22 A 173/2011

Rubrum

22A 173/2011 – 66 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobce Města Šternberk, se sídlem ve Šternberku, Horní nám. 16, zastoupeného Mgr. Janou Klosovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 2, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11.5.2011 č.j. KÚOK/29065/2011, ve věci opatření k odstranění zjištěných závad, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11.5.2011 č.j. KÚOK/29065/2011, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Šternberk ze dne 6.12.2010 č.j. 46101/2010/OŽP-806/2010/buc, jímž byla žalobci uložena opatření k odstranění zjištěných vad při vodoprávním dozoru vodního díla – vzdouvacího pevného jezu na vodním toku Sitka v km 13,700 k.ú. Šternberk na pozemku parc. č. 4603 (dále jen vodní dílo), a to způsobem specifikovaným ve výroku napadeného rozhodnutí. pokračování -2- 22A 173/2011 V podané žalobě žalobce namítl tyto žalobní body: 1) Žalovaný nesprávně posoudil otázku vlastnického práva k vodnímu dílu, když je označil za věc opuštěnou, která se uplynutím doby 6 měsíců dostala do vlastnictví žalobce. V případě, kdy existují pochybnosti o vlastnictví věci, na které se napadené rozhodnutí vztahuje, je třeba vlastnictví přezkoumávat. Žalovaný neuvedl ve svém rozhodnutí žádné údaje, které by svědčily o tom, že vlastníka věci nelze určit jiným způsobem nebo že by v tomto směru bylo vůbec nějaké zkoumání vedeno. Vlastnictví předmětného vodního díla nebylo dosud postaveno najisto, když žalovaný vydal pouze oznámení o předání vodního díla do vlastnictví žalobce dne 25.8.2009 pod č.j. 27158/2009, které však nemá povahu rozhodnutí a nemůže tak zakládat žádné právní vztahy. Z pouhého nezájmu a neudržování věci nelze usuzovat na opuštění věci jako podmínku postupu podle § 135 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen OZ). Z pouhé skutečnosti, že vlastník nechá stát stavbu tam, kde ji postavil a neudržuje ji, ještě není možno usuzovat, že věc opustil. K tomu musí přistoupit další skutečnost, např. písemné prohlášení o opuštění věci zaslané katastru nemovitostí. Žalobce poukázal na delimitační protokol bez data dodaný správnímu orgánu I. stupně Povodím Moravy s.p., z něhož je zřejmé, že vodní tok Sitka byl převeden do správy tohoto podniku. Je zde výslovně odkazováno na vodní dílo, a to 3 m vysoký stupeň v řkm 13,70, tedy předmětný jez. Pokud Povodí Moravy s.p. nyní tvrdí, že převzalo do správy jen vodní tok bez uvedeného díla, není tento závěr správný a správní orgány se jím neměly bez dalšího řídit. Dále žalobce poukázal na hospodářskou smlouvu ze dne 7.11.1975, kterou byl vodní tok Sitka převeden do správy právního předchůdce Povodí Moravy, s.p. a na zákon č. 305/2000 Sb., o povodích, v platném znění, podle něhož se vlastníkem jezu mohl stát také stát, a to s ohledem na označenou hospodářskou smlouvu a právo hospodaření státního podniku. 2) Žalovaný se nezabýval tím, zda označené vodní dílo je vůbec věcí v právním smyslu, když bylo postaveno již před rokem 1951, kdy v občanském právu platila zásada „superficies solo cedit“, tj., že stavba právně sdílí osud pozemku. Pokud byl jez postaven před rokem 1951, stal se součástí pozemku, na kterém stál a vlastníkem tohoto vodního díla byl vlastník pozemku, na kterém bylo vodní dílo postaveno. Žalobce se tak nemohl stát vlastníkem tohoto vodního díla. 3) Další otázkou, která vyvstala v průběhu správního řízení, je, zda vodní dílo v současné době ještě existuje. Z vyjádření společnosti VODNÍ DÍLA – TBD a.s. ze dne 7.4.2011, které se zabývá současným stavem jezu, vyplývá, že jez jako vodní dílo je zcela zničen, neplní svoji funkci a prakticky zanikl. Podle názoru žalobce není možno ukládat povinnosti ve vztahu k věci, která neexistuje. Pokud vodní dílo působením přírodních sil zaniklo, není možno vlastníka nutit rozhodnutím správního orgánu k jeho opětovnému vytvoření. Pokud by za této situace bylo nutno upravovat vodní tok, pak povinnost k údržbě vodního toku není možno ukládat žalobci, neboť neexistuje žádný právní důvod pro takový postup. Regulaci a údržbu toku má provádět správce toku, tedy Povodí Moravy s.p. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že v souvislosti s určením vlastnictví vodního díla Městský úřad Šternberk v roce 2009, tedy před zahájením řízení o uložení opatření k odstranění závad na jezu, učinil potřebné kroky směřující k dohledání vlastníka vodního díla. Ze spisových a archivních materiálů se mu nepodařilo vlastníka vodního dohledat, a proto podle ust. § 135 odst. 1 OZ vydal dne 25.8.2009 oznámení o připadnutí opuštěného vodního díla obci, které vyvěsil na dobu 6 měsíců na úřední desce městského úřadu. Vzhledem k tomu, že se o vodní dílo nikdo v této lhůtě pokračování -3- 22A 173/2011 nepřihlásil, připadlo do vlastnictví žalobce. Žalobce neučinil žádný krok směřující k popření vlastnictví vodního díla, naopak jako jeho vlastník začal aktivně vystupovat, když v lednu 2010 zadal zpracování „Odborného posouzení dopadu zrušení jezu Světlov ve Šternberku“ společnosti Poyry Environment a.s. Brno. Z iniciativy žalobce proběhlo také jednání zástupců žalobce, ministerstva a Povodí Moravy a.s., z něhož vyplynulo doporučení ministerstva zemědělství k realizaci sanace se zachováním jezu. Rovněž bylo doporučeno vyvolat jednání mezi ministerstvem, žalobcem, žalovaným a Povodí Moravy s.p. za účelem zajištění finančních zdrojů. V případě žádosti žalobce o spoluúčast na řešení havarijní situace na jezu bylo možno o tom jednat s Olomouckým krajem. K tomuto postupu ze strany žalobce však nedošlo. Za takové situace měl správní orgán I. stupně za to, že povinný subjekt, tj. vlastník vodního díla, je znám a uložil žalobci opatření k odstranění zjištěných závad na jezu. Předmětem napadeného rozhodnutí není určení vlastníka vodního díla, ale uložení opatření k odstranění zjištěných závad známému vlastníku vodního díla. K právnímu názoru žalobce, že je zapotřebí posuzovat vlastnictví vodního díla podle právního předpisu platného v době jeho vzniku a určit, zda jde o věc samostatnou či nikoliv, žalovaný uvedl, že správní orgán je povinen v daném případě postupovat podle právních předpisů platných v době vedení správního řízení, nikoliv podle právních předpisů platných v době pořízení vodního díla. Stavba vodního díla je samostatnou věcí, není součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž byla postavena. Stavba vodního díla se nachází na pozemku parc. č. 4603, který je součástí koryta vodního toku Sitka. Tento vodní tok byl delimitován na základě delimitačního protokolu a hospodářské smlouvy o převodu správy národního majetku z roku 1975 ze Severomoravských státních lesů, závodu lesnicko-technických meliorací Frýdek- Místek na Povodí Moravy, podnik pro provoz a využití vodních toků Brno, a to v souladu s ust. § 32 odst. 3 zákona č. 138/1973 Sb., kterým se provádějí některá ustanovení zákona č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví. Před účinností současně platného vodního zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), tj. před 1.1.2002 se jezy do katastru nemovitostí nezapisovaly. Povinnost evidovat v katastru nemovitostí přehrady, hráze, jezy a další vodní díla uložil teprve tento zákon. Pokud tedy jez jako vodní dílo není nemovitostí evidovanou v katastru nemovitostí, nemůže pro opuštění této věci být požadována forma písemného prohlášení zaslaného katastru nemovitostí, jak navrhuje žalobce. K námitce současného stavu jezu žalovaný uvedl, že k posouzení naléhavosti na provedení uložených opatření na vodním díle si jako odvolací orgán v průběhu odvolacího řízení vyžádal stanovisko odborně způsobilé osoby pro provádění technicko-bezpečnostního dohledu na vodních dílech. Z odborného stanoviska vyplývá, že těleso jezu je zcela zničeno a prakticky přestalo plnit svou vzdouvací a stabilizační funkci a je zapotřebí provést okamžitá stabilizační opatření. O tom, zda se jedná o vodní dílo či nikoliv, rozhoduje v pochybnostech vodoprávní úřad podle ust. § 55 odst. 4 vodního zákona. Věcně a místně příslušným vodoprávním úřadem je v tomto případě Městský úřad Šternberk. Žalobci jako odvolacímu orgánu nepřísluší o takové věci rozhodovat. Správnímu orgánu I. stupně je situace na vodním díle dostatečně známa z provedených místních šetření a vodoprávního dozoru a stav na tomto vodním díle byl dostatečně v průběhu řízení zdokumentován. Z žádného dokladu založeného ve správním spise nevyplývá, že by v průběhu řízení ze strany vodoprávního úřadu nebo žalobce vznikly pochybnosti o existenci či zániku vodního díla. Ani žalovaný takové pochybnosti nemá, byť bylo toto dílo závažně poškozeno. Napadeným rozhodnutím bylo žalobci jako vlastníkovi vodního díla uloženo toliko provést nezbytné zabezpečovací práce, které jsou ve veřejném zájmu. O zániku vodního díla rozhoduje příslušný vodoprávní úřad a stanovisko odborně způsobilé pokračování -4- 22A 173/2011 osoby je pouze jedním z podkladů pro rozhodování. I kdyby vodní dílo zaniklo, je vlastník zaniklého vodního díla povinen učinit všechna neodkladná opatření, která jsou následkem zániku jeho vodního díla nutná k odvrácení nebezpečí hrozícího veřejným zájmům nebo jeho okolí. Žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 2.5.1919 č.j. 1976/19. Napadeným rozhodnutím nebyla žalobci nařízena obnova vodního díla, ale pouze uloženo odstranit škodlivé následky, tedy zajistit neškodný odtok povrchové vody. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce v doplňujícím vyjádření ze dne 29.5.2013 uvedl, že se podanou žalobou nedomáhá určení vlastnického práva k předmětnému jezu, ani nemá za to, že vlastnictví jezu je předmětem řízení. Pro rozhodnutí ve věci samé je však otázkou zásadního významu vlastnictví vodního díla,neboť jen jeho vlastníku je možno ukládat povinnosti ve vodoprávním řízení. Zásadní námitkou proto je nedostatečné prošetření této skutečnosti, kdy konstrukce správního orgánu I. stupně přejatá žalovaným je právně nepřiléhavá a předčasná, neboť vlastnictví nebylo nijak v řízení řešeno. Otázka okruhu účastníků je primární otázkou každého správního řízení a tato otázka podle žalobce nebyla vyřešena správně. Odkaz na to, že byla šetřena před zahájením správního řízení, není dostatečný, neboť tuto otázku je třeba řešit právě v řízení. Otázkou vlastnictví se správní orgány nijak nezabývaly, v napadeném rozhodnutí odůvodnění týkající se vlastnického práva vodního díla absentuje. Z tohoto pohledu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl žádné údaje, které by svědčily o tom, že vlastníka nelze určit jiným způsobem nebo že by v tomto směru bylo vůbec nějaké zkoumání vedeno. Nevypořádal se ani s právní argumentací žalobce rozvedenou v odvolání, ani s listinami, zejména delimitačním protokolem bez data, ze kterého je zřejmé, že vodní tok Sitka byl převeden do správy podniku Povodí Moravy, s.p. Žalobce setrvává na názoru, že institut věci opuštěné neměl být v tomto případě použit. Žalobce dále poukázal na rozsudek NSS ze dne 30.4.2009 č.j. 7 As 66/2008-72, v němž byla právě otázka vlastnictví jako otázka předběžná řešena. Žalobce dále doplnil, že vzhledem k postupu času je vydané rozhodnutí správního orgánu I. stupně nevykonatelné, neboť došlo k takovým změnám, které již uložená opatření provést neumožňují. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen s.ř.s.) a v souladu s dispoziční zásadou (§ 75 odst. 2 věta první s.ř.s.) byl vázán obsahem žaloby. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že Městský úřad Šternberk jako správní orgán I. stupně (dále jen správní orgán I. stupně) vydal dne 14.10.2010 pod č.j. 36283/2010/OŽ-806/2010/buc oznámení o zahájení řízení o uložení opatření k odstranění závad zjištěných při vodoprávním dozoru se specifikací nápravných opatření, která budou žalobci jako vlastníkovi vodního díla uložena. Tomuto oznámení předcházela kontrola v rámci vodoprávního dozoru provedená dne 7.9.2010 na místě samém. Kontrolní zjištění jsou zřejmá z protokolu z téhož dne, který je součástí správního spisu. Součástí správního spisu je také oznámení o připadnutí věci obci ze dne 25.8.2009, které pod č.j. 27158/2009 vydal Městský úřad Šternberk, odbor životního prostředí a v němž je za opuštěnou věc označeno vodní dílo – jez na toku Sitka. S odkazem na ust. § 135 odst. 1 OZ je uvedeno, že pokud se do 6 měsíců od odevzdání věci nepřihlásí vlastník, připadne věc do pokračování -5- 22A 173/2011 vlastnictví obce. Z oznámení je zřejmé, že bylo vyvěšeno na úřední desce dne 25.8.2009 a sejmuto dne 26.2.2010. Dále se ve spise nachází hospodářská smlouva ze dne 1.1.1976 č.j. 605-121-XVIII/6/75 o převodu správy národního majetku vodního toku Sitka ze Severomoravských státních lesů, závodu lesnicko-technických meliorací Frýdek-Místek na Povodí Moravy, podnik pro provoz a využití vodních toků Brno. Ve spise se rovněž nachází delimitační protokol bez uvedení data, jehož předmětem je vodní tok Sitka a v němž je pod bodem 7. zhodnocení technického stavu úseků na jednotlivých správách uvedeno: „Neupravený tok s přirozeným břehovým porostem km 13,70 – 3 m vysoký stupeň – opuštěné vodní dílo“. Označené listiny byly zaslány správnímu orgánu I. stupně Povodím Moravy, s.p. na základě žádosti ze dne 4.11.2010 o poskytnutí informací, která konkrétní vodní díla na vodním toku Sitka byla převedena do správy podniku Povodí Moravy po delimitaci od Severomoravských státních lesů Krnov v roce 1975. Oznámením ze dne 15.11.2010 správní orgán I. stupně sdělil účastníkům, že mají možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle ust. § 36 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen správní řád). Rozhodnutím ze dne 6.12.2010 č.j. 46101/2010/OŽP-806/2010/buc uložil správní orgán I. stupně žalobci opatření k odstranění zjištěných závad při vodoprávním dozoru dne 7.9.2010 vodního díla – vzdouvacího pevného jezu na vodním toku Sitka. Žalobci bylo uloženo 1. odstranit z vodního toku zborcené kamenné kvádry původního zdiva jezu a zabezpečit zbylou část jezu tak, aby netvořily překážku ve vodním toku; 2. zabezpečit stabilitu koryta a břehu vodního toku Sitka na obou stranách vodního toku v nadjezí těžkým kamenným záhozem o velikosti nad 250 kg a 3. zpracovat a předložit vodoprávnímu úřadu odborný podklad, jehož výsledkem bude návrh zabezpečení vodního díla tak, aby nedocházelo k ohrožení bezpečnosti osob, majetku a jiných chráněných zájmů nebo návrh odstranění vodního díla se souvisejícími opatřeními, kterými bude zabezpečena stabilita toku. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného. Podle ust. § 135 odst. 1 OZ kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímž území k nálezu došlo. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do 6 měsíců od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví této obce. První žalobní bod, v němž žalobce namítá, že jej žalovaný nesprávně označuje za vlastníka vodního díla a že otázka vlastnictví měla být řešena v daném řízení jako otázka předběžná, krajský soud neshledal důvodným. Ačkoliv žalobce v průběhu řízení své postavení vlastníka vodního díla a tedy adresáta uložených povinností zpochybňoval, správní orgán I. stupně tuto pochybnost nesdílel. Vycházel ze skutečnosti, že otázka vlastnictví k vodnímu dílu je již otázkou vyřešenou, a to úředním postupem téhož správního orgánu ve smyslu ust. § 135 odst. 1 OZ, když tento správní orgán postupoval dle věty druhé tohoto ustanovení a opuštěnou věc – vodní jez – odevzdal žalobci jako obci, na jejímž území k nálezu došlo. Oznámením ze dne 25.8.2009 pak informoval o existenci opuštěné věci na úřední desce Městského úřadu Šternberk s tím, že pokud se do 6 měsíců nepřihlásí vlastník věci, bude tato předána do vlastnictví obce, tj. žalobce. Je skutečností nespornou, že toto oznámení bylo vyvěšeno na úřední desce po dobu 6 měsíců a žádný vlastník se k předmětné věci nepřihlásil. Za takové situace ovšem ve smyslu ust. § 135 odst. 1 věty třetí OZ připadla věc do vlastnictví žalobce bez dalšího. Jedná se o tzv. originární způsob nabytí vlastnického práva, tedy způsob nezávislý na vlastnickém právu dřívějšího vlastníka, bylo-li nějaké. Ve smyslu ust. § 135 odst. 1 věty třetí OZ pokračování -6- 22A 173/2011 tedy vznikne vlastnické právo obce ze zákona, jsou-li splněny zákonné předpoklady. V posuzované věci má soud za to, že zákonné předpoklady vzniku vlastnického práva obce nastaly, když k věci, jež byla správním orgánem deklarována jako opuštěná, se za dobu 6 měsíců, po kterou byla tato skutečnost oznámena na úřední desce vyvěšením, žádný vlastník nepřihlásil. Jelikož k úřednímu postupu oznámení věci opuštěné došlo v roce 2009 a vlastnictví obce vzniklo ze zákona marným uplynutím 6 měsíců, měl správní orgán I. stupně zcela správně ke dni oznámení o zahájení řízení o odstranění závad zjištěných při vodoprávním dozoru postaveno najisto, že vlastníkem vodního díla je žalobce. Vzhledem ke specifiku originárního způsobu nabytí vlastnického práva, jehož principem je nezávislost na vlastnickém právu dřívějšího vlastníka, je pak zcela nadbytečné, aby se správní orgány ve vodoprávním řízení znovu zabývaly otázkou vlastnictví vodního díla a za tímto účelem zkoumaly listiny dokládající převod práva hospodaření k vodnímu toku mezi jednotlivými správci v roce 1975 či jindy. Z hlediska charakteru originárního způsobu nabytí vlastnického práva je totiž vlastnické právo dřívějších vlastníků zcela irelevantní. Ze stejného důvodu je rovněž právně bezvýznamné, zda vodní dílo postavené před rokem 1951 bylo součástí pozemku, na kterém bylo postaveno (2. žalobní bod). I ohledně tohoto argumentu žalobce platí, že z pohledu originární formy nabytí vlastnického práva je taková skutečnost bez právního významu. Krajský soud se ztotožňuje se správními orgány také v tom, že vodní dílo posuzovaly podle současné právní úpravy, jak jim ostatně ukládá ust. § 2 odst. 1 správního řádu. Za nepřípadnou považuje krajský soud také námitku, že vydané oznámení o připadnutí věci obci ze dne 25.8.2009 nemá charakter správního rozhodnutí a nemůže zakládat žádné právní vztahy. S žalobcem lze souhlasit v tom, že oznámení ze dne 25.8.2009 povahu správního rozhodnutí skutečně nemá a nezakládá žádné právní vztahy, nicméně k nabytí vlastnictví dle ust. § 135 odst. 1 věty třetí OZ žádného správního rozhodnutí či jiného formálního aktu není zapotřebí, neboť, jak již bylo shora uvedeno, vlastnictví vzniká za splnění zákonných podmínek přímo ze zákona originárním způsobem nabytí. Jak již krajský soud shora uvedl, v posuzované věci nemá otázka vlastnictví charakter otázky předběžné a na posuzovanou věc rovněž nelze aplikovat závěry rozsudku NSS ze dne 30.4.2009 č.j. 7 As 66/2008, když věc zde posuzovaná měla zcela jiný skutkový základ. Ve věci řešené označeným rozsudkem NSS bylo posuzováno správní rozhodnutí, jímž bylo žadateli povoleno odstranění stavby vodního díla. Dle ust. § 88 odst. 4 tehdy platného zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, bylo třeba k odstranění stavby, pokud nebylo nařízeno, povolení stavebního úřadu, přičemž o povolení mohl žádat pouze vlastník stavby. Jednalo se tedy o věc, kdy správní řízení bylo zahájeno na návrh, přičemž jedinou osobou, která tento návrh mohla podle zákona učinit, byl vlastník stavby. Otázka vlastnictví stavby, která má být odstraněna, proto byla pro vydání správního rozhodnutí naprosto zásadní. Krajský soud v tomto judikátu neshledává žádné společné body s posuzovanou věcí, v níž se jedná o řízení zahájené z moci úřední, v němž sice je ukládána povinnost vlastníkovi stavby (vodního díla), ale ohledně jeho subjektu správní orgán z důvodů již shora rozvedených neměl a nemá žádné pochybnosti. Na základě této argumentace považuje krajský soud první dva žalobní body za nedůvodné. V třetím žalobním bodě žalobce namítl, že nelze ukládat povinnosti vůči vodnímu dílu, které již v současné době neexistuje. Ani tento žalobní bod krajský soud důvodným neshledal. Je nesporné, že vyjádření společnosti VODNÍ DÍLA – TBD a.s. ze dne 7.4.2011 se stalo součástí správního spisu v rámci odvolacího řízení, kdy toto stanovisko bylo vyžádáno odvolacím orgánem. Obsah tohoto vyjádření obě strany vnímají zcela souladně tak, že vodní dílo de facto již neexistuje a neplní ani pokračování -7- 22A 173/2011 svou vzdouvací a stabilizační funkci. Krajský soud se neztotožňuje s žalobním tvrzením, že správní orgány nutí žalobce k opětovnému vytvoření vodního díla, které zaniklo, neboť z výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně vyplývají zcela jiné povinnosti, které byly žalobci uloženy, a to povinnosti, které lze shrnout jako zabezpečení zbytku vodního díla a zabezpečení stability koryta a břehů vodního toku, tedy povinnosti spadající pod zákonné povinnosti vlastníků vodních děl vymezené v § 59 odst. 1 písm. b), c) a i) zákona o vodách. Krajský soud se shoduje s názorem žalovaného, že v případě pochybností o existenci vodního díla rozhoduje správní orgán (§ 55 odst. 4 zákona o vodách). V posuzované věci přitom takové rozhodnutí vydáno nebylo a správní orgán sám žádné pochybnosti o existenci vodního díla nemá. V teoretické rovině pak lze zdůraznit, že vlastnictví vodního díla má určité specifické rysy vyplývající z povahy vodního díla jako věci a i v případě, kdy vodní dílo zanikne, je vlastník zaniklého vodního díla povinen učinit neodkladná opatření nutná k odvrácení nebezpečí, které hrozí veřejným zájmům. V tomto směru vyznívá i dostupná judikatura, a to rozsudek NSS ze dne 2.5.1919 č.j. 1976/19, podle kterého „majitel i zaniklého vodního díla je povinen učiniti všechna neodkladná opatření, která jsou následkem zániku jeho díla vodního nutna k odvrácení nebezpečí, hrozícího veřejným zájmům nebo okolí. Dílem vodním se tu rozumí i každá jednotlivá vodní stavba celkového podniku, která může býti předmětem samostatného vodního konsensu, například jez.“ Tyto základní atributy povinností vlastníků vodních děl se nezměnily ani současnou právní úpravou, kdy nyní platný vodní zákon opakovaně vymezuje mezi základními povinnostmi ochranu bezpečnosti a veřejného zájmu. Z uvedených důvodů neshledal krajský soud důvodným ani tento žalobní bod. Nedůvodnou shledal krajský soud další námitku vymezenou v doplnění žaloby namítající nevykonatelnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně, když na vodním díle došlo již k takovým změnám, které uložená opatření provést neumožňují. Tato námitka je zcela nepřípadná, a to s ohledem na ust. § 75 odst. 1 s.ř.s., podle kterého krajský soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu. Ke skutečnostem či změně okolností, jež nastaly po vydání napadeného rozhodnutí, soud není oprávněn přihlížet. Jelikož krajský soud neshledal žádnou ze žalobních námitek důvodnou, rozhodl v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. o zamítnutí žaloby. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu soudního spisu žádné náklady nad rámec běžných úředních povinností s tímto řízením nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V Ostravě dne 12. září 2013 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu