22 A 174/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudkyň Mgr. Jarmily Úředníčkové a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce V. L., zastoupeného JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Kolín, Legerova 148, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 28.11.2014 č.j. MSK 128903/2014, ve věci námitek proti záznamu bodů v registru řidičů, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 28.11.2014 č.j. MSK 128903/2014, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 7.7.2014 č.j. SMO/247558/14/DSČ/Rez-BS, jímž byly jako nedůvodné zamítnuty námitky žalobce proti záznamu bodů v jeho evidenční kartě řidiče a provedený záznam bodů ke dni 30.8.2013 byl potvrzen. Žalobce namítal jednak obecně, že jednotlivé podklady nejsou způsobilé pro záznam bodů, že oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení nemůže být dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím tak, aby byla vyloučena možná chyba lidského faktoru, uváděl, jaké náležitosti by mělo mít rozhodnutí v blokovém řízení, popisoval, kdy rozhodnutí o přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti není způsobilým podkladem (zde krajský soud poznamenává, že žádný ze záznamu bodů ze dne 14.3.2013 a 15.8.2013 se netýkal přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti). Žalobce dále namítal, že v případě přestupku spočívajícího v nepřipoutání se za jízdy bezpečnostním pásem, je popis skutku „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“ nedostatečné, s tím, že z rozhodnutí musí být zřejmé, že povinnost být připoután daná osoba porušila jako řidič motorového vozidla za jízdy. Z rozhodnutí musí být také naprosto zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít, údaje v rozhodnutí by měly být čitelné, srozumitelné a přehledné. Žalobce uvedl, že žalovaný sice posuzoval jednotlivé podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče, ovšem hodnotil je pouze z toho pohledu, zda popis přestupkového jednání uvedený na pokutovém bloku odpovídá právní kvalifikaci a zda je tento popis dostatečně výstižný. Namítal, že pokutové bloky nebyly zkoumány z toho hlediska, zda obsahují řádnou a úplnou právní kvalifikaci, jak přestupků samotných, tak i povinnosti, jejíž porušení je naplněna skutková podstata přestupku, což je nutností pro zákonnost rozhodnutí, s tím, že správní orgán tak nemohl vyloučit případnou nicotnost bloku. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 4As 127/2014-39. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal především na to, že žalobní námitky je nutno považovat dílem za nesrozumitelné, dílem za zcela obecné. Konstatoval, že námitky žalobce proti záznamů bodů v registru řidičů směřovaly výslovně pouze proti dvěma záznamům bodů, a to ze dne 14.3.2013 a ze dne 15.8.2013, čímž žalobce sám vymezil rozsah předmětu řízení o námitkách. Ani jeden z těchto záznamů bodů se přitom netýkal jednání žalobce spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Tato žalobní námitka se tedy zcela míjí s předmětem řízení. K námitce žalobce, že popis skutku „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“ je nedostatečný, s tím, že musí být zřejmé, že přestupce porušil tuto povinnost za jízdy a jako řidič vozidla, žalovaný uvedl, že na pokutovém bloku ze dne 15.8.2013 je mimo jiné uvedeno „§ 6/1a z.č. 361/2000 Sb., nepřipoután za jízdy BP“. Zkratku BP nelze v dané souvislosti vyložit jinak, než jako „bezpečnostní pás“, což dále jednoznačně vyplývá z užitého ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, které obsahuje pouze tuto jedinou povinnost, dále pak z použití tohoto ustanovení plyne, že jde o porušení povinnosti řidiče vozidla, a nikoli jiné osoby. Poukázal na to, že porušení povinnosti přepravované osoby být za jízdy připoutána bezpečnostním pásem je totiž upraveno v § 9 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7As 124/2012-26, v němž soud popis jednání v pokutovém bloku „neměl pásy, § 6 odst. 1 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích“ považoval za zcela dostačující a posoudil ho jako porušení povinnosti řidiče být za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Žalovaný dále citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 7As 94/2012-20. Námitku žalobce, že z rozhodnutí musí být zřejmé, kde se přestupek stal, aby bylo možno vyloučit, že se stal mimo pozemní komunikaci a že měl být projednán podle zákona o přestupcích, nikoli podle zákona o silničním provozu, žalovaný považuje za zcela nesmyslnou, neboť porušení povinností řidiče motorového vozidla může být přestupkem podle zákona o silničním provozu jedině v případě, že k němu došlo na pozemní komunikaci. Žalobce přitom neuvádí, o jaký přestupek podle zákona o přestupcích by se podle něj mělo jednat a ani netvrdí, že se skutek stal mimo pozemní komunikaci. Jeho námitka je ryze spekulativní, jestliže žalobce touto námitkou zpochybňuje právní kvalifikaci přestupku, žalovaný konstatoval, že přezkoumávání právní kvalifikace uvedené v pravomocném rozhodnutí o přestupku nemůže být předmětem řízení o námitkách. K námitce, že údaje v rozhodnutí by měly být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně, žalovaný poznamenal, že žalobce konkrétně nespecifikuje, které údaje v kterém rozhodnutí (bloku) považuje za nečitelné, nesrozumitelné či nepřehledné. V odůvodnění napadeného rozhodnutí, resp. rozhodnutí správního orgánu I. stupně, je obsah obou bloků reprodukován, správní orgány tedy neměly s čitelností nebo srozumitelností bloku žádný problém, a ani žalobce v průběhu správního řízení žádnou konkrétní námitku v tomto směru nevznesl. K námitce, že pokutové bloky nebyly zkoumány z toho hlediska, zda obsahují řádnou a úplnou právní kvalifikaci jak přestupků samotných, tak i povinností stanovených zákonem, jejichž porušením je naplněna skutková podstata přestupku, což je nutností pro zákonnost rozhodnutí a že správní orgán tak nemohl vyloučit případnou nicotnost bloků, žalovaný poukázal na to, že tuto konkrétní námitku žalobce ve správním řízení nevznesl. Dle žalovaného oba pokutové bloky popis přestupkového jednání obsahovaly, přičemž toto jednání bylo možno podřadit pod některé z jednání vymezených v příloze zákona, současně obsahovaly i odpovídající právní kvalifikaci přestupku (§ 125c odst. 1 písm. k), § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 zákona o silničním provozu). V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6As 67/2013-16, v němž soud dospěl k závěru, že v řízení o námitkách již nelze úspěšně zpochybňovat právní kvalifikaci přestupku v pravomocném rozhodnutí. Soud tak vyzval účastníky řízení k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez jednání. Současně byli poučeni podle § 51 odst. 1 .s.ř.s., zákona č. 150/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, že nevyjádří-li se do dvou týdnů od doručení výzvy, má se za to, že souhlas je udělen. Žalobce se na výzvu soudu doručenou k rukám jeho zástupce dne 12.3.2015 nevyjádřil. Žalovaný s rozhodnutím věci bez jednání souhlasil. Soud proto v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. rozhodl bez nařízení jednání. Krajský soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.), a dopěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že oznámením ze dne 19.8.2013 bylo žalobci správním orgánem I. stupně sděleno, že dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení. Oznámení bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 26.8.2013. Dne 30.8.2013 podal žalobce proti záznamu bodů námitky. Uvedl, že u přestupků ze dne 15.8.2013 a 7.12.2012 dochází k přípravě podnětu k přezkumnému řízení pro nenaplnění požadavků pro rozhodnutí tohoto druhu, především vadnou a neúplnou právní kvalifikaci a nenaplnění dalších formálních požadavků. Součástí spisu je pokutový blok č. E0360604, série GE/2013 obsahující jméno a příjmení žalobce, datum narození, bydliště, č. občanského průkazu. V kolonce „pokuta uložena za přestupek dle §“ je uveden § 125c/1f5 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p. p. Doba, místo a popis přestupkového jednání jsou uvedeny takto: 7.12.2012, 15:56 h., Českobratrská X Sokolská, Mor. Ostrava, s mot. vozidlem RZ X nezastavil na červenou“. Blok dále obsahuje výši uložené pokuty 1.000 Kč, datum projednání 14.3.2013, otisk úředního razítka, podpis oprávněné úřední osoby s uvedením služebního či identifikačního čísla a podpis žalobce jako přestupce a jeho prohlášení, že údaje uvedené na všech částech souhlasí a potvrzuje převzetí části A bloku. Pokutový blok č. D0684271, série FD/2013 obsahuje jméno a příjmení žalobce, datum narození, bydliště, číslo jeho řidičského průkazu, z něhož byla ověřena totožnost žalobce. Přestupkové jednání je popsáno takto: 10:40 hod., ul. Michálkovická – Dacia, § 6/1a z. č. 161/2000 Sb., nepřipoután za jízdy BP, X BMW“. Blok dále obsahuje výši uložené pokuty 300 Kč, datum projednání 15.8.2013, otisk úředního razítka, jméno, příjmení a podpis policistky, podpis žalobce jako přestupce a jeho prohlášení, že souhlasí s projednáním přestupku v blokovém řízení, potvrzuje, že údaje uvedené na obou částech bloku souhlasí a potvrzuje převzetí části bloku dne 15.8.2013. Ve spise je sdělení Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 31.12.2013, jímž bylo žalobci oznámeno, že správní orgán neshledal důvod k zahájení přezkumného řízení ve věci blokové pokuty ze dne 15.8.2013, neboť nejsou dány skutečnosti, které by odůvodňovaly zrušení rozhodnutí v blokovém řízení. Rozhodnutím ze dne 7.7.2014 č.j. SMO/247558/14/DSČ/Rez-BS správní orgán I. stupně námitky žalobce proti záznamu bodů v jeho evidenční kartě řidiče podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu zamítl jako neodůvodněné a provedené záznamy ke dni 30.8.2013 potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného, které bylo žalobci doručeno 5.12.2014. Žalovaný odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Podle ustanovení § 123f ost. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. Podle ustanovení § 123f odst. 2 téhož zákona, shledá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky oprávněné, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče. Podle ustanovení § 123f odst. 3 téhož zákona, shledá-li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí. Napadené rozhodnutí se týká námitek proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů, podaných podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu. V řízení o námitkách proti sdělení dosaženého počtu bodů v registru řidičů správní orgán posuzuje, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku atd. Předmětu řízení pak logicky odpovídá i výrok rozhodnutí a jeho odůvodnění. V důsledku toho tak pouze ověří, zda oznámení, které bylo podkladem pro záznam bodů v registru řidičů, plně odpovídá skutečnostem uvedeným v rozhodnutí nebo v dokladu o blokové pokutě (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 5As 39/2010-81, č.j. 5As 76/2010-59). Uložení pokuty v blokovém řízení má povahu správního rozhodnutí a musí obsahovat relevantní náležitosti, jak je upravuje zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zejména v ustanovení § 84 a § 85. K tomu Nejvyšší soud v usnesení ve věci sp. zn. 21Cdo 776/2000 uvedl: „rozhodnutí vydané v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) musí, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy), obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v § 85 odst. 4 větě druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a další údaje, jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení § 85 odst. 1 tohoto zákona. Nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, musí rozhodnutí v blokovém řízení (blok na pokutu na místě nezaplacenou) obsahovat též poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty (§ 85 odst. 3 tohoto zákona).“ V posuzované věci žalobce v žalobě zpochybnil dostatečnost pokutového bloku vystaveného v souvislosti s přestupkovým jednáním ze dne 15.8.2013 a namítal, že popis skutku „neužil bezpečností pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“ je nedostatečný, neboť musí být zřejmé, že přestupce porušil tuto povinnost za jízdy a jako řidič vozidla. Je nutno vyjít z toho, že blokové řízení představuje specifický druh řízení o přestupcích. Jednou z podmínek přípustnosti vydání rozhodnutí v blokovém řízení je podle § 84 odst. 1 zákona o přestupcích skutečnost, že osoba, která se měla přestupku dopustit, je ochotna pokutu zaplatit. Další podmínkou, jež musí být kumulativně s první podmínkou splněna, pak je, že přestupek je spolehlivě zjištěn. V případě, že by ten, kdo se měl přestupku dopustit, nepovažoval přestupek za spolehlivě zjištěný, případně by z jiného důvodu nebyl ochoten pokutu zaplatit, bylo by třeba otázky skutkové a právní, týkající se předmětného přestupku posuzovat a provádět o tom dokazování ve správním řízení, přičemž jeho zahájení je fakticky v dispozici té osoby, jež se měla přestupku dopustit. Soud má za to, že při zohlednění specifik blokového řízení, je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace v pokutovém bloku, je-li z nich patrno, komu, kdy a za jaký přestupek byla v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Je tedy nezbytné, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí č.j. 7As 94/2012-20 uvedl, že „stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilost bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Po obsahové stránce tedy postačuje zkratkovité uvedení podstaty skutku, které bud doplněno odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, v němž je přestupek specifikován a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. Soud sdílí názor žalovaného, že je-li na pokutovém bloku ze dne 15.8.2013 v popisu přestupkového jednání uvedeno 10:40 hod., ul. Michálkovická-Dacia, § 6/1a z.č. 361/2000 Sb., nepřipoután za jízdy BP“, je z celkového kontextu pokutového bloku a jeho obsahu zcela zřejmé, že žalobce spáchal přestupek spočívající v tom, že jako řidič vozidla X nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Že se jednalo o porušení povinnosti řidiče vozidla, plyne z užitého ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Předmětný pokutový blok byl vyplněn jasně a srozumitelně a je z něho zřejmé, kdy, kde, kým a jaké ustanovení zákona bylo porušeno a za jaký přestupek byla žalobci pokuta uložena. Přestupek žalobce byl dostatečně spolehlivě určen a způsob vyplnění předmětného pokutového bloku je takový, že protiprávní jednání žalobce nelze zaměnit s žádným jiným protiprávním jednáním. K obecným námitkám žalobce stran individualizace skutku, osoby přestupce, místu spáchání přestupku, době spáchání přestupku, jasnosti a srozumitelnosti pokutového bloku, krajský soud s odkazem na výše uvedené závěry, má za to, že i pokutový blok ze dne 14.3.2013 č. E0360604, který se týká přestupkového jednání žalobce ze dne 7.12.2012 byl vyplněn jasně a srozumitelně a je z něho zřejmé kdy, kde, kým a jaké ustanovení zákona bylo porušeno a za jaký přestupek byla žalobci pokuta uložena. Pro úplnost krajský soud uvádí, že žalobce souhlasil s blokovým řízením a podpisy předmětných pokutových bloků a zaplacením pokuty dal najevo, jak svůj souhlas s přestupky, tak i s jejich spolehlivým a zákonným zjištěním. Oba předmětné pokutové bloky tak byly způsobilými podklady pro zápis bodů do registru řidičů a žalobci bylo 5 bodů za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 zákona č. 361/2000 Sb. (přestupek ze dne 7.12.2012, pokutový blok E0360604) a 3 body za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (přestupek ze dne 15.8.2013 pokutový blok D0684271) zapsány právem. Jelikož krajský soud neshledal žalobu důvodnou, podle § 78 odst. 7 s.ř.s. ji zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s.ř.s. a skutečností, že procesně úspěšnému žalovanému prokazatelně žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V Ostravě dne 13.10.2016 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu