22 A 19/2024

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., a JUDr. Miroslavy Honusové ve věci žalobce: Lesy České republiky, s. p., IČO: 42196451 sídlem Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2024, č. j. MZP/2024/251/98, ve věci účastenství v řízení takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 24. 1. 2024, č. j. MZP/2024/251/98 a rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 27. 11. 2023 č. j. MSK 146519/2023 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Včas doručenou žalobou se žalobce domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále také „správní orgán 1. stupně“) ze dne 27. 11. 2023, č. j. MSK 146519/2023, jímž bylo rozhodnuto, že žalobce není účastníkem řízení vedeného pod sp. zn. ŽPZ/23554/2023/KrJ k žádosti TSR Czech Republic s. r. o. o změnu povolení k vypouštění předčištěných odpadních vod.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že vykonává právo hospodařit s majetkem státu – nemovitostmi zapsanými na listu vlastnictví č. 2386 v k. ú. Svinov. Část pozemků je součástí I. a II. zóny CHKO Poodří a přírodních rezervací (např. PR Rezávka, PR Polanský les). Žalobce se přihlásil za účastníka řízení ve smyslu § 27 zákona č. 500/2004 Sb., v rozhodném znění (dále jen „správní řád“) ve stávajících a budoucích řízeních podle zákona o vodách, o ochraně přírody nebo o odpadech, pokud se týkají provozovatelů průmyslového areálu podél ulice Polanecké v Ostravě. Žalobce nesouhlasil s vypouštěním odpadních, srážkových či povrchových vod do bezejmenného levostranného přítoku vodního toku Mlýnka, ř. km 1,1, pozemek parc. č. 3108/18 v k. ú. Svinov.

3. Žalobce namítl, že rozhodnutí správního orgánu 1. stupně bylo vydáno podle § 76 odst. 2 správního řádu, tedy bez předchozího řízení, ačkoli pro to nebyly splněny podmínky. Žalovaný pak vyložil § 76 odst. 2 správního řádu nezákonným, zužujícím způsobem, s dopadem na otázku účastenství žalobce. Žalovaný také konstatoval, že úvaha správního orgánu 1. stupně o tom, že žalobce není účastníkem řízení, je dostatečná, ačkoli žalobce nebyl vyzván postupem podle § 37 odst. 3 správního řádu a své postavení účastníka měl blíže zdůvodnit až v rámci odvolání. Žalobce namítl, že obsahem napadeného rozhodnutí jsou hodnocení, která nemají svůj původ v rozhodovací praxi žalovaného (rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 20. 6. 2022). Žalobce namítl, že žalovaný založil své rozhodnutí na úvaze, že místo vypouštění odpadních vod se nenachází v CHKO, přestože předmětný vodní tok, do kterého jsou odpadní vody vypouštěny, se nachází v CHKO Poodří. Úvaha žalovaného, že vypouštění odpadních vod do dotčeného toku nemá vliv na odtokové poměry v území, nevychází z žádného reálného důkazu. Dále žalobce namítl, že žalovaný nerozhodl o odkladném účinku dle odvolání žalobce.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, když žalobce uvádí v žalobě námitky, které byly již vypořádány žalovaným. Podle žalovaného žalobce paradoxně nesouhlasí s prodloužením platnosti povolení nakládání s vodami, ačkoli to byl právě žalobce, kdo způsobil změnu odtokových poměrů a narušil stav, který lze v lokalitě doložit ještě před rokem 2011. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

6. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce se podáním ze dne 1. 11. 2023 přihlásil u Krajského úřadu Moravskoslezského kraje za účastníka řízení tak, jak je uvedeno v odst. 2 tohoto rozsudku. Z přílohy podání vyplývá, že žalobce v k. ú. Svinov hospodaří se 78 pozemky. Dne 27. 11. 2023 vydal správní orgán 1. stupně usnesení o tom, že žalobce není účastníkem řízení vedeného pod sp. zn. ŽPZ/23554/2023/KrJ k žádosti TSR Czech Republic s. r. o. o změnu povolení k vypouštění předčištěných odpadních vod. V odůvodnění uvedl, že změna spočívá v prodloužení platnosti povolení, žalobce nemá žádná oprávnění podle zákona o vodách. Vypouštění odpadních vod z areálu TSR Czech Republic s. r. o. je realizováno již od roku 2011, je kontrolováno, nejsou evidovány stížnosti. Níže po toku pod místem vypouštění vznikl unikátní biotop, z čehož lze usuzovat, že vyhovuje-li kvalita vody v toku chráněným druhům, nelze mít důvodné pochybnosti o její nezávadnosti ani pro lesní ekosystém obhospodařovaný žalobcem. Žalobcovo odvolání bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím žalovaného.

7. Podle § 28 odst. 1 správního řádu, za účastníka bude v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak. O tom, zda osoba je či není účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm vyrozumí. Postup podle předchozí věty nebrání dalšímu projednávání a rozhodnutí věci.

8. Podle § 37 odst. 3 správního řádu, nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

9. Krajský soud uvádí, že žalobcovo podání ze dne 1. 11. 2023 splňovalo náležitosti podání jen částečně. Bylo zřejmé, kdo jej učinil, co navrhuje, které věci se týká, avšak vzhledem k tomu, že šlo o účastenství v řízení(ch), bylo nezbytné, aby žalobce uvedl i skutečnosti, pro které se domáhá účastenství, a to natolik konkrétně, aby je správní orgán mohl zvážit při rozhodování podle § 28 odst. 1 správního řádu. V daném případě nebylo z žalobcova podání vůbec zřejmé, zda zakládá své účastenství na právu hospodařit se všemi 78 pozemky v k. ú. Svinov či pouze s některými z nich (kterými konkrétně), a dále nebylo vůbec zřejmé, z jakých konkrétních důvodů nesouhlasí s vypouštěním veškerých vod do bezejmenného levostranného přítoku vodního toku Mlýnka, ř. km 1,1, pozemek parc. č. 3108/18 v k. ú. Svinov – tedy slovy § 27 odst. 2 správního řádu, jak může být přímo dotčen ve svých právech nebo povinnostech. Správní orgán 1. stupně však žalobce nevyzval k odstranění těchto závažných vad podání, ačkoli sám v odůvodnění usnesení poukázal na to, že žalobce „blíže nespecifikoval dotčení práv a právem chráněných zájmů“ v žádosti. Usnesení ze dne 27. 11. 2023 bylo navíc prvním úkonem správního orgánu 1. stupně vůči žalobci.

10. Podle § 76 odst. 2 věty prvé správního řádu, usnesení podle …§ 28 odst. 1… lze vydat bez předchozího řízení, jestliže obdobné usnesení bylo týmž správním orgánem podle ustálené rozhodovací praxe vydáno v téže nebo jiné věci za obdobných skutkových okolností.

11. Správní orgán 1. stupně uvedl v předání spisu odvolacímu orgánu, že žádost žalobce je ve vodoprávním řízení první tohoto charakteru, krajský úřad tedy v této oblasti nemá žádnou ustálenou rozhodovací praxi.

12. Žalovaný se k odvolací námitce, že rozhodnutí správního orgánu 1. stupně bylo vydáno v rozporu s § 76 odst. 2 správního řádu, vyjádřil na str. 3-4 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Potvrdil, že správní orgán 1. stupně neměl žádnou ustálenou rozhodovací praxi, a uvedl, že správní řád blíže neupravuje, co je považováno za „předchozí řízení“ v případě, že správní orgán doposud nemá zavedenou rozhodovací praxi. Žalovaný připustil, že mohou nastat případy, kdy bude existovat pochybnost na straně samotného správního orgánu, ale v tomto konkrétním případě se jeví úkon krajského úřadu (dokazování) před vydáním rozhodnutí jako nadbytečný. Bylo rozhodnuto usnesením, takže žalobce mohl dostatečně hájit svá potenciální práva v odvolacím řízení.

13. Ke specifikaci důvodů pro účastenství žalovaný uvedl, že je evidentní, že v řízení o prodloužení platnosti povolení k nakládání s vodami nelze dovodit potenciální dotčení žalobcova práva hospodařit se všemi 78 pozemky v k. ú. Svinov. Např. některé z nich jsou od místa vypouštění odpadních vod vzdáleny vzdušnou čarou cca 3 km a mnohé z nich se nenacházejí v území, které by bylo odvodňováno dotčeným tokem nebo Mlýnkou samotnou. Až v odvolání žalobce doplnil, že vypouštěné odpadní vody ovlivňují nejen stav pozemků, ale také veškerých jeho součástí a příslušenství, ale neuvedl konkrétní pozemky, na nichž se nachází koryto dotčeného vodního toku. Žalovaný poté uvedl, komu patří jednotlivé pozemky, jimiž protéká bezejmenný přítok Mlýnky, a jaké pozemky byly zatopeny lagunou, načež s odkazem na rozhodnutí Magistrátu města Ostravy z 20. 6. 2022 dospěl k závěru, že změna vodních poměrů byla způsobena činností žalobce a že současný stav částečného zaplavení pozemků může paradoxně vést k tomu, že znečištění obsažené v odpadních vodách bude v tzv. laguně přirozeně odbouráno (pozn. – podtržení doplněno soudem).

14. Krajský soud nesouhlasí prakticky s ničím, co žalovaný uvedl. Jeho odůvodnění týkající se § 76 odst. 2 správního řádu svědčí o naprostém nepochopení tohoto ustanovení. Pokud správní orgán dosud nemá žádnou ustálenou rozhodovací praxi, pak nejsou splněny podmínky pro použití § 76 odst. 2 správního řádu a musí proběhnout správní řízení v 1. stupni tak, jak jej zcela jasně popisuje správní řád v § 44 a násl., tedy např. včetně možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním - § 36 odst. 3 správního řádu. Soudu není zřejmé, z čeho žalovaný dovodil absenci pochybností neboli jistotu správního orgánu 1. stupně o tom, že žalobce nemůže být účastníkem řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu, když správní orgán 1. stupně neměl vůbec jasno v tom, kterých pozemků se má týkat dotčení, ani z jakých konkrétních důvodů žalobce nesouhlasí s vypouštěním vod. Skutečnost, že žalobce byl oprávněn podat odvolání, nemění nic na tom, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro použití § 76 odst. 2 správního řádu.

15. Pokud jde o specifikaci pozemků, žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí pohybuje v obecné, nepřezkoumatelné rovině (viz mnohé…např. některé…). Žalovaný použil v odůvodnění rozhodnutí Magistrátu města Ostravy z roku 2022, které se týkalo žalobce. Žalobci byl tedy tento podklad znám z jiného řízení, nicméně šlo o novou argumentaci nad rámec rozhodnutí správního orgánu 1. stupně, k níž se tak žalobce mohl poprvé vyjádřit až v žalobě. Obdobně je tomu u další části odůvodnění, v níž si žalovaný sám domýšlel, čím by žalobce mohl či nemohl být dotčen (vyústění kanalizace se nenachází v CHKO, laguna jak přirozený čistič znečištění atd.).

16. Rozhodnutí správního orgánu 1. stupně bylo postiženo dvěma závažnými procesními vadami, které žalovaný sice připustil, ale dále bagatelizoval a namísto zrušení rozhodnutí 1. stupně a vrácení věci k dalšímu řízení přispěl svou verzí odůvodnění. Judikatura soudů rozhodujících ve správním soudnictví je ustálena na závěru, že odvolací orgán je oprávněn i tehdy, pokud podle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně zamítne a toto rozhodnutí potvrdí, provést určité dílčí korekce odůvodnění rozhodnutí správního orgánu 1. stupně, jestliže jinak dojde k závěru, že odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí není v rozporu s právními předpisy a je správné. Musí se však jednat o dílčí korekce, nápravu drobných vad řízení, nikoli např. doplnění či nahrazení celého odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2013, č. j. 4 As 10/2012-48 a v něm citovanou judikaturu). V daném případě krajský soud na základě výše uvedeného uzavírá, že napadené rozhodnutí žalovaného masivně překročilo hranici drobných korekcí a odňalo žalobci jednu správní instanci.

17. Nad rámec pak soud podotýká, že rozhodnutí správních orgánů v této věci nerozlišují správně námitky vztahující se k účastenství (kde postačí potence dotčení práv) od námitek vztahujících se k věci samé, tedy k řízení o změnu povolení k vypouštění odpadních vod (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 80/2008-68).

18. Jako nedůvodnou soud shledal žalobní námitku ohledně odkladného účinku, když žalovaný se touto otázkou zabýval na str. 9 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

19. Soud tedy zrušil rozhodnutí žalovaného v souladu s § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a také rozhodnutí správního orgánu 1. stupně v souladu s § 78 odst. 3 s. ř. s. a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

20. Procesně úspěšný žalobce má v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. nárok na náhradu nákladů řízení, které v daném případě představují zaplacený soudní poplatek 3 000 Kč. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a o. s. ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí. Ostrava 2. července 2026 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje