20 Az 44/2025

Rubrum

č. j. 20Az 44/2025 - 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D., ve věci žalobce: N. H. N. státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty sídlem 739 51 Vyšní Lhoty 234 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2025 č. j. OAM-957/BA-BA01-HA15- 2025, ve věci mezinárodní ochrany takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal žalobou ze dne 29. 10. 2025 přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto tak, že se žalobci mezinárodní ochrana dle ustanovení Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P. 2 20 Az 44/2025 § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje.

2. Podle žalobce žalovaný postupoval v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) a nedbal základních zásad správního řízení. Zároveň namítl nesprávnou aplikaci § 14 zákona o azylu a nesprávný závěr o nenaplnění důvodů k udělení doplňkové ochrany. Zdůraznil, že na území ČR pobývá více 45 let, ČR je pro něj domovem. Vietnam za svůj domov nepovažuje, v případě návratu tam by byl zcela jistě vystaven žití na ulici. Poukázal na zásadu non-refoulement, kdy mezi nebezpečí při navrácení žalobce patří také nebezpečí bezdomovectví pro porušení lidské důstojnosti. Žalovaný se podle žalobce nezabýval otázkou vazeb a možnosti života žalobce v zemi původu, žalovaný pomíjí subjektivní aspekt osoby žalobce.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Zdůraznil, že žalobce si byl vědom, že si měl v roce 2021 prodloužit pobytové oprávnění. Žalovaný má za to, že neudělení mezinárodní ochrany žalobci neznamená porušení zásady non-refoulement, přičemž odkázal na judikaturu NSS, shodně jako k otázce dlouhého pobytu žalobce v ČR. Žalovaný se dále odkázal na dle jeho názoru zcela dostačující zdůvodnění v napadeném rozhodnutí. Zjištění z obsahu správních spisů 4. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce dne 27. 8. 2025 požádal o udělení mezinárodní ochrany, a to poté, co byl dne 20. 8. 2025 kontrolován Policií ČR a bylo zjištěno, že nedisponuje oprávněním k pobytu a byl tak proto také zajištěn. Při poskytnutí údajů k této žádosti uvedl, že rozvedený a bezdětný. Z Vietnamu vycestoval v rámci smlouvy RVHP v roce 1980. Jeho zdravotní stav je dobrý. V současnosti nemá trestní stíhání, ale v minulosti byl trestně stíhán, byl odsouzen k trestu odnětí svobody na tři roky v roce 2013 v souvislosti s prodejem drog. O mezinárodní ochranu žádá, protože chce zůstat v ČR, žije zde již dlouho, zvykl si na prostředí, kulturu, v jeho věku by nebylo možné začít znovu žít ve Vietnamu. U pohovoru k jeho žádosti doplnil, že do ČR přijel jako učeň, v návratu do vlasti mu brání, že v jeho věku nemůže začít ve Vietnamu znovu. Uvedl dále, že si byl vědom, že v roce 2021 si měl prodloužit pobyt, po covidu na to úplně zapomněl.

5. Ve správním spise jsou založeny informace o zemi původu, ohledně politické a bezpečnostní situace ve Vietnamu ze dne 23. 5. 2025.

6. Následně dne 14. 10. 2025 rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. Uzavřel v něm, že v průběhu řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce je legalizace pobytu v ČR, neboť zde pozbyl pobytové oprávnění, v ČR přivykl zdejšímu životu a kultuře, žije zde již dlouho. Návrat do země původu odmítá kvůli svému věku a kulturním rozdílům obou zemí. Žalovaný neshledal naplnění zákonných důvodů pro udělení azylu. Tvrzené obavy nelze vyhodnotit jako pronásledování pro uplatňování politických práv a svobod dle § 12 písm. a) zákona o azylu. Stejně tak nelze vyhodnotit jako pronásledování dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Tvrzeným důvodem žádosti o mezinárodní ochranu je snaha o legalizaci pobytu. Žalovaný neshledal ani důvod k udělení doplňkové ochrany. Posouzení věci krajským soudem 7. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M. P. 3 20 Az 44/2025 přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ve věci soud rozhodl bez jednání v souladu s § 51 s. ř. s.

8. Krajský soud především dospěl k závěru, že žalovaný zjistil skutkový stav v potřebném rozsahu a obstaral si dostatek informací potřebných k vydání rozhodnutí. Shromážděné informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu soud považuje za zcela dostatečné a přiměřeně aktuální k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Zprávy o politické a bezpečnostní situaci ve Vietnamu považuje krajský soud za zcela dostačující a podložené. Krajský soud má za to, že žalovaný se zcela správně a podrobně vypořádal se situací v zemi původu žalobce při zohlednění žalobcem v průběhu řízení uvedených skutečností.

9. Žalobce ve své žádosti nevylíčil žádné azylově relevantní skutečnost. Takové skutečnosti ve smyslu § 12 a § 14a zákona o azylu neshledal ani krajský soud. Nutno připomenout, že je to podle ustálené judikatury zdejšího soudu právě žadatel o mezinárodní ochranu, kdo je primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany (srov. usnesení NSS ze dne 20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013–38, či ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014–48). Správní orgán zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu možných důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, jež vycházejí ze žadatelovy výpovědi v průběhu řízení o mezinárodní ochraně. Nepřísluší mu tak domýšlet právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze k nim činit příslušná skutková zjištění (rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003–41, či usnesení ze dne 19. 10. 2020, č. j. 4 Azs 277/2018–60). Rozsah a obsah informací zjišťovaných o zemi původu se tak odvíjí od sdělení žadatele o mezinárodní ochranu (např. usnesení NSS ze dne 16. 12. 2021, č. j. 3 Azs 118/2021–39, bod [11]).

10. Jde-li o doplňkovou ochranu a pro ni klíčové kritérium „vážné újmy“, má soud za to, že na situaci žalobce ustanovení § 14a v žádném případě nedopadá. Žalobní tvrzení o hrozbě bezdomovectví je v zásadě ničím nepodloženým tvrzením založeným pouze na hypotetických obavách žalobce. Je třeba především zdůraznit, že to je a byl sám žalobce, který zapříčinil svou nynější situaci, kdy pozbyl oprávnění k pobytu tím, že včas nepožádal o jeho prodloužení a následně pobýval na území ČR vědomě bez jakéhokoli oprávnění k pobytu a neučinil žádné kroky k nápravě tohoto stavu. Krajský soud zcela přisvědčuje žalovanému (i s jeho odkazy na relevantní judikaturu), že mezinárodní ochrana (ani ve formě ochrany doplňkové) neslouží k legalizaci pobytu v případech obdobných žalobci, když k tomu mohou sloužit nástroje zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců.

11. Lze proto souhlasit s právním posouzením žádosti žalobce, tedy, že žalobcem uváděné skutečnosti nelze podřadit pod žádný z důvodů poskytnutí mezinárodní ochrany a s ohledem na zjištěný skutkový stav ani pro udělení mezinárodní ochrany formou doplňkové ochrany. Za situace, kdy žalobce ani v řízení o udělení mezinárodní ochrany, ani v řízení soudním netvrdí žádné relevantní skutečnosti, které by mohly vést k závěru o naplnění podmínek pro poskytnutí jedné z forem mezinárodní ochrany, přičemž v průběhu správního řízení ani nenamítal nic proti podkladům rozhodnutí, nutno dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je správné a zákonné.

12. Krajský soud v reakci na žalobní námitky žalobce zdůrazňuje, že podle názoru soudu se žalovaný zabýval v dostatečné míře situací žalobce optikou relevantní judikatury a nebylo Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M. P. 4 20 Az 44/2025 třeba, aby nad rámec uvedeného se zabýval otázkou vazeb a možnosti žití žalobce ve Vietnamu. Závěr a náklady řízení 13. Krajský soud tedy uzavírá, že žalobní námitky důvodnými neshledal, a proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Ostrava 19. prosince 2025 JUDr. Petr Hluštík, Ph. D. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M. P.