20 Ad 63/2014

Rubrum

20Ad 63/2014-37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobkyně: M. A. R. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Praha 5, Křížová 25, k žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28.7.2014 , o výši starobního důchodu, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 28.7.2014 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádnému z účastníků se n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

III. Česká republika n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyni byl přiznán od 29.8.2003 starobní důchod ve výši 115,- Kč měsíčně.

2. Žalobkyně podala v zákonné lhůtě žalobu proti v záhlaví označenému rozhodnutí, ve které zpochybnila výši přiznaného důchodu s žádostí, aby vyměřovací základ činil pokračování -2- 20Ad 63/2014 1.954,- Kč. Zpochybnila postup žalované, jestliže jí do vyměřovacího základu nezohlednila výdělky, které prokazovala průkazem pojištěnce jen z toho důvodu, že výdělky jsou nečitelné. K žalobě připojila fotokopii části pracovní knížky, která je zcela čitelná.

3. Žalovaná k žalobě dne 6.2.2015 uvedla, že žalobkyně v námitkách předložila průkaz pojištěnce, ze kterého jsou zřejmé výdělky v období 1972 – 1974 a žalovaná na základě námitek podaných do rozhodnutí ze dne 31.3.2014 vydala rozhodnutí dne 28.7.2014, kterým své rozhodnutí z 31.3.2014 z části změnila doplněním o výrok, že dle § 55 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění (dále jen zdp) nárok na doplatek důchodu za dobu před 15.1.2008 zanikl a ve zbytku své rozhodnutí potvrdila. Žalovaná v předchozím správním řízení nevyhověla požadavku žalobkyně, neboť měla k dispozici pouze kopie průkazu, kde bylo uvedeno, že žalobkyně pracovala v Jihočeských papírnách od 7.8.1972 do 20.8.1974, výdělky na těchto dokladech však s poukazem na jejich nečitelnost žalovaná nezhodnotila. Zhodnotila tak pouze českou dobu pojištění od 7.8.1972 do 31.12.1973 a od 1.1.1974 do 20.8.1974 bez výdělku. Po obdržení žaloby žalovaná provedla další šetření ke zjištění rozhodných skutečností a dne 19.1.2015 obdržela od polského nositele pojištění originál pracovního průkazu, na jehož straně 83 je uveden od zaměstnavatele Jihočeské papírny průměrný měsíční vyměřovací základ ve výši 1.954,04 Kč a za období VIII/1972 do VIII/1974 vyměřovací základ ve výši 48.851,- Kč. Vzhledem k předloženému originálu průkazu žalovaná považuje za prokázané, že žalobkyně byla zaměstnána v Jihočeských papírnách, n.p. v období od 7.8.1972 do 20.8.1974 s průměrným měsíčním vyměřovacím základem 1.954,04 Kč a vyměřovací základ za celé období činí 48.851,- Kč. Po ukončení soudního řízení žalovaná tak dodatečně přistoupí k zohlednění prokázaných skutečností.

4. Napadeným rozhodnutím žalovaná své rozhodnutí ze dne 31.3.2014 z části změnila tak, že doplnila výrok: „Podle § 55 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, účastnici řízení nárok na doplatek důchodu za dobu před 15.1.2008 zanikl“. Ve zbytku rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění uvedla, že pro výši důchodu byla započtena doba pojištění v českém důchodovém pojištění 774 dní, v polském 12 849 dní, celkem získala 13 593 dní. Základní výměra důchodu činí 1.330,- Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že účastnice řízení získala do dne vzniku nároku 37 celých roků pojištění, činí podle § 34 odst. 1 zdp výše procentní výměry 55,5 % výpočtového základu měsíčně. Procentní výměra důchodu vypočtená podle zák.č. 100/1988 Sb. činí 763,- Kč měsíčně. K námitkám, týkajících se výdělku za období 1972 – 1974, které získala na území České republiky, žalovaná uvedla, že na průkazu pojištěnce je uvedeno, že pracovala jako dělnice v Jihočeských papírnách od 7.8.1972 do 20.8.1974. Výdělky na tomto průkazu nejsou dostatečné a navíc nejsou čitelné. Žalovaná provedla šetření a zjistila, že Jihočeské papírny neevidují žádné mzdové podklady účastnice řízení. V osobním listu důchodového pojištění ze dne 28.2.2014 je tedy uvedena pouze česká doba pojištění od 7.8.1972 do 20.8.1974 bez výdělku.

5. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že k žádosti o starobní důchod žalovaná rozhodla dne 31.3.2014 tak, že žalobkyni přiznala od 29.8.2003 starobní důchod podle § 29 písm. a) zdp a podle článku 14 Úmluvy mezi Československou republikou a Polskou republikou o sociálním pojištění č. 261/1948 Sb. ve výši 115,- Kč měsíčně. V osobním listě z 28.2.2014 žalovaná žalobkyni do 29.8.2003 vykázala celkem 13 593 pokračování -3- 20Ad 63/2014 dnů, tj. 37 roků a 88 dnů, z toho 744 dnů vykázala v českém pojištění a 12 849 dnů v polském pojištění. Česká doba pojištění je vykázána v období od 7.8.1972 do 31.12.1973 – 512 dnů a od 1.1.1974 do 20.8.1974 – 232 dnů pojištění. V uvedeném osobním listu důchodového pojištění není vykázána výše vyměřovacího základu za období českého pojištění. Dále založena fotokopie části pracovní knížky, která je výrazně nečitelná, odpověď JIP – papírny, Větřní ze dne 13.9.2013, že firma neeviduje žádné mzdové podklady. Dále založen překlad dopisu žalobkyně ze dne 12.5.2014 označený jak odvolání proti rozhodnutí ze dne 31.3.2014 o obsahu, že předložila průkaz pojištěnce, kde jsou záznamy ohledně její práce v podniku a výdělky. Součástí dávkového spisu je originál pracovní knížky, ve které na str. 82 – 83 uvedeno datum jako počátek 7.8.1972 a konec práce 20.8.1974, popis práce uveden dělnice, výdělek brutto od VIII/1972 do VIII/1974 – 48.851,- Kč, průměr 1.954,04 Kč, což je stvrzeno razítkem Jihočeské papírny, n.p., mzdová účtárna, závod Rudého práva, Větřní a podpis.

6. Žalobkyně je polská státní příslušnice s bydlištěm na území Polska, která pracovala na území ČR (dříve ČSSR) v počtu 744 dnů a na území Polska v počtu 12 849 dní, celkem 13 593, což je 37 roků a 88 dnů a vychovala čtyři děti, nar. X, X, X dne X.

7. Žalobkyni vzhledem k rozsahu doby pojištění 37 roků a počtu vychovaných dětí vznikl nárok na starobní důchod dle českých právních předpisů (§ 29 zákona č. 155/1995 Sb.) dosažením 56 let věku, tj. ke dni 29.8.2003. V předmětné věci k datu vzniku nároku na starobní důchod byla Česká republika v oblasti sociálního zabezpečení vázána dvoustrannou mezinárodní smlouvou, Úmluvou o sociálním zabezpečení mezi Československou republikou a Polskou republikou č. 261/1948, ve znění vyhl. č. 73/1957 Sb. Podle čl. 1 odst. 1 této Úmluvy je oběma státy zachována zásada stejného nakládání s příslušníky druhého státu jako s vlastními státními příslušníky, pokud jde o právo na sociální pojištění.

8. Žalovaná napadeným rozhodnutím nezpochybnila nárok na starobní důchod žalobkyně ke dni 29.8.2003 za dobu pojištění získanou na území České republiky v rozsahu 744 dní v období od 7.8.1972 do 20.8.1974, kdy žalobkyně pracovala v Jihočeských papírnách, avšak žalovaná nezohlednila výdělek, kterého žalobkyně v uvedeném období dosáhla, a to z důvodu, že žalovaná s ohledem na nečitelnost dokladů, které jí byly předloženy a nezachování dokladů u jmenovaného bývalého zaměstnavatele, je vyhodnotila jako neprokázané. Žalovaná sama však v průběhu již probíhajícího soudního řízení, po podání žaloby, získala od polského nositele pojištění originál pracovní knížky, ve které je zcela jednoznačně prokazatelná výše příjmů na které se žalobkyně odvolávala.

9. Soud s ohledem na uvedené v odstavci [8] tohoto rozsudku zrušil napadené rozhodnutí dle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady řízení, neboť nezpochybnitelným způsobem byla prokázána výše výdělku za období od 7.8.1972 do 20.8.1974, což žalovaná s odkazem na nečitelnost prokazovaných výdělků v napadeném rozhodnutí zpochybnila. Dle ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. soud vyslovil, že věc se vrací žalované k dalšímu řízení a žalovanou zavázal znovu ve věci rozhodnout, přičemž pro výpočet starobního pokračování -4- 20Ad 63/2014 důchodu a srovnávacích výpočtů bude vycházet ze skutečnosti, že žalobkyně v období od 7.8.1972 do 20.8.1974 získala výdělek ve výši 48.851,- Kč, průměr 1.954,04 Kč.

10. Soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí respektoval ustanovení § 75 odst. 1 a 2 s.ř.s., vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., neboť žalobkyně ač úspěšná, neúčtovala žádné náklady řízení a dle obsahu spisu jí žádné nevznikly, proto jí soud žádné náklady nepřiznal.

12. Výrok III. tohoto rozsudku o nákladech státu je odůvodněn ust. § 36 odst. 2 s.ř.s., podle kterého náklady spojené s přibráním tlumočníka platí stát. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 23.9.2015 JUDr. Jana Záviská samosoudkyně