20 Ad 45/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobkyně Š.J . , zastoupené JUDr. Tomášem Chlebikem, advokátem se sídlem Karola Śliwky 621/5, Karviná-Fryštát, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8.7.2016, ve věci přeplatku na starobním důchodu, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně byla jako osoba s právem disponovat s peněžními prostředky na účtu oprávněného zavázána vrátit žalované za období od 16.5.2016 do 15.6.2016 přeplatek ve výši 12 385 Kč na starobním důchodu oprávněného, který zemřel dne 5.5.2016.

2. Žalobkyně se včasnou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8.7.2016, č.j. X (dále jen napadené rozhodnutí), kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22.6.2016, č.j. R-22.6.2016-435/X o povinnosti žalobkyně podle § 64 odst. 5 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP) vrátit žalované přeplatek na starobním důchodu oprávněného pana Z. K., nar. X (dále jen oprávněný), a to do 8 dnů od právní moci rozhodnutí.

3. Žalobkyně namítá, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť v něm žalovaná pouze odkazuje na ustanovení § 64 odst. 5 věty prvé ZDP se stručným komentářem, že má vůči žalobkyni nárok na vrácení této částky. Žalobkyně považuje uvedenou argumentaci za nepravdivou, neboť v tomto ustanovení ZDP není o žalobkyni žádná zmínka. Nepravdivá je rovněž ta část odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle které se v případě vrácení přeplatku jedná o objektivní odpovědnost. Žalobkyně vznik přeplatku nijak nezavinila. Žalobkyně připouští, že k účtu oprávněného měla dispoziční právo, avšak vrácení přeplatku nebyla schopna zajistit, neboť účet oprávněného vykazoval záporný zůstatek. Uvedená částka se nikdy nedostala do dispozice žalobkyně, neboť ve dnech následujících po připsání splátky důchodu na účet oprávněného došlo ze strany banky k realizaci trvalých příkazů k úhradě vystavených oprávněným bez jakéhokoliv zásahu žalobkyně.

4. Žalobkyně odkazuje na ustanovení § 64 odst. 5 ZDP, které obsahuje výčet dalších povinných osob k vrácení přeplatku, přičemž nelze-li takto vrátit splátky důchodu, považují se za dluh oprávněného, který se vypořádává v rámci dědictví. I když byla žalovaná o smrti oprávněného informována, zůstala zcela pasivní a do dědického řízení svůj nárok nepřihlásila. Dědické řízení po zemřelém oprávněném bylo navíc pravomocně zastaveno ke dni 19.7.2016, neboť zůstavitel nezanechal žádný majetek.

5. Žalovaná ve svém vyjádření podrobně popisuje průběh správního řízení s tím, že starobní důchod pro oprávněného vyplácela na účet vedený u České spořitelny, a.s. Oprávněný zemřel dne 5.5.2016, žalovaná však dne 13.5.2016 poukázala na tento účet splátku starobního důchodu za období od 16.5.2016 do 15.6.2016 ve výši 12 385 Kč. Žalovaná požádala dne 18.5.2016 banku o vrácení výše uvedené částky, avšak na účtu oprávněného se již nenacházely žádné finanční prostředky, a proto k vrácení přeplatku na starobním důchodu nedošlo. Podle sdělení banky měla kromě majitele účtu právo disponovat s účtem jen žalobkyně.

6. Žalovaná dále uvádí, že pokud zákon stanoví osobě s dispozičním právem k účtu povinnost vrátit přeplatek na dávce důchodového pojištění, vznikne plátci důchodu nárok na jeho vrácení, aniž je třeba zkoumat, zda a nakolik účastník řízení vznik přeplatku na dávce důchodového pojištění zavinil. Žalovaná odkázala na odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3.4.2014, sp. zn. 10 Ads 58/2014, v němž se Nejvyšší správní soud vyjádřil k zákonu č. 470/2011 Sb., kterým bylo do ZDP vloženo již citované ustanovení § 64 odst. 5 ZDP upravující pořadí osob povinných k vypořádání přeplatku na důchodové dávce zemřelého oprávněného.

7. K námitce žalobkyně ohledně okruhu osob povinných ze zákona vrátit přeplatek na důchodu podle § 64 odst. 5 ZDP žalovaná uvádí, že je zřejmé, že z tohoto ustanovení ZDP je nepochybné pořadí osob, které mají povinnost vrátit přeplatek na důchodu. Touto osobou je primárně osoba s dispozičním právem k účtu zemřelého příjemce důchodu, přičemž není-li této osoby, jsou povinni vrátit tento přeplatek postupně manžel po zemřelém, pokud mu vznikl nárok na vdovecký důchod, a dále děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti.

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v intencích § 75 odst. 1, odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

9. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že proti rozhodnutí žalované ze dne 22.6.2016, č.j. R-22.6.2016-435/X, jímž byla žalobkyni uložena povinnost podle § 64 odst. 5 ZDP vrátit přeplatek 12 385 Kč, který vznikl za období od 16.5.2016 do 15.6.2016 na starobním důchodu oprávněného, podala žalobkyně námitky, v nichž uvedla, že s účtem oprávněného nijak nedisponovala a neprováděla na něm žádné převody. Uvedené námitky byly napadeným rozhodnutím žalované zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Oprávněný zemřel dne 5.5.2016. Ke dni úmrtí byl oprávněný poživatelem starobního důchodu ve výši 12 385 Kč, který mu byl zasílán ke každému 16. dni v měsíci na účet číslo X vedený u České spořitelny, a.s. Majitelem tohoto účtu byl oprávněný, ke dni jeho úmrtí měla k účtu dispoziční právo mimo jeho majitele jen žalobkyně. Na uvedený bankovní účet byla dne 13.5.2016 poukázána splátka starobního důchodu pro oprávněného ve výši 12 385 Kč na období od 16.5.2016 do 15.6.2016.

10. Oprávněný zemřel dne 5.5.2016, přičemž s ohledem na datum úmrtí oprávněného mu podle § 116 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 63 odst. 2 ZDP náležela důchodová splátka starobního důchodu naposledy za období od 16.4.2016 do 15.5.2016. Na účet oprávněného byla žalovanou dne 13.5.2016 poukázána splátka starobního důchodu 12 385 Kč na období od 16.5.2016 do 15.6.2016, za které již oprávněnému splátka důchodu nenáležela. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně měla právo disponovat s peněžními prostředky na účtu zemřelého oprávněného. Žalobkyně tuto skutečnost nijak nerozporuje, na podporu svých žalobních námitek toliko uvádí, že nebyla schopna zajistit vrácení přeplatku, neboť tato splátka důchodu byla v krátké době spotřebována na realizaci trvalých příkazů zadaných oprávněným v době jeho života. Po realizaci těchto příkazů vykazoval účet oprávněného záporný zůstatek, a proto byl ze strany banky zrušen.

11. Podle § 64 odst. 5 ZDP, má-li právo disponovat s peněžními prostředky na účtu oprávněného jiná osoba než oprávněný, je tato jiná osoba povinna vrátit plátci důchodu splátky důchodu oprávněného, které byly připsány na takový účet po dni, za který náležela poslední výplata důchodu zemřelého oprávněného. Není-li takové osoby, jsou povinny plátci důchodu vrátit tyto splátky důchodu postupně manžel (manželka), pokud mu (jí) po zemřelém vznikl nárok na vdovecký (vdovský) důchod, a dále děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti; nelze-li takto vrátit tyto splátky důchodu, považují se tyto splátky za dluh oprávněného, který se vypořádává v rámci dědictví.

12. Ustanovení § 64 odst. 5 ZDP vymezuje okruh osob povinných k vrácení splátky důchodu oprávněného, která byla připsána na jeho účet po dni, za který náležela poslední výplata důchodu zemřelého oprávněného. Touto povinností je primárně zavázána osoba, která měla právo disponovat s peněžními prostředky na účtu oprávněného. Tato povinnost je navázána na právo osoby disponovat s peněžními prostředky na účtu oprávněného, nikoliv na faktické nakládání s uvedenými prostředky na účtu. Žalobkyně měla k účtu zemřelého oprávněného zřízeno právo disponovat s peněžními prostředky, a proto byla žalovanou správně označena za osobu, která je povinna vrátit žalované splátku důchodu poukázanou za období, za které již oprávněnému splátka důchodu nenáležela. S dispozičním oprávněním žalobkyně k prostředkům na účtu zemřelého oprávněného jsou spojeny i příslušné povinnosti, přičemž žalobkyně mohla kdykoliv přistoupit ke zrušení uvedeného dispozičního práva, pokud s jeho existencí nesouhlasila.

13. Pro proces vrácení přeplatku na důchodu byla zákonodárcem zvolena forma správního řízení, jehož smyslem a účelem je dosažení efektivního způsobu vrácení důchodové dávky, která byla nesprávně vyplacena poté, co oprávněný zemřel. Jak bylo již výše uvedeno, k tomuto vrácení je primárně zavázána osoba s právem disponovat s peněžními prostředky na účtu oprávněného. Při stanovování okruhu osob zavázaných k vrácení přeplatku zákonodárce vycházel z domněnky, že osoba, která má k účtu oprávněného dispoziční právo, je rovněž osobou, která obvykle disponuje s peněžními prostředky na tomto účtu. Pouze v případě, že takováto osoba neexistuje, může žalovaná přistoupit k vymáhání vyplaceného přeplatku i na dalších osobách v zákonem stanoveném pořadí. K vypořádání přeplatku na důchodu v rámci dědictví žalovaná přistoupí, pokud zde neexistuje žádná z okruhu osob, která je podle § 64 odst. 5 ZDP zavázána k vrácení tohoto přeplatku. Zákonodárce v tomto ustanovení ZDP stanovil závazné pořadí kategorií osob povinných k vypořádání přeplatku na důchodové dávce zemřelého oprávněného, které je žalovaná povinna respektovat.

14. Soud nesdílí názor žalobkyně, že napadené rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné. Skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vychází z obsahu spisu, přičemž mezi účastníky byl v zásadě nesporný. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou zřejmé důvody, které správní orgán vedly k uvedenému rozhodnutí ve věci, v závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaná zcela vypořádala s odvolacími námitkami žalobkyně. Námitky žalobkyně, že nebyla schopna zajistit vrácení přeplatku, neboť splátka důchodu byla spotřebována na realizaci trvalých příkazů zadaných oprávněným v době jeho života a po realizaci těchto příkazů vykazoval účet oprávněného záporný zůstatek, nejsou pro povinnost žalobkyně vrátit žalované přeplatek na důchodu podle § 64 odst. 5 ZDP relevantní. Žalovaná nemá povinnost zjišťovat, jak bylo s neoprávněně vyplacenou splátkou důchodu na účtu oprávněného skutečně naloženo, neboť je oprávněna bez dalšího zavázat k vrácení přeplatku osobu s právem disponovat s peněžními prostředky na účtu zemřelého oprávněného. K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3.4.2014, sp. zn. 10 Ads 58/2014, v němž dovodil, „že v § 64 odst. 5 ZDP je zakotvena objektivní odpovědnost osob zde vymezených, přičemž zákon nezná ani žádnou kategorii zproštění se této odpovědnosti v podobě liberačního důvodu“.

15. Ze shora uvedených důvodů krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 60 odst. 2 s. ř. s., když soud náhradu nákladů řízení procesně úspěšné žalované nepřiznal, neboť předmětem řízení byla žaloba proti rozhodnutí správního orgánu ve věci důchodového pojištění. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 21. prosince 2016 JUDr. Jana Záviská samosoudkyně