22 A 35/2025

Rubrum

č. j. 22A 35/2025 - 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci žalobce: M. G. zastoupený advokátem JUDr. Milanem Čichoněm sídlem kpt.Vajdy 3046/2, 700 30 Ostrava-Zábřeh proti žalované: Vězeňská služba ČR, Věznice Heřmanice sídlem Orlovská 670/35, pošt. přihrádka 2, 713 02 Ostrava 13 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2025 č. j. VS-107870/ČJ-2025-802710-KT, ve věci kázeňského trestu takto:

Výrok

I. Žalobci se přiznává osvobození od soudních poplatků.

II. Žaloba se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Shodu s prvopisem potvrzuje 2 22A 35/2025 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2025 č. j. VS-107870/ČJ-2025-802710-KT, jímž byla zamítnuta stížnost žalobce proti rozhodnutí speciálního pedagoga ze dne 25. 6. 2025 o uložení kázeňského trestu žalobci jako odsouzenému, a to celodenního umístění do uzavřeného oddílu na 7 dnů dle § 46 odst. 3 písm. g) zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody za spáchání dvou kázeňských přestupků. První skutek spočíval v tom, že žalobce od přesně nezjištěné doby, minimálně však od 19:30 hod. do 19:58 hod. dne 25. 12. 2024, na ložnici č. 311b, oddílu C3, obj. č. 006, Věznice Kynšperk nad Ohří držel a přechovával dotykový mobilní telefon zn. Xiaomi Redmi modré barvy, který blíže nezjištěným způsobem v uvedené době na uvedeném místě používal a tohoto jednání se dopustil společně s jinými odsouzenými, čímž úmyslně porušil ustanovení § 28 odst. 1 a § 28 odst. 2 písm. f), § 28 odst. 2 písm. j) a § 28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVT“). Druhý skutek spočíval v tom, že dne 25. 12. 2024 v 19:43 hod. neoprávněně kouřil na ložnici 311b, oddílu C3, Věznice Kynšperk nad Ohří, která není prostorem vyhrazeným pro kouření, čímž žalobce úmyslně porušil ust. § 28 odst. 1 a § 28 odst. 2 písm. o) ZVT.

2. Žalobce v žalobě uvedl tyto žalobní body: 1)Předmětem kázeňského řízení byla údajná manipulace s nepovoleným předmětem – mobilním telefonem a porušení zákazu kouření na celách, k čemuž mělo dojít dne 25. 12. 2024. Žalobce uvedl, že kouření mu bylo výslovně povoleno příslušníkem Vězeňské služby ppor. V. K. Dále namítl, že s mobilním telefonem nemanipuloval a za daný skutek byli postihováni jen obyvatelé ložnice 311 B, avšak tento telefon ve skutečnosti užívali další odsouzení z oddílu C3. Žalobce dále namítl, že příslušník vězeňské služby neoprávněně manipuloval s mobilním telefonem, když z něj vyjmul SIM kartu. K tomu nebyl kompetentní, mohl tak učinit jen policejní orgán. Žalobce dále uvedl, že dne 19. 3. 2025 byl eskortován z Věznice Kynšperk nad Ohří, kde mělo dojít ke kázeňským přestupkům, do Věznice Heřmanice, která celou věc kázeňsky řešila. Za uvedené jednání byl žalobci uložen kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného odd. na 7 dnů dle § 46 odst. 3 písm. g) ZVT. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal prostřednictvím své zmocněnkyně stížnost, kterou správní orgán vyhodnotil jako blanketní a stanovil žalobci lhůtu k doplnění v délce 14 dnů. Zmocněnkyně žalobce převzala sdělení k doplnění blanketní stížnosti dne 3. 7. 2025 a lhůta k doplnění stížnosti skončila dnem 17. 7. 2025. Krajský soud rozhodl o ustanovení právního zástupce usnesením ze dne 15. 7. 2025, které bylo ustanovenému právnímu zástupci doručeno dne 17. 7. 2025 v odpoledních hodinách. Právní zástupce se tedy mohl objektivně s věcí seznámit až po uplynutí lhůty k případné kasační stížnosti a po poradě s klientem. Tímto postupem byl žalobce zkrácen ve svém právu na řádné zastupování a právu na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Shodu s prvopisem potvrzuje 3 22A 35/2025 2)Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, nepřezkoumatelné a porušující jeho základní práva, zejména právo na osobní svobodu, na ochranu lidské důstojnosti, na zdraví a na spravedlivý proces. Opatření je extrémně citlivé s ohledem na zdravotní stav žalobce a má závažné důsledky pro jeho psychiku. Žalobci nebyl poskytnut prostor k vyjádření prostřednictvím právního zástupce, který mu byl ustanoven, takže lze konstatovat, že žalobce nebyl právně zastoupen.

3. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že přemístění z jiné organizační jednotky (Věznice Kynšperk nad Ohří) nemá s kázeňským řízením žádnou spojitost a jako takové nemůže být dáno k tíži žalované. Přemístění je běžným organizačním institutem vězeňské služby a v tomto konkrétním případě bylo výsledkem dohody mezi řediteli organizačních jednotek k prohloubení účelu výkonu trestu odnětí svobody. Přemístění nemělo vliv na průběh či výsledek probíhajícího kázeňského řízení, ani na jeho zákonnost či správnost. Časový rámec kázeňského řízení není mimo zákonem stanovenou délku (§ 47 odst. 3 ZVT). Uvedené přestupky se staly dne 25. 12. 2024, takže doba stanovená pro jejich projednání a pravomocné rozhodnutí končí dnem 25. 12. 2025. Kázeňské řízení s žalobcem bylo zahájeno ke dni 10. 1. 2025 v organizační jednotce Kynšperk nad Ohří a v jeho průběhu došlo k prověřování činů. Dále žalovaná uvedla, že lhůtu k odůvodnění stížnosti žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí stanovila tak, jak to umožňují právní předpisy a aby nedocházelo ke zbytečným průtahům v řízení. Lhůta k doplnění stížnosti vypršela dnem 17. 7. 2025, aniž by došlo ze strany žalobce k jakékoliv reakci. Žalovaná v dopise ze dne 3. 7. 2025 odkazovala žalobce na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2027 sp. zn. Pl. ÚS 32/16, podle kterého je-li podána blanketní stížnost, v níž si stěžovatel (obhájce) vyhradil lhůtu pro její odůvodnění, lze na orgán rozhodující o stížnosti klást požadavek, aby buď upozornil stěžovatele (obhájce) na nepřiměřenost jím navržené lhůty a stanovil mu namísto toho lhůtu přiměřenou, nebo aby vyčkal doplnění stížnosti. S ohledem na to, že zmocněnec žalobce žádnou konkrétní lhůtu nestanovil, považovala žalovaná za nezbytné lhůtu stanovit, aby se předešlo průtahům v kázeňském řízení. K námitce žalobce, že jelikož mu byl ustanoven zmocněnec z řad advokátů až dne 15. 7. 2025 a lhůta k doplnění stížnosti skončila dne 17. 7. 2025, neměl ustanovený zmocněnec dostatečný čas k prostudování spisu, čímž došlo k porušení žalobcova práva na spravedlivý proces, žalovaná zdůraznila, že obecná zmocněnkyně žalobce T. V. byla ve sdělení ze dne 3. 7. 2025 žalovanou poučena, že dojde-li ke změně zmocněnce, je třeba ve lhůtě 14 dnů od obdržení tohoto sdělení doložit plnou moc zmocněnce a doplnění stížnosti ze dne 30. 6. 2025. Do dne 17. 7. 2025, kdy bylo usnesení soudu o ustanovení zástupce z řad advokátů doručeno tomuto ustanovenému zástupci, byla zmocněnkyní žalobce stále T. V. Není tudíž pravdou, že by bylo žalobci upřeno právo na spravedlivý proces a nebylo mu umožněno hájit svá práva. Žádost o ustanovení právního zástupce sama o sobě nezneplatňuje plnou moc, kterou žalobce udělil paní T. V.

4. K tvrzené manipulaci s předmětným mobilním telefonem a porušení zákazu kouření v prostorách věznice žalovaná uvedla, že skutky byly jednoznačně zjištěny a prokázány na základě jednoznačných důkazů, které byly v předmětném kázeňském řízením doloženy, především kamerovým záznamem, ze kterého porušení povinností žalobcem jednoznačně vyplývá. Skutečnost, že následně bylo s mobilním telefonem manipulováno pracovníkem Shodu s prvopisem potvrzuje 4 22A 35/2025 vězeňské služby, nic nemění na skutečnosti, že žalobce porušil právní předpisy upravující výkon trestu odnětí svobody a nemá to vliv ani na právní kvalifikaci jeho jednání či relevanci pro posouzení kázeňských přestupků.

5. Žalobci byl za uvedené přestupky uložen trest při dolní hranici počtu možných dní celodenního umístění do uzavřeného oddílu, takže bylo naplněno ustanovení § 58 vyhl. č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, v platném znění, podle něhož je nutno při rozhodování o uložení kázeňského trestu přihlédnout k závažnosti kázeňského přestupku a okolnostem, za nichž byl spáchán, jakož i k dosavadnímu chování odsouzeného. Uložený trest je také v souladu s ust. § 47 odst. 2 ZVT.

6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž byl vázán obsahem žalobních tvrzení a skutkovým a právním stavem, který zde byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 a 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění – dále jen „s. ř. s.“).

7. Z obsahu kázeňského spisu krajský soud zjistil, že v protokolu ze dne 6. 1. 2025 byl vyhodnocen kamerový záznam z kamery umístěné na ubytovně pro odsouzené „A“ (obj. č. 004) Věznice Kynšperk nad Ohří. Součástí kázeňského spisu je také předmětný kamerový záznam a služební záznam ze dne 25. 12. 2024 sepsaný ppor. V. K. (správně V. K.- pozn. soudu). Dne 10. 1. 2025 bylo Věznicí Kynšperk nad Ohří zahájeno kázeňské řízení s žalobcem, byl sepsán záznam o kázeňském přestupku, jímž byly vymezeny dva kázeňské přestupky, jichž se měl žalobce dopustit (viz blíže odst. 1 tohoto rozsudku). Následně byla věc kázeňského řízení předána žalované v souvislosti s přemístěním žalobce do Věznice Heřmanice. K předání věci ke kázeňskému projednání došlo dne 21. 5. 2025. Žalobce k podezření ze spáchání uvedených přestupků v protokolu ze dne 10. 5. 2025 uvedl „bez vyjádření“. Žalovanou bylo ve věci provedeno ústní jednání dne 2. 6. 2025, kdy žalobce požadoval zastupování zmocněncem, avšak neuvedl jméno, příjmení, ani adresu zvoleného zmocněnce. Žalobci byla stanovena lhůta 10 pracovních dnů, tj. do 13. 6. 2025, k doručení k plné moci k zastupování. Následně žalobce v řízení předložil plnou moc udělenou T. V., kterou označil jako družku, a to k zastupování u soudních úkonů a vyjádření (soudu), ověřenou Městským úřadem v Kynšperku nad Ohří dne 17. 10. 2024. U ústního jednání dne 13. 6. 2025 žalobce jako vyjádření před rozhodnutím o uložení kázeňského trestu uvedl ke skutečnostem, které se mu kladou za vinu a k důkazům o nich: „vše budu eště řešit“. Dne 25. 6. 2025 pod č. j. VS- 107870/ČJ-2025-802710-KT vydal speciální pedagog žalované rozhodnutí o uložení kázeňského trestu žalobci, jímž byl žalobce shledán vinným ze dvou kázeňských přestupků, jak byly vymezeny v odst. 1 tohoto rozsudku. Žalobce v zastoupení T. V. podal proti tomuto rozhodnutí dne 30. 6. 2025 stížnost. Ve stížnosti je uvedeno, že existuje řada nesrovnalostí, zejména nečekaný a neodůvodněný přesun žalobce o více než 550 km do jiné věznice (Heřmanice), zjevné zdržení samotného řízení a udělení trestu a dále existuje videozáznam pořízený vězeňskou službou, z něhož vyplývá, že její pracovník manipuloval se zabaveným telefonem, což mohlo ovlivnit skutkové zjištění i průběh řízení. Současně je ve stížnosti uvedeno, že bude doplněna po ustanovení právního zástupce ex offo. Shodu s prvopisem potvrzuje 5 22A 35/2025 8. Žalovaná sdělením ze dne 3. 7. 2025 poučila obecnou zmocněnkyni žalobce T. V., aby v případě, že dojde ke změně zmocněnce, doložila jeho plnou moc a doplnění stížnosti. Současně žalovaná odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 32/16, na jehož základě stanovila konkrétní lhůtu k doplnění stížnosti. O stížnosti žalobce bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného.

9. Krajský soud se předně zabýval poplatkovou povinností žalobce v tomto soudním řízení. Žalobce se obrátil na zdejší soud nejasným podáním ze dne 16. 6. 2025, včetně žádosti o ustanovení zástupce. Věc byla vedena pod sp. zn. 22 Na 10/2025. Usnesením ze dne 15. 7. 2025 č. j. 22 Na 10/2025-10 byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů, jenž žalobce v tomto soudním řízení zastupuje. V souvislosti s ustanovením zástupce soud posuzoval poměry žalobce, kdy z jeho Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech vyplynulo, že byl umístěn ve výkonu trestu odnětí svobody, ve věznici nebyl pracovně zařazen, nemá žádné vlastní příjmy, a to ani z hmotného a sociálního zabezpečení, nemá osobní majetek větší hodnoty, má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem a je povinen hradit náklady výkonu trestu odnětí svobody. Na základě uvedeného soud shledal, že u žalobce jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a proto jej v souladu s ust. § 36 odst. 3 s. ř. s. zcela osvobodil od soudních poplatků (výrok I. tohoto rozsudku).

10. Obsahem správního spisu má krajský soud za prokázané, že žalobce se obou vytýkaných kázeňských přestupků dopustil. Jednoznačným důkazem je obsah kamerového záznamu z venkovní kamery umístěné v areálu Věznice Kynšperk nad Ohří, monitorující okno ložnice č. 311B, oddíl C3. K prvnímu ze skutků – manipulaci s mobilním telefonem, žalobce v žalobě bez jakékoliv bližší konkretizace namítl, že s ním nemanipuloval. Tímto tvrzením však nemohly být nijak zpochybněny závěry správních orgánů, neboť jeho pravdivost je vyvrácena obsahem kamerového záznamu, který spáchání kázeňského přestupku žalobcem dokazuje. Pokud žalobce v této souvislosti namítl, že za tento skutek byli postiženi jen obyvatelé ložnice 311B, ačkoliv mobilní telefon užívali další odsouzení z oddílu C3, je tato skutečnost pro posouzení viny žalobce zcela irelevantní. Předmětem soudního přezkumu je napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, jež se vztahují výlučně k osobě žalobce. Dále žalobce v této souvislosti namítl neoprávněnou manipulaci s mobilním telefonem ze strany příslušníka vězeňské služby, který z přístroje vyjmul SIM kartu. Tato skutečnost však nemá s kázeňským přestupkem žalobce žádnou souvislost a pro posouzení, zda došlo k naplnění skutkové podstaty řešeného přestupku žalobcem, je zcela bez právního významu.

11. K druhému skutku – kouření na ložnici 311B žalobce v žalobě namítl, že kouření mu bylo výslovně povoleno příslušníkem vězeňské služby ppor. V. K. (správně V. K.-pozn. soudu). Soud zdůrazňuje že prvostupňovým rozhodnutím byl skutek vymezen tak, že v uvedeném dni a čase žalobce kouřil na ložnici č. 311B, odd. C3 Věznice Kynšperk nad Ohří, která není prostorem vyhrazeným pro kouření. Žalobce tedy v žalobě kouření nepopřel, naopak je přiznal a nezpochybnil ani svou vědomost o tom, že v dané místnosti se kouřit nesmí. Obsahem kázeňského spisu má krajský soud za prokázané, že žalobce v průběhu kázeňského řízení neuvedl ke skutkům, jež mu byly kladeny za vinu, ničeho. Bránil se až v žalobě tvrzením, že mu kouření bylo povoleno příslušníkem vězeňské služby. Pravdivost tohoto tvrzení považuje krajský soud za vysoce nepravděpodobnou, blížící se jistotě, že se tak stát nemohlo. I pokud Shodu s prvopisem potvrzuje 6 22A 35/2025 by však taková situace nastala, bylo by „povolení“ zákonem zakázané činnosti poskytnuté žalobci příslušníkem vězeňské služby zcela irelevantní a nemohlo by žalobce zprostit povinností vyplývajících ze ZVT a z vnitřního řádu věznice ve smyslu ust. § 28 odst. 1 a § 28 odst. 2 písm. o) ZVT. Samotný příslušník vězeňské služby by pak takovým jednáním porušil zákon i služební předpisy, což ovšem nebylo prokázáno.

12. Na základě uvedeného krajský soud uzavírá, že podklady rozhodnutí, jež jsou obsahem kázeňského spisu, má za prokázané, že žalobce svým jednáním naplnil formální i materiální stránku řešeného kázeňského přestupku a žalobní tvrzení nemá potenciál tyto závěry zpochybnit. Žalobce totiž nezpochybnil obsah skutkové věty prvostupňového rozhodnutí, že kouřil v prostoru, který není prostorem vyhrazeným pro kouření.

13. Pokud žalobce dále namítal nezákonnost svého přesunu z Věznice Kynšperk nad Ohří do Věznice Heřmanice, která jeho kázeňské přestupky řešila, jde o skutečnost, kterou ZVT umožňuje a která nemá bližší souvislost s předmětem kázeňského řízení s výjimkou toho, že věc byla žalovanou kázeňsky rozhodována.

14. V další části žalobního bodu 1) žalobce brojil proti tomu, že mu žalovaná neumožnila řádné zastoupení ustanoveným zástupcem a rozhodla o stížnosti proti rozhodnutí o kázeňském trestu dříve, než se ustanovený zástupce mohl s věcí seznámit. Žalobce v tom spatřuje zkrácení práva na řádné zastupování a práva na spravedlivý proces.

15. Krajský soud tento názor žalobce nesdílí. Žalobce byl v řízení zastoupen obecnou zmocněnkyní T. V., která v zastoupení podala předmětnou stížnost, kterou také odůvodnila, takže byla projednatelná. Současně obecná zmocněnkyně avizovala doplnění stížnosti v budoucnu ustanoveným zástupcem. Vzhledem k této skutečnosti byla žalovanou stanovena lhůta 14 dnů k případnému doplnění stížnosti, o čemž byla obecná zmocněnkyně poučena ve sdělení ze dne 3. 7. 2025, které jí bylo dle obsahu kázeňského spisu doručeno prostřednictvím datové schránky téhož dne. Zástupce z řad advokátů byl žalobci ustanoven usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2025 č. j. 22 Na 10/2025-30, které nabylo právní moci dne 17. 7. 2025, tj. téhož dne, kdy končila lhůta k doplnění stížnosti. Do té doby byl žalobce řádně zastoupen obecnou zmocněnkyní, která mohla požádat o prodloužení lhůty k doplnění důvodů stížnosti. Nelze rovněž odhlédnout od skutečnosti, že napadené rozhodnutí (o stížnosti) bylo vydáno až dne 24. 7. 2025, takže doplnění stížnosti v době po 17. 7. 2025 nic nebránilo. Na základě uvedeného soud uzavírá, že žalobce v proběhnuvším kázeňském řízení nebyl zkrácen v právu na zastupování a nebyl zkrácen ani v právu na spravedlivý proces. Na základě výše uvedené argumentace neshledal krajský soud okruh námitek podřazených do 1) žalobního bodu důvodným.

16. Ve 2) žalobním bodě žalobce velmi obecně namítl nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, porušení práva na osobní svobodu, na ochranu lidské důstojnosti, na zdraví a na spravedlivý proces. Toto žalobní tvrzení je zcela obecné a nekonkretizuje, v čem žalobce spatřuje nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, ani jak bylo porušeno Shodu s prvopisem potvrzuje 7 22A 35/2025 jeho právo na osobní svobodu či ochranu lidské důstojnosti a zdraví. Pokud jde o právo na spravedlivý proces, to bylo blíže rozvinuto v předchozím žalobním bodě a krajský soud se s tímto tvrzením vypořádal. Ostatní námitky jsou natolik obecné, že netvoří judikaturou předpokládaný nezbytný rámec soudního přezkumu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 8. 2010 sp. zn. 4 Afs 3/2008 Sb., publikovaný ve Sb. NSS pod č. 2162/2011), a proto se jimi soud nezabýval. Totéž platí pro žalobní tvrzení, že „opatření“ (čímž má žalobce zřejmě na mysli uložený kázeňský trest) je extrémně citlivé s ohledem na zdravotní stav žalobce a má závažné důsledky pro jeho psychiku. Vzhledem k tomu, že jde opět o zcela obecné námitky a žalobce netvrdil, ani neosvědčil nic, co by napovídalo o jeho zdravotním stavu a psychice, nemohl se soud důvodností takto obecného tvrzení zabývat.

17. Jelikož krajský soud neshledal žádný žalobní bod důvodným, žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly s tímto soudním řízení žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.

19. Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2025 č. j. 22 Na 10/2025-10, jímž byl žalobci k ochraně jeho práv ustanoven zástupce z řad advokátů a výrokem I. tohoto rozsudku, jímž byl žalobce osvobozen od soudních poplatků. Žalobci tak nesvědčí poplatková povinnost vůči státu a výdaje za právní zastoupení žalobce platí stát.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 16. června 2026 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje