20 Ad 83/2014

Plný text

20Ad 83/2014-59 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobkyně Z. V., zastoupené Mgr. Lukášem Seibertem, advokátem se sídlem Sokolská třída 1204/8, Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dnů 19.11.2014 č.j. MPSV-UM/20701/14/4S-MSK a 21.11.2014 č.j. MPSV-UM/21614/14/4S-MSK, ve věci doplatku na bydlení t a k t o:

I. Žaloby s e z a m í t a j í .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

III. Odměna advokáta Mgr. Lukáše Seiberta se určuje částkou 6.292,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do 60ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Česká republika n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: pokračování 2 20Ad 83/2014 I.

1. Žalobkyni bylo rozhodnutím ze dne 19.11.2014 č.j. MPSV-UM/20701/14/4S- MSK potvrzeno rozhodnutí o odejmutí doplatku na bydlení ode dne 1.8.2014 (rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 18.9.2014 č.j. 507773/2014/OOI) a odvolání zamítnuto. Rozhodnutím ze dne 21.11.2014 č.j. MPSV-UM/21614/14/4S- MSK ve věci žádosti o doplatku na bydlení bylo potvrzeno rozhodnutí o nepřiznání doplatku na bydlení (rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 10.10.2014 č.j. 546384/2014/OO9) a odvolání zamítnuto.

2. Žalobkyně v zákonné lhůtě dne 19.12.2014 podala u zdejšího soudu dvě samostatné žaloby, přičemž jedna žaloba směřovala proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.11.2014 č.j. MPSV-UM/20701/14/4S-MSK a další žalobou napadla rozhodnutí ze dne 21.11.2014 č.j. MPSV-UM/21614/14/4S-MSK. Žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.11.2014 byla zapsána pod sp. zn. 20Ad 83/2014 a žaloba proti rozhodnutí ze dne 21.11.2014 byla zapsána pod sp. zn. 20Ad 85/2014. Usnesením zdejšího soudu ze dne 10.2.2015 č.j. 20Ad 83/2014-17 byly věci spojeny ke společnému řízení s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. 20Ad 83/2014. K žádosti žalobkyně pak následným usnesením ze dne 11.6.2015 č.j. 20Ad 83/2014-23 byl žalobkyni ustanoven zástupce z řad advokátů, jak uvedeno v záhlaví tohoto rozsudku.

3. Žalobkyně v žalobě proti rozhodnutí ze dne 19.11.2014 č.j. MPSV- UM/20701/14/4S-MSK zpochybnila zákonnost tohoto rozhodnutí, když uvedla, že má nízký příjem, zvýšené náklady na bydlení a její příjem nestačí na pokrytí veškerých nákladů. Příjem nestačí ani k úhradě osobních potřeb, k výživě pro sebe a syna vzhledem ke zdravotnímu stavu, těžké životní až kritické situaci, i pro sociální okolnosti a hlavně jejímu vážnému zdravotnímu stavu, z důvodu kterého si nemůže zvýšit příjem vlastní prací. Pobírá invalidní důchod, který nevystačí na veškeré náklady na bydlení a nedoplatky. Rozhodnutí bylo vydáno na základě nesprávného právního posouzení věci. Poukázala na ust. § 3 zákona a uvedla, že pan B. dopisem nebyl vyzván, aby povinnosti splnil, a tím byl porušen zákon o pomoci v hmotné nouzi. Navrhla zrušit napadené rozhodnutí včetně rozhodnutí správního orgánu I. stupně a uložit znovu o nároku rozhodnout a současně uložit povinnost odpůrci nahradit jí náklady řízení.

4. V žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 21.11.2014 č.j. MPSV- UM/21614/14/4S-MSK uvedla, že napadené rozhodnutí považuje za nesprávné z důvodu, že ji lze posuzovat za osobu pro hmotnou nouzi z důvodu jejího nízkého příjmu, vážného zdravotního stavu, nákladů na bydlení a její sociální a finanční situaci. Správní orgán pochybil v nevyzvání společně posuzované osoby a má za to, že ke složité finanční situaci žadatelky z důvodu odejmutí dávek tří měsíců od 1.8.2014 měl přihlédnout. Je přesvědčena, že splnila povinnost příjemkyně dávky pro hmotnou nouzi. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nesprávného právního posouzení věci a navrhla zrušit napadené rozhodnutí včetně rozhodnutí orgánu I. stupně, zavázat správní orgán znovu ve věci rozhodnout a uložit povinnost odpůrci nahradit jí náklady řízení. pokračování 3 20Ad 83/2014

5. Žalovaný ve svých vyjádřeních k oběma žalobám popřel oprávněnost námitek žaloby, setrval na svém názoru, že rozhodl v souladu se zákonem a navrhl žaloby zamítnout. V obou případech vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání.

6. Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím věci bez ústního jednání. II.

7. Žalovaný rozhodnutím ze dne 19.11.2014 č.j. MPSV-UM/20701/14/4S-MSK podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně, Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 18.9.2014, č.j. 507773/2014/OO9, kterým byl dle ust. § 49 odst. 5, § 61 a § 67 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zphn), o odejmutí doplatku na bydlení ode dne 1.8.2014, potvrdil. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že prvoinstanční správní orgán na základě zjištění, že odvolatelka oznámila dne 4.6.2014 u orgánu státní sociální podpory, že od měsíce června 2014 společně hospodaří s panem V. B. vyzval odvolatelku k osobnímu jednání společně s panem B. a doložení skutečností rozhodných pro nárok na dávku za měsíc srpen 2014. Dle ust. § 49 zphn je dána povinnost příjemci dávky písemně oznámit změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši nebo výplatu do 8 dnů ode dne, kdy se o těchto skutečnostech dozvěděl a vyhovět výzvě orgánu pomoci v hmotné nouzi, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, a to ve lhůtě do 8 dnů ode dne doručení výzvy. V případě, kdy příjemce nesplní ve lhůtě stanovené příslušným orgánem stanovené povinnosti, může být po předchozím upozornění výplata dávky zastavena nebo dávka odejmuta. Odvolatelka neoznámila v souladu s právě citovaným ustanovením, že od měsíce června 2014 společně hospodaří s panem V. B., který měl v bytě odvolatelky trvalý pobyt.

8. Rozhodnutím ze dne 21.11.2014 č.j. MPSV-UM/21614/14/4S-MSK žalovaný podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně, Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 10.10.2014 č.j. 546384/2014/OOI, kterým byla dle ust. § 3 odst. 1 písm. h), § 61 a § 67 zphn nepřiznána dávka pomoci v hmotné nouzi, doplatek na bydlení, na základě žádosti ze dne 10.9.2014, potvrdil. Rozhodnutí žalovaný odůvodnil tak, že v souvislosti s tím, že odvolatelce byla s účinností od 1.8.2014 odejmuta dávka pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení, a to na základě ust. § 49 odst. 5 zphn, a to dle ust. § 3 odst. 1 písm. h) cit. zákona. Správní orgán citoval ust. § 3 odst. 1 písm. h) a § 45 odst. 2, § 49 odst. 5 zphn se zdůrazněním, že po dobu tří kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, ve kterém dávka byla odejmuta dle cit. ustanovení, není osoba v hmotné nouzi. Vzhledem k tomu, že odvolatelka nedoložila na písemnou výzvu doklady potřebné k posouzení na dávku za měsíc srpen 2014 a nedostavila se k osobnímu jednání ve věci změny okruhu společně posuzovaných osob s panem V. B., byla jí dávka rozhodnutím ze dne 18.9.2014 od 1.8.2014 odejmuta. Rozhodnutí je v právní moci. Dávka doplatek na bydlení byla nepřiznána z důvodu toho, že odvolatelka nesplňuje podmínky v hmotné nouzi, nikoliv pro nevyužití možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí, jelikož si tuto situaci přivodila sama, když nesplnila povinnosti příjemce dávky. pokračování 4 20Ad 83/2014 III.

9. Z obsahu správních spisů bylo zjištěno, že správní orgán z úřední evidence, a to systému dávek státní sociální podpory, zjistil, že paní Z. V. má s účinností od 1.7.2014 nahlášeného do okruhu společně posuzovaných osob pro příspěvek na bydlení pana V. B. a s účinností od 1.6.2014 pro dávku přídavek na dítě, přičemž tuto skutečnost nenahlásila na referát posuzující nároky na dávky v hmotné nouzi. Na základě tohoto zjištění správní orgán zahájil šetření, a to tak, že dne 25.7.2014 provedl kontrolní sociální šetření v místě trvalého pobytu. Žadatelka však zastižena doma nebyla, a proto jí byla zaslána výzva ze dne 28.7.2014, aby umožnila sociální šetření dne 12.8.2014. Následně dne 14.8.2014 jí byla zaslána další výzva s žádostí, aby se dostavila ke správnímu orgánu a doložila k doplatku na bydlení údaje, které správní orgán vyjmenoval, ve věci změny okruhu společně posuzovaných osob. Součástí této výzvy bylo i poučení dle ust. § 49 odst. 5 zphn o možnosti zastavení, snížení nebo odejmutí dávky při nesplnění této povinnosti. V protokolu o jednání ze dne 25.8.2014 uvedeno, že jmenovaná sdělila, že nemá co doložit, neboť u dávek státní sociální podpory je žádost o vyloučení pana B. ze společně posuzovaných osob. Tato žádost byla údajně podána ihned poté, co byl zařazen do okruhu společně posuzovaných osob. Dne 2.9.2014 bylo vydáno oznámení o zahájení správního řízení z moci úřední ve věci odejmutí doplatku na bydlení. V informaci podané referátem SSP uvedeno, že k vyloučení p. B. z okruhu posuzovaných osob zatím nedošlo, neboť v žádosti byl uveden datum vyloučení k 1.10.2014. Dne 18.9.2014 správní orgán rozhodl odejmout doplatek na bydlení od 1.8.2014 a toto rozhodnutí bylo odvolacím orgánem potvrzeno a odvolání zamítnuto dne 19.11.2014.

10. Dále z obsahu správních spisů a příloh předložených žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně dne 10.9.2014 podala žádost o doplatek na bydlení, dne 23.9.2014 byla vyzvána k seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí s doručením výzvy dne 29.9.2014 a dne 10.10.2014 bylo vydáno rozhodnutí o nepřiznání doplatku na bydlení, viz odstavec [8] tohoto rozsudku. IV.

11. Po přezkoumání skutkového a právního stavu v rozsahu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

12. V ust. § 49 odst. 1 a 2 zákona č. 111/2006 Sb. jsou dány povinnosti žadatele a příjemce dávky pomoci v hmotné nouzi. Podle odst. 5 nesplní-li osoba uvedená v odst. 1 až 4 ve lhůtě stanovené příslušným orgánem povinnosti uvedené v odst. 1 až 4, může být po předchozím upozornění žádost o dávku zamítnuta, výplata dávky zastavena nebo dávka odejmuta. Správní orgán na úseku rozhodujícím o dávkách v hmotné nouzi, v souzené věci konkrétně doplatku na bydlení, z úřední povinnosti ze systému dávek státní sociální podpory zjistil, že žalobkyně nahlásila s účinností od 1.7.2014 do okruhu společně posuzovaných osob pro příspěvek na bydlení a od 1.6.2014 pro přídavek na dítě pana V. B. Tuto skutečnost však nenahlásila pro nárok na doplatek na bydlení, tedy pro dávku pomoci v hmotné nouzi. Podle ust. § 8 odst. 1 pokračování 5 20Ad 83/2014 zákona č. 111/2006 Sb. pro účely doplatku na bydlení je okruh společně posuzovaných osob shodný jako u příspěvku na bydlení poskytovaného podle zvláštního právního předpisu (§ 24 a 25 zákona č. 117/95 Sb., pozn. soudu). Pan B. byl v bytě žalobkyně nahlášen k trvalému pobytu, a tak spadal do okruhu společně posuzovaných, ledaže by jej správní orgán vyloučil z okruhu společně posuzovaných s přihlédnutím ke zvláštním okolnostem (§ 8 odst. a 2 zphn), o čemž však rozhodováno nebylo.

13. Soud přisvědčil správním orgánům, že nahlásila-li žalobkyně pana V. B. jako osobu společně posuzovanou s účinností od 1.7.2014 pro příspěvek na bydlení, a s účinností od 1.6.2014 pro přídavek na dítě, pak V. B. rovněž patří do okruhu společně posuzovaných osob pro dávku doplatek na bydlení a žalobkyně byla povinna tuto změnu nahlásit, jak jí to ukládá ustanovení § 49 zphn. Zákon o pomoci v hmotné nouzi neváže sankci zastavení, snížení nebo dokonce odejmutí dávky jenom na samotné porušení povinnosti nenahlášení změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku do 8 dnů ode dne, kdy se o takové skutečnosti dozvěděl, nýbrž k odnětí dávky (zastavení výplaty, zamítnutí dávky) lze přistoupit až za situace, kdy orgán pomoci v hmotné nouzi nejdříve vyzve příjemce dávky k osvědčení takové skutečnosti ve stanovené lhůtě s poučením, že dávka nesplněním povinnosti v určené lhůtě může být odejmuta, zamítnuta či výplata zastavena. Správní orgán své povinnosti dostál, neboť žalobkyni vyzval dne 14.8.2014, s doručením dne 22.8.2014, k předložení dokladů vztahujících se k panu B. včetně poučení o možnosti odejmutí dávky při nesplnění povinnosti. Žalobkyně, ač se ke správnímu orgánu v dané lhůtě dostavila, konkrétně dne 25.8.2014, požadované doklady nepředložila, naopak uvedla, že nemá co doložit, neboť u dávek státní sociální podpory požádala o jeho vyloučení ze společně posuzovaných osob, přičemž z referátu SSP zjištěno, že žádost o vyloučení p. B. z okruhu posuzovaných osob byla podána dne 25.8.2014 s datem vyloučení k 1.10.2014.

14. Soud nepřisvědčil žalobkyni v pochybení správního orgánu, jestliže tento nevyzval pana B. k osvědčení skutečností k prokázání okruhu společně posuzovaných. Žalobkyně byla příjemkyní předmětné dávky a jako příjemkyně je dle § 49 odst. 2 písm. a) zphn zavázána povinností oznámit změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, a to ve lhůtě 8 dnů ode dne, kdy se o těchto skutečnostech dozvěděla. Osoba společně posuzovaná není účastníkem řízení (srovnej ust. § 68 zphn) a jeho povinnost je v prvé řadě vázána jen k příjemci dávky, neboť k výzvě příjemce dávky je tato osoba povinna osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku (srovnej ustanovení § 49 odst. 1 písm. a/ a § 49 odst. 4 zphn). Dle názoru soudu je nutno rozlišovat, zda se jedná o řízení k žádosti o dávku, kdy na počátku jako vstupní hodnoty jsou žadatel a osoby společně posuzované osoby, a s tím související povinnosti dle § 49 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a 4 zphn nebo zda se jedná o situaci, kdy již příjemce dávky s ohledem na změnu jeho poměrů spočívající v rozšíření okruhu společně posuzovaných osob je povinen tuto skutečnost správnímu orgánu do 8 dnů sdělit. Společně posuzovaná osoba nemá povinnost sdělovat správnímu orgánu o svém vstupu do okruhu společně posuzovaných osob. Soud nesouhlasí s názorem žalobkyně, že důsledky nesplnění její osobní povinnosti dle ust. § 49 odst. 2 písm. a) zphn lze přenést na správní orgán, jestliže on sám neoslovil pana B. Taková úvaha by mohla vést až k absurdní situaci, kdy by nečinnost osoby patřící do okruhu osob společně pokračování 6 20Ad 83/2014 posuzovaných bránilo v rozhodnutí správního orgánu o trvání nároku na dávku v hmotné nouzi. Soud opakovaně zdůrazňuje, že bylo primární povinností žalobkyně, aby ve lhůtě do 8 dnů od okamžiku, kdy pan B. začal bydlet u ní v domácnosti, což bylo nejpozději do 8 dnů ode dne 4.6.2014, kdy na adrese K. 245, O. byl přihlášen k trvalému pobytu, tuto skutečnost nahlásit na referát pomoci v hmotné nouzi.

15. Vzhledem ke shora uvedenému soud se ztotožnil s názorem správních orgánů, že byly splněny podmínky pro odnětí doplatku na bydlení.

16. K věci zamítnutí žádosti ze dne 10.9.2014 o doplatek na bydlení, tedy k žalobě proti rozhodnutí ze dne 21.11.2014 č.j. MPSV-UM/21614/14/4S-MSK, soud uvádí následující:

17. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. h) zákona č. 111/2006 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, osobou v hmotné nouzi není osoba, která je osobou, které byla dávka odejmuta podle § 45 odst. 2 nebo § 49 odst. 5, nebo s ní společně posuzovanou osobou, a to po dobu tří kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, ve kterém byla dávka odejmuta. Je nepochybné, že byl rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 18.9.2014 č.j. 507773/2014/OOI odejmut doplatek na bydlení od 1.8.2014 z důvodu porušení ust. § 49 zákona o pomoci v hmotné nouzi (doručeno dne 20.10.2014) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno i žalovaným správním orgánem dne 19.11.2014. Jak výše uvedeno, žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.11.2014 ve věci odejmutí doplatku na bydlení byla zamítnuta. Soud neshledal pochybení správního orgánu ani v této věci, jestliže doplatek na bydlení k žádosti ze dne 1.10.2014 správní orgán nepřiznal. Soud jen opakuje, že základním východiskem pro posouzení nároku na dávku v hmotné nouzi je zjištění, zda posuzovaná osoba se nachází v hmotné nouzi. Zákon o pomoci v hmotné nouzi stanoví případy, kdy osoba v hmotné nouzi není bez ohledu na výši jejích příjmů a výdajů, a takovou situací, jak uvedeno v úvodní větě tohoto odstavce, je stav, kdy byla dávka odejmuta podle § 49 odst. 5 cit. zákona. Jestliže žalobkyni byla rozhodnutím ze dne 19.11.2014 dávka doplatek na bydlení odejmuta z důvodu porušení povinností dle § 49 odst. 5 cit. zákona, pak s odvoláním na ust. § 3 odst. 1 písm. h) cit. zákona žalobkyni po dobu tří kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, ve kterém byla dávka odejmuta, tato nenáleží. Soud tak přisvědčil právnímu názoru správních orgánů.

18. Krajský soud hodnotil nejen napadená rozhodnutí, ale i zákonnost správních řízení, která předcházela vydání napadených rozhodnutí, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloby nejsou důvodné, a proto je zamítl dle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. V.

19. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle nichž má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který pokračování 7 20Ad 83/2014 ve věci úspěch neměl. Žalobkyně neměla v řízení úspěch a úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu ze zákona.

20. Ustanovený právní zástupce vyčíslil ve lhůtě, kterou soud stanovil, náhradu nákladů řízení ve výši 4.719,- Kč, a to odměnu právní služby za tři úkony (převzetí věci, studium spisu dne 1.10.2015, účast u jednání), třikrát paušální částku á 300,- Kč a DPH, o čemž předložil doklad. Soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v požadované výši, avšak soud tuto výši stanovil odlišným způsobem. Odměna za právní služby byla stanovena v rozsahu čtyř úkonů, a to převzetí věci včetně nahlížení, studium spisu u zdejšího soudu dne 1.10.2015, neboť studium spisu je nutno považovat i za součást převzetí věci, které nahrazuje první poradu s klientem, jestliže advokát soudu neprokázal, že před nahlížením do spisu proběhla porada s klientem (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5.9.2008 č.j. 2 Azs 67/2008-58), dále účast u jednání soudu dne 7.10.2015 (§ 9 odst. 2, § 7 bod 3, § 11 odst. 1 písm. b) a g) vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění). Vzhledem k tomu, že šlo o spojení dvou věcí, pak s odkazem na ust. § 12 odst. 3 cit. vyhlášky byla odměna stanovena součtem odměn za obě spojené věci, tj. 4krát 1.000,- Kč, celkem 4.000,- Kč, dále 4krát paušál dle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky (4krát 300,- Kč), tj. 1.200,- Kč. S ohledem na skutečnost, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, byla částka 5.200,- Kč navýšena o 21 % (1.092,-) na celkovou částku 6.292,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu zdejšího soudu ve lhůtě do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

21. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanovením § 35 odst. 8 věta první za středníkem s.ř.s., dle kterého ustanovenému zástupci hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 7. října 2015 JUDr. Jana Záviská samosoudkyně