20 Ad 36/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce R. K . , proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19.5.2016, ve věci invalidního důchodu, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím žalované č. j. X ze dne 19.5.2016 (dále jen napadené rozhodnutí) bylo změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. R- 23.2.2016 – 422/X ze dne 23.2.2016 tak, že žalobci byl podle § 38 písm. a) a § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů od 4.12.2015 přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 5 907 Kč měsíčně. Dále došlo podle vyhlášky MPSV č. 244/2015 Sb. od lednové splátky důchodu v roce 2016 ke zvýšení základní výměry a procentní výměry invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně celkem na částku 5 947 Kč měsíčně.

2. Žalobce se včasnou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí žalované s tím, že s ohledem na jeho zdravotní stav a významný pokles pracovní schopnosti mu náleží invalidní důchod pro invaliditu III. stupně. Žalobce zdůraznil své zdravotní problémy, které nebyly dostatečně zhodnoceny v předchozích zdravotních posudcích, což dokládá lékařská zpráva z Fakultní nemocnice v Motole, pediatrické kliniky, oddělení nefrologického vystavená ošetřujícím lékařem MUDr. K. V. a potvrzená přednostou kliniky prof. MUDr. J. L., CSc. Dále žalobce poukázal na obtíže, které má při plnění svých studijních povinností v souvislosti se špatným zdravotním stavem.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

4. Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalované, z obsahu správního spisu pak žádostí žalobce o invalidní důchod z 22.12.2015, posudkem OSSZ Opava z 4.2.2016, rozhodnutím žalované z 23.2.2016 s přiznáním invalidního důchodu od 4.12.2015, písemnými námitkami žalobce z 29.2.2016, posudkovým hodnocením v námitkovém řízení z 20.4.2016 a nakonec posudkem PK MPSV ČR Ostrava ze dne 15.12.2016.

5. Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z provedeného dokazování vzal krajský soud za prokázané, že žalobce podal dne 22.12.2015 u OSSZ v Opavě žádost o přiznání invalidního důchodu. Dne 4.2.2016 byl žalobce při lékařské prohlídce posouzen lékařem posudkové služby OSSZ v Opavě se závěrem, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIV., položce 6b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40%. Na základě tohoto posouzení vydala žalovaná dne 23.2.2016 rozhodnutí č.j. R-23.2.2016 – 422/X, jímž byl žalobci od 4.12.2015 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal včasné námitky s tím, že nesouhlasí se závěry rozhodnutí, když jeho zdravotní stav odpovídá invaliditě třetího stupně. Dne 19.4.2016 byl žalobce posouzen lékařem ČSSZ se závěrem, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je atypický relabující hemolyticko-uremický syndrom s četnými komplikacemi, se stavem po transplantaci ledviny, s lehkou insuficiencí štěpu, se sekundární hypertenzí, hypertonickou retinopatií, atrofií papily zrakového nervu s těžkou slabozrakostí vlevo, poruchou růstu, sekundární anémií a poruchou imunity. Míru poklesu pracovní schopnosti posudkový lékař ČSSZ hodnotil podle kapitoly III., oddílu B, položky 4b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. s ohledem na závažnost sekundárních komplikací horní hranicí daného rozmezí ve výši 50%. Pokles pracovní schopnosti byl oproti posudku lékaře posudkové služby OSSZ v Opavě hodnocen rozdílně z důvodu, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není jen stav po transplantaci ledvin, ale atypický relabující hemalyticko-uremický syndrom s četnými sekundárními komplikacemi, pro který je v rámci posudkového hodnocení určena jiná kapitola i položka. Poté žalovaná vydala napadené rozhodnutí, jímž změnila předchozí rozhodnutí č.j. R- 23.2.2016 – 422/X ze dne 23.2.2016 tak, že žalobci byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

6. Jelikož rozhodnutí soudu v daném případě, kdy se jedná o dávku důchodového pojištění podmíněného nepříznivým zdravotním stavem žalobce a jeho dochovanou pracovní schopností, je závislé především na odborném lékařském posouzení, vyžádal krajský soud odborný lékařský posudek PK MPSV ČR, která je k podání tohoto posudku povolána přímo ze zákona podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Z posudku této komise pak soud zjistil, že vycházela ze zdravotní dokumentace praktické lékařky MUDr. E. K. a jejího nálezu z 18.1.2016, úplné spisové dokumentace založené v posudkovém spisu žalobce vedeném OSSZ v Opavě, ze zprávy pro pacienta z Fakultní nemocnice v Motole, oční kliniky z 15.1.2016 a lékařského nálezu Fakultní nemocnice v Motole, nefrologického oddělení MUDr. K. V., na něž odkazoval žalobce v žalobě. Podle závěrů tohoto posudku žalobce nebyl pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav schopen k datu vydání napadeného rozhodnutí 19.5.2016 práce fyzicky náročné, v nepříznivých klimatických podmínkách, v riziku infekce, s nutností přesného prostorového vidění a s nárokem na jemnou motoriku rukou (vzhledem k intenčnímu třesu) a ve výškách. Žalobce byl schopen práce fyzicky jen zcela nenáročné, v tepelně stabilizovaném interiéru, převážně vsedě, s možností přecházení s výše uvedeným omezením případně ve zkráceném pracovním úvazku. Jako rozhodující zdravotní postižení uvedla posudková komise atypický relabující hemolyticko-uremický syndrom, kdy pro chronické selhání ledvin byla provedena transplantace ledviny dne 30.3.2011 s následně komplikovaným průběhem (relaps choroby po transplantaci ledviny). Při dlouhodobé léčbě došlo ke stabilizaci stavu, který odpovídá příloze k vyhl. č. 359/2009 Sb., kapitole III., oddílu B, položce 4, písmenu b), s přihlédnutím k výslednému stavu a trvalé léčbě horní hranici poklesu pracovní schopnosti o 50%.

7. Krajský soud v souladu s § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumávání napadeného rozhodnutí žalované vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž dospěl k závěru, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí 19.5.2016 nebyl invalidní ve třetím stupni, ale byl invalidní ve druhém stupni. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35%. Podle § 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná se o invaliditu prvního stupně; jestliže poklesla nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu druhého stupně a pokud poklesla nejméně o 70%, jedná se o invaliditu třetího stupně.

8. Pokles pracovní schopnosti u žalobce činil minimálně 50% a zároveň ne více než 69%, přičemž tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaného posudku PK MPSV ČR, o jehož úplnosti, správnosti a přesvědčivosti nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudková komise posuzovala zdravotní stav žalobce ve složení z posudkového lékaře a dalšího odborného lékaře s odborností interního lékařství. PK MPSV ČR řádně zhodnotila úplnou zdravotní dokumentaci žalobce včetně lékařské zprávy MUDr. K. V. z Fakultní nemocnice v Motole, nefrologického oddělení, na kterou odkazoval žalobce v žalobě, přičemž se svým posudkovým hodnocením se zcela ztotožnila se závěry posudku lékaře ČSSZ v řízení o námitkách žalobce. PK MPSV ČR dospěla k závěru, že při dlouhodobé léčbě došlo ke stabilizaci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, který odpovídá příloze k vyhl. č. 359/2009 Sb., kapitole III., oddílu B, položce 4, písmenu b), kdy z rozmezí 30-50% byla stanovena horní hranice poklesu pracovní schopnosti 50%. Posudková komise se vypořádala se všemi námitkami žalobce s tím, že se u žalobce nejedná o stav, který by svou závažností odpovídal písmenu c) uvedené položky (progredující či recidivující stav nereagující na léčbu), neboť k poslednímu relapsu choroby došlo po transplantaci ledviny.

9. Jelikož žalobce k datu 19.5.2016 neplnil zákonné podmínky invalidity třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 177/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ale plnil podmínky § 39 odst. 2 písm. b) citovaného zákona, žalovaná nijak nepochybila, když napadeným rozhodnutím přiznala žalobci od 4.12.2015 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně v dále vypočtené výši. Na základě výše uvedeného krajský soud v souladu s § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl, neboť není důvodná.

10. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v řízení procesně úspěšný nebyl a žalovaná na jejich náhradu nárok ze zákona nemá (ust. § 60 odst. 2 s.ř.s. a § 118d zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Ostrava 25. ledna 2017 JUDr. Jana Záviská samosoudkyně