22 A 12/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Jiřího Gottwalda a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. F., zastoupené Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem Žižkovo nám. 2, Bruntál, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, za účasti zúčastněných osob I) Mgr. J. S., a II) České telekomunikační infrastruktury a. s., se sídlem Olšanská 2681/6, Praha, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 115810/2013 ze dne 14. 11. 2013, ve věci umístění stavby, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 20. 1. 2014, domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 115810/2013 ze dne 14. 11. 2013, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu v Rýmařově (dále jen „správní orgán I. st.“) č. j. MURY12599/2013 ze dne 29. 5. 2013, jímž bylo rozhodnuto o umístění stavby oplocení z kovového pletiva na pozemcích parc. č. X a X v katastrálním území Horní Město (dále též jen „stavba“). Žalobkyně namítá, že vstupní strana jejího domu vede rovnoměrně se zamýšleným oplocením, nachází se na ní 4 hlavní okna a sklepní okénko k podávání uhlí či brambor, přičemž tato okna se nacházejí v malé výšce nad zemí. Pokud by byla stavba realizována, ze všech čtyř oken v obytných místnostech by měla žalobkyně výhled pouze na plot, který by takovou realizací vznikl a který by byl od jejího plotu vzdálen toliko 1,6 m – 1,7 m, což je vzdálenost nedostatečná. Žalobkyně dále namítá, že realizace stavby výrazným způsobem naruší její užívání vlastní nemovitosti a naruší pohodu bydlení v rozporu s § 4 odst. 1 a § 20 odst. 1 vyhl. č. 501/2006 Sb. Realizace stavby sníží esteticky hodnotu majetku žalobkyně, ztíží údržbu jejího domu, odklízení sněhu, plánované opravy a zhoršuje osvětlení v místnostech jejího domu. Dále může stavba svádět sníh, spadlý ze střechy žalobkyně, zpět k jejímu domu, přičemž takto vzniklé škody dle názoru žalobkyně odmítne pojišťovna krýt v rámci pojistky. Dále je realizace stavby v rozporu s ustanoveními § 2, § 3, § 5, § 39, § 123, § 124 a § 127 zák. č. 40/1964 Sb. Pokud žalovaný a správní orgán I. st. ve svých rozhodnutích dovozují, že odklízení sněhu ztíženo nebude, pak neberou v úvahu sněhové kalamity, ke kterým v dané oblasti dochází a navátí sněhu větrem. Nadto žalovaný nevyhodnotil fotografie, které žalobkyně založila do spisu k prokázání výše uvedeného, přičemž tyto fotografie dokumentují, že v případě realizace stavby nebude možné odklízení sněhu v předmětném místě. Žalobkyně dále navrhuje, pokud bude stavba realizována, aby byl proveden důkaz ohledání na místě samém, ze kterého bude zcela zřejmé, že výhled na plot je fyzicky velmi nepříjemný. Dále žalobkyně rozvedla, že svou nemovitost užívá k bydlení pro svou osmdesátiletou matku a dále šestiletou dceru a své neteře. Manželé S. chovají velkého psa, přičemž pokud by se tento pes pohyboval za plotem, vzniklým realizací stavby, mohlo by to osobám užívajícím nemovitosti žalobkyně evokovat koncentrační tábor. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 21. 3. 2014 navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření žalovaný uvedl, že se velmi podrobně zabýval námitkou nedostatečné vzdálenosti stavby od domu užívaného žalobkyní, opakovaně provedl ohledání na místě samém, zabýval se tvarem oplocení, jeho výškou, délkou a provedením a vzal v úvahu i polohu oken na domě žalobkyně a při svém rozhodnutí vzal všechna tato zjištění v úvahu. Pokud žalobkyně argumentuje porušením 4 odst. 1 a § 20 odst. 1 vyhl. č. 501/2006 Sb., § 4 předmětné vyhlášky se vztahuje k územnímu plánování a na umísťování staveb se tedy vůbec neužije. § 20 odst. 1 této vyhlášky pak stanoví požadavek na nezhoršení kvality prostředí a hodnoty území při umístění stavby, přičemž tento požadavek žalovaný po vyhodnocení všech výše uvedených zjištění posoudil jako splněný a podle § 90 zák. č. 183/2006 Sb. dospěl k závěru, že ze spisu nevyplývá žádná skutečnost, která by jej opravňovala žádost o vydání umístění stavby zamítnout. Pokud žalobkyně namítá porušení § 2, § 3, § 5, § 39, § 123, § 124 a § 127 zák. č. 40/1964 Sb., pak k tomu žalovaný uvádí, že se při své činnosti řídí primárně zák. č. 183/2006 Sb. a dále zák. č. 500/2004 Sb. a pouze v případě jakékoli absence úpravy v těchto předpisech či přímém odkazu se řídí úpravou obsaženou v předpisech soukromého práva, jako je zák. č. 40/1964 Sb. Žalovaný vydával své rozhodnutí samozřejmě za šetření práv žalobkyně jako vlastníka sousedního pozemku, ale musí respektovat i práva stavebníka, který je v řízení jako účastník žalobkyni roven. Argumentace porušením práv žalobkyně porušením sousedských práv dle zák. č. 40/1964 Sb. v daném případě není namístě, neboť umístění stavby proběhlo zákonem předepsaným povolovacím řízením. Pokud žalobkyně namítá ztížení úklidu sněhu ze svého pozemku realizací stavby, touto námitkou se žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval a k tomu uvádí, že žalobkyně nemá žádný právní nárok na užívání sousedního pozemku k jakémukoli účelu, tedy ani k úklidu sněhu, přičemž pokud jí vlastník tohoto pozemku v minulosti umožnil na něj ukládat sníh spadlý ze střechy, nemůže z toho pro sebe do budoucna dovozovat právo tak činit nadále. Naopak je povinna dle § 25 odst. 6 vyhl. č. 501/2006 Sb. zamezit stékání vody a padání sněhu na cizí pozemek. Pokud žalobkyně namítá, že jí bude nepříjemný pohyb psa na sousedním pozemku za plotem, k tomu žalovaný uvádí, že není v jeho kompetenci, aby užívání pozemku ve formě pohybu psa na pozemku zamezil. U jednání dne 20. 9. 2016 strany setrvaly na svých stanoviscích. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů [dále jen „s. ř. s.“]), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že územním rozhodnutím č. 13/13 ze dne 29. 5. 2013, č. j. MURY 1599/2013, rozhodl správní orgán I. st. o umístění stavby podle § 79 a § 92 zák. č. 183/2006 Sb. Dále bylo rozhodnuto o zamítnutí námitek žalobkyně. V odůvodnění rozhodnutí jsou výslovně vypořádány celkem čtyři námitky žalobkyně, které obsahově korespondují s námitkami, které žalobkyně uplatnila v žalobě. Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně odvoláním ze dne 14. 6. 2013, ve kterém uvedla, že podmínky vydaného rozhodnutí pokládá za nedostatečné, stejně jako způsob vypořádání s jejími námitkami přičemž uvedla a rozvedla námitky obsahově obdobné těm, které uplatnila v řízení před správním orgánem I. st. O odvolání žalobkyně bylo rozhodnuto dne 14. 11. 2013, rozhodnutím č. j. MSK 115810/2013, kterým bylo rozhodnutí správního orgánu I. st. potvrzeno a odvolání žalobkyně zamítnuto. U jednání dne 20. 9. 2016 žalobkyně předložila k důkazu soubor fotografií, z nichž vyplynulo, že v minulosti byla v předmětné lokalitě sněhová kalamita. Pokud žalobkyně namítá, že realizace stavby sníží estetickou hodnotu její nemovitosti, neboť ze čtyř oken svého domu bude mít výhled pouze na plot, přičemž vzdálenost plotu v rozmezí 1,6 m – 1,7 m od předmětného domu není dostatečná, soud k této námitce uvádí, že byla vypořádána jak rozhodnutím správního orgánu I. st., tak v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Správní orgán provedl ohledání na místě samém, zabýval se jak postavením oken, tak postavením vchodových dveří na domě žalobkyně a tuto námitku posoudil jako nedůvodnou. Rozhodnutí o této námitce žalobkyně spadá v celém svém rozsahu do správního uvážení žalovaného, který při svém rozhodnutí posuzoval jak práva žalobkyně coby vlastníka sousedního pozemku, tak práva žadatelů, a své rozhodnutí přiléhavě odůvodnil. Za těchto okolností soud neshledal důvod pro revizi uvážení správních orgánů. Pokud žalobkyně namítá porušení § 4 odst. 1 a § 20 odst. 1 vyhl. č. 501/2006 Sb. a dále § 2, § 3, § 5, § 39, § 123, § 124 a § 127 zák. č. 40/1964 Sb. tím, že realizace stavby sníží esteticky hodnotu majetku žalobkyně, ztíží údržbu jejího domu, odklízení sněhu, plánované opravy a zhorší osvětlení v místnostech jejího domu, pak soud přisvědčuje argumentaci žalovaného, že § 4 odst. 1 vyhl. č. 501/2006 Sb. se na danou situaci neužije, neboť jeho aplikace přichází v úvahu toliko při územním plánování. Pokud pak jde o porušení § 20 odst. 1 vyhl. č. 501/2006 Sb., žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádal přiléhavě s touto námitkou, neboť žalovaný i správní orgán I. st. ve svých rozhodnutích důkladně zvažovali dopady realizace stavby na kvalitu a hodnotu území a správní orgán I. st. v tomto smyslu uložil žadatelům podmínky realizace stavby, které žalovaný zachoval. Za těchto okolností soud seznal, že žalovaný se dostatečně vypořádal při umístění stavby s požadavky § 20 odst. 1 vyhl. č. 501/2006 Sb. Pokud pak žalobkyně namítá porušení § 2, § 3, § 5, § 39, § 123, § 124 a § 127 zák. č. 40/1964 Sb., tedy porušení svých sousedských práv vlastníkem sousedního pozemku, soud této námitce rovněž přisvědčit nemůže. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí (zejm. str. 15-17) důkladně zabývá jednotlivými aspekty, kterými má realizace stavby zasahovat do práv žalobkyně, přičemž všechny její námitky stran konkrétních zásahů do jejích majetkových práv vypořádává, a to v intencích své kompetence coby veřejnoprávního orgánu. U ostatních námitek žalobkyně žalovaný zcela korektně odkázal na jejich čistě soukromoprávní povahu. S tímto právním názorem se soud ztotožňuje. Pokud žalobkyně namítá, že bude ztížena až znemožněna možnost odklízení sněhu z jejího pozemku při hranici s pozemkem žadatelů, pokud bude stavba realizována, i touto námitkou se žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval a vypořádal. Soud pak může toliko přisvědčit právnímu názoru žalovaného, že žalobkyni nesvědčí žádné právo k užívání pozemku žadatelů k ukládání sněhu či jinému účelu, proto není možné vyhovět jejím námitkám v tomto směru. Je namístě, aby si žalobkyně za dané situace zajistila odklízení sněhu ze svého pozemku a ze střechy svého domu tak, aby k tomuto účelu nebyl nad míru přiměřenou poměrům užíván pozemek žadatelů, přičemž takovýto požadavek nelze považovat za nepřípustný zásah do práv žalobkyně, ale za spravedlivé vyvážení práv žalobkyně a žadatelů. Pokud pak jde o námitku žalobkyně k vyhodnocení fotografií, které předložila ve správním řízení, soud má za to, že správní orgán poskytl ucelený a přiléhavý argumentační systém stran námitek týkajících se odklízení sněhu, kterou námitky žalobkyně vyvrátil, přičemž za těchto okolností nebylo nutné zabývat fotografiemi předloženými žalobkyní. Nadto soud sám provedl důkaz těmito fotografiemi, aniž jeho výsledek jakkoli změnil skutková zjištění relevantní pro rozhodování ve věci. Pokud jde o námitky žalobkyně v jejich souhrnu, za přiléhavý považuje soud odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 49/2007- 191 ze dne 12. 9. 2008, ze kterého plyne, že osoby, jejichž práva mohou být územním rozhodnutím dotčena, a jež se proto stávají účastníky řízení, nemají a ani nikdy nemohou mít subjektivní veřejné právo na to, aby poměry území, v němž se nachází jejich majetek, byly navždy konzervovány a nemohly se změnit. Pokud žalobkyně namítá, že pohled na plot je pro ni a pro osoby užívající její nemovitosti nepříjemný a evokující koncentrační tábor, pak lze uvést, že správní orgán se s mírou rušení žalobkyně, která vznikne realizací stavby, dostatečně vypořádal v napadeném rozhodnutí (viz výše). Skutečnost, že žalobkyni poměrně běžná stavba (plot z kovových sloupků a kovové sítě) v blízkosti její nemovitosti evokuje fyzicky nepříjemné pocity a za přítomnosti psa dokonce i koncentrační tábor, nemůže mít za následek neumístění stavby, neboť žalovaný má za úkol dle podmínek stanovených zák. č. 183/2006 Sb. posoudit požadavky na umístění stavby. Posuzování specifických subjektivních dojmů, které stavba vyvolává u vlastníků sousedních pozemků, do těchto požadavků nepatří. Rovněž tak nespadá do kompetence stavebních úřadů regulace pohybu domácích zvířat. Pokud jde o návrh žalobkyně na provedení důkazu ohledáním na místě samém v rámci řízení před soudem, soud provedení takového důkazu považuje za nadbytečné, protože v rámci správního řízení bylo dokazování v tomto směru provedeno dostatečně. Proto krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť procesně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Osoby zúčastněné na řízení právo na náhradu nákladů řízení dle § 60 odst. 5 s. ř. s. nemají. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Krajský soud v Ostravě dne 20. září 2016 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu