20 Ad 40/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobkyně O. R., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 2. 3. 2016, o výši invalidního důchodu, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 22. 3. 2016 číslo X se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I.

1. Žalobkyni byla zamítnuta žádost o změnu výše invalidního důchodu.

2. Žalobkyně v zákonné lhůtě podala u zdejšího soudu žalobu, ve které nesouhlasila s posouzením poklesu pracovní schopnosti, měla zato, že její pokles je nadále padesáti procentní a poukázala na svůj nepříznivý zdravotní stav.

3. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě ze dne 27.31.12.2015 namítla opožděnost žaloby s ohledem na den doručení napadeného rozhodnutí 8. 3. 2016, přičemž žalobu u krajského soudu podala až dne 10. 6. 2016 a z toho důvodu navrhla zamítnutí žaloby.

4. Žalovaná napadeným rozhodnutím změnila své rozhodnutí č.j. R-8.9.2015-X ze dne 8. 9. 2015 tak, že výrokem I. pro nesplnění podmínek ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) a c) a podle ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zdp) žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu zamítla a výrokem II. konstatovala, že nadále náleží invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. V odůvodnění uvedla, že rozhodnutím ze dne 8. 9. 2015 stanovila, že účastnici řízení náleží od 10.8.2015 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 4 168 Kč měsíčně podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů a článku II bodu 3 zákona č. 220/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Karviná ze dne 10.8.2015 již účastnice řízení není invalidní pro invaliditu prvního stupně podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) zdp, ale je invalidní pro invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) citovaného zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 50%. Toto rozhodnutí bylo účastnici řízení doručeno 14.9.2015. V námitkách účastnice řízení uvádí, že nesouhlasí s výší invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně, neboť před změnou stupně invalidity pobírala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve stejné výši. Na základě uvedeného účastnice řízení žádá o přiznání invalidního důchodu ve vyšší částce. V rámci námitkového řízení ČSSZ přezkoumala napadené rozhodnutí v plném rozsahu včetně rozsahu uplatněných námitek. Přestože účastnice řízení nežádala přezkoumání posudku o zdravotní stavu, ČSSZ provedla dne 5.10.2015 recenzi posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Karviná ze dne 10.8.2015. V rámci námitkového řízení bylo novým posudkem o invaliditě vypracovaným Českou správou sociálního zabezpečení dne 4.1.2016 zjištěno, že účastnice řízení je nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) zdp. Míra poklesu pracovní schopnosti účastnice řízení z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla uvedeným posudkem o invaliditě určena ve výši 35%. K námitkám účastnice řízení týkajících se výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně Česká správa sociálního zabezpečení uvedla, že dle článku II bodu 3 zákona č. 220/2011 Sb., kterým se mění zdp, platí, že pokud vznikl nárok na částečný invalidní důchod před 1.1.2010 a při kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2011 je zjištěna invaliditu druhého stupně, náleží invalidní důchod v dosavadní výši. Vzhledem k tomu, že účastnici řízení vznikl před 1.1.2010, konkrétně dne 2.10.2002, nárok na částečný invalidní důchod, který se dle článku II bodu 8 zákona č. 306/2008 Sb. ve výši, v jaké náležel ke dni 31.12.2009, považoval od 1.1.2010 za invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, a při kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2011, tj. dne 10.8.2015, bylo zjištěno, že účastnice řízení je invalidní pro invaliditu druhého stupně, náležel účastnici řízení od 10.8.2015 na základě výše citovaného článku II bodu 3 zákona č. 220/2011 Sb. invalidní důchod v dosavadní výši. Účelem citovaného zákonného ustanovení je zabránit neodůvodněnému zvýhodnění poživatelů částečného invalidního důchodu přiznaného před 1.1.2010 oproti poživatelům nově přiznaných invalidních důchodů podle právní úpravy účinné od 1.1.2010. Částečný invalidní důchod účastnice řízení byl dnem 1.1.2010 transformován na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, jeho výše však ve skutečnosti odpovídala výši invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně. Výše procentní výměry částečného invalidního důchodu totiž činila za každý celý rok doby pojištění 0,75% výpočtového základu měsíčně, stejně tolik činí výše procentní výměry invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně podle ustanovení § 41 odst. 2 písm. b) zdp. II.

5. Ohledně včasnosti doručení žaloby bylo z dávkového spisu zjištěno, že žalobkyni bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 8. 3. 2016. Ze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 107 Nc 5107/2016, že žalobkyně podala žalobu proti rozhodnutí žalované včetně stejnopisu napadeného rozhodnutí a lékařské zprávy u uvedeného soudu dne 26. 4. 2016. Okresní soud usnesením ze dne 26. 5. 2016 číslo 107 Nc 5107/2016-10 zastavil řízení a žalobkyni poučil o podání žaloby u Krajského soudu v Ostravě do jednoho měsíce od právní moci usnesení; žalobkyni bylo toto usnesení doručení dne fikcí dne 12. 6. 2016.

6. Z obsahu správních spisů bylo zjištěno, že žalobkyně dne 27.7.2015 podala žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Karviné dne 10. 8. 2015 byla posouzena jako invalidní druhého stupně s poklesem pracovní schopnosti o 50% s hodnocením dle kapitoly XV, odd. B, položky 8.b o 40% a navýšením o dalších 10% dle přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., se dnem změny stupně invalidity 10. 8. 2015. Ve světle tohoto posouzení žalovaná dne 8. 9. 2015 vyhověla žádosti tak, že rozhodla podle ust. § 39 odst. 2 písm. b) zdp a čl. II bodu 3 zákona č. 220/2011 Sb., kterým se mění zákon o důchodovém pojištění a od 10. 8. 2015 náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně a činí 4.168,- Kč. V odůvodnění uvedla, že v čl. II bodu 3 zákona č. 220/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění, se stanoví, že pokud vznikl nárok na částečný invalidní důchod před 1.1.2010 a při kontrolní lékařské prohlídce konané po roce 2011 je zjištěna invalidita druhého stupně, náleží invalidní důchod v dosavadní výši, a je-li zjištěna invalidita třetího stupně, použije se při stanovení výše procentní výměry invalidního důchodu nejvýše koeficient 2. Účastníku řízení náleží invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně v dosavadní výši. Skutečnost, že účastník řízení byl podle výše uvedeného posudku uznán invalidním pro invaliditu druhého stupně je tedy bez vlivu na výši vypláceného invalidního důchodu. Námitkami ze dne 22. 9. 2015 se žalobkyně domáhala vyšší výše invalidního důchodu, neboť výše je stejná jako při invaliditě prvního stupně a její zdravotní stav se zhoršil a neumožňuje ji nástup do jakéhokoliv zaměstnání. Dle posudku vypracovaném v námitkovém řízení dne 4. 1. 2016 žalobkyně byla nadále uznána jen invalidní prvního stupně dle kap. XV, odd. B, pol. 8.b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. bez dalšího navýšení, pro které lékař neshledal důvod.

7. Posudkem posudkové komise MPSV ČR v Ostravě ze dne 5. 10. 2016, který zdejší soud vyžádal v tomto řízení, bylo zjištěno, že u žalobkyně k datu napadeného rozhodnutí byl prokázán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav daný těžkou postdysplastickou koxartrózou levého kyčelního kloubu, stp. TEP 27.5.2015 (stp. opakované operaci v dětství, koxartrózou vpravo I. st. – zkrat levé dolní končetiny předoperačně 3 cm, nyní klinicky 3 cm, kladívkovými prsty a spasticitou obou nohou – 4+5 vlevo stav po operaci dle Posta 28.6.2016, vleklým bolestivým syndromem lumbosakrální páteře při zkratu končetiny – mírná esovitá skolióza, lumboischialgie vlevo sups, průduškovým astmatem II st. persistující, při léčbě po kontrolou, krátkozrakostí středního stupně, st. po operaci pro vrozenou muskulární tortikolis vpravo 1987. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl stp. implantaci endoprotézy levého kyčelního kloubu 27.5.2015 pro těžkou postdysplatickou koxartrózu. Stav odpovídal příloze k vyhl. č. 359/2009 Sb., kapitole XV, odd. B, pol. 8 b), kdy z rozmezí 30-40% byla stanovena horní hranice 40% vzhledem k závažnosti zbytkového funkčního postižení. Končetina je primárně oslabena svalovými atrofiemi při postižení od raného dětství. Po operaci 2016 nedošlo k vyrovnání zkratu, zkrat 3 cm trvá. Funkční nález na levé kyčli se zlepšil jen částečně, když z původně omezené flexe 45 st. nyní docílí 70 st. Není schopna chůze bez opěrných pomůcek, některé denní aktivit jsou významně omezeny. Horní hranici rozmezí PK MPSV ČR zvýšila o 10% na celkových 50%. Důvodem k tomuto zvýšení byly zejména výrazné deformity obou nohou při zkratu extenzorů prstů, příčnému plochonozí a kladívkovitým prstům, vlevo stav vedl k operaci nohy, která však vadu nemohla zcela odstranit. Na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, který snižuje pracovní schopnost, se dále podílí vleklý bolestivý páteřní syndrom s lumboischialgiemi při zkratu a asymetrické zátěži dolních končetin a průduškové astma vyžadující trvalou léčbu inhalačními kortikoidy. V tomto smyslu PK MPSV ČR posoudila odlišně proti námitkovému řízení ČSSZ Ostrava ze dne 4.1.2016, neboť došla k závěru, že výsledný pooperační stav a další onemocnění nebyly dostatečně zohledněny. PK MPSV stanovila odlišně také datum vzniku invalidity druhého stupně, a to na 27.11.2015. Do té doby stav odpovídal dočasné pracovní neschopnosti, vzhledem k operaci kyčle, když implantace endoprotézy při nekomplikovaném průběhu odpovídá délce DPN cca 6 měsíců při fyzicky nenáročné profesi. Dále se již jednalo o stav trvalý, kdy zlepšení nelze očekávat.

8. Vzhledem k tomu, že stěžejní otázkou v předmětné věci bylo posouzení zdravotního stavu, soud byl povinen si vyžádat odborný lékařský nález. V soudním řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav žalobců ve vztahu k určení invalidity a jejího stupně Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR svými posudkovými komisemi (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/91 Sb.). Tato komise je oprávněna nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti žalobce, ale též k posouzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkového závěru o invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Z tohoto důvodu byl vypracován odborný lékařský posudek posudkovou komisí MPSV ČR v Ostravě a tento důkaz považuje soud za stěžejní. Posudková komise podala posudek v řádném složení, stanoveném v ust. § 16b zákona č. 582/1992 Sb., neboť v komisi vedle posudkového lékaře byl odborný lékař ortoped. Posudek byl vypracován s náležitostmi uvedenými v ust. § 7 vyhl. č. 359/2009 Sb. na základě zdravotní dokumentace žalobkyně, zejména nálezů ortopedických a žalobkyně byla i vyšetřena u jednání komise přísedícím ortopedem. Posudková komise vyslovila posudkový závěr, který je uveden v odstavci [7] tohoto rozsudku. Krajský soud s ohledem na výše uvedené neměl důvod zpochybnit úplnost, přesvědčivost a zejména objektivnost posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Na tomto místě soud opakuje, že posudková komise byla řádně odborně obsazena a soud nemá důvod zpochybňovat erudici tohoto posudkového orgánu. Závěr posudku koresponduje s výsledky odborných lékařských vyšetření, na které posudková komise odkazuje.

9. Soud s ohledem na výše uvedené nezpochybnil, že u žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dochází k poklesu pracovní schopnosti v míře 50%, což zakládá invaliditu druhého stupně, přičemž datum vzniku invalidity druhého stupně je dán k 27. 11. 2015.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve správním řízení vycházela ze skutkového stavu, že žalobkyně je nadále toliko invalidní prvého stupně, soud pro vady řízení zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Žalovaná v dalším řízení znovu rozhodne, přičemž bude vycházet z právního názoru soudu, že žalobkyně je od 27. 11. 2015 invalidní druhého stupně (§ 78 odst. 1 a odst. 4 s.ř.s.).

11. Soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí respektoval ustanovení § 75 odst. 1 a 2 s.ř.s., vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení žalobce je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobkyně se náhrady nákladů řízení vzdala. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 26. října 2016 JUDr. Jana Záviská samosoudkyně