22 A 169/2017

Rubrum

č. j. 22 A 169/2017 - 58 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Martina Láníčka ve věci žalobce: R. D. zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Nastisem sídlem Sokolská tř.21, 702 00 Ostrava proti žalovanému: Městský úřad Hlučín sídlem Mírové náměstí 24/23, 748 01 Hlučín za účasti osob zúčastněných: 1) J. E. zastoupený advokátem Mgr. Petrem Pulcerem sídlem 28.října 3117/61, 702 00 Ostrava 2) T. Š. ve věci ochrany proti nečinnosti žalovaného takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá. Shodu s prvopisem potvrzuje 2 22 A 169/2017

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal, aby soud zavázal žalovaného vydat rozhodnutí ve dvou řízeních o dodatečném povolení stavby, a to přístavby rodinného domu č.p. X a přístřešku, obojí na pozemku parc.č. X v k.ú. Hlučín. Žalobce uvedl, že je spoluvlastníkem uvedeného pozemku, avšak žalovaný - stavební úřad s ním ani s druhou spoluvlastnicí nejedná jako s účastníky řízení, což se projevilo např. tím, že jim nebyla doručena usnesení stavebního úřadu ze dne 13.6.2017, kterými byla obě řízení přerušena. O těchto usneseních se žalobce dozvěděl až ze sdělení Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 9.10.2017, jímž bylo žalobci oznámeno, že k nečinnosti nedochází. Podle žalobce tedy není pravda, že usnesení o přerušení řízení nabyla právní moci 30.6.2017, v řízeních o dodatečných povoleních stavby již marně uplynula lhůta pro vydání rozhodnutí, žalovaný je proto nečinný. Stavebník J. E. jedná účelově, s cílem prodlužovat řízení.

2. Žalovaný ve vyjádření navrhl odmítnutí žaloby s tím, že byla podána předčasně, když žalobce podal odvolání proti rozhodnutím o přerušení řízení a o odvoláních dosud nebylo rozhodnuto. Případně navrhl zamítnutí žaloby s tím, že řízení byla přerušena, proto na žalovaného nelze nahlížet jako na nečinného.

3. Žalobce v replice uvedl, že žaloba není předčasná, když vyčerpal prostředky ochrany proti nečinnosti (rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 9.10.2017).

4. Žalovaný v doplnění vyjádření uvedl, že o žalobcových odvoláních proti rozhodnutím o přerušení řízení bylo rozhodnuto 20.12.2017. Podle žalovaného měla být rozhodnutí o přerušení řízení doručována jen stavebníkovi – žadateli o přerušení řízení.

5. V dalších vyjádřeních setrvali účastníci na svých stanoviscích.

6. Pokud jde o zúčastněné osoby, stavebník J. E. se k věci nevyjádřil, spoluvlastnice pozemku T. Š. se připojila k argumentaci žalobce.

7. Podle § 79 odst.1 věty prvé zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Soud má především za to, že žalobce v daném případě vyčerpal prostředky ochrany proti nečinnosti před podáním žaloby, když o jeho žádosti rozhodl Krajský úřad Moravskoslezského kraje dne 9.10.2017. Žaloba tedy nebyla předčasná.

8. Podle § 81 odst.1 s.ř.s., soud rozhoduje (ve věci ochrany proti nečinnost správního orgánu – pozn. soudu) na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

9. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že obě řízení o dodatečném povolení staveb byla zahájena žádostí stavebníka 17.1.2017, řízení byla nejprve přerušena rozhodnutími stavebního úřadu ze dne 19.1.2017 (s výzvou k doložení dokladů), přičmž lhůty k doložení dokladů byly následně prodlouženy do 30.5.2017. Dne 30.5.2017 stavebník Shodu s prvopisem potvrzuje 3 22 A 169/2017 požádal o další přerušení řízení, a to z důvodu, že u Okresního soudu v Opavě je vedeno řízení pod sp.zn. 9 C 13/2017, v němž bude řešena také otázka oprávněnosti umístění předmětných staveb na daném pozemku, včetně otázky vlastnického práva ke sporné části pozemku. Stavební úřad poté usneseními ze dne 12.6.2017 obě řízení přerušil a usnesení doručil pouze stavebníkovi. Žalobce podal proti těmto usnesením odvolání dne 16.10.2017, poté, kdy byl o jejich obsahu informován Krajským úřadem Moravskoslezského kraje v rozhodnutí o ochraně proti nečinnosti žalovaného ze dne 9.10.2017. Žalobcova odvolání byla dne 20.12.2017 zamítnuta jako nepřípustná s odůvodněním, že usnesení o přerušení řízení směřovala pouze vůči stavebníkovi jakožto žadateli, proto nemusela být oznamována žalobci. Ve správních spisech je založena také žaloba a další listiny, týkající se věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp.zn. 9 C 13/2017, z nichž vyplývá, že žalobce a spoluvlastnice pozemku T. Š. se domáhají, aby soud nařídil J. E. vyklidit specifikovanou část pozemku parc.č. X v k.ú. H., a J. E. to odmítá v podstatě s tím, že tuto část pozemku vydržel. Dotazem u Okresního soudu v Opavě soud ověřil, že ke dni rozhodování Krajského soudu v Ostravě v této věci řízení pod sp.zn. 9 C 13/2017 nebylo skončeno.

10. Vzhledem k tomu, že po dobu přerušení správního řízení neběží lhůta pro vydání rozhodnutí (srov. § 65 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „správní řád“), jedná se o skutečnost podstatnou z hlediska posuzování žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. V souladu s judikaturou soudů rozhodujících ve správním soudnictví přitom platí, že V řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 a násl. s. ř. s.) nelze rozhodnutí o přerušení řízení podrobovat stejnému mechanismu přezkumu, jako se děje v řízení o žalobě proti rozhodnutí (§ 65 a násl. s. ř. s.), zejména přezkoumání rozhodnutí v mezích žalobcích bodů. Takové rozhodnutí lze však přezkoumat z toho hlediska, zda obsahuje seznatelný důvod pro přerušení řízení, a následně posoudit, zda tento důvod ke dni vydání rozsudku trvá a správní orgán tak je, či není nečinný (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27.5.2011 č.j. 3 A 121/2010-129). V daném případě rozhodl žalovaný dne 12.6.2017 o přerušení obou řízení na základě toho, že u Okresního soudu v Opavě se vede řízení, jehož předmětem je mj. otázka vlastnictví části daného pozemku, na němž stojí předmětné stavby (slovy zákona tedy probíhá řízení o předběžné otázce ve smyslu § 64 odst. 1 písm.c/ správního řádu). Rozhodnutí o přerušení byla tedy vydána ze seznatelného důvodu odpovídajícího právním předpisům, přičemž tento důvod nadále trval i ke dni rozhodování soudu ve věci ochrany proti nečinnosti. Krajský soud proto zastává názor, že žalovaný v daném případě nebyl nečinný. Pokud jde o doručování rozhodnutí o přerušení řízení žalobci, zde soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2009 č.j. 2 As 25/2007- 118 uvádí, že žalobce se s obsahem těchto rozhodnutí seznámil natolik, že proti nim podal odvolání, v nichž formuloval konkrétní odvolací body, odpovídající věci.

11. Nad rámec považuje soud za vhodné uvést, že rozhodně nesdílí názor žalovaného, že řízení je nutno přerušit vždy, když o to žadatel požádá (k tomu srov. např. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30.11.2010 č.j. 11 A 13/2010-25), nicméně v nyní projednávané věci důvod přerušení řízení obstojí. Zároveň je podle soudu zcela jednoznačné, že žalobce (a druhá spoluvlastnice pozemku) jsou účastníky řízení o dodatečném povolení staveb, a to na základě § 129 odst.2, § 109 zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Shodu s prvopisem potvrzuje 4 22 A 169/2017 12. S ohledem na výše uvedené soud žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného v souladu s § 81 odst.3 s.ř.s. zamítl.

13. V řízení byl plně procesně úspěšný žalovaný, kterému v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice požadoval zaplacení částky 1 200 Kč („paušály“ - 4 úkony po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.), avšak citovaná vyhláška se váže k § 151 odst.3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, jehož použití na řízení podle soudního řádu správního je vyloučeno (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25.5.2015 č.j. 6 As 135/2015-179). Soud proto vycházel z toho, že žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nad běžnou úřední činnost nevznikly.

14. Výrok o náhradě nákladů osob zúčastněných je odůvodněn § 60 odst. 5 s.ř.s., když soud jim neuložil žádné povinnosti v řízení a neshledal ani žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro přiznání náhrady nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 4. října 2018 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje