22 A 171/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D. v právní věci žalobce T.D.T., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem v Praze 4, náměstí Hrdinů 1634/3, poštovní schránka 155/SO, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 13.11.2014 č.j. MV- 75638-3/SO-2013, ve věci prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 13.11.2014, č.j. MV-75638-3/SO-2013, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 7.3.2013 č.j. OAM-46478-19/DP- 2011, kterým bylo podle ust. § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád) zastaveno správní řízení ve věci žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání – OSVČ. V podané žalobě žalobce vymezil tyto žalobní body: 1) Správní orgán I. stupně nepostupoval v souladu se zákonem, když řízení přerušil dle ust. § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu a nikoliv podle § 64 odst. 2 téhož zákona. 2) S ohledem na charakter dokumentů žalobce předpokládal, že správní orgán I. stupně po vyrozumění o pokračování v řízení netrvá na doložení požadovaných podkladů pro rozhodnutí žalobcem, neboť si je vyžádá sám. Trval-li správní orgán I. stupně na doložení podkladů pro rozhodnutí o žádosti, měl žalobce k jejich doložení opětovně vyzvat. 3) Správní orgán I. stupně pochybil ve smyslu § 4 odst. 3 ve spojení s ust. § 36 odst. 3 správního řádu, když žalobci neumožnil seznámit se podklady pro vydání rozhodnutí. Žalovaná ve vyjádření k prvé námitce žalobce uvedla, že postup správního orgánu I. stupně ve věci přerušení řízení dle ust. § 64 odst. 1 písm. c) neměl za následek zkrácení procesních práv žalobce, neboť právní účinky přerušení správního řízení dle ust. § 64 odst. 1 a dle § 64 odst. 2 správního řádu jsou totožné. K druhému žalobnímu bodu žalovaná uvedla, že správní orgán I. stupně nemá ze zákona pravomoc pro účely správního řízení o pobytovém oprávnění cizinců vyžadovat od jiných správních orgánů podklady pro rozhodnutí, např. platební výměr na daň z příjmů fyzických osob či potvrzení finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků. Z toho důvodu vyžaduje součinnost žadatelů o pobytové oprávnění v podobě výzvy k odstranění vad žádosti. K třetí námitce žalobce žalovaná sdělila, že správní orgán I. stupně nemá povinnost v případě vydání procesních rozhodnutí (usnesení) vyrozumívat účastníky řízení o možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, neboť ust. § 36 odst. 3 správního řádu se vztahuje pouze na případy, kdy správní orgán rozhoduje meritorně. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s.ř.s.) a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) byl vázán žalobními body obsaženými v žalobě. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 16.6.2011 byla správnímu orgánu I. stupně doručena žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – OSVČ. K žádosti žalobce předložil cestovní doklad s platností do 20.4.2012, výpis z živnostenského rejstříku ze dne 12.10.2009, doklad o zajištění ubytování ze dne 10.6.2011 a doklad o cestovním zdravotním pojištění. Správní orgán I. stupně dne 15.8.2011 vyzval žalobce k odstranění vad žádosti dle § 45 odst. 2 správního řádu, jelikož tato neobsahovala všechny zákonem stanovené náležitosti, konkrétně doklad o úhrnném měsíčním příjmu ve smyslu § 46 odst. 7 písm. b) zákona č.326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen zákon č. 326/1999 Sb.) potvrzení příslušné správy sociálního zabezpečení o neexistenci splatných nedoplatků na pojistném na sociálního zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, potvrzení příslušného finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků a relevantní doklad o cestovním zdravotním pojištění. K doložení výše uvedených náležitostí správní orgán I. stupně poskytl žalobci lhůtu 20 dnů od doručení této výzvy. Výzva byla právnímu zástupci žalobce doručena dne 18.8.2011. Správnímu orgánu I. stupně byla dne 7.9.2011 doručena žádost zmocněného zástupce o přerušení správního řízení z důvodu předběžné otázky – řízení o správním vyhoštění. Správní orgán I. stupně usnesením ze dne 12.9.2011, č.j. OAM-46478-10/DP-2011 správní řízení přerušil dle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu, přičemž toto rozhodnutí bylo zmocněnému zástupci žalobce doručeno dne 15.9.2011. Správnímu orgánu I. stupně byla dne 4.12.2012 doručena žádost zmocněného zástupce o sdělení stavu řízení. Správní orgán I. stupně na tuto žádost reagoval písemností ze dne 13.12.2012, v níž žalobci sdělil, že v současné době nemá žádnou informaci o pravomocném skončení řízení o správním vyhoštění. Dne 12.2.2013 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno potvrzení o zajištění ubytování na adrese A. 570/30, B. Správnímu orgánu I. stupně byl dne 19.2.2013 doručen záznam o usnesení Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje o zastavení správního řízení o správním vyhoštění ze dne 14.3.2012, č.j. KRPM-15560- 13/ČJ-2012-140023-SV. Reakcí správního orgánu bylo vyrozumění o pokračování v řízení ze dne 26.2.2013, č.j. OAM-46478-18/DP-2011, jež bylo zmocněnému zástupci doručeno 1.3.2013. Žalobce nikterak nereagoval a správní orgán I. stupně vydal dne 7.3.2013 usnesení o zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Proti rozhodnutí o zastavení řízení podal žalobce dne 8. 4. 2013 odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného. Podle ust. § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu správní orgán řízení o žádosti usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Žalobce v podané žalobě prvořadě namítl, že správní orgán I. stupně nepostupoval v souladu se zákonem, když řízení přerušil dle ust. § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu, přestože měl řízení přerušit dle ust. § 64 odst. 2 správního řádu. Soud přisvědčuje argumentaci žalobce, že řízení mělo být správním orgánem I. stupně přerušeno dle ust. § 64 odst. 2 správního řádu, neboť vydání usnesení předcházela žádost žalobce o přerušení, nikoliv vlastní zjištění správního orgánu. Ačkoliv měl správní orgán I. stupně postupovat precizněji, nebyl jeho postupem žalobce zkrácen na svých právech, jelikož účinky právní úpravy ust. § 64 odst. 2 správního řádu a ust. § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu jsou totožné. Soud uzavírá, že označený úkon správního orgánu I. stupně se neprojevil negativně v právní sféře žalobce. Proto tento žalobní bod neshledal důvodným. V dalším žalobním bodě žalobce namítl, že postup správního orgánu I. stupně v žalobci vyvolal předpoklad, že správní orgán po vyrozumění o pokračování v řízení již netrvá na doložení požadovaných podkladů pro rozhodnutí žalobcem a vyžádá si je sám. Trval-li správní orgánu I. stupně na doložení podkladů, měl žalobce opětovně vyzvat. Krajský soud tento názor žalobce nesdílí. Obsahem správního spisu má krajský soud za prokázané, že správní orgán I. stupně žalobce k odstranění vad žádosti vyzval usnesením ze dne 15.8.2011, č.j. OAM-46479-7/DP-2011 a stanovil mu 20denní lhůtu, která skončila dne 8.9.2011. Aniž by účastník řízení doložil chybějící náležitosti žádosti, požádal prostřednictvím zmocněného zástupce podáním ze dne 7.9.2011 správní orgán I. stupně o přerušení správního řízení z důvodu probíhajícího řízení o předběžné otázce. Správní orgán I. stupně poté, co byl informován o pravomocném skončení řízení o správním vyhoštění, pokračoval v řízení, o čemž vyrozuměl zmocněného zástupce žalobce písemností ze dne 26.2.2013, č.j. OAM-46478-18/DP-2011. Žalobce ani po vyrozumění o pokračování v řízení vady neodstranil a nikterak na změnu procesní situace nereagoval. Výše uvedenou lhůtu 20 dnů považuje soud za přiměřenou, neboť je reálně možné v takovém časovém úseku získat potřebné dokumenty, pokud by je účastník dosud neměl k dispozici. O následku nedoplnění žádosti v určené lhůtě v podobě zastavení řízení byl žalobce ve výzvě řádně poučen. Soud zdůrazňuje, že vzhledem ke skutečnosti, že řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu je řízením návrhovým, bylo věcí žalobce, resp. jeho právního zástupce věnovat odpovídající pozornost tomu, co je po něm správním orgánem požadováno a v jaké lhůtě. Žalobcova domněnka, že si správní orgán chybějící podklady pro meritorní rozhodnutí vyžádá sám, nemá oporu v žádném ustanovení zákona č. 326/1999 Sb. ani správního řádu. V posuzovaném návrhovém řízení je důkazní břemeno bezvýhradně na straně žadatele. Krajský soud tento žalobní bod neshledal důvodným. V posledním žalobním bodě žalobce namítal pochybení správního orgánu I. stupně ve smyslu § 4 odst. 3 ve spojení s ust. § 36 odst. 3 správního řádu, když žalobci neumožnil seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Dle ust. § 36 odst.3 s.ř.s „Nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.” Z uvedeného vyplývá, že správní orgán nemá povinnost v případě vydání procesních rozhodnutí vyrozumívat účastníky řízení o možnosti vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, neboť toto ustanovení se vztahuje pouze na případy, kdy správní orgán rozhoduje meritorně. Obdobně se vyjádřil v jiné věci též Krajský soud v Ústí nad Labem v rozhodnutí ze dne 29. 2. 2016, č.j. 15 A 196/2013-49, když uvedl, že „Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu z roku 2004 se vztahuje výlučně na rozhodnutí ve věci, a nikoliv na pouhá procesní rozhodnutí, mezi něž dozajista patří i rozhodnutí o zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. c) téhož zákona.“ Na základě shora uvedeného neshledal krajský soud žalobu důvodnou, a proto ji podle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalované, která měla ve věci úspěch, vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, avšak podle obsahu soudního spisu jí žádné náklady s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V Ostravě dne 19. října 2016 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu