22 A 117/2010

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce T. R., zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem v Brně, Těsnohlídkova 9, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30.7.2010 č.j. KUOK 32487/2010, ve věci stavebního povolení, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Prostějov (dále jen stavební úřad) ze dne 20.11.2009 č.j. PVMU 189001/2009 41, jímž bylo stavebníkovi městu Morkovice-Slížany vydáno stavební povolení na stavbu „Cyklostezka na opuštěném drážním tělese Nezamyslice – Morkovice-Slížany“. V žalobě uvádí, že má na pozemcích sousedících se stavbou chov koní a s ním související stavbu pro uskladnění sena a slámy. Až dosud nebyl násep železniční trati přístupný veřejnosti, takže riziko požáru sena bylo minimální. Namítá, že : 1) stavební úřad se v územním řízení nezabýval požadavkem žalobce na vybudování protipožární zdi; 2) stavební povolení trpí vadou, protože je v rozporu s územním rozhodnutím; 3) v odvolacím řízení nebyl zastoupen právním zástupcem, to však nezbavuje správní orgán povinnosti řádně se zabývat námitkami žalobce, případně jej vyzvat k jejich konkretizaci (žalobce poukázal na § 2 odst. 3, § 4 odst. 2 a § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen správní řád); 4) stavební úřad se ve stavebním řízení nezabýval bezprostřední blízkostí stavby, vlivem na stavbu žalobce; 5) poukaz žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 5 na § 141 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavební zákon) je vadný, toto ustanovení zde není aplikovatelné; 6) úvaha žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí o vzdálenosti úložiště sena od cyklostezky je nesmyslná, protože se jedná o stavbu, nikoli o volné úložiště, správní orgány tak rozhodovaly na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. V replice k vyjádření žalovaného žalobce doplnil, že se žalovaný nezabýval obavami žalobce z volného pohybu osob z cyklostezky k seníku a poukazoval na pojetí imisí v občanském právu. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Námitky žalobce považuje za nedůvodné s tím, že nemají oporu ve spisovém materiálu. Osoba zúčastněná na řízení (stavebník – město Morkovice-Slížany) se k věci nevyjádřila. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předně je nutno připomenout, že soud v dané věci přezkoumává stavební povolení a řízení, které je spojeno s vydáním stavebního povolení, nikoli tedy řízení územní, které proběhlo dříve a samostatně, byť se týkalo umístění téže stavby. První žalobní námitkou se proto soud v tomto řízení nezabýval, když nesměřovala k přezkoumání napadeného rozhodnutí či k přezkoumání stavebního řízení. Podle § 71 odst.1 písm. d) s.ř.s., žaloba kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3) musí obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Je zcela v dispozici žalobce, jaký rozsah bude mít přezkumné soudní řízení, přičemž bohatá a konstantní judikatura soudů rozhodujících ve správním soudnictví trvá na tom, že žalobní body musí být natolik konkrétní co do skutkových i právních důvodů, aby bylo lze se jimi v soudním řízení zabývat. Takovému požadavku však nevyhovuje 2. a 3. žalobní námitka. Žalobce nijak nekonkretizoval údajný rozpor stavebního rozhodnutí s rozhodnutím územním, když pouze odkázal na § 111 odst. 1 písm. a) stavebního zákona. Také obecný odkaz na povinnosti správního orgánu a vyjmenování ustanovení správního řádu, jimiž se má správní orgán řídit, je natolik nekonkrétní, že nedává prostor soudu k řádnému přezkumu. Soud se proto dále takto formulovanými námitkami nezabýval. Z odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 20.11.2009 č.j. PVMU 189001/2009 41 soud zjistil, že na str. 17-18 stavební úřad uvedl znění námitek žalobce. V první části námitek žalobce poukazoval na to, že 5 m od plánované cyklostezky se nachází jeho sklad sena a slámy, na nějž se vztahuje ochranné pásmo dle vyhlášky o požární prevenci. Stavební úřad posoudil tuto námitku jako významově totožnou s námitkami uplatněnými již v rámci územního řízení, proto k nim v souladu s § 114 odst. 2 stavebního zákona nepřihlížel. Podle § 114 odst. 2 stavebního zákona, k námitkám účastníků (stavebního – pozn. soudu) řízení, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, při pořizování regulačního plánu nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře anebo územního opatření o asanaci území, se nepřihlíží. Z rozhodnutí Městského úřadu Němčíce nad Hanou ze dne 11.11.2008 č.j. 242/08/Han soud zjistil, že jím bylo rozhodnuto o umístění stavby „Cyklostezka na opuštěném drážním tělese Nezamyslice – Morkovice-Slížany“. Žalobce zde namítal, že plánovaná stavba naruší požární ochranná pásma skladu sena a slámy. Žalobcova námitka byla zamítnuta, přičemž odůvodnění věnoval správní orgán více než polovinu str. 9 citovaného rozhodnutí. Postup stavebního úřadu v řízení o povolení stavby tak byl v souladu s § 114 odst. 2 stavebního zákona, když žalobce stejnou námitku uplatnil již v územním řízení a tam byla také vypořádána. Žalobní námitka č. 4 je tedy nedůvodná. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného soud zjistil, že na str. 5 (a ani nikde jinde v tomto rozhodnutí) není uvedeno ustanovení § 141 stavebního zákona, jak tvrdí žalobce. Žalobní námitka č. 5 je tedy nedůvodná. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného (str. 6) soud zjistil, že žalovaný jednoznačně označuje objekt žalobce jako stavbu (u níž proběhlo stavební řízení a byla kolaudována) a uvádí, že objekt žalobce není stoh. Pokud tedy žalobce namítal, že bylo rozhodováno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, soud se s ním neztotožňuje, když jak žalobce, tak žalovaný se shodují v charakterizaci objektu jakožto stavby. Úvaha žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí vychází právě z toho, že se jedná o stavbu, nikoli volně ložené seno či slámu. Námitka č. 6 je tedy nedůvodná. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného (str. 6-7) soud zjistil, že žalovaný se zde výslovně zabýval námitkou žalobce, že sklad bude ohrožen provozem cyklostezky a dospěl k závěru, že nelze předjímat, zda osoby pohybující se po cyklostezce budou nějakým způsobem ohrožovat sousední nemovitosti. Osoby používající cyklostezku jsou ve svém počínání vázány plněním obecně platných předpisů; vlastním užíváním stavby cyklostezky, k čemu je povolena, není sklad žalobce přímo ohrožen. Žalovaný se tedy zabýval obavami žalobce z volného pohybu osob z cyklostezky k seníku, proto ani tato námitka žalobce neobstojí. Krajský soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl v souladu s § 78 odst. 7 s.ř.s. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z procesního úspěchu žalovaného ve věci (§ 60 odst. 1 s.ř.s.), který se však náhrady nákladů řízení vzdal. O náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 5 s.ř.s., když této osobě neuložil v řízení žádnou povinnost a neshledal ani žádné mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by přiznání náhrady nákladů řízení této osobě odůvodňovaly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V Ostravě dne 5. prosince 2012 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu