podanou žádostí. Bude-li chtít odejmout žalobci invalidní důchod, bude nezbytné, aby zahájila příslušné správní řízení z moci úřední.

23. O nákladech řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měl plný úspěch ve věci žalobce, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce však úhradu nákladů vůči ve věci neúspěšné žalované nepožadoval. Ani ze spisu není zřejmé, že by žalobce nějaké náklady v soudním řízení vynaložil (věc je osvobozena od soudního poplatku a žalobce nebyl zastoupen). Soud tedy ve vztahu k žalobci rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.). Neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení nenáleží (výrok III.). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 3. července 2026 JUDr. Lucie Gavendová samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje I.Ch.