20 Ad 34/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Gavendovou ve věci žalobkyně: J. Š. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2025, o invalidním důchodu, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 7. 10. 2025, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 3. 6. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalovaná žalobkyni podle § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) zamítla žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Žalobkyně je nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojila žalobkyně námitkami. Žalovaná rozhodnutím ze dne 7. 10. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“) prvostupňové rozhodnutí změnila tak, že žalobkyni podle § 56 odst. 1 písm. c) a § 41 odst. 3 zákon o důchodovém pojištění snížila od 10. 11. 2025 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Výše invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně činí 9 979 Kč měsíčně.

2. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

II. Žaloba

3. Žalobkyně popsala své zdravotní obtíže, její zdravotní stav se zhoršuje, má neustálé bolesti. Trpí bolestmi bederní páteře, přičemž její léčba neprobíhá úspěšně. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by došlo ke zlepšení jejího zdravotního stavu.

III. Vyjádření žalované

4. Žalovaná se ve vyjádření k žalobě ze dne 10. 12. 2025 nejprve zaměřila na právní rámec, ustanovení zákona o důchodovém pojištění a na posudky lékařů k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 9. 9. 2025. Následně vysvětlila, proč považuje vypracovaný posudek za objektivní. Ve věci navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení („zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“). V závěru navrhla zamítnutí žaloby.

IV. Obsah správních spisů a řízení před krajským soudem

5. V průběhu řízení si krajský soud vyžádal správní (posudkový) spis a také správní (dávkový) spis žalované, z nichž vyplývají následující skutečnosti.

6. Z předložených spisů krajský soud zjistil, že žalobkyně od 29. 5. 2020 pobírala invalidní důchod pro invaliditu druhé stupně. Dne 31. 3. 2025 požádala o změnu výše invalidity.

7. Lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) posoudila zdravotní stav žalobkyně a dne 28. 5. 2025 vydala posudek se závěrem, že žalobkyně je nadále invalidní ve druhém stupni invalidity. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl E, položky 1d) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“ nebo „vyhláška č. 359/2009 Sb.“), pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 55 %.

8. Žalovaná na základě závěrů shora uvedeného lékařského posudku IPZS prvostupňovým rozhodnutím žalobkyni zamítla její žádost o změnu výše invalidního důchodu. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí brojila námitkami ze dne 30. 6. 2025. Namítala, že se její zdravotní stav neustále zhoršuje.

9. Pro účely námitkového řízení nechala žalovaná vypracovat posudek o invaliditě ze dne 9. 9. 2025 se závěrem, že žalobkyně je invalidní v prvním stupni. Lékař shledal, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl E, položky 1c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Lékař IPZS dospěl k závěru, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 40 %.

10. Na základě posudku o invaliditě ze dne 9. 9. 2025 vydala žalovaná dne 7. 10. 2025 žalobou napadené rozhodnutí, proti kterému žalobkyně brojí žalobou.

11. Krajský soud nechal vypracovat posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Ostravě (dále i „PK“). Posudková komise zasedala dne 4. 2. 2026 ve složení předsedy komise, další lékařky s odborností v oblasti neurologie a tajemnice. Žalobkyně byla na jednání přítomna.

12. PK MPSV měla k dispozici dosavadní správní spisovou dokumentaci IPZS a krajského soudu, zdravotní dokumentaci a další lékařské zprávy a nálezy. V posudku komise shrnula průběh předchozího řízení, závěry prvostupňového rozhodnutí a napadeného rozhodnutí. Popsala žalobní námitky žalobkyně a její pracovní anamnézu. PK do posudku uvedla diagnostický souhrn žalobkyně. Na straně 4-5 posudku následně zpracovala posudkové hodnocení.

13. PK uvedla, že hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně stav po opakovaných operacích v oblasti bederní páteře L3-L5, toho času s těžkou poruchou dynamiky páteře, těžkou svalovou dysbalancí, dráždění kořene L4 vlevo s výrazným podílem diabetické polyneuropatie.

14. PK dospěla k názoru, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá kapitole XIII., oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 40 %, kdy z uvedeného rozmezí 30 % - 40 % stanovila horní hranici vzhledem ke klinickému nálezu. Dále zohlednila přidružená onemocnění, z nichž posudkově nejvýznamnější je diabetes mellitus II. stupně s polyneuropatií, pročež PK ještě navýšila hodnocení o 10 % na celkových 50 %.

15. PK dále uvedla, že u žalobkyně nejde o stav uvedený pod písm. d) citované přílohy k vyhlášce – nejde o závažné parézy, svalové atrofie, poruchy hybnosti končetin, závažné poruchy funkce svěračů. Posudková komise se opírá o současný neurologický nález a konstatovala, že posuzuje odlišně od lékaře v námitkovém řízení, jde u žalobkyně o invaliditu druhého stupně.

16. Závěrem posudková komise konstatovala, že zdravotní stav žalobkyně a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií, stanovených v právních předpisech, protože byly objektivizovány i vlastním vyšetřením u jednání PK. Nelze předpokládat zásadní zlepšení zdravotního stavu, kontrolní lékařská prohlídka nestanovena, platnost trvale.

17. Po výzvě soudu se žalobkyně ani žalovaná k posudku nevyjádřily a nesdělily, že by trvaly na nařízení jednání v dané věci.

V. Posouzení věci krajským soudem

18. Krajský soud v Ostravě přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 51 odst. 1 s. ř. s.

19. Žaloba je důvodná.

20. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

21. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Při přezkumu rozhodnutí žalované vydaného na podkladě posudku IPZS v řízení o námitkách (dle § 88 zákona č. 582/1991 Sb.), resp. posudku taktéž IPZS vydaného pro účely prvoinstančního řízení, neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, že se komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a že své posudkové závěry náležitě odůvodní.

22. Při rozhodování o nároku na invalidní důchod je tedy stěžejní naplnění požadavku na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění správního rozhodnutí, resp. posudkového hodnocení, na němž je rozhodnutí založeno (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003-61, č. 800/2006 Sb. NSS, ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011-43, ze dne 11. 10. 2013, č.j. 4 Ads 42/2013-43, či ze dne 8. 7. 2015, č. j. 10 Ads 116/2014-46). Úkolem krajského soudu je vyhodnotit, zda je z lékařských posudků a zejména z posudku PK MPSV zřejmé, že byl stav žalobce komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace a že bylo přihlédnuto ke všem tvrzeným obtížím – tedy zda je posudkový závěr náležitě, přesvědčivě a srozumitelně zdůvodněn (srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2017, č. j. 2 Ads 17/2017-15, bod 19).

23. Náležitosti posudku jsou upraveny v § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012- 18).

24. S ohledem na povahu sporu (spornou otázku) byl pro účely rozhodnutí ve věci v soudním řízení vypracován posudek PK ze 4. 2. 2026. Krajský soud vyhodnotil posudek ze shora uvedených hledisek, zabýval se jeho úplností a přesvědčivostí, a to jak vzhledem ke skutkovému stavu zjištěnému ze správních spisů, tak i vzhledem k žalobním námitkám, přičemž dospěl k následujícím závěrům.

25. Posudek PK byl vypracován posudkovou komisí zasedající v řádném složení (členem byla lékařka se specializací neurologie). Posudek byl založen na všech dostupných podkladech (spisová dokumentace správních spisů včetně lékařské dokumentace) a obsahoval požadované náležitosti. Posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnila, přičemž posudek nevzbuzuje žádné pochybnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že posudek PK dospěl na rozdíl od posudku zpracovaného v prvostupňovém a námitkovém řízení k odlišnému závěru, zabýval se soud pro účely posouzení požadavku na přesvědčivost důvody pro tuto odlišnost.

26. Pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činil ke dni vydání napadeného rozhodnutí 50 %. Tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaného posudku PK, o jehož úplnosti, správnosti a přesvědčivosti nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudková komise přitom posuzovala zdravotní stav žalobkyně ve složení z posudkového lékaře a dalšího lékaře z oboru neurologie.

27. Již výše bylo nastíněno, že krajský soud si nemůže učinit úsudek o otázce posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity sám, stejně tak si tento úsudek nemůže učinit sama žalobkyně. Je třeba též zdůraznit, že posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobkyně pod korespondující ustanovení vyhlášky, tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet procentní míry poklesu pracovní schopnosti, soud neprovádí, neboť se jedná právě o ten typ odborné úvahy, již soud, který nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi z oboru posudkového lékařství, nemůže činit sám, nýbrž vychází z důkazu posudkem příslušné posudkové komise. Při objektivním hodnocení zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí pro účely přiznání invalidního důchodu nelze brát v potaz, zda žalobkyně svá zdravotní postižení subjektivně vnímá jako těžší či zda by je zařadila do jiné kapitoly přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., než jak je vyhodnotili posudkoví lékaři (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Ads 23/2018-37).

28. Krajský soud hodnotil úplnost a přesvědčivost posudku PK i ve vztahu k dalším podkladům, z nichž žalovaná vycházela. Všechny tři posudky vypracované v rámci nároku žalobkyně na přiznání invalidního důchodu došly ke stejnému závěru v tom, že dominantní postižení žalobkyně zařadily do kapitoly XIII., oddílu E přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Ovšem posudková komise dospěla k odlišnému závěru oproti lékařce IPZS ze dne 28. 5. 2025 a proti posudku námitkového řízení ze dne 9. 9. 2025 v tom, že posudková komise hodnotila na horní hranici procentuálního rozmezí tj. 40 % [v položce 1c)] a s ohledem na přidružená onemocnění, z nichž posudkově nejvýznamnější je diabetes mellitus II. stupně s polyneuropatií, PK ještě navýšila hodnocení o 10 % na celkových 50 %. Posudková komise žalobkyni shlédla, vycházela ze všech předložených podkladů, závěry jejího posudku tak považuje krajský soud za přesvědčivé.

29. Po zvážení všech posudků zpracovaných ve věci posouzení pracovního potenciálu žalobkyně tak krajský soud dospěl k závěru, že jako stěžejní lze hodnotit právě posudek posudkové komise ze dne 4. 2. 2026. Dle krajského soudu posudková komise MPSV náležitě zjistila skutkový stav rozhodný pro posouzení věci. Soud považuje posudek PK MPSV ze dne 4. 2. 2026 za stěžejní důkaz o tom, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve druhém stupni invalidity, přičemž u žalobkyně trvá invalidita druhého stupně bez přerušení.

30. Napadené rozhodnutí proto nemůže obstát, neboť se ukázalo, že žalovaná vycházela z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Soud vyšel ze závěrů posudkové komise MPSV a v návaznosti na ně uzavřel, že napadené rozhodnutí je nezákonné.

VI. Závěr a náhrada nákladů řízení

31. Žalovaná ve správním řízení přiznala žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Z provedeného dokazování v řízení před krajským soudem však vyplynulo, že napadené rozhodnutí spočívalo na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Krajský soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení [§ 76 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 78 odst. 1 a 3, 4 s. ř. s.]. V dalším řízení je žalovaná povinna vycházet z následujícího právního názoru soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Především bude vázána závěrem krajského soudu opírajícím se o posudek PK MPSV ze dne 4. 2. 2026, podle něhož je žalobkyně invalidní ve druhém stupni.

32. O nákladech řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch žalobkyně, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně však úhradu nákladů vůči ve věci neúspěšné žalované nepožadovala. Ani ze spisu není zřejmé, že by žalobkyně nějaké náklady v soudním řízení vynaložila (věc je osvobozena od soudního poplatku a žalobkyně nebyla zastoupena). Soud tedy ve vztahu k žalobkyni rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.). Neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení nenáleží (výrok III.). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 21. července 2026 JUDr. Lucie Gavendová samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P.