20 Ad 86/2014

Plný text

20Ad 86/2014-44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobkyně Z. V., zastoupené Mgr. Lukášem Seibertem, advokátem se sídlem Sokolská třída 1204/8, Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21.11.2014 č.j. MPSV-UM/21613/14/4S-MSK, ve věci zamítnutí žádosti o příspěvek na živobytí, t a k t o:

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

III. Odměna advokáta Mgr. Lukáše Seiberta se určuje částkou 4.719,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do 60ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Česká republika n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: pokračování 2 20Ad 86/2014 I.

1. Žalobkyni byla zamítnuta žádost ze dne 17.9.2014 o dávku pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí z důvodu, že není osobou v hmotné nouzi, neboť jí předmětná dávka byla odejmuta podle ust. § 49 odst. 5 zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi (dále jen zphn).

2. Žalobkyně v zákonné lhůtě dne 19.12.2014 podala u zdejšího soudu žalobu proti v záhlaví označenému rozhodnutí, ve které uvedla, že předmětným rozhodnutím byl porušen zákon č. 111/2006 Sb., a proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně byla zrušena a odpůrce byl zavázán povinností jí nahradit náklady řízení ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí považuje za nesprávné z důvodu, že ji lze posuzovat za osobu pro hmotnou nouzi dle jejího nízkého příjmu, zdravotního stavu, sociální a finanční situaci. Správní orgán pochybil, jestliže nevyzval společně posuzovanou osobu. Došlo ke složité finanční situaci u ní z důvodu odejmutí dávek tří měsíců.

3. Dne 23.2.2015 žalobkyně požádala, aby jí byl pro toto řízení ustanoven právní zástupce. Soud po provedeném řízení žádosti vyhověl a usnesením ze dne 23.3.2015 č.j. 20Ad 86/2014-24 ustanovil zástupce z řad advokátů, jak v záhlaví uvedeno.

4. Žalovaný k žalobě dne 9.2.2015 zpochybnil důvodnost žaloby, setrval na zákonnosti napadeného rozhodnutí a navrhl žalobu zamítnout a vyslovil, že souhlasí, aby bylo rozhodnuto bez jednání.

5. Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím věci bez ústního jednání, proto bylo rozhodnuto u jednání soudu dne 21.10.2015, ke kterému se však nedostavila. Přítomen byl toliko její právní zástupce, nedostavil se ani zástupce žalovaného. II.

6. Napadeným rozhodnutím žalovaný podle ust. § 90 odst. 5 správního řádu odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 10.10.2014, č.j. 546460/2014/OOI, kterým byl dle ust. §. 3 odst. 1 písm. h), § 61 a § 67 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále ne zphn), o nepřiznání dávky pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí na základě žádosti ze dne 17.9.2014, potvrdil. V odůvodnění žalovaný uvedl, že v souvislosti s tím, že odvolatelce byla s účinností od 1.8.2014 odejmuta dávka pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí, a to na základě § 49 odst. 5 zphn, ji nelze považovat za osobu v hmotné nouzi, a to dle ust. § 3 odst. 1 písm. h) cit. zákona. Vzhledem k tomu, že odvolatelka nedoložila na písemnou výzvu doklady potřebné k posouzení nároku na dávku na měsíc srpen 2014, a nedostavila se k osobnímu jednání s panem V. B., byla dávka v souladu s ust. § 49 odst. 5 cit. zákona od 1.8.2014 odejmuta. III. pokračování 3 20Ad 86/2014

7. Z obsahu správních spisů bylo zjištěno, že žalobkyně dne 17.9.2014 podala žádost o příspěvek na živobytí, kdy v žádosti za společně posuzované osoby uvedla jen svého syna M. Založeno je rozhodnutí téhož správního orgánu z 18.9.2014 o odejmutí příspěvku na živobytí od 1.8.2014 dle ust. § 49 odst. 5 cit. zákona. Dne 10.10.2014 vydáno rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na živobytí z důvodu, že ji nelze považovat dle § 3 odst. 1 písm. h) cit. zákona za osobu v hmotné nouzi. Téhož dne sepsáno odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kde žalobkyně poukázala na svou nepříznivou sociální situaci.

8. Ve svém písemném podání ze dne 16.10.2015 se žalobkyně omluvila z jednání a současně uvedla, že žádá, aby se prokázaly její výdaje na bydlení, poukázala na své nízké příjmy, dále, že pan B. nebyl osobou společně posuzovanou pro dávku pomoci v hmotné nouzi, nebyl její druh, jen kamarád, nehospodařila s ním, nežila a nepřispíval jí na domácnost a současně vyslovila nesouhlas s výpočtem nákladů v rozhodnutí ze dne 26.1.2015 č.j. MPSV-UM/10047/14/43-MSK.

9. Soudu z jeho rozhodovací činnosti, konkrétně ze spisu sp. zn. 20Ad 84/2015, je známo, že rozhodnutím žalovaného ze dne 19.11.2014 č.j. MPSV-UM/20672/14/4S- MSK, byl příspěvek na živobytí odňat dle ust. § 49 odst. 5, § 61 a § 67 zphn ode dne 1.8.2014. Uvedené rozhodnutí bylo k žalobě přezkoumáno a žaloba dne 21.10.2015 zamítnuta (věc byla soudem projednána bezprostředně před tímto jednáním).

10. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. h) zákona č. 111/2006 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, osobou v hmotné nouzi není osoba, která je osobou, které byla dávka odejmuta podle § 45 odst. 2 nebo § 49 odst. 5, nebo s ní společně posuzovanou osobou, a to po dobu tří kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, ve kterém byla dávka odejmuta. Je nepochybné, že byl rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 18.9.2014, č.j. 507765/2014/OOI odejmut příspěvek na živobytí od 1.8.2014 z důvodu porušení ust. § 49 zákona o pomoci v hmotné nouzi (doručeno dne 20.10.2014) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno i žalovaným správním orgánem dne 19.11.2014 rozhodnutím č.j. MPSV-UM/20672/14/4S-MSK. Jak uvedeno v odstavci [9] tohoto rozsudku, žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.11.2014 ve věci odejmutí příspěvku na živobytí byla zamítnuta. Soud neshledal pochybení správního orgánu v této věci, jestliže příspěvek na živobytí k žádosti ze dne 17.9.2014 správní orgán nepřiznal. Základním východiskem pro posouzení nároku na dávku v hmotné nouzi je zjištění, zda posuzovaná osoba se nachází v hmotné nouzi. Zákon o pomoci v hmotné nouzi však stanoví i případy, kdy osoba v hmotné nouzi není bez ohledu na výši jejích příjmů a výdajů, a takovou situací, jak uvedeno v úvodní větě tohoto odstavce, je stav, kdy byla dávka odejmuta podle § 49 odst. 5 cit. zákona. Jestliže žalobkyni byla rozhodnutím ze dne 19.11.2014 č.j. MPSV-UM/20672/14/4S-MSK, dávka příspěvek na živobytí odejmuta z důvodu porušení povinností dle § 49 odst. 5 cit. zákona, pak s odvoláním na ust. § 3 odst. 1 písm. h) cit. zákona žalobkyni po dobu tří kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, ve kterém byla dávka odejmuta, tato nenáleží. Soud tak přisvědčil právnímu názoru správních orgánů.

11. Soud se nezabýval důvody uvedenými žalobkyní v podání ze dne 16.10.2015, neboť tyto nemají vliv na předmětnou věc. V tomto řízení nebylo možno posuzovat pokračování 4 20Ad 86/2014 příjmy a výdaje za účelem posouzení stavu hmotné nouze, nýbrž východiskem bylo rozhodnutí o odejmutí příspěvku na živobytí dle ust. § 49 odst. 4 zphn. Důsledkem toho je, že po dobu tří měsíců následujících po kalendářním měsíci, ve kterém byla dávka odejmuta, nelze ze zákona osobu považovat za osobu v hmotné nouzi, a to ani při znalosti příjmů a výdajů posuzované osoby. Nelze tak zohlednit skutečné výdaje za bydlení či vyhodnocovat soužití žalobkyně s panem B., neboť tyto skutečnosti nemohou ovlivnit skutečnost, že rozhodnutím ze dne 19.11.2014 č.j. MPSV-UM/20672/14/4S- MSK, dávka příspěvek na živobytí byla odejmuta z důvodu porušení povinnosti dle § 49 odst. 5 zphn.

12. Krajský soud hodnotil nejen napadené rozhodnutí, ale i zákonnost správního řízení, které předcházelo vydání napadených rozhodnutí, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl dle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. V.

13. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle nichž má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně neměla v řízení úspěch a úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu ze zákona.

14. Ustanovený právní zástupce požadoval na náhradě nákladů řízení zaplatit částku 4.719,- Kč, sestávající se z odměny za tři úkony právní služby, a to převzetí věci a studium spisu dne 20.10.2015 a účast u jednání dne 21.10.2015, dále třikrát paušál á 300,- Kč plus 21 % DPH ze základu daně 3.900,- Kč. Požadovaná částka byla advokátovi přiznána, tedy za tři úkony, a to převzetí věci včetně nahlížení do spisu dne 15.10.2015, dále nahlížení do spisu přede dnem jednání soudu dne 20.10.2015 a účast u jednání soudu dne 21.10.2015 (§ 9 odst. 2, § 7 bod 3, § 11 odst. 1 písm. b/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), dále třikrát paušál dle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky (3krát 300,- Kč), tj. 900,- Kč. S ohledem na skutečnost, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, byla částka 3.900,- Kč navýšena o 21 % (819,-) na celkovou částku 4.719,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu zdejšího soudu ve lhůtě do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

15. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanovením § 35 odst. 8 věta první za středníkem s.ř.s., dle kterého ustanovenému zástupci hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. pokračování 5 20Ad 86/2014 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Ostravě dne 21. října 2015 JUDr. Jana Záviská samosoudkyně