22 A 36/2025

Rubrum

č. j. 22 A 36/2025 - 55 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., a JUDr. Miroslavy Honusové ve věci žalobce: MUDr. M. L. zastoupený advokátem Mgr. Jiřím Hoňkem sídlem Opletalova 1284/37, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy sídlem Slezská 100/7, 120 00 Praha 2 o žalobě na přezkum rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2025, č. j. SVS/2025/092528, ve věci mimořádného veterinárního opatření takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Včas doručenou žalobou se žalobce domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Krajské veterinární správy Státní veterinární správy pro Moravskoslezský kraj ze dne 2. 5. 2025, č. j. Shodu s prvopisem potvrzuje 2 22 A 36/2025 SVS/2025/066620, jímž byla žalobci jakožto chovateli včel nařízena mimořádná veterinární opatření ke zdolání a zamezení šíření nebezpečné nákazy – moru včelího plodu.

2. Žalobce v žalobě namítl vadné doručení rozhodnutí 1. stupně. To bylo zasláno do žalobcovy datové schránky jako podnikající fyzické osoby, avšak chov včel není výkonem žalobcovy podnikatelské činnosti. Podle žalobce šlo o zásadní vadu, neboť daným rozhodnutím mu bylo uloženo zlikvidovat včelstva do 23. 5. 2025, tedy k datu, kdy mu rozhodnutí nebylo řádně doručeno. Teprve dne 26. 5. 2025 bylo rozhodnutí doručeno žalobci poštou.

3. Žalobce dále namítl vady protokolu o kontrole a vadná skutková zjištění. Žalobce uvedl, že dne 14. 4. 2025 u něj proběhla kontrola, dne 16. 4. 2025 mu byl doručen protokol o kontrole, v němž bylo uvedeno, že v úlu č. 2 i v úlu č. 3 byly zjištěny klinické příznaky, a to i přesto, že během kontroly veterinární lékařka uvedla, že se jí rámek z úlu č. 2 jeví jako čistý a odebrala jej pouze „pro jistotu“. Následné laboratorní vyšetření neprokázalo přítomnost původce nákazy u vzorků z úlu č.

2. Podle žalobce je tedy údaj o klinických příznacích nákazy na rámku č. 2 v protokolu o kontrole nesprávný. Námitkám žalobce proti protokolu o kontrole bylo sice částečně vyhověno, ale vyřízení námitek nijak neosvětlilo zásadní rozpor mezi klinickým nálezem a laboratorním výsledkem. Rozhodnutí vycházelo z obsahu kontrolního protokolu, ačkoli ten měl být korigován podle laboratorního rozboru. Tvrzení žalovaného, že v protokolu došlo k „administrativní chybě“ při záměně hodnocení síly včelstev v úlu č. 2 a č. 3, nelze podle žalobce akceptovat, když jde o dokument sloužící jako základ pro plošnou likvidaci všech včelstev žalobce.

4. Dále žalobce namítl porušení zásady proporcionality. Správní orgány nepřihlédly ke specifickému vývoji a aktuálnímu stavu chovu. V době kontroly měl žalobce 6 včelstev, u jednoho z nich byla následně zjištěna nákaza, takže z důvodu překročení hranice 15 % pozitivních včelstev na stanovišti bylo nařízeno utracení všech včelstev. Správní orgány vyšly automaticky z počtu včelstev v jeden konkrétní den, přičemž hodnota formálně převyšovala limit o marginálních 1,67 %. Během jarního období se však žalobci dvakrát vyrojila včelstva, v době nařízení likvidace měl žalobce na stanovišti 8 včelstev, z toho 7 zdravých a jedno určené k likvidaci. Podíl pozitivních včelstev tak podle žalobce činil pouze 12,5 %. I kdyby byla hranice skutečně překročena, veterinární zákon umožňuje v § 15 odst. 2 udělení výjimky. Žalovaný se však k této možnosti nijak nevyjádřil, nevypořádal se s žádostí žalobce o její udělení. Argument žalovaného, že udělení výjimky není možné, je podle žalobce v přímém rozporu s dosavadní aplikační praxí, neboť např. v roce 2021 rozhodla Krajská veterinární správa Státní veterinární správa pro Jihočeský kraj o neudělení mimořádných opatření – neutracení 1900 hus – navzdory potvrzení o výskytu ptačí chřipky. Žalovaný nebral v potaz ani mimořádně alarmující stav včelí populace, která se po zimě 2024/2025 potýkala s úhyny dle odborných odhadů až 25 % včelstev. Žalobce má malý, pečlivě udržovaný chov se silnými, vitálními včelstvy. Jeho včelstva jsou nadto využívána jako zásadní prvek terapeutického režimu pro D. P., osobu žalobci blízkou, která trpí závažným neurologickým onemocněním kombinovaným s těžkou mentální retardací, centrální kvadruparesou, epilepsií a dalšími těžkými chronickými diagnózami. Je trvale upoutaná na invalidní vozík, zcela odkázaná na péči jiné osoby. Kontakt s přírodou, zejména se včelami, je jedním z mála smyslových zážitků, které jí přinášejí stabilitu a klid. Žalovaný Shodu s prvopisem potvrzuje 3 22 A 36/2025 nechápe podstatu apiterapie, ta nespočívá ve vztahu ke konkrétní včele, ale v pravidelném kontaktu s přirozeným prostředím, které vytváří živá včelnice. To podle žalobce nelze nahradit umělým „obnovením“ chovu.

5. V replice ze dne 23. 10. 2025 žalobce nově, nad rámec žaloby poukázal na nesrovnalosti v údajích veterinární správy o chovu žalobce k 2. 5. 2025 a označil za absurdní výklad, podle něhož by vyhláška č. 144/2023 Sb. jakožto podzákonný předpis měla bránit uplatnění výjimky zakotvené ve veterinárním zákoně.

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce vznáší v zásadě totožné námitky jako v odvolání, ty byly řádně vypořádány a žalovaný trvá na správnosti svých úvah a závěrů v odůvodnění rozhodnutí. Vyhláška č. 144/2023 Sb. představuje speciální právní úpravu, konkrétně postup v případě nákazy moru včelího plodu. Jednoznačným kritériem pro výpočet promořenosti stanoviště je počet včelstev ke dni kontroly, tím se vylučuje možnost účelového navýšení počtu včelstev včelařem. Pokud žalobce odkazoval na výjimku udělenou v případě ptačí chřipky u hus, pak problematika ptačí chřipky je jinak legislativně řešena a umožňuje výjimku (bylo přistoupeno k nouzové vakcinaci negativních zvířat pro záchranu genofondu), kdežto u včel není možná žádná vakcinace a léčba moru včelího plodu je zakázána. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

8. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 14. 4. 2025 proběhla u žalobce kontrola včelstev, ze 2 úlů byly odebrány vzorky. Laboratorní vyšetření vzorků prokázalo u 1 z nich výskyt moru včelího plodu. Proto správní orgán 1. stupně vydal dne 2. 5. 2025 mimořádná veterinární opatření, spočívající především v utracení všech 6 včelstev na stanovišti, neboť nákaza byla prokázána u více než 15 % včelstev na stanovišti. Proti tomu podal žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný dne 25. 6. 2025 napadeným rozhodnutím.

9. Krajský soud především připomíná judikaturu soudů rozhodujících ve správním soudnictví na téma pouhého opakování námitek napříč správními a soudními řízeními. Nejvyšší správní soud uvedl např. v rozsudku ze dne 6. 10. 2015, č. j. 6 Afs 9/2015-31: „…žalobce tím, že do žaloby pouze „zkopíroval“ text podaného odvolání, aniž by výslovně reagoval na odůvodnění napadeného rozhodnutí, značně snižuje svou šanci na úspěch, neboť jak správně krajský soud uvedl, soud za něj nemůže domýšlet další argumenty. Soud se poté musí věnovat žalobcem uváděným skutečnostem pouze v míře jejich obecnosti. V tomto ohledu lze připomenout, že pokud žalobce v žalobních bodech neprezentuje dostatečně konkrétní názorovou oponenturu vedoucí ke zpochybnění závěrů správního orgánu, nemusí pak soud hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, k nimž již správně dospěl správní orgán (podobněji srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013–128).“ 10. K první žalobní námitce zjistil soud z obsahu správního spisu, že žalobcovo odvolání proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně je datováno 16. 5. 2025 a žalobce v něm uvádí, že rozhodnutí ze dne 2. 5. 2025 mu bylo doručeno dne 5. 5. 2025. Odvolání má 7 stránek a Shodu s prvopisem potvrzuje 4 22 A 36/2025 věcně reaguje na vydaná mimořádná veterinární opatření. Další žalobcovo odvolání je datováno 9. 6. 2025, žalobce v něm tvrdí, že rozhodnutí ze dne 2. 5. 2025 mu bylo řádně doručeno dne 26. 5. 2025. Odvolání má 8 stránek a namítá navíc vadné doručení rozhodnutí správního orgánu 1. stupně dne 5. 5. 2025 do datové schránky žalobce jako podnikající fyzické osoby. Otázkou doručení rozhodnutí ze dne 2. 5. 2025 žalobci se žalovaný zabýval na str. 8-9 odůvodnění napadeného rozhodnutí, soud se zcela ztotožňuje s jeho argumentací a v podrobnostech na ni odkazuje. V této věci je naprosto zřejmé, že žalobce se seznámil s obsahem rozhodnutí již 5. 5. 2025, obsáhle a konkrétně na něj reagoval v odvolání ze dne 16. 5. 2025, materiálně mu tedy bylo rozhodnutí doručeno již 5. 5. 2025 a to, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, zde tedy ztrácí význam. Žalobce v žalobě pouze zopakoval námitku z odvolání ze dne 9. 6. 2025, aniž by jakkoli reagoval na závěry žalovaného. Vada v doručování rozhodnutí správního orgánu 1. stupně nemá v tomto případě žádný vliv na zákonnost rozhodnutí. První žalobní námitka je nedůvodná.

11. Pokud jde o druhou žalobní námitku, tak obsahově stejnou odvolací námitku vypořádal žalovaný na str. 9-10 odůvodnění napadeného rozhodnutí, soud s jeho závěry souhlasí a v podrobnostech na ně odkazuje. To, že v protokolu o kontrole došlo k záměně popisu hodnocení síly včelstva úlu č. 2 a č. 3, nemá žádný vliv na vydaná mimořádná veterinární opatření, neboť k potvrzení výskytu nákazy je nutno nejen zjistit klinické příznaky, ale také prokázat pozitivní výsledek laboratorním vyšetřením vzorků (§ 6 odst. 1 vyhlášky č. 144/2023 Sb.), a to bylo v daném případě prokázáno u jednoho ze šesti žalobcových úlů. Vyřízení námitek se týká námitek proti kontrolnímu zjištění uvedenému v protokolu (§ 13 zákona č. 255/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jeho úkolem není porovnávat klinické vyšetření s výsledky laboratorního vyšetření, natož podle výsledků laboratorních vyšetření jakkoli upravovat protokol o předcházející kontrole. Ani zde žalobce v žalobě nijak nereagoval na argumentaci žalovaného z odůvodnění napadeného rozhodnutí, pouze zopakoval odvolací námitku. Druhá žalobní námitka je nedůvodná.

12. Pokud jde o třetí žalobní námitku, soud odkazuje na obsáhlé, konkrétní, logické a zákonné vypořádání obsahově obdobných odvolacích námitek žalovaným v odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 10-13. Soud ve stručnosti připomíná, že opatření v případě moru včelího plodu jsou podrobně popsána ve vyhlášce č. 144/2023 Sb. a vyplývá z nich mj. to, že rozhodující pro následná opatření je počet a stav včelstev v den klinické prohlídky, tedy u žalobce ke dni 14. 4. 2025. Tehdy bylo u žalobce zjištěno 6 včelstev, což žalobce nijak nezpochybnil a sám v odvolání ze dne 16. 5. 2025 uvedl, že „momentálně chová 6 včelstev“. Správní orgány tedy vyšly zcela v souladu s právními předpisy z počtu 6 včelstev, přičemž jejich tvrzený pozdější počet nemá na věc žádný vliv. Pokud žalobce tvrdil, že se žalovaný nijak nevypořádal s žádostí žalobce o výjimku, k tomu soud odkazuje na str. 11 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se žalovaný výslovně vyjádřil k důvodům, proč nemůže být v daném případě výjimka udělena. Soud pouze opakuje (také s ohledem na žalobcovu, byť opožděnou, námitku uvedenou v replice), že vyhláška č. 144/2023 Sb. je speciálním právním předpisem ve vztahu k § 15 odst. 2 zákona č. 166/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veterinární zákon“), a to za situace, kdy samotný veterinární zákon v § 5 odst. 2 zakazuje léčit mor včelího plodu. Žalobcův odkaz na případ ptačí chřipky a neutracených hus je proto nepřiléhavý. Soud nesouhlasí ani s námitkou ohledně alarmujícího stavu včelí populace v ČR. Žalovaný velmi pečlivě odůvodnil, v čem spočívá Shodu s prvopisem potvrzuje 5 22 A 36/2025 nebezpečí nákazy moru včelího plodu, s tím, že cílem není zbytečná likvidace včel, ale podchycení a utlumení nákazy. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně a přesvědčivě vypořádal i s námitkami týkajícími se přínosu včel pro těžce postiženou žalobci blízkou osobu. Soud, stejně jako žalovaný, chápe důležitost apiterapie, zvláště v daném případě, nicméně mu není zřejmé, co žalobce míní „umělým obnovením chovu“, případně proč by D. Pawlasová nemohla mít prospěch i z nově založeného chovu včel. Třetí žalobní námitka je nedůvodná.

13. Soud se nezabýval námitkou tvrzené nesrovnalosti údajů veterinární správy pro opožděnost (§ 71 odst. 2 s. ř. s.) a neprovedl žádný z žalobcem navržených důkazů. Důkazní návrhy č. 3 až 9, 14, 15 v žalobě byly součástí správního spisu, č. 10 až 13 vyhodnotil soud jako nadbytečné, s ohledem na závěry uvedené výše v bodě 12. rozsudku (novinové články o neutracených husách a o enormních úhynech včel). Pro nadbytečnost soud neprovedl ani důkazy navržené žalobcem u jednání (výsledky testů včelstev z doby po vydání napadeného rozhodnutí – z 1. 7. 2025, 20. 1. 2026 a 20. 2. 2026, fotografie D. P. a lékařská zpráva o ní z 13. 5. 2026).

14. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl jako nedůvodnou v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s.

15. Procesně úspěšnému žalovanému (§ 60 odst. 1 s. ř. s.) nevznikly náklady nad obvyklou úřední činnost, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. Ostrava 27. května 2026 JUDr. Monika Javorová předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje 6 22 A 36/2025 Shodu s prvopisem potvrzuje