22 A 159/2017

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: B.T. H. ubytování zajištěno na adrese N. X, O. zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Příkop 8, 602 00 Brno proti žalovanému: Velvyslanectví České republiky v Hanoji sídlem Chu Van An, Hanoj, Vietnamská socialistická republika adresa pro doručování Ministerstvo zahraničních věcí sídlem Loretánské náměstí 101/5, 118 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2017 č. j. 2993/2017-HANOI-IV, ve věci nepřijatelnosti žádosti takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 1. 9. 2017 č. j. 2993/2017- HANOI-IV se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Marka Sedláka, se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla jeho žádost o dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny označena za nepřijatelnou.

2. Žalobce namítl, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Chybí v něm konkrétní důvody, proč bylo takto rozhodnuto, a navíc jsou nepravdivá tvrzení žalovaného o tom, že žalobce neměl sjednán termín k podání žádosti a že žádost nebyla podána osobně. Žalobce podrobně popsal své kroky při podávání žádosti.

3. K věci se vyjádřilo ministerstvo zahraničních věcí (dále jen „MZV“) s tím, že zastupitelský úřad (dále jen „ZÚ“) Hanoj je ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 150/2017 Sb. (dále jen „zákon o zahraniční službě“) útvarem MZV. MZV je proto plně přičitatelné jednání ZÚ Hanoj a je tak minimálně oprávněno v řízení, které se týká výkonu veřejné správy zastupitelského úřadu, za ZÚ Hanoj vystupovat. MZV se proto cítí být pasivně legitimováno. Podle MZV nepodléhá usnesení podle § 169h odst.3 zákona č.326/1999 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) soudnímu přezkumu. Pokud by soud dospěl k jinému názoru, navrhlo MZV zamítnout žalobu jako nedůvodnou.

4. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s.ř.s.“) napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s.ř.s.).

5. Ve správním spise se mj. nachází žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny, datovaná 18.8.2017 (Jméno a datum narození odpovídají žalobě, v žádosti je však na rozdíl od žaloby uvedeno, že žadatelka je žena. Tímto rozporem se soud dále nezabýval s ohledem na závěry o napadeném rozhodnutí, jak jsou uvedeny níže.) a záznam o usnesení ze dne 1.9.2017 č.j. 2993/2017-HANOI-IV. Bylo rozhodnuto, že žádost je nepřijatelná, neboť cizinec si předem nesjednal termín k podání žádosti, ačkoliv tato povinnost je zastupitelským úřadem stanovena, a dále žádost nebyla podána osobně. Odůvodnění je velmi stručné, takže je soud cituje doslovně: Dle § 169h odst.3 zák. č. 326/1999 Sb. je-li žádost nepřijatelná, řízení není zahájeno a na žádost se hledí, jako by nebyla podána. Tuto skutečnost ministerstvo vnitra nebo zastupitelský úřad písemně sdělí cizinci včetně důvodu nepřijatelnosti, učiní o ní usnesení do spisu a vrátí tiskopis žádosti a veškeré předložené náležitosti. Tímto usnesením tedy správní orgán nepřijatelnost žádosti konstatuje a činí o ní záznam do spisu. Současně zasláním stejnopisu tohoto záznamu vyrozumívá žadatele(ku) o důvodech nepřijatelnosti jeho (její) žádosti a vrací mu (jí), včetně všech předložených dokladů a případně zaplaceného správního poplatku.

6. Krajský soud nejprve uvádí, že otázkou pasivní legitimace zastupitelských úřadů se zabýval Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) nejen v rozhodnutí zmiňovaném MZV - č.j. 10 Azs 153/2016-52 ze dne 30.5.2017, ale i v dalších rozhodnutích, např. ze dne 3.11.2017 č.j. 4 Azs 168/2017-15. NSS dospěl v prvním z citovaných rozhodnutí k závěru, že klíčovým faktorem pro posouzení, který správní orgán je pasivně legitimován, je zodpovězení otázky, kdo vykonával v dané věci své kompetence. Významné zde tedy je materiální pojetí pojmu, nikoli pojetí formální či institucionální. Z druhého z citovaných rozhodnutí přitom vyplývá, že zastupitelský úřad v rámci výkonu své pravomoci je správním orgánem [(§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i po nabytí účinnosti zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě. V nyní přezkoumávané věci zjišťoval nepřijatelnost žádosti v souladu s § 169h odst.3 zákona o pobytu cizinců zastupitelský úřad – Velvyslanectví ČR v Hanoji, ten je tedy ve věci pasivně legitimován.

7. Dále krajský soud uvádí, že usnesení podle § 169h odst. 3, zákona o pobytu cizinců, je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s.ř.s., neboť formalizovaným způsobem autoritativně a závazně určuje, že řízení o žádosti o povolení k pobytu či dlouhodobé vízum nebylo zahájeno a na tuto žádost se hledí, jako by nebyla podána – s konečnou platností, tedy rozhoduje o osudu této žádosti (srov. body 37 a 40 odůvodnění rozhodnutí rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 5. 2017, č.j. 7 Azs 227/2016 - 36).

8. Také pro usnesení podle § 169h odst.3, zákona o pobytu cizinců, platí obecné náležitosti rozhodnutí (v širším smyslu) podle § 67 až 69 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Jak již bylo řečeno shora v bodě 7., toto usnesení se týká žadatelových práv a povinností, autoritativně určuje, že řízení o žádosti nebylo vůbec zahájeno. V souladu s § 68 odst. 3 správního řádu musí odůvodnění rozhodnutí obsahovat důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí správního orgánu tak má zcela zásadní význam z hlediska jeho přesvědčivosti. Musí být přitom jasné, určité a srozumitelné. V odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí však zcela absentují úvahy, které správní orgán vedly k výroku, že „cizinec si předem nesjednal termín k podání žádosti, ačkoliv tato povinnost je zastupitelským úřadem stanovena“ ani k výroku, že „žádost nebyla podána osobně“. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, soud se nemohl blíže zabývat žalobními námitkami směřujícími k faktickému průběhu podávání žádosti.

9. Soud proto zrušil napadené rozhodnutí žalovaného v souladu s § 76 odst.1 písm.a) s.ř.s. pro vady spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí.

10. Procesně úspěšný žalobce má v souladu s § 60 odst.1 s.ř.s. právo na náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a náklady právního zastoupení advokátem (3 úkony právní služby po 3 100 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč – převzetí věci, žaloba, replika, plus DPH, což činí 12 342 Kč). Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to dle § 64 s.ř.s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) k rukám advokáta, která žalobce v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravě s.ř.s. a o.s.ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s.ř.s., § 159, § 160 odst. 1 o.s.ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Ostrava 16. srpna 2018 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje