22 A 167/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobkyně Ing. I. P., proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, za účasti osob zúčastněných na řízení I) Obce Čeladná se sídlem Čeladná 1, II) Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava, a. s., se sídlem 28. října 1235/169, Ostrava- Mariánské Hory, III) RWE GasNet, s. r. o., se sídlem Klíšská 940, Ústí nad Labem, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem Vyskočilova 1481/4, Praha 4, IV) Ing. D. H.,, V) Ing. J. P., zastoupeného JUDr. Ilonou Křížkovou, advokátkou se sídlem Sokolská třída 451/11, Ostrava-Moravská Ostrava, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 107914/2014 ze dne 3. 10. 2014, ve věci umístění stavby, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. MSK 107914/2014 ze dne 3. 10. 2014 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Obecního úřadu Čeladná (dále jen „stavební úřad“), č. j. Cela 974/2014 ze dne 6. 6. 2014, jímž stavební úřad na základě žádosti Ing. D. H. (dále jen žadatelka) rozhodl o umístění stavby účelové komunikace včetně odvodnění na pozemcích parc. č. X, parc. č.X a parc. č. X v katastrálním území Čeladná (dále jen „stavba“). Žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č.X a parc. č.X v katastrálním území Čeladná, které přímo sousedí s pozemky, na nichž má být umístěna stavba účelové komunikace, přičemž v žalobě tvrdí, že rozhodnutím o umístění stavby byla zkrácena na svých právech. Žalobkyně namítá, že záměr realizace stavby není v souladu se Zásadami územního rozvoje Moravskoslezského kraje (dále jen „ZÚR“). Podle zásady uvedené v příloze č. 1, části F, odstavci 83 lze v nezastavěném území umisťovat pouze nezbytné stavby (pro zabezpečení lesního hospodářství a zemědělství) a je nutno preferovat ochranu přírodních hodnot území před extenzivním rozšiřováním zastavitelných území. Území, na kterém má být záměr stavby realizován, je územím nezastavěným, a proto lze na něm podle žalobkyně zřizovat pouze nezbytné stavby. Žalobkyně je přesvědčena, že účelová komunikace včetně odvodnění není stavbou nezbytnou, neboť se nejedná o stavbu pro zabezpečení lesního hospodářství ani stavbu pro zabezpečení zemědělství. Z projektové dokumentace navíc vyplývá, že účelová komunikace má sloužit jako příjezd k budoucím rodinným domům. Žalobkyně poukázala na to, že umístěním stavby v přímém sousedství lesa, který je v jejím vlastnictví, dojde k dotčení jejích hmotných práv, ohrožení ochranné funkce lesa a narušení stanoveného ochranného pásma lesa. Stavba se navíc bude nacházet na pozemcích, které jsou součástí zemědělského půdního fondu. Umístěním stavby dále dojde k narušení celistvosti obhospodařovaných pozemků. Žalobkyně dále namítá, že umístění stavby je v rozporu s územním plánem obce Čeladná, neboť území, na němž má být záměr stavby realizován, je vymezeno jako území neurbanizované. V části, kde územní plán obce připouští umisťovat stavby účelových komunikací, je pak územní plán obce v rozporu se ZÚR. V dané části proto nelze územní plán obce respektovat. Umístění účelové komunikace, jež měla sloužit k zabezpečení příjezdu k projektovanému souboru staveb, je navíc neopodstatněné. Žalobkyně je rovněž přesvědčená, že záměr stavby není v souladu s § 90 písm. b) stavebního zákona ve vztahu k § 18 odst. 4 stavebního zákona, neboť v nezastavěném území lze umisťovat pouze stavby v souladu s jeho charakterem. V daném případě se jedná o území neurbanizované, určené k zemědělské činnosti, a proto umístění stavby zabezpečující přístup k pozemkům parc. č. X a parc. č. X v katastrálním území Čeladná, na nichž není uvažováno s výstavbou rodinných domů, je v rozporu se současným charakterem daného území. Stavební úřad postupoval při rozhodování o umístění stavby tak, že předjímal budoucí rozvojové tendence v území. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě přesvědčivě zjištěného skutkového stavu věci a jeho odůvodnění vyhovuje nárokům kladenými procesními předpisy. Žalovaný zcela odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že námitky žalobkyně jsou totožné s jejími odvolacími námitky, s nimiž se již žalovaný zcela vypořádal. Osoby zúčastněné na řízení se k věci nevyjádřily. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že stavební úřad obdržel 20. 3. 2013 žádost žadatelky o vydání rozhodnutí o umístění stavby „RD na parc. č. X vč. přípojek, zpev. ploch, komunikací a DČOV – Čeladná“ na pozemcích parc. č. X, X a X v k. ú. Čeladná zahrnující soubor stavebních objektů účelové komunikace, rodinného domu a technické infrastruktury nezbytné k provozu tohoto domu. Na základě předložené žádosti provedl stavební úřad územní řízení, v němž rozhodnutím č.j. Cela 1169/2013 ze dne 14. 8. 2013 rozhodl o umístění celého souboru staveb. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, na základě něhož krajský úřad rozhodnutím č.j. MSK 142858/2013 ze dne 4. 12. 2013 zrušil rozhodnutí stavebního úřadu o umístění souboru staveb a vrátil mu věc k novému projednání. Důvodem pro zrušení rozhodnutí bylo především zjištění, že předmětný záměr není v souladu s územním plánem obce Čeladná. Podáním doručeným stavebnímu úřadu dne 17. 2. 2014 žadatelka svou žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby zúžila o všechny stavební objekty kromě objektu SO 001 – účelová komunikace (veřejně přístupná). Stavební úřad následně rozhodnutím č.j. Cela 974/2014 ze dne 2. 6. 2014 rozhodl podle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen stavební zákon) o umístění stavby účelové komunikace včetně odvodnění na pozemcích parc. č. X a X v katastrálním území Čeladná, kdy vyšel z toho, že dle závazných regulativů k územnímu plánu obce Čeladná lze umisťovat v zóně zemědělsky obhospodařované půdy (P) mj. účelové komunikace. Odvolání, které proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně, bylo napadeným rozhodnutím krajského úřadu zamítnuto. O jednotlivých žalobních bodech soud uvážil následovně: Námitky žalobkyně uplatněné v tomto řízení jsou po obsahové stránce totožné s odvolacími námitkami žalobkyně proti rozhodnutí stavebního úřadu. Žalobkyně opakovaně brojí proti rozhodnutí o umístění stavby s odůvodněním, že záměr žadatelky není v souladu se ZÚR, územním plánem obce a ustanovením § 90 písm. b) stavebního zákona ve vztahu k § 18 odst. 5 stavebního zákona. Soud předesílá, že se ztotožňuje se stanoviskem žalovaného, které bylo vyjádřeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pokud jde o ustanovení § 90 stavebního zákona, které stanoví okruh skutečností, s nimiž je záměr posuzován, pak rozhodnutí správních orgánů přezkoumatelně uvádí, jak byl s těmito jednotlivými skutečnostmi záměr žadatelky posouzen. Stavba veřejně přístupné účelové komunikace je považována za stavbu veřejné dopravní infrastruktury ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) stavebního zákona, přičemž v nezastavěném území je možno podle § 18 odst. 5 stavebního zákona umisťovat rovněž stavby, zařízení a jiná opatření pro veřejnou dopravní infrastrukturu. Záměr stavby veřejně přístupné účelové komunikace proto není v rozporu s charakterem území ve smyslu § 90 písm. b) stavebního zákona, jak žalobkyně opakovaně uvádí. Co se týče posouzení záměru žadatelky, zda je v souladu s územním plánem obce Čeladná, soud uvádí, že podle grafické části územního plánu obce se části pozemků parc. č. X, parc. č. X a parc. č. X v k. ú. Čeladná dotčené stavbou nachází v nezastavěném území obce v zóně zemědělsky obhospodařované půdy, ve kterém je však podle závazných regulativů připuštěna mj. stavba účelových komunikací. Záměr žadatelky proto není v rozporu s územním plánem obce účinným ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Soud souhlasí s žalovaným, že i obhospodařování zemědělských pozemků klade nároky na nutnou dopravní obslužnost, přičemž zajištění dopravního napojení jednotlivých pozemků na veřejně přístupné pozemní komunikace je ve veřejném zájmu. Rozhodnutím o umístění veřejně přístupné účelové komunikace správní orgány nijak nepředjímaly budoucí rozvojové tendence v území, neboť záměr žadatelky posoudily s územně plánovací dokumentací účinnou v době rozhodování. Samotnou realizací záměru žadatelky nemůže dojít ke změně v účelovém využití pozemků parc. č. X a parc. č.X v k. ú. Čeladná podle účinné územně plánovací dokumentace. K námitce žalobkyně, že pozemky, na nichž má být stavba umístěna, se nachází v krajinné oblasti Moravské Beskydy, když podle ZÚR platných pro tuto oblast lze v nezastavěném území umisťovat pouze nezbytné stavby (pro zabezpečení lesního hospodářství a zemědělství), lze uvést, že i s touto námitkou se žalovaný logicky vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž soud s uvedenou argumentací souhlasí. Komunikační napojení zemědělsky obhospodařovaných pozemků veřejně přístupnou účelovou komunikací k síti pozemních komunikací lze považovat za stavbu nezbytnou pro zabezpečení hospodaření na zemědělských pozemcích, neboť řádné obhospodařování zemědělských pozemků vyžaduje napojení na síť pozemních komunikací. Pokud žalobkyně poukazuje na to, že podle projektové dokumentace má předmětná účelová komunikace sloužit jako příjezd k budoucím rodinným domům, a proto se nejedná o stavbu nezbytnou pro zabezpečení zemědělského hospodaření, soud uvádí, že na základě zmíněné projektové dokumentace nemůže dojít ke změně účelového využití pozemků. Správní orgány vycházely z platné a účinné územně plánovací dokumentace, o čemž svědčí i předchozí rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zrušeno rozhodnutí stavebního úřadu č. j. Cela 1169/2013 ze dne 14. 8. 2013 o umístění soubor stavebních objektů účelové komunikace, rodinného domu a technické infrastruktury nezbytné k provozu tohoto domu na dotčených pozemcích. Žalovaný zrušil rozhodnutí o umístění tohoto souboru staveb právě s odůvodněním, že umístění části objektů sloužících k bydlení zasahuje do nezastavěného území v zóně zemědělsky obhospodařované půdy. Není tedy pravdou, že by žalovaný nerespektoval aktuální účelové určení pozemků na základě platné a účinné územně plánovací dokumentace. K námitce žalobkyně, že správní orgány pominuly zásadu ochrany přírodních hodnot území tím, že umístěním stavby dojde k narušení ochranného pásma lesa a záboru zemědělského půdního fondu, soud uvádí, že žalobkyně není povolána k ochraně zájmů životního prostředí, nýbrž může hájit v řízení jen svá veřejná subjektivní práva, která mohou být napadeným rozhodnutím dotčena. Nadto nelze říci, že by správní orgány shora uvedené zájmy pominuly, neboť naopak ze spisu plyne, že k záměru žadatelky se vyjádřily příslušné dotčené orgány. Městský úřad Frýdlant nad Ostravicí závazným stanoviskem č.j. MUFO 4060/2013 ze dne 7. 3. 2013 vydal podle § 14 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů, souhlas k vydání rozhodnutí o umístění stavby účelové komunikace, která se má realizovat ve vzdálenosti do 50 metrů od okraje pozemků určených k plnění funkcí lesa. Dále závazným stanoviskem č. j. MUFO 4061/2013/Lt/201.1.1 ze dne 20. 3. 2013 vydal podle § 9 odst. 6 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, souhlas k trvalému odnětí dotčené půdy ze zemědělského půdního fondu, přičemž podmínky k zajištění ochrany zemědělské půdy byly zahrnuty do podmínky číslo 5a) rozhodnutí o umístění stavby. Ze shora uvedených důvodů krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšný žalovaný se tohoto práva výslovně vzdal. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 5 s. ř. s. Jejich aktivita v řízení nevykazovala znaky mimořádnosti, jež by výjimečné přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňovala. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Krajský soud v Ostravě dne 24. listopadu 2016 Mgr. Jiří Gottwald předseda senátu